Bylo nebylo - a já vím, že bylo - jedno místo. Jmenuje se Amerika. A v té Americe bylo město. A v tom městě zoo. V té zoo klec a tam puma, která byla velice nešťastná. Jmenovala se totiž stejně jako bomba! Všichni návštěvníci zoo se chtěli na pumu podívat, ale ouha - puma se neukazovala a neukazovala. 
"Žije tam vůbec něco?" zeptal se jednoho dne návštěvník ošetřovatele.
"Nic jsem v té kleci nikdy neviděl, ale přes noc tam záhadně mizí maso," odpověděl ošetřovatel. Bylo smutné, že ani on to nevěděl zcela jistě.
Puma ani netušila, že by si ji chtěl někdo prohlédnout, a jen se pořád trápila pro své jméno. Chovatelé to s ní po nějaké době vzdali a rozhodli se, že ji převezou do jiné zoo. Naložili milou pumu do vozu - a tím taky zjistili, že se v kleci opravdu nachází - a jeli. Přejeli celý svět a jeli až do Afriky. Puma cestovala letadlem i lodí. Užívala si cestování a naprosto zapomněla, že je puma. Tak dojela až do té africké zoo. Bylo to... úchvatné. Jedinečné, dokonalé. Puma byla tak okouzlená, že si ani nevšimla tvora ve vedlejší kleci. Když se na něj později podívala, málem vyskočila překvapením. Puma! Byla to puma! Ale pak si všimla, že tahle puma má hustší srst, delší a silnější nohy a štětiny na konci uší.
"Kdo jsi?" zeptala se neohroženě.
"Karakal. A ty?" odpověděl tvor. Vlastně karakal.
Povídali si spolu celý den a puma se mu dokonce svěřila, jak nenávidí jméno puma. "Tak buď karakal," odpověděl karakal a připevnil jí na spičky uší štětiny.
Další den ráno se ošetřovatelé zoo podivili: vždyť to včera byla puma - a dnes karakal! Přestěhovali ji proto do výběhu za karakalem.

A tak tam ti dva spolu žijí dodnes. A puma - vlastně karakalka - vůbec nemyslí na pumy - bomby a je úplně šťastná.

Mikeskobooks