-Marinettin pohled-

,,A-adriene! Adriene!"křičela jsem, dokud mi hlasivky nevypověděly službu. Většina lidí by křičela 'Pomoc!', já tu volám na skoro mrtvýho slavnýho modela.... Dveře se s cvaknutím otevřely. Kim nasupeně došel až ke mně.

,,Co s tím Adrienem, do prdele, pořád máš?"napřáhl se, že mi dá facku, ale jeho ruka se těsně před mou tváří zastavila.

,,Sorry, maličká. Ti tupci nahoře mě vyhodili o pár ulic dál."ozval se blonďák držící Kimovu napřaženou ruku a spiklenecky na mě mrknul. Neměla jsem tucha o čem mluví, ale i tak jsem na svého zachránce fascinovaně zírala. Objevil se nám tu zádrhel.

Kim samozřejmě nechápal, proč mu nejde pohnout volně rukou a tak se snažil s Adrienova sevření uvolnit. Několikrát paží zamával a pak zabral tak, až odhodil blonďáka k staré pračce. Anděl do ní zády narazil a stroj naskočil. Ve vzduchu se vznášel prach i peří. Jak se mohl model rovnat nabušenýmu sportovci?

,,Co to sakra...?"zamumlal si pro sebe Kim a odvrátil pohled od pračky, co tak spokojeně předla.

,,Tak, ale teď k tobě."ušklíbl se. Ten úšklebek se mi fakt nelíbil! Byl horší, jak ten Adrienův a to je co říct! Nahl se ke mně a podle jeho našpulených rtů mi to bylo jasný. Vyděšeně jsem se zavrtěla v marné snaze se osvobodit.

Zahlédla jsem blonďáka se zrezivělým žehlícím prknem. Pomalu se plížil ke Kimovi, kterého ode mně dělilo pár centimentrů (nebudu dělat chudinku, spíš decimetrů....). Adriene, nech mě ti trochu... Řekněme nahrát!

Vši silou jsem vykoupla volnou nohu a zasáhla spolužáka do velikonočních vajíček i s pomlázkou. Ten se vymrštil do stoje v póze 'uvolněte záchod'. Tam už ho Adrien dorazil žehlícím prknem. Kimovo tělo se svalilo na zem.

,,Wow, dobrej tah!"pochválil mě blonďák a vrhl se na rozvazování provazu. Dmula jsem se pýchou.

,,To víš, trénink."vzpomněla jsem si na své dětství. Mari, postrach všech kluků ze školky! Ach, to byly časy...

,,Musíme odsud!"konstatoval Adrien. Hele ne asi. Zabydlíme si to tu a zůstanem tady navždy! Tedy... Dokud se nevrátí jeho rodiče. Než jsme zdrhli, blonďák Kima pevně přivázal k potrubí. Uzly uměl celkem dobře... Na modelku, co se bojí si ulomit nehtík. Vyběhli jsme schody a zamířili k vchodovým dveřím. Ozval se křik, při němž mi tuhla krev v žilách.

,,To je Nath!"vyřítila jsem se do schodů vedoucích do prvního patra. Adrien mě chytil za zápěstí a trhnul, takže jsem hned byla ze schodů zas dole.

,,Musíme pryč! Ty musíš pryč!"zaskočená tím, jak se vše rychle semlelo, jsem zůstala na blonďáka zírat. Z nosních dírek mu šla pára, z očí šlehaly blesky schopné mě z domu vyvést násilým. Zhluboka jsem se nadechla a uklidnila. Pak jsem rázným krokem zamířila ke dveřím.

Ten pablb má pravdu, musíme pryč.