Kapitola desátá
Chtěla jsem být sama a vztek ve mě pořád převládal. Jenže zanedlouho se ozvalo krátké zaklepání na mě dveře a sekundu na to se otevřely. V nich stál Samael a bez vyzvání vstoupil.
"To číslo s hořícími šaty Malvose bylo skvělé zakončení večera," usmíval se. Očividně ho můj výstup pobavil.
"Ten zmetek si to zasloužil," mračila jsem se na něj.
"Silná slova, ale ano, v tomhle s tebou souhlasím," přikývl zamyšleně. "Každopádně napadlo mě, že by se ti mohlo hodit menší rozptýlení, a tak jsem tady, abych ti zvedl náladu," spustil tentokrát už znovu veselým hlasem.
"A co by to tvé rozptýlení mělo zahrnovat?" Zeptala jsem se, když se ke mě o několik kroků přiblížil.
"No... řekněme, že jsem si jistý, že až s tebou skončím, budeš velmi spokojená," zašeptal mi do ucha a prsty mi lehce přejel po šíji, přičemž mi u toho nezapomněl rozvázat vršek šatů. Ty se pak s lehkým zašustěním snesly k zemi.
Jo, znělo to dost sebestředně a egoisticky, ale i já jsem dost toužila po nějaké intimitě, což mi on nabízel a jako bonus byl neskutečně přitažlivý. Jednou rukou mě držel za krkem a druhou pomalu bloudil po mém těle. Rty přitom ochutnával každou část mého obličeje, krom mých rtů, což mě dost frustrovalo. Chtěla jsem aby mě konečně políbil, toužila jsem po tom. Jako by mě chtěl úplně odrovnat, přešel s polibky na můj krk a mé rty znovu záměrně vynechal. Zabořila jsem své nehty do jeho ramen, jak jsem ze sebe potřebovala dostat tu frustraci. Než jsem se stihla vzpamatovat, už mě měl opřenou o zeď, moje nohy omotané kolem jeho pasu. Jeho košile už taky dávno ležela někde na zemi a já tak mohla svými prsty zkoumat jeho svalnaté tělo. Jeho ruce se zrovna velmi pečlivě věnovaly mým prsům, což jsem si bezpochyby užívala a já mezitím pokračovala svým zkoumáním až k zapínání jeho kalhot, které o pár vteřin později skončili u jeho kotníků. Chtěla jsem se pořádně pokochat jeho nahým tělem, ale on mě nenechal, jak do mě prudce vnikl, až jsem lehce vykřikla bolestí. Pořád jsem si ale snažila opakovat, že to mám pevně pod kontrolou. Nejsem přece v nevýhodě. Chtěli jsme to oba, iniciativu máme v rukou taky oba. Vlastně jí měl zrovna víc v rukou on než já, jak to byl právě on kdo tvrdě přirážel a vzrušeně mi dýchal na krk, který mi obsypával polibky. Zatímco já jsem jen s hlavou lehce zakloněnou zarývala nehty do jeho zad a stěží zadržovala hlasité sténání.
Pak ale přišlo zklamání. Užila jsem si to, bez pochyby. Problém byl v tom, že jeho vrchol přišel rozhodně dřív než můj a on se ani neobtěžoval dokončit, co začal. Jakmile se do mě udělal, věnoval mi polibek na tvář s příslibem, že si to určitě musíme zopakovat, pak se rychlostí blesku oblékl a zmizel pryč. Na jednu stranu jsem se ho snažila ve své hlavě nějak omluvit, ale na stranu druhou převládal vztek. Oblékla jsem si župan a vyšla na balkón. S hlasitým povzdechem jsem se opřela o zábradlí a zadívala se do dálky. Měla jsem výhled přímo na cvičiště, kde zrovna trénovalo několik démonů. Mezi nimi jsem zahlédla i Malvose. Praštila jsem rukou do zábradlí a zakřičela. Znovu mi na čele vyskočila malá žilka ze vzteku. Zatracení démoni.
Z blaženého spánku mě vzbudily dvě služebné, které mě v nekřesťansky brzké době vyháněly z mé měkoučké postele. Bylo mi jen oznámeno, že mě chce vidět král a já už v tu chvíli tušila nějaký průser. Oblékla jsem si připravené šaty a spolu s nimi se vydala do trůnního sálu. Král seděl na svém trůnu a krom něj a pár dalších démonů, byl sál prázdný. Ani jeho manželky tam nebyly, což značilo jediné... mega průser. V místnosti se nacházel, krom jiného i *Jméno* a Samael. Prvnímu zmíněnému jsem věnovala vražedný pohled, druhému lehký úsměv. Předstoupila jsem před krále a lehce se poklonila, nechtěla jsem riskovat stejné bolesti jako předchozí den.
"Slyšel jsem, že jsi mého bratra chtěla zapálit," vrhl na mě král upřený pohled.
"Bratříček si stěžoval? Zasloužil si to! Škoda, že to schytala jen košile," pokrčila jsem rameny a Malvosovi věnovala posměšný úšklebek. Ten už byl tak vytočený, až mu naběhla žíla na čele.
"A dost!" Zařval král. "Takhle se mnou ani o mém bratrovi mluvit nebudeš! Taková ostuda, ponížit králova bratra, před polovinou pekla," běsnil a mě veškerý smích přešel.
"To jsem si měla nechat líbit jeho urážky?" Nedala jsem se.
"Ty budeš dělat, co ti já nebo kdokoliv královského původu řekne! Nejsi tady od toho aby jsi myslela nebo si užívala. Budeš mou ženou, tudíž budeš skákat, jak já pískám!" Vstal, z očí mu šlehaly plameny a to skoro doslova. Bylo jasné, že takhle král snad ještě nikdy nezuřil.
"A co když nechci? Co když si chci dělat, to co já chci. Co když chci být konečně svobodná?" Riskovala jsem, že mě dá král ihned popravit, ale já se nechtěla tak lehce vzdát. Jenže moje názory ho jen rozesmály, vzápětí ale znovu nasadil vážný výraz.
"Pak můžeš krom trestu dostat i pár století v temném žaláři, to už by ti mělo, tyhle blbosti, dostat z hlavy. Navíc něco podobného už sis přece zažila no ne?" Vyřkl můj rozsudek, který se mi vůbec nelíbil.
"Myslím, že máme důležitější věci k řešení bratře. Prostě ji potrestej a ona snad dostane rozum," pronesl Malvos. Nejspíš byl otrávený z toho, že se mu jeho bratr nevěnuje.
"To že jsi můj bratr neznamená, že mě budeš přerušovat, když něco řeším!" odvrátil svou pozornost Malvosovým směrem a přesto, že jsem byla strachy bez sebe z toho, že bych zase vězela sama v temnotě, tohle mi vykouzlilo úsměv na tváři.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Myslela jsem, že se měla stát manželkou tehdejšího krále a Luciferova otce dobrovolně. Tradovalo se, že to byl její plán k cestě za jeho sesazením. Měla prý krále svést, aby se nakonec rozhodl vzít si ji za ženu a ona tak mohla nepozorovaně a tiše uvést do chodu své ďábelské plány k jeho zabití a následnému zabrání trůnu. Přitom ho ona měla po celou dobu přivádět k šílenství svou vzpurností a neposlušností... tahle část očividně, dle jejího deníku, byla pravdivá. Všichni o tom, co se dělo, celou dobu lhali. Máma nikdy nechtěla usednout na trůn... alespoň ne takhle. Nechtěla být králova žena a rozhodně ho nesvedla. Podle jejího deníku měl být sňatek s králem podmínkou její "svobody". Vím, že už jednou byla matka uvězněna, ale dodnes nikdo netuší proč. Co se tehdy stalo tak hrozného, že ji zavrhl Bůh? Souviselo to nějak s tím proč měla být královou další ženou? Doufala jsem, že na to všechno naleznu v jejím deníku odpovědi. Třeba se mi podaří očistit její jméno. A taky doufám, že už nebudu muset číst o jejich sexuálních zkušenostech, to bylo pěkně nechutný.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro