Kocourek

Kocourku milej, čerte můj,
já pro tebe pláču.

A přece mlíčko jsem ti nalívala do talířku pěkně kvítečkovanýho
už zrána, před školou,
abys mi nevyhládl, než se k tobě vrátím.

Vpodvečer, to jsme si povídali,
já jsem tě hladila a tys byl elektrickej,
a jenom předls, jak ti bylo dobře.

Někdy mi vyprávěls kocouří pohádky.
Tu o myšce, co zlobí svou mámu,
tu o měsíčku, malým čaroději,
co přičaroval kočce zvonek na ocas,
a vykládals mi o dalekým zámku, kde všecko piští podle princezny,
a ta si leží na gauči, jí sýr, a je tak smutná.

Kocourku černej, kampak ses mi poděl?
Kdybys mi tlapkou slůvko naškrábal, ale ty nic.
Propad ses do zlý noci.
A mně se nechce nic, než stýskat se a brečet.

Táta s mámou se ustavičně hádá,
přišlo k nám psaní, modrý, od soudu.
Má kamarádka Jana, už mě zradila.
Strašně se chlubí, půjde na trvalou,
ten druhý tatínek jí dává spoustu peněz.

To se ví, knížku o Amundsenovi,
tu mi v té zradě vrátit nemá čas.

Strašně si přeju stát se amundsenkou
a odjet na sever svou malou pevnou lodí do věčné noci, kde kry praskají,
a chtěla bych si čítat z knížek při polární záři a námořníkům upéci medvěda.

Přeju si odjet, obzvlášť na Špicberky.

Je sice chyba, že tam nejsou myši,
no ale mléka, kondenzovaného, na mojí lodi bys měl dost a dost.
A velmi často rybu, však my dva se známe.

Prosím tě vrať se. Vezmu si tě s sebou.
Co se tě člověk všude nahledá!

Kocourku drahý!
Čerte škaredá.