Doktor Ňaf uložil tlustou desku mezi ostatní desky. Přejel tlapkou po několika nápisech na jejich hřbetech. Všechny se nakonec vyřešily. I tenhle. Případ nosál byl vyřešen. 

Nosál a mravenečník. Oba dva byli známí po celém městě svými vtipy. Všichni se smáli, když jejich vtipy poslouchali. A jednoho dne se konala soutěž o nejvtipnější vystoupení. Oba dva se samozřejmě přihlásili a všichni obyvatelé města se zájmem čekali, kdo zvítězí. Nadešel čas společného vystoupení mravenečníka a nosála. Všichni čekali, čekali a čekali. Jenže ani jeden nepřicházel. Náhle něco zašustilo. No pódium vešel... buď veliký nosál nebo malý mravenečník. Měl na sobě vtipný kostým, po hlavě mu lezli mravenci a težké olověné boty mu zakrývaly celé nohy.
"Připadám si, jako bych měl nohy z olova," řakl mravenečníko-nosál a těžkými kroky došel doprostřed pódia.
"Něco vám povím, ale je to tajemství..." nosálo-mravenečník se rozhlédl na všechny strany.
"Já jsem nosál i mravenečník... Mám zvětšovací a zmenšovací lektvar, takže jsem obojím..." zašeptal směrem ke kameře. Pak si urovnal osmtisíc-sedmise- padesátičtyř-barevné sako a usmál se. Začal říkat vtipy, ale nikdo ho nevnímal. Dokonce po závěru soutěže zapomněli zastavit vysílání! Všichni jen dumali nad mravenečníkem a nosálem. Je pravda, co říkal? Ujali se toho dokonce nejlepší detektivové - psi Sherlock Haf a jeho nepostradatelný pomocník doktor Ňaf.
"Adresy obou komiků máme, teď je jen ověříme," řekl doktor Ňaf.
"Bohužel, jeden z těch domů je v oblasti, která se nachází již sedmdesát let pod jezerem," podotknul Sherlock Haf. V místnosti se na malou chvíli rozlehlo zlověstné ticho. Jen obláčky páry stoupající z Hafovy dýmky prozrazovaly, že se čas nezastavil.
"To je očividná lež. Mravenečník i nosál jsou mladší sedmdesáti let, tudíž ani jeden v tom domě nemohl žít. Ten v televizi mluvil pravdu. Byl očividně hodně roztržitý, jednu botu měl zavázanou jen narychlo, bylo to vidět. A z kapsy mu čouhlala lahvička - asi ta na zvětšení či zmenšení. Musíme se vypravit do domu, kde údajně skutečně žije. Pokud ovšem neuvádí nepravdivou adresu, což by dokonale skrylo stopy po tom, že mravenečník a nosál jsou jedna osoba," pronesl moudře Sherlock Haf. Dokotor Ňaf chvíli přemýšlel.
"Dobrá, proč ne. Vydáme se tam. Ovšem pokud uvedl neexistující adresu, byli bychom v koncích," odtušil doktor Ňaf. Sherlock Haf se zamyslel.
"Máš pravdu, příteli. Musíme si důkladně ověřit adresu. Asi by bylo nejlepší se sejít přímo s nosálem či mravenečníkem."
Ještě ten den se vydali za mravenečníkem, který zrovna vystupoval v divadle se svými vtipy. Když odcházel, odychytili ho v šatně, do které se během představení tajně vkradli.
"Pane mravenečníku, jste též pan nosál?" zeptal se na rovinu doktor Ňaf. Mravenčník byl velmi zaskočen.
"N-ne, proč myslíte?" zeptal se mravenečník. Sherlock Haf se usmál.
"To je dobře. Tak my zase půjdeme," odpověděl rychle, než stihl doktor Ňaf cokoliv říct.
"Sherlocku, proč jsi ukončil pátrání?" zeptal se ve vlaku do Pekařské ulice, kde byla Hafova kancelář, doktor Ňaf.
"Byl velmi nervózní, lhal. Kdyby mluvil upřímně, určitě by nekoktal a nesnažil by se skrýt svůj strach," usmál se Sherlock Haf. Doktor Ňaf si povzdechl. "Ach Sherlocku, proč ty jsi tak geniální?"

Ehm... To už není povídka nebo pohádka... To je... Něco mezi pohádkou, povídkou a nepovedenou detektivkou XD

Asi později napíšu ještě pohádku XD