V dálných zemích a dobách, žil byl... Nebo spíš tuneloval... Jeden krtek. A ten krtek byl hlavním tunelářem města. Dělal tunely... No - spíš nedělal. Nikdo nestál o další tunel do svého sklepa. A tak krtek spíš jen ležel doma na posteli, jedl koláče a bylo mu hezky. Žádná práce... Ale bez práce nejsou koláče. A tak se jednou krtek natáhnul pro koláč, ale nahmatal jen prázdnou mísu. Šel se podívat do ledničky, pak do chlebníku a nakonec obrátil vzhůru nohama celý svůj dům, ale nikde žádný koláč. Vzal peněženku a šel na nákup. Dal si v pekařství do nákupního košíku dvacet koláčů a vesele pokračoval k pokladně. Vyndal z kapsy peněženku, ale ouha! Ani mince. Krtkovi došly peníze. A s nimi pochopitelně i koláče. A s koláči i jídlo. A tím pádem taky začalo kručet krtkovi v břiše. Poprvé za několik desetiletí měl hlad. A s hladem se nedá žít. Tak se sbalil a hned šel shánět někoho, kdo potřebuje tunel. Ale nikdo tunel nechtěl.
Krtek prochodil a projezdil celý svět. Jenže nikdo nechtěl tunel. A tak krtkovi nezbylo nic jiného, než se naučit na něco jiného než tunelování. Naučil se proto dolovat - no, spíš nenaučil. Vyrobil si hornický průkaz a šel do dolu. A tím, že dolování vůbec nerozuměl, dokázal taky něco, co ještě nikdo předtím. Dokázal, že i jízda výtahem se dá pokazit.
Poslali ho do šachty dolovat stříbro. Jenže krtka to vůbec nebavilo. A ještě méně než dolování ho bavila cesta dolů, do šachty. Tehdy tam žádný výtah nebyl, a proto všichni museli slézat po žebříku. Krtek to jednoho dne vzdal a začal místo dolování vynalézat výtah. Strávil v šachtě tři dny a tři noci. Nepřetržitě tam stavěl a kutil, ani na záchod nechodil, a čtvrtého rána... Vyjel vzhůru výtahem. Všichni horníci si ho šokovaně prohlíželi. Dokonce i šéf vytřeštil oči. Všichni na výtah jen zírali a zírali... A pak byl večer. Nikdo nic nedělal, ale všichni zase sledovali výtah.

Výtah se běžně používal, všichni pracovali - i krtek. Ale jednoho dne ho práce znovu omrzela. A tak se rozhodl stávkovat. Jel výtahem nahoru a připravoval si plamenný proslov, kterým by ke stávce přilákal i ostatní horníky, až náhle vypadl z výtahu a padal a padal až do důlní studny. A ve studně byla samo sebou voda. A nad hladinou vody otvor. A v otvoru krtek. Krtek náhle spatřil zázrak - ohromný zlatý poklad! Všechen ho vynesl nahoru a rozdělil mezi horníky. Tak si krtek znovu žil šťatně a všichni horníci taky. Už ale jen nepojídal koláče. Začal je péct, i když měl dost peněz na celý život. Pečení ho totiž moc bavilo. Dokonce si založil vlastní pekařství! A pokud mu nedošla mouka nebo kvasnice, peče tam koláče dodnes.