LUCIFER

Lucifer byl zrovna spolu s ostatními v hlavní společenské místnosti. Uběhlo jen pár minut od toho, co se všichni dozvěděli tu novinu. Na akademii měla nastoupit dcera Lilith. Přesně té Lilith, která zabila jeho otce. Ženy, jež dokonce samotný chlápek v bílém, Bůh, zavrhl a odsoudil k nejpřísnějšímu trestu, jaký existuje. Nechápal, jak mohl jeho strýc něco takového dopustit. Jeho názor a rozhodnutí mělo stejnou váhu, jako kohokoliv jiného v Radě, ne-li větší. Rada se skládala z nejstarších a nejmocnějších bytostí zastupujících každý druh nadpřirozených osob, které akademii navštěvovali. Měli za úkol školu chránit a zajišťovat její chod. Dohlíželi na to, aby na akademii vládla rovnováha dobra a zla i v případech, kdy spolu některé druhy zrovna nežili v úplné harmonii. Tak proč souhlasili s tím, aby na školu nastoupila Lilithina dcera? Říkalo se o ní, že je vzpurná, nesnesitelná a hlavně neovladatelná.

"Co asi tak musela ta ubožačka provést, že jí samotný Bůh zatratil?" Přerušila Luciferovi myšlenky Agrath, namotávajíc si pramen svým rusých vlasů na prst. Seděla na černé kožené pohovce, těsně natisknutá k jeho osobě a hlavu si lehce opírala o jeho rameno. Mluvila o Lilith. Nikdo dosud nevěděl, proč přesně ji bůh zatratil poprvé.

Agrath si Lucifera vždy přivlastňovala. Nebylo se čemu divit, on sám byl až ďábelsky pohledný. Krátké, tmavě hnědé až skoro černé vlasy. Svalnaté tělo zdobené obrovským množstvím tetování, která mu zakrývala nejen paže, ale i zápěstí a krk. Nebo třeba široká a pevná ramena. To byl jen malý výčet jeho tělesných předností. Navíc byl Lucifer synem samotného Krále pekel, což Agrath velmi imponovalo. Ona, stejně jako její matka Machlath měly jasně vytyčený cíl. Královský trůn a místo po boku Lucifera, jako jeho ženy a královny. Cesta k jejich snu byla ale velmi daleká. Luciferův strýc se trůnu nechtěl jen tak vzdát, byl na výsluní, nejlepší vladař, jaký dosud peklu vládl. Aby své místo předal svému synovci, měl několik podmínek. Jednou z nich bylo, dokončit studium na akademii. 

"Já slyšel, že se vzpouzela svému předchozímu muži," pronesl další z démonů Maju sedící v jejich skupince.

"Vzpouzet se mi má žena, tak bych taky požádal nejvyššího, aby ji potrestal," zasmál se Rahab.

"V podzemí by si za takové chování vysloužila jen trest smrti," procedil Lucifer skrz zaťaté zuby. Nesnášel Lilith.

"Třeba bude její dcera úplně jiná," pokrčila rameny Namach, uvelebená v tureckém sedu, v křesle naproti nich.

"Myslíš poslušná a vzorná studentka. Hodná holčička, která udělá všechno, co se jí řekne. Tak to pochybuju," odfrkla si Agrath.

"Nechci už to dál řešit. Je to rozhodnutí Rady a my jej musíme všichni respektovat," přerušil jejich dohadování zamračeně Lucifer, i když se svým výrokem ve skutečnosti nesouhlasil.

Byl si téměř jistý, že s ní budou jen problémy. Už jen pro to všechno, co se o ní říkalo. Jestli to byla pravda nebo jen místní báchorky nevěděl, ale on by na jeho místě takový risk nepodstupoval. Nikomu to říct ovšem nemohl a už vůbec ne svému strýci. Už tak mezi sebou neměli zrovna nejlepší vztahy. On od něj vždy vyžadoval nejlepší výkony a kdykoliv se mu zdálo, že Lucifer selhal, přišel přísný trest. Problém byl v tom, že dosud ještě nenastal den, kdy by podle strýce neselhal. V Luciferovi to vyvolávalo vztek a pokaždé, když od něj odcházel, šel si jej vybít na bojiště a zabít několik podřadných démonů.

"Přesně tak, Lucifer má pravdu. Měli byste se raději začít soustředit na Smrtelné hry, začátek turnaje se rychle blíží a za dva dny se začínají vybírat přihlášky," změnila téma Namach a zavrtěla se na místě. Ona osobně hry milovala, každým rokem sledovala soutěžící, studovala taktiky a obdivovala jejich výkony. Když konečně nastal rok, kdy se mohla přihlásit i ona, nemohla se dočkat.

"Nam už několik století nespí, jak se své účasti v soutěži nemůže dočkat," rozesmál se Rahab. Načež Namach jen zakroutila očima.

"Taky se chci přihlásit," prohlásila hrdě Agrath.

"Vážně? Myslel jsem, že tě tyhle věci neberou. Ještě by jsi tam přišla k úrazu," utahoval si z ní Maju.

"No dovol," odfrkla si Agrath naštvaně a zadívala se na Lucifera. Očekávala, že se jí zastane, jenže on byl stále myšlenkami úplně někde jinde.

"A co ty Lucifere?" oslovil jej po chvíli Rahab.

"Cože?" zavrtěl hlavou, aby se vzpamatoval.

"Ptám se jestli se taky hodláš zúčastnit her," vysvětlil Rahab.

"Jakožto následníka trůnu se to ode mě očekává, takže ano, účastním se," pokrčil rameny. Nebyl z her tak unešený, jako ostatní. Spíš naopak. Nejen, že se očekávala jeho účast, ale samozřejmě také první místo a výhra. Pokud by Lucifer jakkoliv ve hrách selhal, čekal by jej trest a to větší než ty, které obvykle od strýce dostával. Nechtěl na to ale myslet. Alespoň ne teď. Do začátku zbývalo ještě několik týdnů, a tak měl čas řádně trénovat.

Ovšem ani sebelepší a nejintenzivnější trénink ho nemohl připravit na to, co je mělo při hrách čekat. Nikdo totiž do poslední chvíle netušil, jaké nástrahy a úkoly je budou čekat. Ti, co se her zúčastnili, při nich z větší části zahynuli a ti, co přežili, měli přísně zakázáno o průběhu mluvit. Taky to měla škola velmi dobře pojištěné. Jediné, co se vědělo, bylo to, že se hry odehrávají jak v pekle, tak na zemi, ale i v nebeském městě. Ani Lucifer, jako syn pekelného vládce, nevěděl víc než ostatní. Raději to ani vědět nechtěl. Větší hrůzu, než ze samotných her, měl totiž z něčeho nebo spíš někoho, úplně jiného.