Drazí co čtou mé povídky, vím, že jsem dlouho nepřidala, ale nějak mě popadlo psaní a toto vzniklo.

Tuto kapitolu přeji všem co mají rádi moje povídky a děkuji za VeaPisk

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Akáša, den světel, 20 let

Akáša se ráno probudila a po dlouhé době se ze srdce usmála. Dnes jí bylo 20 let a vypadne konečně odsud. Ještě musí přetrpět tu strašnou rodinnou snídani, do které ji nutí otec. Dala si před obličej levou ruku a zadívala se na prsten.

Povzdechla si. Musí si pospíšit, protože si dnes přispala.

Na snídani se přišourala a nelíbil se jí pohled, co dostala od otce a už vůbec od Pelimaxe, který se pobaveně ušklíbal. No možná, kdyby se o rodinu víc zajímala, jistě by věděla, co se děje.

„Dobré ráno." Dala si ruku před pusu, aby nezívala a nebylo jí vidět do prázdného žaludku.

„Dobré, chci s tebou mluvit, Akášo." Podíval se na ni otec. „Dnes je ti dvacet let a nadešel den, kdy budeš zasnoubena s knížetem z Morgulských výběžků." Promluvil jako by nic a pustil se do snídaně.

„Hmm to těžko, tyto dva dny budu pryč, jako obvykle." Promluvila klidně Akáša. Několik jejich bratrů zalapalo po dechu. Kdyby se podíval někdo do jejich tváří, viděl by nevěřícnost a strach. Nikdo nedokázal něco podobného říct jejich otci, jako by mluvil o počasí.

„To tedy budeš, nikam nepůjdeš!" bouchl pěstí do stolu. Bylo mu jasné, že její výchovu jako otec zanedbal. Nestaral se o ni. Viděl ji sotva 3x za rok a to ještě pořádně ne.

„Před dvanácti lety sis otče, vymyslel tuto stupidní snídani. Jediné co od tebe vždy chci, abys mě nechal dva s Lilith na povrchu. Nic víc nic míň. Ať si klidně přijde, ale já tu nebudu. Za dva dny jsem zpět!" Po tomto třískla příborem a odešla. Nedbala na rozzuřený řev svého otce. Věděla jediné, byla jeho biologická dcera, ale nic víc.

Jen co odešla z jídelny, se přemístila naštvaně k domku Lilith. Jenže to trochu v rozzlobení neodhadla a ruka jí zůstala zaklínění ve zdi.

„No super. Toto mně ještě scházelo!" vrčela dál. Uslyšela dušený smích.

„Krásko, cos zase vyvedla?" Ozval se Michael.

„Chce mně zasnoubit s nějakým Morgulským pitomcem." Vytrhla ruku i s kusem omítky ze zdi.

„Promiň Lilith." Omluvila se své chůvě a matce.

„Mám chuť ti naplácat na zadek, jako když jsi bývala malá." Klepla nožíkem o hrnec, do kterého loupala batáty.

„Aki, ty jsi otci ještě nic neřekla?" optal se Michael.

„A ty jsi snad matce něco řekl?" založila si ruce pod prsy.

„No... ne." Poškrábal se ve vlasech.

„Tak vidíš, jsme svoji již celé tři měsíce a ani jeden se nedokážeme postavit rodině. Ten šaman měl pravdu, když nás oddával." Povzdechla si Akáša.

Ještě nyní si pamatovala slova obřadu.

Světlo i tma se spojily, na zemi žijí.

Oni ochránci dětí nepochopených budou.

Matka Země žehná v jejich lásce.

Sestra Voda jím píli přeje.

Bratr Oheň trpělivost přeji.

Otec Vítr jím zpívá trpělivost.

Nyní se tě ptám, dcero temna, přijmeš lásku, oddanost, magii i život syna světla.

Ano, celým svým bytím, magií i životem (odpověděla šamanovi Akáša)

Nyní se tě ptám, synu světla, přijmeš lásku, oddanost, magii i život dcery temna.

Ano, celým svým bytím, magií i životem (odpověděl šamanovi Michael)

V tomto ji z myšlenek vyrušil Michael, když ji políbil.

„Ale ale mladá paní, na copak myslíte? Snad ne na toho strašného knížete. Mám se urazit a začít žárlit." Škádlil ji. Akáša ho bouchla do ramene z legrace.

Věděl vždy jak ji přivést na jiné myšlenky.

„Tak už toho nechte a pojďte mi pomoct s obědem. Nebo nebudeme jíst za týden." Hudlovala Lilith.

„Mastam nedojde?" optala se Akáša, když brala do ruky nožík a košík s batáty.

„Dojde, až na oběd. Řeší nějaké rodinné záležitosti." Ozvala se od ohně Lilith.

„Rodinné záležitosti?" vyhrkli oba mladí.

„Ano i on má život." Otočila se na ně od kotlíku s vařechou v ruce.

„Jo to vím, ale co může tak důležitého řešit? Hlavně dnes." Podivila se Akáša.

„Třeba to, že svou nejstarší dceru našel u nich doma s jedním chlapcem a samotné." Pokrčila rameny Lilith. „Dávno jsem mu říkala, že si má s ní o tom všem promluvit a hlavně o sexu, aby to neskončilo špatně." Pokrčila rameny, jako by o tom mluvila denně.

Na to, že nikdo netušil, kolik Lilith doopravdy je. Byla schopna se přizpůsobit kterékoli době líp než démoni a andělé.

Téměř celý den probíhal v klidu, až do doby, kdy dostala vzkaz od otce, že se má okamžitě dostavit do Temného hradu.

Vrátím se zítra po obědě. Akáša

Víc to neřešila. Věděla, že otec bude zuřit.

Druhý den se hodinu o obědě vydala do hradu.

„Tak jsem tu, otče." V klidu před ním stála. Přemístila se rovnou do jednacího sálu.

„Tady je tvůj snoubenec." Ukázal na malého zavalitého mužíka, který měl opravdu na čele 5 malý růžky a celkově jeho pleť byla nazelenalá. Jeho vodnaté očička ji svlíkali pohlede.

„To těžko, celé tři měsíce jsem vdaná. Tím to pro mě končí a nyní odcházím z podsvětí a budu žít na Zemi. Sbohem otče." Otočila se a jen uslyšela řev, jak se ten odporný upocený chlápek začal vztekat.

Přemístila se pomocí plamenů k domku Lilith. Ta na ni už čekala. Převlekla se do tógy, kterou normálně nosili obyvatelé starého Řecka. Vzala si svůj malý uzlík, kde měla veškerý svůj majetek zmenšený a Lilith ji naposledy dala polibek na čelo.

„Opatruj se, holčičko. Jsi celá maminka, kdybys cokoli potřebovala, víš, jak se se mnou nebo s Mastamem spojit." Utřela si osamocenou slzu. I Akáši tekly z očí slzy.

„Byla jsi pro mě vždy matkou, kterou jsem svým příchodem zabila." Vroucně ji stiskla v objetí a rozplakala se.

„Nikdy už toto Akáško neříkej. Není to pravda." Políbila ji na obě tváře a pustila s náručí. „Pozdravuj Michaela, až budeš v očekávání pošli pro mně, pomůžu ti." Po tomto ji postrčila k východu a nechala ji tomu širému světu jít se svým milým.

Lilith se dlouho dívala za dívkou, která odcházela k molu, aby se dostala do Athén.

S Michaelem si oba změnili jména a koupili malý domek na kraji Athén. Učili se, co jim sily stačily všemu, aby co nejlépe zapadli. Ani jeden z rodičů je do jisté doby nenašel.

Po devadesáti letech soužití se uložili do podzemního lože.

KONEC

Dvaatřicet synů Temného pána hledalo svou nejmladší sestru. Až po dlouhé době zjistili, že se dostala do Athén, do města, které tolik zbožňovala jejich matka. Jenže, když tam dorazili, lidé jim řekli, že léčitel se svou ženou, která se starala o sirotky, nedávno zemřely.

Tady náš příběh již nadobro k.........