Kdysi dávno žila křivka Přímka... Tehdy to ještě nebyla křivka Přímka, ale přímka Přímka. Takové krásné geometrické jméno měla z toho, že měla zobák tak přímý, že na světě nebylo přímější věci. Přímka měla velikou budku jen sama pro sebe. Byla větší než paví a měla víc pokojů než vlaštovčí hnízdo větviček. Ale dveře měla jen jedny. A tak když se jednoho dne vypravila na výlet a zavazovala si boty, náhle jí průvan zabouchl dveře - ale klíče zůstaly uvnitř. V tu chvíli Přímka pochopila, proč by bylo dobré mít do budky více vchodů. Dívala se střídavě na dveře a na zámek: Ty určitě dokáže nějak vypáčit! Rozběhla se proti dveřím a zapřela se o zámek zobákem. Nepovolil. Přímka se znovu rozběhla a udělala to samé. Nic. Rozhodla se zkusit to jinak: začala zámek přemlouvat, aby se otrvřel, pak začala hrozit a nakonec to nevydržela a vší silou zatáhla za zámek zobákem. A zámek byl pryč. A Přímčin zobák byl... Ne, nebyl pryč, nebojte. Jen si ho zkřivila do podoby, jakou má dnes. A nikdo už jí neřekne jinak než křivka.