„Provedl jsem všechny běžné testy a i několik, co se normálně nedělají," říkal Banner a ostatní mu viseli na rtech. Sundal si brýle a roztržitě si je zastrčil do kapsy u košile. „Pár jsem jich sám vymyslel. Určitě to nehraje. Je to, jako kdyby vzal někdo zmizík a úplně mu vybílil mozek. Poslední vzpomínky, které má, jsou na to, co se stalo včera." Posadil se. „Teď se musíme rozhodnout, co s ním bude, ale to už není jen v naší kompetenci."

„Jak to myslíš, co s ním bude?" vypálil naštvaně Thor. „Je to můj bratr, uvědom si, o kom mluvíš."

„V tom případě ho vezmi zpátky na Ásgard a my budeme předstírat, že tu vůbec nebyl," klidně odpověděl Bruce. „Pokud víme, měl být tam. Nevíme, co dělá na Zemi, jak se sem dostal a ani proč má vygumovanou paměť. To ty bys nám měl vysvětlit, proč je tady a odvést si ho zase hezky pěkně domů." Všiml si, že během jeho řeči Natasha souhlasně přikyvovala a vděčně se na ni usmál.

„Nemohu ho vzít na Ásgard," potichu přiznal se sklopenou hlavou. „Heimdall má nařízeno, že ho nesmí vpustit zpět. Zřejmě je to nějaká forma jeho trestu, ale nevím žádné podrobnosti. Otec se se mnou na toto téma odmítl bavit a ani matce neřekl víc," povzdechl si. „Řekl bych, že může být rád, že ho otec nechal naživu. Příšerně se rozzuřil, když jsem se ho na bratra zeptal. Myslím, že nebýt matky, tak by otec tak shovívavý nebyl," říkal potichu, aby Loki slyšel co nejméně.

Ten ho ale vůbec nevnímal. Zatínal své propletené prsty v klíně a díval se na své boty. V hlavě mu stále dokola zněla otázka: Co se mnou bude?

Thor se narovnal. „Loki musí zůstat na Zemi."

„Pak se tedy musíme opravdu rozhodnout, co s ním, nemyslíš? Nemůžeme ho jen tak pustit ven, aby někde běhal jako zatoulané štěně. Někdo by ho mohl poznat a ublížit mu," vstoupil Tony do hovoru. Míchal zamyšleně ledem ve skleničce a působil poněkud roztržitě. Mysl měl však naprosto jasnou. Pohlédl na Lokiho, který seděl na konci sedačky jako hromádka neštěstí. „Promluvíme si s Furym. Dostal jsem geniální nápad," dodal se samolibým úsměvem.

„Co máš v plánu?" zeptala se Natasaha.

„Myslím, že by nám mohl být užitečný. Pár dní tréninku a bude zase v kondici. Možná ztratil určité schopnosti, ale bojové dovednosti by mohl pořád ovládat."

„Jak by mohl ovládat něco, na co si nevzpomíná? To moc geniálně nezní." Agentka si zamyšleně Lokiho prohlížela. „Kdyby to bylo tak jednoduché, tak mě mohl zkusit přeprat, ale on se o to ani nepokusil."

„Je to moje teorie. Plavání taky člověk nezapomene, i když roky plavat nemusí. Když to nepůjde samo, holt se to naučí znova." Pokrčil rameny a napil se. „Nebo bude sedět v kanceláři a třídit papíry pro Hillovou. Tak jako tak bude užitečný." Poslední slova zněla téměř jako rozkaz, i když byla pronesena lehkým tónem.
„Thore, máš s tím nějaký problém? Nebo jiný návrh?"

„Myslím, že tvůj návrh zní přijatelně." Pomalu přikývl.

„Fajn. Vazoune? Máš k tomu něco?" Banner jen zavrtěl hlavou. „Výborně. Jarvisi, vytoč Furyho a promítni nám ho na obrazovku."

„Samozřejmě, pane. Za okamžik budete spojeni."

„Loki, jsi připraven?" Slabě se na něj usmál.

Loki zvedl hlavu, zjistil, že se na něj všichni dívají a pomalu přikývl. Nerozuměl příliš tomu, o čem Stark mluvil. Necítil se na to, aby promluvil. Doufal, že doktor najde nějaké řešení, které by mu vrátilo alespoň částečně paměť. Upl na to veškerou svou naději a ta se mu teď rozsypala jako domeček z karet. Byl zahloubaný sám do sebe tak moc, že do něj musela Natasha šťouchnout.

„Co se děje?" zeptal se zmateně. Pak si všiml, že na něj z obrovské obrazovky na stěně hledí jedno pronikavé oko, druhé bylo skryto za černou páskou. Díval se do tváře jejich velitele a bylo mu jasné, že pokud se mu nebude líbit, nechá ho bez jediného mrknutí oka zabít.

„Mluví se o tobě, měl bys poslouchat a ne přemýšlet nad snídaní," sykla Natasha a vrátila se ke sledování Nicka na obrazovce.

„Může bydlet tady. Stark Tower je dobře zabezpečený a může tady trénovat. Věřím, že s bojem mu rád pomůže každý z týmu, nejen naše krvežíznivá lady," povídal zrovna Tony nenuceně.

„Byl bych klidnější, kdyby byl na základně a pod větším dozorem."

Lokiho překvapilo, jak má Fury hluboký hlas.

„Při vší úctě, Nicku, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Naštval příliš mnoho lidí. Dokážete si představit ten poprask, až tam přijde a někdo ho pozná? Když se teď octne na základně, tak ho roztrhají jako psa."

„A skutečně si nic nepamatuje?" ujišťoval se Fury znovu po chvilce, kdy uvažoval nad jeho slovy.

„Skutečně. Výsledky testů jsou naprosto spolehlivé. Samozřejmě netuším, jestli se mu paměť někdy vrátí, zřejmě můžeme počítat, že časem se mu budou vybavovat nějaké útržky. Ale to může trvat léta," ujistil ho Banner.

„Nemůžu říct, že bych byl z téhle situace nadšený. Vůbec se mi to nelíbí. Budu muset spoléhat na vaše slova, že si nic nepamatuje a že na něj dohlédnete." Na chvíli se odmlčel, aby si promyslel další řeč. „Nicméně souhlasím s tím, že zavřít ho do vězení v jeho stavu by bylo opravdu kruté a nic by to neřešilo." Ostatní souhlasně přikývli. „Dobře. Loki." Obrátil svoji pozornost zpět k mladému bohu.

„Ano, pane?" Opatrně se přikrčil do sedačky. Pořád očekával nejhorší možnou variantu, jako by vůbec nevnímal, co teď ředitel říkal.

„Vítejte na palubě. Stark vás bude mít na starosti. Očekávám, že se budete řídit jeho pokyny, jakož i pokyny od ostatních členů Avengers. Nebudeme tolerovat žádné hlouposti, pouze slušné chování. Až se zatrénujete, tak pokud budete šikovný, zapojíme vás do nějaké mise. Trénovat s vámi bude agentka Romanovova a kapitán Rogers. Jsou tvrdí, ale na souboje beze zbraní jsou nejlepší. Ostatní vás proškolí v dalších oblastech."

„Já... Děkuji vám, pane," odpověděl Loki vážně. Cítil to jako příležitost a nemínil ji ztratit.

Budu se trpělivě učit, slíbil si. Stejně nemám, kam bych šel. Nemám nic, ani vzpomínky, nemám, kam se vrátit. Tohle nezní špatně. Přinejmenším mě nezabijí.

„Zítra začínáte. Budu informovat ostatní. Radím vám, snažte se. Budu vás pečlivě sledovat." Zamračil se. „A pokud se ukáže, že to na nás jen hrajete, tak vás bez milosti zničím."

Loki se staženým hrdlem přikývl a Fury se odpojil.

„Tak, to bychom měli." Stark se vesele zvedl a šel k baru. „Kdo si dá drink?" Otevřel novou láhev a počítal zvednuté ruce.

„Loki, jsi v pořádku?" zeptal se Bruce. „Jsi nějaký pobledlý."

Nejsem v pořádku. Ani trochu. Asi budu zvracet. Vůbec nevím, co se ode mě očekává a jak to budu zvládat. Jsem polomrtvý strachy a nejradši bych snad umřel na místě.

„V pořádku, doktore." Pokusil se sednout si uvolněně, ale stále křečovitě držel ruce spojené. „Jen přemýšlím."

„Jak myslíš." Skepticky se na něj zadíval, ale nechal to být.
Natasha se uchechtla a dloubla do boha, až sebou trhnul.

„Neboj, budeme kámoši, zkusím tě při tréninku moc nezvalchovat," slíbila mu vesele a Loki se zatvářil, jako by ho bolely zuby.

„Díky, agentko," zamumlal.

„Říkej mi Natasho," přátelsky mu nabídla. Teď, když byl Loki jedním z nich, její nepřátelství zmizelo. Bůh se vděčně usmál.

„Anthony, jsi si jistý, že chceš, aby tady Loki bydlel? Může bydlet u mě v bytě," naléhal na něj u baru Thor. „Mám tam vše, co je potřeba a je to dost velký byt."

„Thore, mně je to přece úplně jedno, kde bude bydlet. Nabídnul jsem to, protože to je nejjednodušší řešení. Stejně jsem tu věčně sám a mrakodrap je dost velký i pro dva. A když mě bude štvát, tak ti ho pošlu do střídavé péče." Podal mu sklenici a napil se ze své. Potěšeně se usmál, když mu hrdlo zalévalo příjemné teplo.

„No, jak myslíš..." Pochybovačně se zamračil a vypil svůj drink na jeden nádech.

„Ale tak se ho zeptej, jestli chce bydlet u tebe nebo u mě." Rozhodil rukama. „Mně na tom skutečně nezáleží, tak ať si vybere sám," dodal rychle, ale do očí se mu nepodíval.

Thor odešel k Lokimu, za chvíli se vrátil. „Nuže, chce zůstat u tebe. Sice nechápu proč, ale..."

„Dá se říct, že jsem ho zachránil, když naše krvežíznivá agentka vypadala, že si ho naporcuje k svačině." Pokrčil rameny. „Zato tebe se lekl, když jsi na něj skočil jako uragán. Musí se s tebou seznámit."

Zadíval se na černovlasého boha. Seděl stále na konci gauče a vypadal zakřiknutě, ale zdálo se, že se trochu uvolnil. Sledoval rozhovor Natashy a Bruce a občas se usmál něčemu, co řekli. Ač nechápal proč, byl rád, že chce Loki bydlet u něj. Vysvětloval si to tím, že se tu sám nudí a bude fajn si mít večer s kým popovídat a nebude to robot. Loki vycítil jeho pohled, otočil se, jejich oči se setkaly a Loki zvlnil rty v mírném úsměvu.

Tony rychle obrátil pohled zpět k Thorovi. „Zastav se, kdykoliv budeš chtít."