Vyšla ze svého domku a zadívala se do dálky. Kaštanové vlasy jí ve vlnách spadaly skoro do pasu a její jasné oči prozkoumávaly obzor. Vypadalo to na bouřku. Z přemýšlení ji vytrhl klapot kopyt. Otočila se a její výraz napovídal, že to co vidí se jí vůbec nelíbí. Povzdechla si a vyšla vstříc nezvanému návštěvníkovi. Tím byl Daniel, syn jednoho z nejvlivnějších mužů v okolí, který jí neustále nadbíhal. Nesnášela to. Navíc Daniel nebyl jediný, pod jejími okny se objevovali i jiní mládenci z okolí. Všechny je odmítala. Tentokrát trvalo skutečně dlouho, než se jí ho podařilo zbavit. Podrážděně zavrtěla hlavou a pomalým krokem se vydala zpět k domečku. Byl už pomalu čas večeře, takže se ještě zastavila u záhonku s bylinkami. Sotva se ohnula, na rameni jí přistála černá chlupatá koule. Zasmála se a opatrně uličníka sundala. Začal k ní chodit asi před měsícem, kocourek černý jako noc s nádhernýma očima, které až nepřirozeně připomínaly ty její. Netušila komu patří, ale oblíbila si ho a on ji podle všeho také. Zničehonic uslyšela hlasy, blížící se podél plotu. Narovnala se a už poněkolikáté za den si povzdechla. Hlasy patřily jejím sousedkám slepičkám, jak je s oblibou nazývala. Když procházely kolem, jen se pohrdavě ušklíbly, jak se však podívaly pořádně, vytřeštily oči a začaly si něco horlivě špitat. Zuzana se na sebe podívala a měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Ty kvočny o ní často říkaly, že je čarodějnice, ale takhle, s kočkou u nohy a bylinkami v ruce ji ještě neviděly. A korunu tomu dodal havran sedící na brance. Ty řeči o tom, že má pletky s ďáblem ji nijak netrápily, dokud se nezačaly šířit. O to se samozřejmě postaraly slepičky. Teď, když šla do města, každý si na ni ukazoval. Nebylo to příjemné, i když už si zvykla. Navíc doufala, že to odláká pozornost jejích nápadníků, ale to bylo už před nějakou dobou a nic se nezměnilo. Než dodělala večeri, přišel prudký liják doprovázený vydatným hromobitím. "Tohle mi taky budou nejspíš připisovat", problesklo jí hlavou než šla spát. A měla pravdu.