„Linno. Linno. Linno."

Mé jméno z jejích úst vždy znělo nádherně a omamně. A pak se pokaždé usmála a na tvářích jí vystouply ďolíčky, které jsem zbožňovala. Líčka jí zčervenala a modré oči se zaleskly. Mé srdce zaplesalo a tepová frekvence mi rychle stoupala. 

Věděla jsem, co to všechno znamená. Milovala jsem ji, avšak Jenny nebyla jako já. Nebyla vlastně jako nikdo, koho jsem znala. Byla někdo mnohem víc. Nevinnost ukrytá v drobném těle, ptáček uvězněný v kleci, který i přes všechnu bolest nádherně a teskně zpíval. A to na ní bylo nejúžasnější. 

Jenny jsem znala už od školky a prošly jsme bok po boku mnohými věcmi. Neustále spolu, přesně jako neodlučitelná siamská dvojčata. Postupem času jsem si začínala uvědomovat, že k ní cítím něco víc než pouhé přátelství. Něco víc, než byl pocit, že jsme jako dvě sestry z lůna jedné matky. Byla to láska, která nemohla být naplněna a měla přinést jen samou bolest.

Najednou jsem nevěděla, co dělat. Jak se chovat. Jak vyjádřit své city, o nichž jsem věděla, že nejsou opětovány.

Obrnila jsem se, uzavřela své city v srdci a utrpení skryla pod maskou. Denně a neustále. Kráčela jsem s Jenny po školních chodbách, objímala ji a mluvila s ní o ostatních chlapcích, pomáhala jí řešit problémy a konejšila, když měla těžká období. Přestože uvnitř jsem se rozpadala a toužila po tom, aby má láska byla oplácena, cítila jsem se šťastná. 

Její štěstí bylo mé. Její úsměv vyvolal ten můj. Motýlci mi tančili v břiše quick step a tváře rudly. Jenny však nic nevěděla, a tak to mělo zůstat. Svět byl pro ni příliš krutý a já ji nemohla srazit ještě víc na kolena. 

V drobných ručkách vždy nosila pouzdro s houslemi a v prázdném sále mi hrála nádherné melodie, které bych mohla poslouchat den co den a nikdy mě to neomrzelo. Přespávala u mě, když se její rodiče hádali a plakala na mém rameni. Nic nebylo horšího než vidět slzy v jejích očích. 

Jenny byla můj život a, ačkoli jsem to tehdy ještě sama nevěděla, začínal se pomalu ale jistě rozpadat. Objevila se první puklina v mé masce přetvářky. 

Vítám Vám u prequelu k příběhu V rouše beránčím. Ještě jednou Vás chci upozornit, že doporučuji tento příběh číst až jako druhý v řadě hned po již zmiňovaném příběhu. Vyskytují se zde totiž spoilery. Nicméně je možno toto dílko číst i jeho samostatnou jednotku.

Červenčina maska, jak už mnozí z Vás určitě pochopili, se zaměřuje na příběh Linny, která se stala velmi oblíbenou postavou a dovolím si i zde dodat, že vyhrála cenu za skvěle zpracovanou vedlejší postavu na Hvězdobraní 2019.

Jak už je mým zvykem, budu ráda za Vaše vyjádření v komentářích a doufám, že zde uvidím jak staré tak i nové "tváře". 

TnaKenov

Za cover velice děkuji Ashala20 a velký dík patří i za betaci mé věrné betě pogmanka.