V následujícím týdnu se v Bradavicích nemluvilo o ničem jiném, než nadcházejícím plesu. Tvořily se také první páry, na chodbách se tvořily hloučky chichotajících se dívek a chlapci s nervózními výrazy čekali, až na vhodnou chvíli, kdy pozvat tu svoji vyvolenou.

Aria málem omdlela radostí, když ji pozval Evan Rosier, zmijozelský student z šestého ročníku. Ačkoliv na začátku roku tvrdila, že tu není nikdo, kdo by stál za její pozornost, bylo naprosto zjevné, že Evan si ji přece jen vysloužil. Do plesu sice zbývaly ještě tři týdny, ale ona už přesto vymyslela, jak si upraví vlasy a jaké použije líčení. Narcissu už z jejího žvatlání bolela hlava, a navíc měla špatnou náladu.

Čekala, že ji pozve Basti a půjdou jako kamarádi. Vždycky, když se konala nějaká akce, chodili tam spolu. Její předpoklad byl však evidentně úplně mimo. Hned druhý den po oznámení plesu, jim Basti u snídaně s červenými tvářemi sdělil, že pozval Polly Nottovou. Narcissa na něj zůstala nevěřícně zírat, s ústy dokořán.

„Polly Nottovou? To myslíš vážně?“ pustila se do něj rozčileným šeptem. Basti nechápavě zamrkal.

„Jasně, co je na tom?“

„Co je na tom?“ zopakovala po něm a odfrkla si. „Moc dobře víš, že já a Polly se od prvního okamžiku nenávidíme a nenapadne tě nic lepšího, než ji pozvat na ples?“ Polly Nottová byla dívka z jejich ročníku. Už od prváku dávala Narcisse dost jasně najevo, že jméno není všechno a ona, Polly Nottová je mnohem lepší a chytřejší, než Narcissa Blacková. Jejich vzájemná nenávist se sice roky pomalu otupila, ale jen natolik, že se teď obě dvě vzájemně naprosto ignorovaly.

„Je moje věc koho pozvu na ples, Narcisso, nepotřebuju tvoje svolení!“ odsekl Basti hrubě.

Narcissa namáhavě polkla. Nemohla přece říct, že doufala, že pozve na ples ji. To jí hrdost nedovolila. A tak jen bez dalšího slova vstala od stolu a od té doby s Rabastanem nemluvila. Aria s Oliverem se snažili dělat, jako by se nic nestalo a stále se bavili s oběma, ale vznikalo z toho spoustu trapných situací, takže před nimi Narcissa zase začala utíkat do knihovny.

Na konci týdne aspoň na jeden den všichni zapomněli na nadcházející ples. Měl se totiž konat první zápas ve famfrpálu, a to mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Rivalita mezi oběma kolejemi byla už snad od počátku věků, takže v zápase šlo o mnoho víc, než jen body do tabulky. Díky tomu se na zápas připravovali i Havraspárští a Mrzimorští. Věděli, že se dočkají skvělé podívané a ve velkém uzavírali sázky, kdo vyhraje.

Nezvykle se více studentů klonilo na stranu Zmijozelu. Všichni už věděli, že Nebelvír přišel o svého brankáře a ještě k tomu měli nového chytače, nějakého druháka jménem Potter. Narcissa věděla, že je to ten kluk, se kterým se přátelí její bratranec, takže na chodbě odchytila Reguluse a zvědavě se ho vyptávala, jestli o něm náhodou něco neví. Nevěděl. Vysvětloval, že na něj Sirius jen stěží kdy promluví.

Ráno v den zápasu se Narcissa vděčně posadila ke Callumovi, který na snídani shromažďoval celý tým, aby ještě mohli doladit strategii a navzájem si dodat sebevědomí. Byla ráda, že nemusí strávit další trapné chvilky vedle Bastiho. A byla si jistá, že on je tomu také rád. Když se na něj ohlédla, viděla, jak se zrovna vesele směje něčemu, co řekla Polly. Basti se nikdy takhle naplno nesmál. Ne s nikým jiným, než s ní. Bolestně ji z toho píchlo u srdce, ale snažila se stát nad věcí. To on ji zradil, když pozval tu mrchu na ples, aniž by jí předtím něco řekl! Proč by si tedy kvůli němu měla dělat těžkou hlavu? Stejně by se teď měla soustředit na zápas, ten je důležitější.

„Takže, nezapomeňte, tenhle zápas musíme vyhrát. Terrence je v nemocnici a ten jejich novej chytač je nezkušený pískle. Michaele, všechno záleží na tobě. Musíš chytit zlatonku, jasný?“ Callum se otočil na jejich chytače, Michaela McDougala, který vážně přisvědčil. „Augustusi, ty zkus zneškodnit nebelvírské Střelce, nepouštěj se sám do žádné akce, pouze vytvářej prostor pro Narcissu, aby mohla dávat góly, je to jasné?“  Teď bylo na Augustosovi, aby přikývl. Na tváři se mu rozlil nadšený úsměv. Narcissa si byla jistá, že se klidne sníží i ke špinavé hře, aby splnil Callumův rozkaz. Na něj se může spolehnout, vytvoří jí prostor.

Celý den nemyslela Narcissa na nic jiného, než na famfrpál. Na chodbách ji zastavovali zmijozelští studenti a přáli jí hodně štěstí. Přitočilo se k ní dokonce i pár mrzimorských.

Zrovna spěchala s Ariou na jejich poslední hodinu, kterou byly Lektvary ve sklepení, když zakopla o schod. Stihla jen vyjeknout, dát ruce před sebe a připravit se na strašně tvrdý pád... který se však neuskutečnil. Zachytil ji pár silných rukou a pevně ji postavil zpět na nohy.

„Děk—Weasley?“ zarazila se v půlce věty a zůstala nenávistně zírat na usmívajícího se Weasleyho. „Pusť mě,“ sykla, neboť ji pořád svíral kolem pasu a tváře se jí z nějakého nepochopitelného důvodů začaly zbarvovat do ruda. Odvrátila od něj tvář, aby své rozpaky skryla.

„Většinou se v takových případech říká “děkuji”,“ poznamenal Weasley a rychle stáhl své ruce. „Doufám, že mi takhle do náruče budeš házet i Camrály,“ dodal a zazubil se.

Mrskla po něm nenávistným pohledem. „Po zápase si budeš přát, abys mému Camrálu nikdy nepřišel do cesty. Budeš totiž rád, že vůbec žiješ,“ odsekla, narovnala si hábit a co nejdůstojněji kolem něj prošla. Slyšela, jak se Aria za ní poťouchle směje.

„Přesně tak, Weasley. Ty a ta vaše banda tupců dneska nemá šanci!“ prohlásila chladným tónem a pak dohnala Narcissu před vstupem do učebny. „Idiot namyšlený. Hezky jsi mu to natřela. Víš, že jeho starší bratr naprosto miluje mudly? Je do nich totální blázen. No není to nechutné?“ Mluvila schválně dost nahlas na to, aby ji slyšel i Bill na úpatí schodiště. Narcissa ji však poslouchala jen na půl ucha. Nahmatala si totiž v kapse kousek papírku, který tam předtím určitě neměla.

Když se posadily na svá místa vedle Olivera s Bastim, Aria jim začala barvitě líčit, co se odehrálo před učebnou. Narcissa papírek nenápadně vytáhla a rozložila. Stálo tam: Hodně štěstí, narcisku. Chvíli na vzkaz jen mlčky zírala. Okamžitě jí bylo jasné, od koho je, ale netušila, jak si to má přebrat. Šlo o vtip? Chtěl ji vylekat nebo to snad mohlo být myšleno upřímně? Rychle vzkaz zase složila, nechtěla, aby ji s ním někdo přistihl. Namířila na něj hůlku a chtěla ho spálit, ale pak zaváhala. Nakonec si ho strčila zpátky do kapsy.

Později ho vyhodí.

•••

„A máme tu první zápas famfrpálového poháru, ve kterém se utkají Nebelvír a Zmijozel!“ ozvalo se z megafonu a nad famfrpalovým hřištěm se snesl nadšený jásot studentů, zabalených v teplých bundách a s šálami příslušných kolejí kolem krku. Callum Nott na svůj tým s vážným výrazem kývl.

„Udělejte všechno pro to, abychom vyhráli,“ pronesl k nim odhodlaným hlasem a všichni souhlasně zatřásli hlavami. „Tak fajn. Jdeme na to!“ zhluboka se nadechl a jako první vyrazil z jejich šatny. Zbytek týmu ho následoval. Narcissa jen na půl ucha vnímala, co křičel komentátor zápasu, černovlasý chlapec z Mrzimoru jménem Bone.

„A tady už nám nastupuje tým Zmijozelu! V čele kráčí jejich dlouhodobý kapitán a skvělý odražeč, Callum Nott, po jeho boku pak jde jeho odrážečký kolega, Orion Fawley. Obruče jim bude bránit Darren Greengrass. Jako střelci se nám představí jediný dívčí element v týmu, Narcissa Blacková, nejnovější člen Augustus Rookwood a Anthony Yaxley. A v neposlední řadě samozřejmě chytač: Michael McDougal!“ 

Callum svůj tým dovedl doprostřed trávníku a s širokým úsměvem děkoval všem, kteří jim bouřlivě tleskali. Pak se otevřely dveře Nebelvírské šatny a zamířil k nim tým jejich protivníků.

„Na hřiště už vstupuje také Nebelvír!  V jakém složení je jejich tým? V bráně Billius Weasley, který se bude snažit nahradit nemocného Davida Terrence, záda celému týmu budou krýt odrážeči Kevin Jordan a Alice Finchová, kteří už jsou po dvou letech sehraná dvojka—jak se to projeví v dnešním zápase? Překonat Darrena Greengrasse se budou snažit tři střelci; Frank Longbottom, Mary McDonaldová a Doreen Lockhartová. A nakonec nebelvírský chytač, velké překvapení výběru, neboť se jedná o nejmladšího člena. Všichni budeme určitě s napětím sledovat, jak si povede!
A tady už přichází rozhodčí zápasu profesorka Flintová, aby ho slavnostně zahájila!“

Narcissa cítila, jak se jí podlamují nohy nervozitou. Přála si, aby už konečně mohla nasednout na koště vznést se do vzduchu. Tam ji vždycky nervozita přešla. Profesorka Flintová došla do středu hřiště a postavila se mezi oba týmy.

„Očekávám od vás férovou hru,“ Callum s Orionem si vyměnili pohrdavý úšklebek, Narcissa však důstojně pokývala hlavou. Hrála tvrdě, chtěla vždycky vyhrát, ale ne za cenu špinavé hry. To byl častý důvod sporů mezi ní a Callumem Nottem, který naopak razil heslo: výhra za každou cenu. „Kapitáni, potřeste si rukama.“

Z týmu Nebelvíru vystoupil Frank Longbottome a s odhodlaným výrazem ve tváři stiskl Callumovu nabízenou ruku. Oba dva se tvářili, jako by toho druhého nejradši trefili nějakou kletbou. Narcissa zachytila něčí pohled a když tím směrem pohnula hlavou, setkala se s očima Billiuse Weasleyho. Usmíval se a rty naznačil: „Výhra je naše.“ S úšklebkem pohodila hlavou a odvrátila se. To určitě, pomyslela si. Na nic dalšího už nebyl čas, profesorka Flintová jim poručila, aby zaujali své pozice ve vzduchu a čtrnáct postav se odlepilo od země.

Narcissa jako hlavní střelkyně byla v čele svého týmu a oči upírala na profesorku Flintovou, která právě otevírala krabici s míči. Nejdříve vypustila Potlouky, vzápětí Zlatonku...

„Hej, Longbottome, je pravda, že tvoje matka chodí do mudlovských nevěstinců?“ křikl Rookwood posměšně směrem k Nebelvírskému střelci. To stačilo k tomu, aby ztratil koncentraci a se zuřivým výrazem se na Rookwooda obratil. V tu chvíli profesorka Flintová pískla začátek zápasu a vyhodila do vzduchu Camrál. Narcissa odstrčila stále se nesoustředěného Franka a Camrálu se chopila. Vyslala k Longbottomovi posměšný úšklebek, šikovně se vyhnula Lockhartové a vysokým obloukem si to zamířila k Weasleymu. Byl čas na první ověření jeho schopností.

„A Camrálu se chopila střelkyně Zmijozelu, Narcissa Blacková. Šikovně se vyhnula letícímu Potlouku a míří teď k bráně. Yaxley zneškodnil McDonaldovou, takže cesta k obručím ke teď volná...“

Narcissa zadržela dech, aby zamířila k pravé obruči a přesně ve chvíli, kdy se k ní Weasley začal přesouvat, trhla koštětem, obrátila se vzhůru nohama a poslala Camrál přímo do levé obruče. Zmijozelští propukli v nadšený jásot.

„Tak tohle byla opravdu ukázková Saviniho finta a Blacková díky ní získala pro Zmijozel deset bodů!“

Narcissa se vrátila zpět do normální pozice a věnovala Weasleymu poťouchlý ušklebek. Hra však pokračovala, takže na nic víc nečekala a rozletěla se k McDonaldové, která zachytila míč hned poté, co ho prohodila obručí a hnala se teď na Greengrasse, který se začínal tvářit dost bezradně. Naštěstí ji však zastavil Nottův Potlouk, který k ní vší silou vyslal. Trefil McDonaldovou do násady od koštěte. Ztratila rovnováhu, upustila míč a spadla o několik metrů níže, než se zase vzpamatovala a získala nad svým koštětem vládu.

To stačilo Yaxleymu k tomu, aby se Camrálu chopil zase on a Narcissa věděla, že ho bude chtít dostat k ní. Naprosto se do hry ponořila. Vlasy jí poletovaly ve větru. Byla ve svém živlu. Sázela Weasleymu góly jeden za druhým, jen občas nechali Nebelvír, aby si i on připsal nějaké body, ale na ně neměli. Zmijozel tak brzy vedl 160:50 a Zlatonka stále nikde. Někteří už začínali být značně nervózní, především oba Chytači poletovali a horečně se kolem sebe rozhlíželi. A pak se zřejmě konečně objevila, protože se oba dva rychlostí blesku vrhli jedním směrem. Na pár vteřin se všichni ostatní hráči zastavili, ale brzy se vzpamatovali a pokračovali ve hře, ačkoliv jim teď nikdo příliš nevěnoval pozornost. Oči všech studentů byly upřeny na souboj dvou Chytačů. 

„A vypadá to, že se konečně objevila Zlatonka, oba Chytači se za ní pustili, ale... co se děje? James Potter najednou zcela změnil směr, letí teď obrovskou rychlostí dolů. Vypadá to, že jeho předchozí zahlédnutí Zlatonky byl pouze úhybný manévr a doopravdy se Zlatonka nachází úplně jinde!“

Teď už skutečně přestali všichni hrát, zaražení hlasem z megafonu a jen nevěřícně zírali na Pottera, jak se rychle přibližuje ke Zlatonce a rozzuřeného McDougala, který ho následoval. Všem snad muselo být nad slunce jasné, že nemá žádnou šanci. Potter byl příliš rychlý a měl příliš velký náskok. Narcissa zavřela oči v němém vzteku. Věděla, že Potter chytí Zlatonku ještě předtím, než se tak skutečně stalo a lehce si spočítala, že díky tomu Nebelvír vyhraje o čtyřicet bodů.

Vzápětí Nebelvír doslova vybuchl nadšením, zazněla píšťalka profesorky Flintové a zápas skončil. Narcissa cítila, jak ji naplňuje nezměrná zlost, naštvání a smutek. Dala do toho zápasu celou svou duši, a stejně to nestačilo, protože ten idiot McDougal se nechal nachytat! Jako ve snu se snesla spolu s ostatními zpátky na zem. I ve tvářích svých spoluhráčů se odrážely stejné pocity, jaké zaplavovaly i ji.

„Nejmladší člen Nebelvírského týmu chytil Zlatonku a díky tomu Nebelvír vyhrává tento zápas v poměru 200:160! Získávají tak cenné body do tabulky o famfrpálový pohár!“

Narcissa pevně stiskla své koště, až jí zbělely klouby, už tu nechtěla stát ani minutu. Společně s ostatními spoluhráči se naštvaně vydala směrem k jejich šatnám, když najednou jí někdo zastoupil cestu. Weasley. On se opovažuje jí po prohraném zápase pohlédnou do očí?

„Skvělej zápas, Blacková,“ promluvil k ní vesele a natáhl ruku.

„Jestli čekáš mé gratulace, tak marně,“ zavrčela. „Nebýt Pottera, skončí to pro vás díky tvému brankářskému umění naprostým fiaskem.“

Weasley vypadal zaskočeně a jeho tváře nabraly stejný odstín, jaký měly jeho vlasy. „Ehm...,“ začal, ale Narcissu už nezajímalo, co jí chce říct. Vytáhla z kapsy pomačkaný papírek, který jí před zápasem nenápadně strčil do kapsy a vrazila mu ho do jeho stále napřažené dlaně.

„Tohle si třeba sněz. Konečně pochop, že nestojím o tvou přítomnost ve svým životě. A na příště si sežeň brýle. Třeba bys pak Camrál viděl.“ S těmi slovy ho tam nechala zařazeně stát a rozběhla se do šaten, aby ji už nemohl otravovat.