V dávných dobách, kdy po zemi chodili čarodějové (a obzvláště jeden jménem Gandalf), žil jeden mravenc. Neměl kamarádku Berušku, nenosil červený šátek s puntíky, ani Ferda se nejmenoval... Ale ano, jmenoval se Ferda. Ferda Pytlík.
Ferda Pytlík šel tehdy pro větvičku do mraveniště se svým bratrancem Frodem. Povídali si o všem možném a hlavně o tom, že mravenčí královna vybrala na tento těžký úkol právě je. Museli přejit strašnou poušť, které lidé říkají pískoviště. Byla veliká a plná nástrah, kupříkladu obrovských hradů, do kterých se nedá vejít. Když ji po dlouhé době přešli, museli zdolat vysoké hory, pro lidi známé jako parkoviště vysypané kamínky. A na konci strastiplné cesty, kterou jen tak tak přežili, došli do země zvané Mordor.  Ale komu by se chtělo vláčet jednu větvičku z Mordoru až do mraveniště? Tak ji po cestě odhodili a došli domů bez větvičky.
Jejich cestu sledoval nějaký spisovatel - Tolkien se jmenoval - a ta cesta mu připadala jako dobrý námět. Jméno Frodo Pytlík se mu líbilo, ale Ferda Pytlík bylo takové obyčejné... Tak ho přejmenoval na Sama Křepelku. Ale ve všech dobrých a hlavně slavných románech se píše o třech hrdinech, tak přidal ještě někoho třetího. Ale kdo by četl o mravencích? Místo mravenců to budou? ...třeba hobiti. Jenže kam a proč by nesli větvičku? Místo větvičky ponesou něco vznešenějšího - třeba prsten. A po cestě ho odhodí... jen tak do trávy? Houby - do sopky! A rovnou do sopky Osudu...
A tak vznikl Pán prstenů.