Pairing: James Rhodes (War machine)/Samuel Wilson (Falcon)

Varování: shonen-ai/songfic

Padal. Křídla, veškerá technika... selhala. Řítil se k zemi bez možnosti hladce přistát.

„Rhodesi!"

Slyšel výkřik ze dvou hrdel. Při dopadu se ho zmocnila milosrdná temnota.

(Celý den, celou noc jsem mu psal,

že to nedopustím.

On mlčel a já pak křičel asi,

že zapomíná na přesčasy,

že jsme tým - Ty a já, jen my dva,

že Tě neopustím!)

*

Zavřený. Bez možnosti úniku. Nemohl zjistit, jak je na tom Rhodey. Štvalo ho to a zároveň se o něj bál. Zaslechl kroky, které znal.

„Jak je na tom Rhodey?" Do hlasu mu před Starkem neproniklo nic z emocí, které vřely uvnitř něj. Jeho hlas zněl věcně.

„Zítra jde na operaci. Držím palce," nijak víc nechtěl Rhodeyho stav rozvádět.

„Řekni mi víc," nemohl jinak. Bál se, když ho viděl padat. Nejhorší bylo, že nemohl nic dělat, tak jako kdysi.

„Má přeraženou páteř a několik zlomených obratlů. Nemusel to vůbec přežít."

Věděl, co to znamená. Rhodey přežil, ale za jakou cenu?

„Bude na vozíčku?" Ulevilo se mu, že žije. Tak hrozně moc.

„To ještě nevím." Nemusel dodávat, že Vision měl zasáhnout jeho a ne Rhodese. Věděli to moc dobře oba.

(Ten zvací dopis,

co Ti poslal z dálky,

bez známky a bez obálky,

že jsem vzal, roztrhal - jako už tolikrát,

tak mi slib, že jsi tu,

že to nechceš vzdát.)

***

Procházel si štos zpráv, které mu Tony nechal na stole. Zotavoval se už druhým rokem ze zranění páteře, které mu nedopatřením způsobil Vision. Mohl chodit jen díky speciálním výztužím. Zpočátku to bylo peklo, teď si zvykl.

Za celý dva roky nic. Clint a ten Scott mají domácí vězení, ale ten zbytek... někde jsou. Ke všemu se k nim přidala i Natasha. Ksakru! Moct tak vědět, kde jsou... kde jsi, Same. Nemůžu před Tonym ani dát najevo, jak moc mi chybíš.

Nedával nikomu za vinu, že ochrnul. Nemohl. Podepsání Sokovijské smlouvy bylo jeho vlastní rozhodnutí. Jeho volba, za kterou nesl následky.

Zadíval se pozorně na jeden z papírů. Podivné zbraně v Sýrii, začetl se. Odpovídá to zbraním Chitauri v New Yorku... že by? Můžou být právě tam?

Nechal papír ladem. Začal hledat podrobnou mapu oblasti. Připadal si probraný. Měl opět cíl a možnost něco dělat.

(Budem se rvát, budeme řvát,

hrát nejlepší přátele,

čmárat si po tělech

že jsme dva andělé,

budeme smích v peřejích,

jen zůstaň tu se mnou.)

*

Vzal práci pro Furyho čistě kvůli Stevovi. Viděl, jak je na tom potom, co uložili Barnese k ledu ve Wakandě. Nebyl to ovšem jediný důvod. Věděl, že v Americe i Evropě budou hledaní jako zločinci. Africký kontinent pro ně představoval jedinou možnost úkrytu. Vzdálenou, ale relativně bezpečnou.

Teď vzhlédl od monitoru. Do oblasti, kde působili, vletěl americký letoun. Viděl na monitoru jen jeho pohyb, neměl se, jak spojit s kapitánem. To si muselo zařídit syrské letectvo. Oblast samotná byla nebezpečná nehledě na chitaurijské zbraně.

Odvrátil se od monitoru. Unikla mu drobná tečka, která na moment zkřížila cestu letounu, než zmizela. Usoudil, že musí na vzduch. Musel tam sedět čtyři hodiny nejmíň. Vyšel ven, kráčel nočním městem. Dovolil si jedinou myšlenku.

Jak se ti vede, Jamesi?

(Celý den, celou noc jsem mu psal,

že mu neodpustím.

To nic, které mi doma zbylo,

to ticho, co by se do stěn vrylo.

A na to on, že to zná líp než já,

jenže co s tím?)

***

Šel ulicí dost těžce a pomalu. Nemohl ani zrychlit kvůli výztužím na nohou. Oceňoval jen to, že Tony vynalezl lepší verzi.

Snažil se nepozorovat těch pár lidí, které míjel tak upřeně. Dokázal by sem zapadnout, alespoň dokud by nepromluvil. Toho chtěl využít. Nemluvit, jen pozorovat a doufat, že zaslechne nějaké útržky. Potřeboval v pátrání konkrétnější stopu.

Zahnul do jedné z ulic. Vzápětí se zastavil. Poznal muže, který ho míjel. Nestačil se zarazit. Z úst mu vyklouzlo tiché jméno.

„Same..."

*

Otočil se. Cítil na sobě cizí pohled. Zaváhal, když viděl výztuže, které měl muž na nohou. Při pohledu do jeho tváře se nemohl splést

Polkl. Nenapadalo ho nic, co by mohl říct. Přešel blíž, sotva automaticky stiskl ruku, kterou mu Rhodes podával. Nepotřeboval slova.

(Že každý máme svoji práci

a v téhle že se neuplácí.

Já těm lžím nevěřím

a Ty se začneš smát

a tak vím, že jsi tu,

že to nechceš vzdát.)

***

Musel si říkat, že se mu to nezdá, když ho Sam vedl ulicemi. Připadalo mu to jako sen, ze kterého se každou chvíli probudí. Vešel za ním do domu. Věřil mu bezmezně, že to není žádná léčka. Zavřel za sebou dveře.

„Jak jsi mně našel?" Nevěděl, co jiného říct. Měl pocit, že se utopí vlastními emocemi, když Jamese pozoroval. Strach, stesk, láska,... to všechno se v něm svářelo. Jeho emoce by nejradši vzkypěly a prorazily si cestu ven. Nevěděl, že Rhodey to vnímá naprosto stejně.

„Dostali jsme hlášení o výskytu chitaurijské technologie. Napadlo mně, že se budete pohybovat poblíž." Nemusel říkat, jak mu Sam chyběl. Vyčetl to z jeho držení těla.

„Jak jsou na tom tvoje nohy?" Oči mu sklouzly k výztužím.

„Vážně se chceš ptát na tohle, Same?"

„Ne, já jen..." potřásl hlavou. Bylo to jedno.

„Tak nic neříkej. Ne, teď," ztišil hlas.

Má pravdu, nezaváhal. Objal ho.

Alespoň na tu kratinkou chvilku jsme spolu, Same. Dotkl se ho na tváři. Za ty dva roky se téměř nezměnila, ale jeho prsty si ji potřebovaly připomenout.

„Rhodey," vydechl.

Naklonil se. Potěšilo ho, jak mu Sam vychází vstříc. Políbil ho.

(Budem se rvát, budeme řvát,

hrát nejlepší přátele,

čmárat si po tělech,

že jsme dva andělé,

budeme smích v peřejích,

jen zůstaň tu se mnou.)

***