Tony se vrátil domů až druhý den odpoledne. Večer byli se Stevem a Clintem v jednom vyhlášeném baru na konci města a protože se mu nechtělo jet samotnému taxíkem domů, přespal u kapitána na pohovce.

Clinta vyzvedla manželka Laura v dřívějších hodinách, což se neobešlo bez jízlivých a uštěpačných poznámek na téma podpantoflák, ale byly myšleny s humorem, proto Barton ani nevyhrožoval svým kolegům krutou a bolestivou smrtí za drzé kecy. Ráno Stark s Rogersem dojeli na základnu, kde si šel každý po společné poradě se zbytkem týmu za svou prací.

Celý den si udržoval celkem příjemnou náladu, obletování krásných žen z předchozího večera mu udělalo dobře, ačkoliv se jim od něj nedostalo více, než pozvání na pár drinků a přátelských úsměvů.

Ještě nebyl schopen ničeho víc. Představa, že by si vzal domů nějakou ženu na jednu noc, jako to dělával dříve, ho nelákala. Ty ženy byly velmi přitažlivé a on by lhal, kdyby tvrdil, že nejednou nepocítil touhu a vzrušení, ale stačilo zabloudit očima do davu a téměř všude si připomněl Lokiho. Tu dlouhými černými vlasy, tu vysokou štíhlou postavou, bledou pletí a nebo zábleskem kočičích zelených očí. Zkrátka se ještě neodpoutal od boha natolik, aby byl schopný byť jen na chvíli trávit intimní čas s někým jiným.

Cinkl výtah a Tony vykročil z posuvných dveří dříve, než se naplno otevřely. Sundal si koženou bundu a odhodil ji na podlahu před dveřmi do své ložnice. Vrátil se ke kuchyňské části obýváku a nalil si pití. Chvíli kroužil svojí skotskou ve sklenici, pak se otočil zády, opřel své pozadí o pult a s výdechem se napil.

Loki tiše seděl u prosklené stěny a podvědomě zadržoval dech. Tony si ho nevšiml a on teď využíval poslední vteřiny k tomu, aby si ho prohlédl. Neviděl mu přímo do očí, ale mohl pozorovat jeho ostře řezaný profil.

Rozcuchané vlasy působily hravým dojmem a prozrazovaly rychlou jízdu kabrioletem. Lokimu se zdálo, že je hnědovlasý muž štíhlejší, než byl posledně. Krátké úzké rukávy odhalovaly opálené svalnaté paže, které, jak si vzpomínal, dokázaly být pevné jako skála a zároveň pohodlné jako nejdražší gauč. Viděl zachvění ruky, která nesla k jeho ústům zlatou tekutinu a fascinován zíral na hru stínů, vytvořenou vlněním svalů na paži téže ruky.

Právě putoval očima od širokých ramen směrem k pasu, když Tony promluvil a Loki nedůstojně téměř nadskočil. „Až se dostatečně vynadíváš,” řekl s posměchem, „tak řekni, natočím se ti, abys měl dobrý výhled.” Dopil drink, sáhl za sebe, podal si láhev na dolití, kterou ihned použil a pak vrátil zpět. V druhém muži hrklo a tvář mu zalila červeň. „Nebo bys mohl možná přijít blíž a podívat se z blízka, hm? Možná bych měl požádat Jarvise o více světla, pak uvidíš ještě líp,” pokračoval v sarkasmu, znovu přiblížil sklenici ke rtům a usrkl. „Ale promiň, nebudu tu předvádět nějaký divadlo, musí ti stačit to, co vidíš."

Na Lokiho se ani nepodíval, vlastně kromě dolití a pití se ani nepohl a jen zíral na kuchyňskou linku. Ani Loki se nepohl. V hlavě mu běhala ozubená kolečka a on snad poprvé za tisíc let nevěděl, co říct. Tony ho svým posmíváním vyvedl z míry a on teď seděl jako přistižená školačka a nedokázal se ani hnout. Z hrudi mu srdce hrozilo vyskočením. Nevšiml si, kdy vtáhnul spodní ret mezi zuby.

Tony se prudce otočil. Loki očekával v jeho obličeji vztek, ale viděl jen smutnou a strhanou tvář s tmavými stíny pod oříškovýma lesklýma očima, které se zúžily při pohledu na něj. Nasucho polkl.
„Co je?” Tony se pohrdavě ušklíbl, ale bylo vidět, že mu to moc nejde a postrádá svou obvyklou břitkost. „Velký bůh chaosu a lží přišel o jazyk?” Pomalu se k němu začal přibližovat a malými kroky postupně snižovat vzdálenost. Měl chuť mu vrazit pěstí. Políbit ho. Obejmout ho rukama a nohama a nepustit ho. Začít na něj hystericky ječet. Avšak nejvíce ze všeho se bál, že ho zradí hlas a on se rozpláče.

Loki se nejistě postavil a pokusil o úsměv.  „A-ah -” začal, ale nestihl dokončit slovo, neboť už opravdu nadskočil leknutím.

„TAK UŽ, KURVA, MLUV!“ zařval zoufale Tony a zhroutil se na kolena metr před ním. To Lokiho konečně rozpohybovalo, jako by ho Starkův výstup vytrhl z nějakého zakletí.

Rychle si před něj klekl, objal ho kolem ramen a svou hlavu opřel o jeho čelo. Vlasy přepadlé dopředu vytvořily kolem jejich obličejů soukromý prostor, kde nebylo nic, jen oni dva. Tony držel v obou rukách sklenici, položenou v klíně, a třásl se. Nedokázal se mu podívat do očí, cítil, že by přehrady, zadržující slanou vodu, povolily a on tak ukázal svou slabost. To nechtěl.

„Co tu chceš, Loki?” zeptal se velice tiše.

Lokimu se v hlavě nabídlo několik odpovědí, kde by mu vysvětloval, co se stalo a proč, ale usoudil, že na povídání a vysvětlování bude čas později, pokud ho nepraští a nevyhodí pryč. „Tebe.” Přesunul ruce z jeho ramen na tváře a pohladil je.

„Proč?”

„Protože...” Jednou rukou mu vzal sklenici z rukou a odložil ji vedle na zem. Pak mu oběma rukama nadzdvihl tvář a donutil ho tak pohlédnout do svých smaragdů. Vpil se do jeho utrápených oříšků a jemně se usmál. „…tě miluji.” Pokusil se ho políbit, ale Tony uhl a Loki svými rty našel akorát jeho tvář. Lítostivě zavřel oči. „Vím, že se na mě zlobíš -” začal mluvit a ani na vteřinu neopustily jeho rty líc druhého muže.

„Rád bych ti věřil, Loki,” skočil mu do řeči, „ale je to zatraceně těžké.”

Sundal jeho ruce ze sebe ostřeji, než měl v úmyslu, posunul se po zadku ke gauči a opřel se o něj s rukama zaklesnutýma přes pokrčené nohy. Zadržet slzy bylo čím dál složitější, snažil se nemrkat a zhluboka dýchat. Začínala ho bolet hlava a zalitoval, že nechal pití na zemi, kam ho druhý muž položil.

Loki se posunul naproti němu a posadil se do tureckého sedu. Ruce si položil do klína, neboť Tony svou pozicí okolo sebe vybudoval neprostupnou hradbu. Bůh pochopil, že aby ho k sobě miliardář pustil, musí ho přesvědčit.

„Chtěl bych se ti omluvit,” začal potichu. „Vím, že jsi na mě naštvaný a právem.” Zadíval se ven. „Byl jsem k tobě nespravedlivý…”

„Nespravedlivý?” trpce se zasmál. „Tak tomu tam u vás říkáte?” Zlostně si odfrkl. „Nedal jsi mi jedinou šanci k vysvětlení. Vůbec jsi neposlouchal, co ti říkám. Měl jsi svoji pravdu, které ses držel jako klíště a cokoliv jsem řekl, bylo úplně k ničemu.” Loki chtěl něco namítnout, ale když viděl, jak se Iron man tváří, pevně semkl rty a nechal ho hovořit bez přerušení. Tony si o kolena opřel hlavu a pokračoval tichým hlasem dál.
„Víš, nejvíc mě ranilo, že jsi věřil více někomu, koho jsi viděl poprvé, místo, abys věřil mně.” Stavidla konečně povolila a první kapka se zatřpytila na jeho řasách. Zamrkal a slza započala svou cestu po jeho obličeji. „Já jsem nikdy nešel proti tobě,” pokračoval dutým hlasem. „Snažil jsem se ti pomoci. I v rámci tvé invaze jsem na tebe nezaútočil, i když ses mi vloupal do domu.”

„Tony, já -” nadechl se znovu vsál spodní ret mezi zuby.

„Seděl jsem u tebe celý týden, cos byl v bezvědomí,” nenechal se přerušit. „Do prdele, měl jsem o tebe šílený strach!” zvýšil sílu hlasu a další slzy opustily jeho tváře. Zvedl hlavu a zpříma se podíval na druhého muže, který zahanbeně klopil hlavu. „A ty,” vztyčil ukazováček, „ty jsi prostě zdrhnul. Nechal jsi mě tady, bylo ti u prdele, že -”

„To není tak docela pravda,” pokusil se oponovat.

„- ti to chci všechno vysvětlit, aniž bys u toho balil kufry a zaslepený hněvem ignoroval vše, co říkám. Vysral ses na mě, aniž bys mi dal k tomu šanci.” Položil si hlavu zpět na kolena. „A pak se tu objevíš po téměř třech měsících, tvrdíš, že mě miluješ a já ti mám věřit? Dej mi jediný důvod.”

„Četl jsem tvůj dopis,” potichu řekl po několika vteřinách.

„Tak to sis s odpovědí fakt pospíšil,” sarkasticky poznamenal.

„Četl jsem ho dnes v noci. Já jsem ho nedopatřením ztratil a našel až včera.” Prohrábl si vlasy v marném gestu. „Hned ráno jsem šel za Odinem, aby mě pustil za tebou. Čekám tu už od rána.” Tony jen trhl rameny a otřel si další slzy do kalhot. „Choval jsem se jako idiot. Je mi to líto. Vše, co jsi mi řekl, je pravda. Utekl jsem.” Smutně sklonil hlavu. „Bál jsem se. Bál jsem se, žes mi lhal. Že jsi říkal pravdu. Že jsem tě křivě obvinil a že jsem sebou nechal manipulovat.” Objal si ramena a zavřel oči. „Vím, že tě to asi nebude zajímat a v žádném případě mě to neomlouvá, ale bylo toho na mě moc. Vzpomínky se mi vracely jako bumerang a já to nedokázal všechno ustát.” Otevřel oči a vrátil se pohledem ke Starkovi. „Utekl jsem, místo toho, abych byl s jediným člověkem, na kterém mi záleží. Nechtěl jsem si to přiznat, bylo to těžké, ale teď už to vím a jsem si jistý. Miluju tě, Tony. A nechci o tebe znovu přijít.”

Při posledních větách už slzy máčely i jeho líce. Seděl s hlavou skloněnou a čekal na Tonyho verdikt. Škubl sebou, když ucítil, jak mu jemné prsty něžně shrnují vlasy z čela. Vrhl po Tonym mokrý pohled plný naděje.

„Nenávidím tě, ty bastarde,” láskyplně se na Lokiho usmál a spojil jejich rty.

Ahoj :)
Tak tu máme předposlední kapitolu, už nás čeká jen epilog. Nicméně se nemusíte bát, že by nebylo nic dalšího ke čtení.

Na mém profilu najdete ještě jednu IF povídku, která už brzy bude dokončená a pak jednu Drarry, co je teprve v začátcích. A v šuplíku mám rozepsanou další IF, kterou bych chtěla začít vydávat během března.

Doufám, že se kapitola líbila, budu ráda za každou hvězdičku a komentář, pokud budete chtít zanechat. Je to pro mě ohromná motivace.

Womi