Tak po delší krizi jsem dopsala pokračování. Doufám, že se bude líbit a dáte mi zpětnou vazbu. Za hvězdičky se též nebudu zlobit. Přeji příjemné čtení.

7

Druhý den Amanda, znova odvezla děti do školy, jen Harry strašně zdržoval. Věděl, že jeho adoptivní matka půjde za ředitelkou a pro něho to bude ještě horší, nevěřil poslední dobou v nic dobrého.

Dvojčata měl rád jako své sourozence, ale přesto jim záviděl jejich vlastní matku, i když se k němu chovala jako k vlastnímu, vždy byl mezi nimi nějaký odstup. Prakticky to byla jeho sestra. Mámu i tátu měl moc rád, i když poslední dobou nebýval moc doma a Harry se bál, že za to může on, že se jeho adoptivní rodiče odcizují. Jednou to zkoušel tátovi nadhodit, ale on mu jen pocuchal vlasy a řekl, aby si s tím nedělal starosti, že jsou spolu už moc dlouho a prostě někdy to není ideální.

NE. Teď seděl v autě před školou a dělal psí oči na svou matku. Jenže, ta neustoupila, jako obvykle. Harry si jenom povzdechl, vzal batoh a šel do té mučírny, aspoň že dnes nemají ten strašný tělocvik.

Měl rád fotbal i hokej, rád si občas zapinkal tenis, když jeho otec měl čas. Ale tady se proti němu spikli. Tělocvikář ho přímo nesnášel a chemikář jakby smet. Oba předměty měl rád. Co neměl moc rád, byla čeština. Nechápal, proč se učí nějakou rozvitou a složenou větu a proč to musí umět vysvětlit. Co mu moc nešlo, ale měli skvělou učitelku, byla výtvarka. Ta nikoho neškatulkovala a k Harrymu se chovala jako ke všem ostatním.

Zhluboka si povzdechl a vstoupil do školy. Viděl svou matku, jak míří sebevědomě k ředitelně, kdyby to tak uměl i on.

I když ho máma s tátou ujišťovali, že je jejich, pořád si občas připadal jako cizinec. No vždyť dvojčata, byla se svou magií tak sžitá a co teprve jejich otec Severus. Rád s ním občas trávil čas jako malý, když tvořil lektvary. Přišlo mu to vždy velmi zajímavé, to jak precizně každou přísadu připravuje, aby byla co nejpřesněji nasekaná, či jinak nachystaná.

Amanda sebevědomě přišla do před kanceláře ředitelky a nechala se sekretářkou ohlásit. S McGonagallovou, s mladší sestrou Minervy McGonagallové, co učila v Bradavicích se mohla považovat už i za přítelkyně. Kvůli dvojčatům tu byla co chvíli. Raději sem chodila ona než její hluchoněmá dcera.

Teď ovšem sem přišla kvůli svému synovi, kterého nejen šikanovy děti, ale i učitelé. Věděla, že celkově česká komunita je úplně jiná než ostatní státy Evropy a hodně se lišila od Anglie, kde se probrali, ale i tak toto nenechá jen tak.

Byl to její chlapeček a ještě teď míval noční můry o tom, jak mu vraždí biologickou matku, i když si to naštěstí neuvědomoval.

„Paní ředitelka, Vás přijme ihned." Ozvala se sekretářka a vytrhla ji z přemýšlení nad její rodinou. Moc dobře věděla, kam Severus zmizel, pacholek. Však ona si to s ním ještě vyřídí. Takto prachprostě utéct.

„Děkuji ti, Hanko." Mírně se na dívku usmála a sama vešla do ředitelny.

„Dobrý den Samanto." Pozdravila ředitelku, když zavírala dveře.

„Dobrý den Amando, co tě sem přivádí? Budu hádat Harry?" ženy si podali ruce a posadili se k malému stolku, kde byla nachystána káva a sušenky.

„Ano, Harry, víš o tom Samanto, jak se k němu tu někteří učitelé chovají. To ještě neznamená, že je trochu zakřiknutý, a naše rodina má peníze. Nebudou se tak odporně chovat k Harrymu , hlavně ten tělocvikář!" zavrčela Amanda a její magie se prohnala pokojem. Ředitelka pozvedla obočí, nikdy svou přítelkyni ještě takto nezažila. Teď to byla lvice chránící své mládě.

„Musím se ti přiznat, že až do toho incidentu jsem o tom neměla ponětí." Povzdechla si ředitelka. „Víme obě, že Harry si nikdy nepostěžuje a to že se u něho v jednom měsíci objevila magie, je jen dobře, ale ..." nechala svou myšlenku nedokončenou, což na to Amanda reagovala se zdviženým obočím.

„Máš pravdu, že Harry si nikdy na nic nepostěžuje, ale co ten chlap si dovolil, bylo příliš." Upila kávy.

Dlouho ještě probírali Harryho, i to jak si vede ve škole, a jaký opravdu je. Čas ubíhal a Amanda se ze školy vrátila po 3 hodinách. Doma nebyla ani Irena, jen jejich skřítci pobíhali po kuchyni a chystali pomalu oslavu pro dvojčata, co měla být za 2 dny.

Jaké pro ni bylo překvapení, když po takové době našla svého manžela na verandě sedět se sklenkou vína a nepřítomný pohledem.

„Co se děje?" posadila se vedle něho, ale nepokoušela se ho políbit. Naposledy se hodně pohádali a ona netušila, jestli po tolika staletích a tisíciletích se to mezi nimi ještě urovná.

„Omlouvám se Akášo za moje chování, nezasloužila sis to." Podíval se po své ženě a vzal její ruku a políbil ji na hřeb.

„Co se děje Michaeli, nikdy jsi přes den nepil?" dívala se ustaraně na svého muže. Pochopila, že krize je zažehnána a je jen na ní, jak to dopadne.

„Byl jsem poslední 2 týdny v Anglii." Povzdechl si a dál si hrál se sklenkou vína. Akaša si též nalila skleničku. Mezi nimi se rozprostřel příjemný klid.

„Chvíli jsem pobyl i v Bradavicích, chtěl jsem se usmířit se Severuse a domluvit mu, ale ani jsem se k němu nedostal. Skřítci i přes mé přestrojení a domluvy mě práskli Brumbálovi!" sklenička praskla a střepy se mu zaryly do dlaně, kterou sevřel a ani nepostřehl, že mu ruka krvácí. „Normálně mě ten dědek vyhodil, jak prašivého psa, MĚ!!" pak až k němu dolehla bolest z ruky a podíval se na ni.

„Co se stalo dál?" optala se bez dechu Akaša.

„Nepustím do Bradavic ani jedno z dětí." Řekl klidně, ale přesto nekompromisně. „Brumbál je pořád stejný hajzl, jaký býval. Normálně krade magii z ochran." Odfrkl si zhnuseně.

Akáša si sedla k němu na klín a svou mocí mu zahojila ruku, potom ho objala a hlavu dala na rameno.

„Mám nápad, půjdeme tam s nimi. Irena je schopná se tu o vše postarat a stejně má svůj život. Co ty na to říkáš?" Michael si svou ženu přitáhl k vroucímu polibku. Dlouho tak ještě seděli a drželi se v náručí. Tak je našli i děti po návratu ze školy a byly rádi.

O 2 roky později – letní prázdniny

Dvojčata a Harry se právě vrátili od rybníka, kde se byly koupat, protože bylo děsné vedro. Mezi tím Irena a Akáša chystali narozeninovou oslavu pro Harryho. Měl pár kamarádů, ale ne takových, aby je pozval na oslavu, proto to byla výlučně rodinná oslava, i když Akášin otec a Michaelova matka též přijdou, jinak nikdo z rodiny, ani jejich sourozenci.

Harry si připadal ztraceně, protože dvojčatům došli už dopisy ze škol, dokonce i z české akademie, ale jemu pořád nic. Amanda ho utěšovala, že jen dvojčata se narodila o něco dřív hned v květnu a on až na přelomu července a srpna. A právě dnes měl slavit narozeniny. Máma ho nekompromisně ráno vzbudila a vyhnala i s dvojčaty k rybníku.

Teď když viděl, jak je vyzdobená zahrada a dokonce tu byla už i babička, tak jen zíral. Myslel si, že na něho zapomněli.

„Snad sis nemyslel, že bychom na tebe zapomněli Harry." Jemně ho obejmul Samuel kolem ramen a usmál. Právě totiž dorazil i Pán Temnot a stavěl zakrytou klec na stůl k dárkům. Usmál se na Harryho a šel si sednou co nejdál od Paní Nebes, přece jenom se pořád moc nemuseli.

„Popravdě ano." Povzdechl si chlapec. „Tati, když mě nevezmou na žádnou magickou školu, můžu se věnovat fyzice a chemii?" zvedl oči k úsměvu otce.

„Ale no tak Harry, to že ti nedošel dopis, neznamená, že ti nedojde třeba dnes." Jen to Samuel dořekl, k Harrymu mířil velký puštík. Posadil se na opěradlo židle a nastrčil chlapci obálku. Harry obálku opatrně sundal a protočil v prstech.

Harry James Mortem

Modrý pokoj

Bařice

Byla adresa na obálce, obálka byla z tvrdého krémového papíru, se znakem magické univerzity Rudolfínské. Harry stál a díval se na adresu. Měl pocit, že když to otevře, že se spálí. Tolik se toho bál.

„Harry." Stiskl mu rameno jeho otec. „Máš tu další sovu." Upozornil ho jemně. Tato sova pálená byla hodně zdrchaná, jako by letěla velký kus cesty. Unaveně se dívala na chlapce, ale nožku dávno nenatahovala.

Harry se vzpamatoval a odvázal sově pergamenovou obálku se zelně napsanou adresou, ta hlásala téměř to samé, jako tu, kterou dostal před chvílí.

Obě obálky strčil do kapsy a opatrně vzal sovu a odnesl ji do chládku, kde jí dal vodu a nějaké to krmení.

Jen co se postaral o sovu, šel se přivítat s babičkou a dědou. Děda ho zdržel.

„Ty nejsi zvědavý co je v těch dopisech, přece jenom, jsou to ty, co jsi tak moc očekával ne?" podíval se na chlapce před sebou.

„Co když mi jenom píšou, že mě nevezmou." Tomu se muž zasmál.

„Tak to otevři a uvidíš." Mrkl na něj. Chlapec si povzdechl, posadil se vedle něj a pomalu otevřel dopis z akademie.

Vážený pane Morteme,

S potěšením Vám oznamujeme, že jste byl přijat na Magickou akademii Rudolfa II. Prosím o zaslání do 15 dní od doručení dopisu oznámení o nastoupení či ne.

Pokud se rozhodnete na naši akademii nastoupit, bude nám potěšení Vás přivítat v našich zdech.

Na přiloženém dokumentu jsou vypsané nepovinné obory, pokud budete mít o některý zájem studovat již od 1. Ročníku. Prosím zašlete přiložený formulář s odpovědí.

S pozdravem

Ředitel Magické akademie Rudolfa II

Richard Strunička

Držitel postu mezinárodního hlavouna alchymistické společnosti

Harry na to zíral dobré 2 minuty, než se podíval na usmívajícího dědu.

„V tom by byl čert, kdyby tě nevzali. Tak šup rozbal ten druhý." Harry opatrně odložil dopis i s obálkou na stůl a se stejně třesoucími se rukama otevřel dopis z Bradavic.

Tam stálo něco podobné, jen tam byl i seznam učebnic a pokyny, kde a kdy se má dostavit a prazvláštní lístek na vlak.

„Tak co Harry." Objevila se u nich Akáša i s Michaelem a v povzdáli byly ostatní. Dokonce i Paní Nebes k nim přistoupila a objala vyjeveného chlapce.

„Blahopřeji Harry." To se chlapec vzpamatoval a podíval se i po rodičích.

„Děkuji, babičko." Žena se na něj usmála. „Co mám dělat, vzali mě na obě školy." Harry měl oči na vrch hlavy. „To přece nejde, to je nemožné, nejsem ani moc silný." Protestoval chlapec. Byl přesvědčený, že zůstane tu a prostě sám nevěděl co.

„Harry teď se s tím netrap, promysli si to, ale teď je na řadě tvá oslava. 11 máš jen jednou." Usmála se na něj jeho maminka a obejmula ho. „Všechno nejlepší Harry." Dala mu pusu do vlasů.

Potom se už oslava rozjela, všichni se bavili a hlavně když Harry rozbaloval dárky. Prvně si myslel, že dostane nějaké oblečení, ale velmi se podivil nad prazvláštním pláštěm, který dostal od babičky. Kožešina byla modro-bílo-stříbrná.

„Zkus si ho obléct, ať vím, jak vypadáš." Ozvala se jeho babička, která po pár sklenicích vína byla schopna sedět na druhé straně stolu, jako jeho děda. Podíval se i na rodiče a pak si ho oblékl. Myslel si, že mu bude horko, ale nebylo.

„Ten plášť je šitý z nebeských ovcí a činčil, které se chovají zde v České republice. Je to velmi vzácná kožešina, protože tyto magické činčily jsou velmi náchylné na změnu prostředí a mají specifickou stříbrnou barvu. Tento plášť tě bude v létě chladit a v zimě tě zahřeje i před nejhoršími mrazy." Harry objal babičku a ještě jednou ji obejmul. Opatrně plášť sundal a složil na stole.

Pak si vzal zvláštní lehký hranatý balík od dědy. Byl v tmavém zeleném papíře. Jen co to roztrhl zíral na černou knihu z měděným vyrytým názvem.

Prapůvodní magie ve všech sférách i těch nečarovných

„To, to..." Harry jen zíral, byl stejně nadšený jako s pláště. „Děkuji, dědo." Opatrně odložil knihu vedle pláště a šel ho obejmout.

„Nemáš zač Harry, a pamatuj, nesnaž se plavat s proudem, to by jsi pak do této rodiny nepatřil. Prám tví rodiče byly čisté výjimky." Díval se na něj zvláštním pohledem.

„Jak to myslíš, dědo?" chlapec byl zmatený stejně jako všichni ostatní mimo Paní Nebes.

„To znamená Harry, že jak Akáša tak i Michael nebo tedy jak si teď říkají Amanda a Simon. Byly oba výjimeční a pořád jsou. Nezapadli do svého národa a hlavně Akáša se narodila na den ohňů a Michael se narodil v den mrtvých. A hlavně Michael má tmavé černé vlasy, což není obvyklé pro náš národ a Akáša je má zase stříbrné, nebo tedy světle šedé, což zase není obvyklé pro její národ." Vysvětlila všem Paní Nebes. Pán Temnot jen přikyvoval.

„Stejně jako i ty jsi výjimka Harrry. U lidských kouzelníků není obvyklé si přivlastnit moc z obou sfér v jednom člověku. Většinou tíhnou buď víc k dobru, nebo ke zlu. Nebo tedy k světlu či temnotě. V průběhu života se to různě přelívá a záleží i na zkušenostech člověka. I tzv. bílý kouzelník může padnout do temnoty." Vysvětloval všem. Pochopil, že ani Akáša, ani Michael to nikdy tak nebraly.

„Jak to myslíš, dědo tzv. bílý kouzelník. Chápu, že někdo je víc temný a někdo víc světlý, ale?" podíval se Harry a vzal si sklenici sodovky od mamky, která se posadila vedle něj.

„Jednoduše, není bílá a černá magie, je jedna, stejně jak u démonů i archandělů. Jen démoni používají ke kouzlení temnotu. Archandělé využívají zase více světelné magii. Přesto obě strany dokáží využívat i tu jinou." Zamračil se na svou dceru, která pochopila, že to měla vysvětlit dětem už dávno.

„Tati, toto vždy umíš líp vysvětlit než já. Jednu dobu jsme byly pro lidi bohy, jindy nás považovali za démony a pak zase za zrůdy. My nežijeme mimo svět lidí, ale s nimi." Zaprskala jak kočka Akáša.

„Vždy se musíš stavět proti mně." Zavrčel a propaloval svou dceru.

„Dědo, prosím." Snažil se je uklidnit Harry.

„Promiň miláčku." Objala ho jeho matka. „Co kdyby sis rozbalil i ostatní dárky." Chlapec se začervenal. Na dárky úplně zapomněl při tom výkladu. Tyto věci ho vždy fascinovali.

Vzal si dárek od dvojčat. Byl to větší balík, i když ne moc těžký. Když to rozbalil. Našel velkou krabici, kde byly zmenšený rostliny magické i nemagické, různé chemické věci a další potřeby, které potřebujete nejen do lektvarů, ale i chemie.

Se zářivým úsměvem jim poděkoval a zakryl ji. Pak vzal dárek od Iren. Též byl hranatý ale měkčí. Netušil co to bude.

Když to rozbalil, našel krásnou koženou knihu. Opatrně ji otevřel a zjistil, že je prázdná.

„Je to deník Harry," ozvala se Irena. „Ukážu ti pak jak ho aktivovat, abys ho mohl přečíst jen ty. A hlavně, může mít tolik stran, kolik chce a vždy zůstane lehký." Usmála se matka dvojčat.

„Děkuju, to na výzkum lektvarů bude skvělý." Usmál se chlapec. Dva dárky od rodičů si nechal na konec. Prvně rozbalil dárek v tmavě modrém papíře. Byla to menší krabička, když ji otevřel, našel tam 3 lístky. Po přečtení zjistil, že jsou to permanentky na fanfrpál, fotbal a tenis. Všechny tři sporty zbožňoval a sám je i hrál.

„Děkuju." Usmál se chlapec na otce. „Jak ji ale můžu využít, když budu ve škole?" podíval se na tátu.

„Většina zápasů je o víkendu a hlavně může na ten lístek jít až 4 lidi. Takže neboj, a když tak vždy tě můžu já nebo Amanda vyzvednout ze školy." Usmál se Michael. Každý dárek měl své místečko na stole. Byly to skvělé dárky.

Pak vzal nejmenší krabičku zabalenou v bílém papíře. Po otevření našel tam nádherný medailon z bílého zlata. Když ho otevřel, byly tam fotky celé rodiny a i Lilith.

„Mami?" cítil z medailonu slabé magické vibrace.

„Lilith mě ho pomohla zakouzlit zvláštním rituálem. Je to dárek i od ní a moc ji mrzelo, že dnes nemohla přijít. Tento medailon nesloží jenom jako přívěšek, ale je i přenášedlem a má základní ochranné štíty." Akáša vzala medailon z krabičky a pověsila ho chlapci na krk. Harry ucítil chvilkové teplo, které se mu rozlilo po těle.

„Dvojčata mají oba podobné." Objala chlapce. „Nikdo ti ho nestrhne, ani tě s ním neuškrtí. Potom ti ukážu jak ho aktivovat, kdybys měl potíže a musel se dostat domů i z míst kde není možnost přenosu pro nikoho." Posadila se zpět. To ale už Michael levitoval velký čokoládový dort z 11 svíčkami.

„Něco si přej Harry." Postavil dort před chlapce. Ten na chvíli zavřel oči a pak sfoukl svíčky.

Potom už oslava probíhala standardně. Harry si po chvíli sedl k babičce a dědovi a vyzvídal o tom, co se bavili na začátku. Moc ho to zaujalo.

„Jak jste to mysleli, že já jsem výjimečný a máma s tátou nikdy nezapadli do svých národů?" Harry byl zmatený, věděl, že jeho adoptivní rodiče jsou starší, než se vydávají. A že nejsou ani obyčejnými lidmi.

„Jedná se o to, že démoni mají především tmavé vlasy až černé. Akáša se narodila s bílými vlasy, které jí mírně zešedly. Když na ni zasvítí měsíc v úplňku, začnou zářit jak stříbro s diamanty. Už jen toto bylo velmi podivné a ještě to, že se narodila na den ohňů panen. Nenáviděl jsem ji, protože ten den zemřela má milovaná žena Drakula. Před tím mi porodila 32 synů a nyní díky dívce, která se jen velmi výjimečně narodila démonům, má manželka umřela. Trvalo mi 5 let, než jsem ji přijal aspoň do povědomí. Byla tak strašně podobná své matce a přesto jiná. Všem dávala srdce na dlani. Pak se setkala s Michaelem, samozřejmě to nechtěla připustit, ale mí špehové mi to řekli hned. Dokonce Mastam ji musel chránit před jednou dcerou Paní Nebes. Jenže Akáša byla vždy tak jiná. Stejně tak jsem pochopil i Michael. U nich se zase nenosí mít tmavé vlasy a už vůbec by se neměl narodit na den smrti." Podíval se významně na Paní Nebes.

„Nemysli si, že i po těch rokách tě mám ráda, démone." Upřela na něj své zvláštní modrozelené oči. „Ale má pravdu Harry. Ani Michael nebyl nikdy pravým archandělem. Jen co měl trochu rozum a naučil se přemisťovat, co chvíli byl někde na zemi. Věčně jsme ho hledali. Kolikrát si taky odnesl zranění, ale to ho nikdy neodradilo od dalšího výletu. A ani se svými sestrami nikdy moc dobře nevycházel." Povzdechla si Paní Nebes.

„Ale proč babičko? Proč je táta tak jiný podle vašich měřítek?" nechápal chlapec.

„Harry musíš pochopit, že kdyby nebylo těch dvou a vás dětí, tak tady s tou ženštinou ani nesedíme." Ozval se jeho děda.

„Nechápu." Kroutil hlavou chlapec, na svůj věk byl vyspělý, ale toto bylo na něj moc.

„My jsme se smířili, jen kvůli Akaši a Michaelovi. Abychom je mohli vidět, a taky aby nám už nic neuteklo z jejich života. Víš Harry, oni utekli, a prožili spolu v utajení nádherný život, pak se uložili ke spánku, jenže my jsme neměli štěstí dobrých 300 let, než jsme se s nimi mohli setkat, od doby co utekli. Nakonec jsme je našli společně." Začala se smát jeho babička.

„Takže jste se smířili." Usmíval se chlapec.

„Vůbec ne, jen co jsme je našli, tak jsme se my dva do sebe pustili a Akáša nás oba proklela a vyhodila z jejich domu v Japonsku." Dodal pán Temnot. Jak jsme se oba váleli v prachu před domem, došel k nám Michael a řekl, že dokud se nenaučíme chovat, tak že nás nechce ani jednoho vidět. Pak oba poslal tam, kde jsme žili. Tehdy jsem se dozvěděl, že Akáša je těhotná a bála se, že ji odvedu." Usmíval se.

„Jak dlouho vám trvalo, než jsem spolu dokázaly aspoň být na jednom místě?" byl zvědavý Harry.

„Asi tak dalších 7 let." Ozvala se jeho babička. Vlastně to byl Michael, kdo nás dal dohromady, protože se tehdy strašně porval s Miguel, jeho sestrou, která ho chtěla přesvědčit, že patří jinam." Harry měl oči navrch hlavy. Toto bylo něco, co nikdy neslyšel.

„A proč já jsem tak jiný? Proč mě nemají rádi?" chlapec si smutně povzdechl. Jeho babička si přisedla k němu a objala ho.

„Nejsi ani jiný ani divný Harry, jsi výjimečný silný mladý muž. To si pamatuj. Víš, že ty jsi první, kterému koluje v těle krev nás obou?" usmála se babička a pohladila ho.

„Nerozumím." Kroutil hlavou.

„Harry, děti, které měli Akaša a Michel. Jsou buď víc démon nebo archanděl, a přiklánějí se na určitou stranu. Ty po tisíciletí jsi potomek dvou těchto dětí, které se v průběhu věků spojili a měli tebe." Harry zíral na svého dědečka s otevřenou pusou.

„To-to jako Potterovi a Evansovi byly na půl démoni a archandělé?" těkal mezi těmi dvěma.

„Ne Harry, ty to vidíš moc jednoduše, přibližně před 1300 sty lety se jeden ze synů spojil s jednou s mých poddaných, která odešla na zemi a vzdala se nesmrtelnosti. Z toho rodu pak vznikl po menších obměnách Potterovi." Usmála se na vyjeveného chlapce jeho babička. „Po tomto spojení z jejich potomků vymizela úplně krev démona." Ušklíbla se na Tea Pána Temnost.

„Taky ale nezapomínej, že od Mastama jeden jeho pravnuk se též spojil s jednou dcerou, co porodila Akáša." Ušklíbl se na oplátku Pán Temnot. „Víš Harry, to co ti tady ta ženština neřekla, je že na světě neexistuje něco jako mudlorozený. Jsou to jen potomci motáků, kterých se buď jejich rodina vyhodila, nebo sami odešli a žili mimo magii. Stejně jen díky Akáši a Michaelovi mají lidé magii. My bysme jim ji nikdy nedali. Ani jeden!" chvíli pozoroval svou dceru Akášu, která tancovala s Michaelem a smála. Pak se znova zaměřil na chlapce. „Harry, magie je všude a ve všem, i ten největší mudla má jiskřičku magii. Víš, že když poprvé lidé dostali magii, že ji dostali všichni. Jenže po válce, kdy padla babylonská věž, jsme jim ji odebrali. Jen u některých jsme ji nechali a ti ji rozšířili dál. Většinou to byly nějací potomci nebo rodiny, co vzešli právě z Akáši a Michaela. A proto rod Evansových, i když lidé bez magie, jsou z mé krve. A ty po 10 tisících letech naše dvě vrstvy spojily, aniž by to byly naše děti. Proto jsi Harry tak výjimečný, máš v sobě půl na půl, jak démon, tak archanděl." Pocuchal mu vlasy. Harry se je snažil upravit, ale moc mu to nešlo. „A máš stejné oči, jako měla Drakula." Harry se na chvíli zamyslel a pak se podíval na oba.

„To proto si mě máma s tátou vzali?" trochu posmutněl.

„Ne Harry, to není pravda. To až když tě donesli a nám jsi byl představen, jsme to zjistili." Vzala Harryho za ruku babička. Bylo vidět, jak se uklidnil a usmál se.

„Dobře, a proč jsem tak výjimečný, nemám ani moc silnou magii ani v ničem moc nevynikám extra." Nechápal pořád chlapec.

„Neboj se Harry, brzy to zjistíš." Objala chlapce Akáša.

„Mami. Proč jste si mě tedy vzali?" Akáša si trochu povzdechla a sedla si mezi otce a chlapce.

„Protože v minulém životě jsi byl náš syn." Pohladila ho. „Myslím biologický, Harry. Neřeš to, začne tě bolet hlava. Někdy to probereme, ale nyní na to není správná doba, protože ty máš slavit." Usmála se a odešla pryč. Chlapec seděl se svými prarodiči ještě nějakou dobu a tahal z nich moudra.

Harry si oslavu svých 11 narozenin náramně užil. Jen se pořád nemohl rozhodnout, kam půjde. Seděl u sebe v pokoji a zíral na oba dopisy. Do teď chodil na školu, kde byly jak děti motáků, nekouzelníků – tedy mudlů nebo kouzelníků. Teď mohl buď zůstat doma, kdy by každý víkend byl doma a nebo odjel do Anglie.

Byl naprosto zoufalý.

Tak co myslíte, kam by se Harry a dvojčata měli vydat. Do Bradavic, kde dvojčata potkají svého otce a Brumbála? Nebo je necháme v naší krásné zemičce?

Pište komentáře, budu ráda, nemůžu se rozhodnout :-D