V dávných dobách, když  byly zebry ještě bílé, se po zemi procházel jeden vlk. Žil si spokojeně se svou smečkou... No, spokojeně vlastně ne. Toužil cestovat. Ale všechna zvířata se mu posmívala, že to vůbec nedává smysl. 
"Vlku, nehraj si na hrdinu, ještě nikdy nikdo nepřeplaval moře," říkala mu ryba.
"Ale přeletěl, třeba vlaštovky," trval na svém vlk.
"My vlaštovky jsme moc malé. Neuneseme tě! Takže toho laskavě nech a zapomeň na cestování."
Jenže vlkovi to nedalo. Právě naopak - pokaždé, když slyšel, proč to nejde, v hlavě problém nějak nakonec vyřešil. A čím víc bylo vyřešených problémů, tím víc věřil, že to jednou dokáže. Že z Evropy docestuje až do Austrálie. "Austrálie... Skákající klokani a roztomilé koaly. A veliká červená skála! Ta je pýchou Austrálie..." mumlal si vlk. Náhle vrazil do nějaké vlčice, která šla kolem. "Pardon," omluvil se a chtěl jít dál. Jenže vlčice ho zastavila: "Vy chcete docestovat do Austrálie?" Vlk kývnul. "Já bych se tam taky ráda podívala," usmála se vlčice. Vlk se zaradoval - možná bude mít ne cestě společnici! Spolu zašli do vlkovy dílny, ve které stavěl složitý stroj. Uměl létat i plavat. A taky jezdit! Spolu s vlčicí ho šli vyzkoušet. Vlk se posadil do svého vynálezu a nechal ho vzlétnout. Proletěl se vysoko nad krajinou a vesele zavýsknul, když se mu podařilo přistát na hladině jezera. Jeho vynález skvěle fungoval. Doplul v něm ke kraji jezera a vyhoupnul se na břeh. Poté se projel po obtížném terénu. Jezdil rychle a zdolal každou překážku. Na konci vlk nadšeně vyskočil ze své vozidlo-letadlo-lodě. Vlčice byla taky nadšená. Oba dva se hned dali do balení - příští zastávka: Austrálie!
Vlk letěl nad velikým modrým mořem. Dlouhá vodní plochá se táhla do nekonečných dálek, malé i větší vlnky se klidně pohupovaly na hladině. Těsně pod hladinou se honily malé, duhově zbarvené rybky. Náhle se na dálném obzoru objevil břeh. Vlny narážely o kamenité útesy a mohutné kameny. Vlk přistál na písčité pláži. Chtěl seskočit, na zem, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. "Prosím," ukázal vlčici ke dveřím a legračně se uklonil. Oba dva se rozesmáli. Pak vlčice seskočila na zem a radostně se jí zajiskřilo v očích. Vlk ji hned následoval. Jakmile se dotknul písku, okamžitě její radost pochopil. Chladný písek byl jemný a krásně šimral po tlapkách. Jakmile udělal krok, přes tlapu se mu převalila malá vlnka - byl to nádherný pocit. Oba dva se rozběhli do hlubin neprobádané Austrálie. Kolem nich skákali klokani, roztomilé koaly na ně mrkaly ze stromů a v dáli se pomalu začínala rýsovat veliká červená skála.

Vlk a vlčice se z té nádherné Austrálie ani nechtěli vrátit. Proto poslali do Evropy jen pohlednici. A všichni vlci se taky vypravili na výlet do Austrálie. Někteří se vrátili zpět, jiní ne. A to byl začátek turistiky.