Žil byl... Nebo nežil nebyl? Ať už tak či onak, byl to skunk. A krásně voněl. Každý, kdo šel kolem, se jen tak tak dokázal udržet na tlapkach či ploutvích, aby okouzlením z té vůně neupadl. Nebo se nepotopil. Skunk chodil na všechny bály a oslavy. Když někdo pořádal nějakou společenskou událost, hned ho pozval.
Skunk se jednoho dne probudil a kontroloval seznam oslav, na které má dnes dorazit. Do začátku té první mu zbývaly ještě dvě hodiny. Šel se navonět - ale ouha! Někdo mu ukradnul voňavku! Jenže kdo? Skunk neváhal a zavolal policii: "Haló? Policie? Ukradli mi voňavku!" Policista na druhém konci telefonu se začal válet smíchy po zemi. Přes škytání a záchvaty smíchu se mu podařilo promluvit: "V-voňavku? Tak si kupte jinou, pane!" a zavěsil. Skunk se celý naštval. Jak jako jinou?! To už potom nebude tím skunkem s vůní, ze které všichni málem padají na zem! Musel něco udělat. Nemůže přeci zavolat všem zvířatům, že na poslední chvíli nepřijde!
Znovu zavolal na policii v naději, že to vezme někdo jiný. Bohužel to štěstí měl. "Haló? Tady policie," řekl chladný hlas. "Dobrý den, tady pan skunk. Prosím, někdo mi ukradl voňavku. Potřebuji ji do dvou hodin najít. Pomůžete mi?" Se skunkem se policista dlouho domlouval a následně sestavil seznam podezřelých. Bylo jich vskutku... Skunk čekal seznam dlouhý jako celý jeho pokoj. Ale místo toho měl jen dvě slova: "Vy sám." Skunk se naštval. On sám si ukradl voňavku?! To není možné! Okamžitě vyrazil na policii, aby si to s tím, kdo sestavoval ten seznam, vyřídil. Osobně. A bez roušek. A jak tak přemýšlel nad rouškami, dostal jedinečný nápad. Půjde na oslavy - ale nikdo nepozná, že je to on! Vezme si roušku! Ani na policii nedošel a už si objednal limuzínu, která ho zaveze na nejbližší oslavu. Jakmile tam dojel, začala zábava. Všichni se ptali po skunkovi vonném - ale ten se tvářil jako běžný účastník oslavy. Krčil rameny a básnil o skunkově vůni.

Skunkova voňavka se nikdy nenašla. A tak skunkové nevoní. A proč smrdí? Kdo ví - třeba to oni sami považují za vůni.

Mikeskobooks