Byli jsme opilí? Cožpak jsme se nechali smést vlnou náhlých emocí? Nechali jsme se ovládat atmosférou? Byli jsme snad pod vlivem feromonů?

Ne. Žádné feromony. Mezi námi se vznášel oblak úplně nového citu, který s feromony neměl nic společného.

Tohle byla čistě lidská záležitost. Hierarchické postavení pro tento moment přestalo existovat. Byli jsme jen a pouze dvě osoby, které si projevovaly náklonnost.

Yukio se po chvíli toho, co mě vášnivě líbat, odtáhl a zahleděl se na mě. Koukal na všechny části mého obličeje, jako by si mě chtěl vrýt do paměti; jako by chtěl znát každičký detail mé tváře. Bylo by velmi nepřesné říci, že jsem se styděl. Já se málem propadl do země.

Yukio byl dokonalý. Jeho tvář byla doslova bezchybná. Kůži měl jak z porcelánu, měl ostré rysy a jasné oči lemované dlouhými černými řasami. Na obličeji neměl ani jedno znamínko. Ani jednu vadu na kráse.

A pod ním ležel ušmudlaný omega; syn květinářky, co měl kulatý nos, nevýrazné tmavé oči a na slunci dosti viditelné pihy.

Byli jsme tak odlišní...On byl silný a já slabý; on někdo a já zas nic, on někde vysoko a já daleko pod ním. Přesto však nás spojilo pouto, které jen tak někdo nerozdělí. Byli jsme pár; byli jsme alfa a omega; patřili jsme jeden druhému.

Přes všechny ty rozdíly jsme se do sebe jednoduše zamilovali. Díky těm rozdílům jsme spolu.

Věřil bych někdy, že je to možné? Ani náhodou. Napadlo by mě to vůbec? Těžko.

Je tomu tak?

...Ano. Obávám se že ano.

Celý život jsem žil ve strachu, že na mě nějaká alfa jenom pohlédne, natož tak, aby se mě dotkla. Vím, že ta propast, která nás od sebe dělí, je nepřekonatelná. Omegy jsou stvořeny pro ukojení alfovských potřeb. Nemyslel jsem si, že si zasloužím lásku někoho takového. Doteď o tom nejsem úplně přesvědčen.

Myslel jsem si, že naše soužití bude vypadat tak, jako prve. Že to tak zůstane navždy. Když mi ubližoval a byl ke mně krutý, kdykoliv našel příležitost. Nedošlo mi, že i on je pořád jenom člověk. Mladý kluk. 

Natáhl jsem ruku k jeho tváři a palcem jej pohladil po líčku.

V Yukiových očích se zajiskřilo, jako by jej ten dotek kopl statickou elektřinou. "Jsi moje omega?" zeptal se tichým, chraplavým hlasem a trochu se zamračil.

Ne, že by se mračil jakkoliv vztekle, on tím zkřivením tváře dával najevo svou neochvějnou moc, kterou nade mnou má. Jako by se ptal, ovšem nechtěl slyšet odpověď. Jako by ji prostě nepotřeboval.

Suše jsem polkl. "Jsi moje alfa?" zeptal jsem se jej a i druhou ruku mu přiložil ke tváři.

Tenhle rozhovor jsme už jednou vedli. Tyhle věci jsme si už jistou formou řekli nedávno.

Ale až teď si jsem jistý jeho odpovědí, byť jsem ji vůbec neslyšel.

Yukio se najednou zvedl na nohy a vytáhl mě s sebou. Když jsem ucítil jeho paži pod koleny, jak mě zvedá do vzduchu, skoro jsem vyjekl. Jenže...byla noc. Byl bych nerad, aby nám sem zrovna v tuhle chvíli naběhla Naomi s pánvičkou v ruce.

Vylekaně jsem se k Yukiovi natisknul, aby mě nepustil, a nechal se odnést až k posteli.

Sotva mě položil, už byl zase nade mnou a pokračoval v tom, co začal na pohovce. Jeho rty si rychle našly ty mé a on mě opět začal líbat prudce, ovšem jaksi jinak. Jako by se snažil udržet svou zdrcující sílu, jakou chce každá alfa svou omegu zkrotit.

Ruce jsem mu zaryl do vlasů. Poslušně jsem se jím nechal líbat a konečně si užíval jeho přítomnost naplno. Užíval jsem si, jak mě zasypává polibky. Jak mi konečně dává najevo, co ke mně doopravdy cítí. 

Vždy jsem s ním byl buď pod vlivem feromonů, nebo jsem pod ním trpěl. Ještě nikdy jsme spolu nebyli jen my dva; dva lidé bez jakéhokoli postavení, bez jakýchkoli rozdílů. On a já. Nebyl to teď alfa a já nebyl feromony ovládaná omega.

Avšak Yukio byl očividně dosti divoký už jako člověk a jeho společenské postavení s tím nemělo moc společného. On byl prostě divoký. Byl zvíře. I když nebylo ve vzduchu po feromonech ani stopy, Yukio byl prostě...nezkrotný.

Natáhl se po lemu mého pyžama a vyhrnul jej nahoru, než mi ho celé přetáhl přes hlavu a já pod ním zůstal z poloviny odhalený.

Ležel jsem v přikrývkách a nechal alfu, ať svýma silnýma rukama prozkoumá mé tělo. Prsty mi přejížděl po hrudníku, po břiše, po pažích; každičký jeho dotek na mě působil jak tisíce jehliček, co se mi zabodávají do kůže.

Už dávno jsem začal dýchat zhluboka, jinak bych omdlel. Udržet s ním tempo není zrovna jednoduché.

Yukio se doslova kochal mým tělem, které se pod ním svíjelo. Dost možná si užíval i to, jak kvůli němu právě teď zase trpím, ovšem ve zcela jiném slova smyslu. Dlaní jsem si zakryl ústa a zavřel oči, když jsem cítil jeho zvídavý jazyk, jak přejíždí po mé hrudi. Jeho špička cestovala po mé kůži, než mi jen tak vtiskl polibek na náhodné místo, pak zas pokračoval. Až dokud jsem pod ním nebyl jen poslintaná vzdychající hmota, která se třásla jak rosol, když do něj šprtnete.

Yukio se nade mě naklonil a zahleděl se mi hluboko do očí. Viděl jsem ty dvě modré kuličky, jak těkají z místa na místo; jak září.

Už jsem se jeho pohledu vůbec nebál. Civěl jsem do té modři jak pod vlivem hypnózy. Ještě jsem to neřekl nahlas, ale jeho oči jsou velkým důvodem, proč se mi tak strašně líbí.

Prsty jsem mu zajel pod tričko na spaní a dlaně mu položil na záda, než jsem jeho oděv vytáhl nahoru, až dokud se mu nevyhrnul až po krk.

Yukio rychle pochopil, co dělám, a triko ze sebe jednoduše strhl. Jakmile se kus oděvu proletěl vzduchem a přistál kdesi na zemi, Yukio se na mne znovu nalepil a začal mě zkoumat snad vším, čím mohl.

Jako bychom spolu byli poprvé. Jako by mě nikdy neviděl a nikdy se mne nedotkl. Byl tak vzrušený jen z toho, že se mne dotýká, až jsem to z něj cítil i já. Jeho ruce se třásly a jeho dech začínal být hlasitější; dokonce se z něj sem tam dostalo hrdelní zavrčení.

Yukio mě políbil na bradu své rty postupně posouval níž, až dokud se mi nedostal k hrudi. Jen letmo se o mě otíral, jako by mi ani snad nechtěl tu pusu dát.

Jeho ukazováčky se zahákly za lem mých pyžamových kalhot. Zvedl jsem se na nohy, aby se mu lépe sundávaly, a pak jsem pod ním ležel nahý. Yukio mi gatě svlékl a pak zas svýma silnýma rukama objal mé nohy, jak chtěl patřičnou pozornost věnovat i jim.

Čekal bych, že vzhledem k tomu, že nejsem dívka, to nebude mít takový efekt. Přece se nemůžu třást, když mě jen tak pohladí po hýždích.

Bože, jak jsem se spletl. Sotva jeho levá dlaň sjela po zadní straně mých stehen až po můj zadek, bylo to, jako by po mě přeběhly tisíce mravenců. Doslova jsem sebou při tom doteku cukl, jak jsem se lekl.

Yukio vytřeštil oči a zahleděl se na mě.

Krev se mi v tu ránu nahrnula do tváří a já si obličej schoval do dlaní. "To lechtá!" vyjekl jsem.

Slyšel jsem, jak se alfa tiše směje. Byl to tichý smích, který v sobě nenesl nic jiného, než dětskou radost.

Překvapilo mě to.

Ovšem to byla jen první část toho překvápka, co mi můj alfa nachystal.

Smotal si nohy pod sebe a sedl si na paty, než mě popadl za pánev a celého si mě vytáhl do klína, takže jsem měl zadek a bedra v podstatě ve vzduchu.

"C-C-Co...?!" vyjekl jsem, ale to už bylo moc pozdě.

Yukio mě jednou rukou pustil a místo mé pánve teď svíral mé zpola ztopořené nádobíčko, které bez jakéhokoli varování několikrát olízl a pak si jej strčil do pusy celé.

Můžete jen odhadovat, jak jsem se cítil.

"N-Nech toho! Proboha! Yukio! C-Co..Co to...YUKIO!" vzpouzel jsem se, ale jak mi pak došlo, můj hlas se začal velmi rychle přetvořovat do pouhého blaženého sípotu, kdy jsem nebyl schopen dělat nic jiného, než popadat dech a marně Yukia odstrkovat.

Byť jsem ho držel za vlasy a tahal od sebe, ani to s ním nehlo.

Buďme upřímní, vzhledem k tomu, že mi Yukio vzal panictví, není velkým překvapením, že tohle mi taky dělá jako první. A budu upřímný ještě jednou - bylo to zatraceně dobré.

Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že zrovna tahle alfa klesne tak nízko, aby se svou omegou provozovala zrovna tohle. Yukio mi zpočátku nepřišel jako...jak to říct...férový partner. Myslel jsem, že je to prostě jen neohrožený muž, co si myslí, že se mu všichni musí poklonit a dělat, co si zamane. Že nebude mít ve zvyku dávat.

Ale asi jsem se spletl.

Vnitřek jeho úst byl horký. Jeho jazyk se mi agresivně otíral o špičku a mně se už jen z toho pocitu stahovaly snad všechny svaly v těle.

Když si mě vzal do pusy celého a já cítil, jak se otírám o jeho krk, doslova jsem upadal do mdlob. Ani mi nedošlo, že křečovitě svírám naše přikrývky. Poznal jsem to až tím, že jsem měl obě předloktí v jednom ohni.

Věděl jsem, že mi nezbývá moc. A vzhledem k tomu, že jsem měl výpadky dechu a záškuby celého těla, poznal to i můj nastávající.

A přesně proto ten parchant přidal.

Přišlo to jako nárazová vlna, co vás smete na zem a vy kvůli ní upadáte do bezvědomí. Mám pocit, že se na pár chvil zastavil svět, když to přišlo. Mé břišní svaly se stahovaly a zase povolovaly, jako když je vám zle a vaše břicho samo od sebe vyvolává zvracení. Takové samovolné cukání, které se postupně mění na vlnu horka, co vás doslova zaplaví a vy jen ležíte na posteli a lapáte po dechu, zatímco vám po těle raší kapičky potu. V mozku máte ohňostroj a dlouhou chvíli nevidíte, i když oči držíte otevřené.

Yukio se odtáhl a - zatímco držel mou bílou tekutinu v ústech - zahleděl se na mě svýma očima dravce. Jako by jen pozoroval mou reakci.

"VYPLIVNI TO!" vyjekl jsem.

Slyšel mě. Moc dobře mě slyšel. Věděl, co mu říkám.

Co udělal, zatímco mi doslova hleděl do očí?

Polkl.

Sledoval jsem alfu, jak se jeho ohryzek nadzvedává a odporná tekutina mu teče do krku.

Vyvalil jsem oči a brada mi spadla. "Ty ses zbláznil...!"

Yukio mi věnoval až přebytečně svůdný úšklebek, než si předloktím otřel koutky úst. "Možná. Ale ještě nekončíme."

A to už mě držel na břicho a táhl blíž k sobě, takže jsem na něm v podstatě ležel.

Dostalo se ze mě velmi znepokojující vyjeknutí, za které bych si nejraději lištil, ale...jemu to očividně nevadilo.

Když jsem pak ucítil, jak se špička jeho jazyka opět otírá o mé intimní partie, ovšem teď o něco níž, málem jsem doslova umřel.

"Poč- YUKIO! TO NE!" zaječel jsem. Regulérně jsem ječel. "TAM NE!"

Vrtěl jsem se a vřískal, ale on mě pevně držel a jazykem prozkoumával můj otvor, jako by jen dohlížel na své dobyté území.

Měl jsem sto chutí mu jednu vrazit. Ale taky jsem měl sto chutí po něm křičet, ať nepřestává.

Je to zvláštní. Něco takového vám přijde doslova odporné, ale vašemu tělu se to líbí. Nemohl jsem si mezi těmi pocity vybrat.

Předloktím jsem si zakryl obličej. "Yukio...já...Prosím...nech toho," zaskuhral jsem.

A Yukio jako na povel poslechl. Odtáhl se a položil mě do přikrývek, než se naklonil nade mě. "Co se děje?" ptal se ustaraně, než mě chytil za ruku a obličej mi znovu odkryl. "Proč pláčeš?" ptal se.

Ani jsem si nevšiml, že mi tečou slzy.

"Já...já nejsem...zvyklý...je to...divné..."

"Není to divné. Je to úplně normální," zavrtěl hlavou a věnoval mi povzbudivý úsměv.

Cítil jsem, jak opět rudnu v obličeji. "Jsem...špinavý."

Yukio se krátce zamračil. "Už jsem ti říkal, že špinavý nejsi. Pro mě jsi nikdy nebyl a nikdy nebudeš. Jsi můj," řekl. Jeho hlas doslova burácel, byť mluvil relativně tiše.

Suše jsem polkl a se svraštěným obočím hleděl na svého alfu.

"Zvládneš to?" zeptal se pak.

Spolkl jsem knedlík, co se mi utvořil v krku a několikrát slabě přikývl.

Cítil jsem, jak se o mě otírá. Jak jeho špička hledá vstup.

Yukio pomalu a opatrně přirazil. Věděl jsem, že je ve mě jen do poloviny. Hlasitě vydechl a znovu se zeptal: "Dobrý?" Jeho modré oči doslova zářily.

Kousl jsem se do spodního rtu a znovu přikývl.

Přitlačil. Zasténal jsem a zavřel oči.

Cítil jsem ho v sobě celého. Jeho důvěrně známou velikost, tvar i teplo. Ten pocit, že mě celého zaplňuje a tvoří ten finální kousek skládačky.

Moje alfa byla chybějící kousek mé existence.

Yukio se doslova otřásal, jak mi dával prostor na to si zvyknout. "Jsi...Jsi v pohodě?" ptal se po několikáté.

"J-Jsem," vydechl jsem. "M-Můžeš...můžeš se..."

Yukio očividně nepotřeboval slyšet nic jiného, než se začal pomalu hýbat. Zpočátku to byly jen pomalé přírazy, které byly jen zdráhavé a zdrženlivé, ale s každým dalším pohybem Yukio přidával na síle.

Mé tělo omegy patřičně reagovalo na alfu. Jeho pohyby byly hladké a plynulé; silné a tvrdé.

Rukama jsem se omotal kolem jeho zad a zasténal mu do ucha: "Nghh...Yu...Yukio..."

Alfa přirazil hlouběji, čímž mi doslova vyrazil dech. Cítil jsem, jak se o mě uvnitř otírá. Jak ho můj vnitřek drží.

Ještě nikdy jsem se necítil tak dobře.

"Takashi..." zavrčel Yukio náhle, "je fakt těžký se ovládat, když je z tebe cejtit takový množství feromonů..."

"A-Ale...nh...já...já za to přece nemůžu..." odporoval jsem.

Yukio se melodicky zasmál. "Jasně," řekl, než se ke mně naklonil pro pusu. Záměrně ji však neprohluboval v polibek.

Prsty jsem mu hned nato zaryl do vlasů a hlavu mu naklonil na stranu. Kousnutí omegy alfě sice nic neudělá, ale i tak si jej můžu aspoň trochu označit.

Políbil jsem jej těsně pod ucho a následně ho tam kousl a celý tento proces opakoval tak šestkrát, až dokud jsem si nebyl jistý, že tam zanechám aspoň malý flíček.

Yukio tiše zasténal a pak se jen vysmál mé snaze o značení. "Takhle ty, jo?" chechtal se, zatímco do mě stále rychleji a rychleji přirážel.

Až pak se naklonil k mému krku, po kterém dlouze přejel jazykem. Jeho sliny na mé jizvě působily jako horký vosk.

Kousl mě. Nijak hrubě, jen se zlehka zakousl, jako by chtěl právě tu jizvu oživit.

A mně opět došlo, proč tu jizvu vlastně mám.

Jsem jeho. Všechno, co kdy bylo mé, je jeho. Můj majetek, mé tělo i myšlenky jsou jen jeho.

A všechno jeho je zas mé.

Yukio se narovnal a popadl mě za stehna, která roztáhl od sebe ještě víc, aby se mu lépe hýbalo. Viděl jsem, jak se jeho vypracované tělo vlní, když do mě přirážel, jak se jeho kůže leskne potem a jeho hrudník se rychle zvedá a klesá.

Natáhl jsem k němu ruku a rozevřenou dlaň mu přiložil na prso.

Cítil jsem tlukot jeho srdce.

Vytřeštil jsem oči na své prsty a pak se zaměřil na jeho obličej.

Yukio zrudl a věnoval mi mírný úsměv.

Avšak navzdory tomuto roztomilému gestu se jeho pohyby stávaly naléhavějšími, silnějšími a tvrdšími. Každičký jeho příraz ze mě vydoloval hlasité steny a já pak v naprosté euforii volal jeho jméno. Postel pod námi putovala a hlasitě protestovala.

Vyvrcholil jsem jako první. Ani jednou se mne už nedotkl, avšak já cítil, jak se mé tělo začíná zmítat ve slastných křečích. A jako když mrsknete mentolky do sodovky, tak přišlo mé vyvrcholení. Rychlé a intenzivní. (A dost možná to i vypadalo podobně xDDDDDDDD)

Yukio nebyl daleko za mnou. Naposledy tvrdě přirazil, než se mi v břiše rozlila známá horká tekutina.

Můj alfa se dlouze vydýchával, než ze mě vystoupil. Jeho sperma ze mě pomalu vytékalo na prostěradlo. Neměl jsem sílu jej zadržet. Yukio si jen prohrábl zpocené vlasy a hodil je dozadu, protože mu zase napadaly do obličeje. Dýchal ústy a očima doslova skenoval mé tělo, jako by přepočítával škody.

A já se nechal prohlížet. Jen ať vidí, co své omeze provádí.

Všechno je to jeho vina.

To, že jsem skončil takhle, je jen a jen jeho vina.

Yukio se ode mě odkulil, ale - ještě než dopadl do přikrývek - se kolem mě omotal rukama i nohama a přitáhl mě k sobě tak, až jsem mu skončil na hrudi. Doslova nás prostě přetočil.

"Bolelo to?" zeptal se.

Rukama jsem si podložil bradu a zavrtěl hlavou. "Ani trochu," přiznal jsem.

To, že jsem si to náramně užil, jsem už přiznat odmítal.