Loki zadumaně seděl u stolu a díval se na haldy knih, svitků, pergamenů a per na psaní, ležících na desce v jedné velké hromadě. Služebná, která uklízela v jeho komnatách, měla zakázáno se věcí na jeho stole dotýkat, proto jen s nakrčeným nosem smýčila všechno ostatní.

Mezi studijními materiály, jak svému chaosu říkal, se mu válely ještě další předměty - suvenýry z různých světů, barevné kameny, jež fungovaly obvykle jako těžítka rozvinutých svitků, mobil ze Země, který mu byl na Ásgardu k ničemu, pár nožů a miska s hroznovým vínem, které ujídal, zatímco se odhodlával ten svinčík nějak poskládat. Potřeboval najít jednu knihu a protože nebyla nikde vidět, usoudil, že bude zahrabaná někde vespod kopce, navršeného za dva měsíce.

Nechtělo se mu do toho. Vlastně vůbec do ničeho. Pokud ho Thor do něčeho téměř násilím nevnutil, trávil čas buď četbou, to když měl lepší den a nebo ležením na posteli, objímaje polštář a zíraje do stropu. Nic ho nebavilo, uzavíral se do sebe víc a víc a hýčkal si v sobě své pokoření od toho smrtelníka.

Nedokázal si to připustit nahlas, ale Tony mu skutečně chyběl. Při vzpomínce na něj cítil téměř fyzickou bolest, pramenící někde okolo jeho žaludku. Pokaždé, když ale přemýšlel nad tím, že by se na Zemi vrátil a potkal se s ním, objevila se mu před očima Pepper, říkající, že je přítelkyně Tonyho Starka, což ho znovu na dalších pár dní dostatečně naštvalo tak, aby nad návratem přestal uvažovat.

Zhoupl se na zadních nohách své zdobené židle s měkkým, tmavě zeleným polstrováním, polkl poslední kuličku vína a zastrčil si rozcuchané vlasy za uši.

Tak jdeme na to, povzdechl si a začal sundavat a přesouvat jednotlivé vrstvy nepořádku. Chybí mi hudba, pomyslel si smutně. S melodiemi od Bacha by mi to šlo lépe od ruky. Elektřina na Ásgardu bohužel nebyla a Loki se neměl k takovému kouzlu, aby tu technika mohla fungovat. Jednodušší bylo si stěžovat a litovat se.

Skládal jednotlivé knihy na menší hromádky a odnášel je do polic v knihovně, která zabírala celou jednu stěnu jeho komnaty. Pracoval rychle, aby to měl co nejdříve z krku. Pergameny a svitky roloval rychlostí blesku a zavazoval je koženými řemínky, které na něj pokukovaly poházené mezi ostatními věcmi. Odnesl poslední hromádku knih, když na něj konečně zazářila ta, jíž hledal. Byla úplně vespod, jak předpokládal. Porovnal ještě zbytek maličkostí na kraj stolu a sáhl po ní. Periferním viděním zahlédl, jak jakýsi bílý papír letí k zemi.

Sklonil se k němu a jeho žaludek udělal kotrmelec. S bušícím srdcem zvedl obálku a knihu odsunul na konec stolu. Už ho nezajímala. Držel v ruce psaní od Tonyho, na které zapomněl.

Oslava jeho návratu se protáhla na několik dní, během kterých v komnatě nebyl a spadlá knížka mu znemožnila si ho po návratu všimnout. Řízl se o papír, jak se snažil třesoucími prsty otevřít obálku. Když se mu to konečně s obtížemi povedlo, vsál prst do úst a okamžitě ucítil kovovou pachuť vlastní krve. Vytáhnul několik papírů nahusto popsaných stran Tonyho rozevlátým, přesto úhledným rukopisem a dva potištěné. Odložil je a upřel oči na první řádky psané Starkovou rukou.

Loki,

už to bude snad dvacet let, co jsem psal naposledy dopis. Nikdy mi to nešlo, proto se, prosím, nezlob, pokud se ti bude zdát, že odbíhám z jednoho tématu na druhé.

Už jen správné oslovení mi činí potíže. Rád bych napsal 'milý Loki' nebo 'drahý Loki', ale copak si můžu něco takového dovolit? Já vím, že si o mně myslíš, že jsem tě zradil a takovýmto oslovením bych tě nerad naštval.

Chci, abys dopis přečetl celý a ne ho zmuchlal kvůli domněnce, že už při oslovení znevažuji tvoje pocity. Protože je mi jasné, že by sis řekl, že jsem naprostý kretén, který hrál na dvě strany a pak na tebe něco zkoušel s pojmenováním tebe, jako drahého mému srdci, když to tak podle tebe necítím. Dává to smysl?

Správně, Starku. Vystihls to naprosto přesně.

Jak říkám, dopisy psát neumím. Jen bych ti rád pár věcí vyjasnil. A uvedl na pravou míru.

Tak to jsem opravdu zvědav, ušklíbl se. Pokračoval ve čtení.

Sedím teď na zemi, před očima mám noční New York a Jarvis mi pouští Čtvero ročních dob od Vivaldiho, tvou oblíbenou.

Loki si představil, jak takto sedávali spolu a Tony odpovídal na jeho nikdy nekončící proud otázek. Zabolelo ho to.

V mysli si přehrávám naše poslední setkání.

To mám před očima denně! Jak bych mohl zapomenout na to, jak jsi mi lhal?

Cítím úzkost při vzpomínce, jak se to celé pokazilo. Srdce mi tluče jako o závod a žaludek mám sevřený. Asi bych ti k tomu měl říct víc, ale mám strach, že to nedočteš a spálíš na prach. Jenže nemám jinou možnost.
Ty jsi tam někde u vás, zavolat ti nemůžu, přijít k tobě nemůžu, zbývá mi jen doufat, že Thor ti psaní doručí a ty mi dáš šanci k vysvětlení. Nemám jinou možnost a to mě příšerně drásá, chce se mi vyletět z kůže.

Špatné svědomí, Starku? Že by?

No ale k věci... Ta nešťastná záležitost s Pepper. Jak jsem ti říkal, přišla večer s nějakými smlouvami k podpisu. Nevím, kde byla předtím, ale už při příchodu byla přiopilá. To už víš. Co jsem ti neřekl, je, že mě chtěla svést.

Loki vztekem zrudlý zmačkal dopis a mrštil s ním do kouta. Zvedl se na nohy, začal pochodovat po komnatě a s rukama zaťatýma nadával.

„Ty jeden zasranej hajzle! Já to věděl, že jsi mi lhal. A teď se tím ještě chlubíš?" Ucítil slzu vytékající z jeho koutku. Naštvaně ji setřel.

Už žádné slzy pro toho šmejda!

Byl rozhodnut dál nečíst, ale zmuchlaná koule neustále přitahovala jeho pozornost. Nebyl s to ji vzít a hodit do krbu. Místo toho ho zvědavost přemohla, sehnul se pro ni, uhladil papír na stehně a našel místo, kde skončil.

Až se dostatečně uklidníš proklínáním mého jména,

Do prdele! Jak se ke mně dostal tak blízko?

tak bych k tomu rád dodal, že jsem ji odmítl a nabídnul taxi k odvozu domů nebo kam by chtěla. Nesouhlasila a... ušetřím tě podrobností, po menších dohadech jsem zkrátka odešel do ložnice, zamkl se a Jarvisovi řekl, ať se o ni postará. Myslel jsem, že když odejdu, tak se sebere a zmizí. Realita byla... však jsi viděl sám.

Ano, dost živě.

Opravdu jsem netušil, že zůstala a když jsem vyšel z koupelny, myslel jsem, že jsem sám doma. Pak jsem viděl tebe, jak tam stojíš a v očích máš prázdnotu. Chtěl jsem na místě umřít, vím, jak to vypadalo a vyčítám si, že jsem ji nevykopnul ještě večer. Byla to chyba. Moje chyba.

Tak to máš pravdu. Posral jsi to dost.

Je mi mizerně z toho, jak ses musel cítit zrazený.

Nemáš páru o tom, jak mi bylo a stále je. Nechápu, že si dovolíš nad tím vůbec přemýšlet!

Pár dní poté, co jsi odešel, Natasha zjistila důvod toho všeho. Věřím, že tě to bude zajímat.

Tak ukaž, jaká pohádka to bude tentokrát, ušklíbl se.

Nat si promluvila s Pepper. Dlouho se znají a Nat má své jedinečné způsoby, jak zjistit informace, které potřebuje. 'Vyslídila', že Pepper je velká kamarádka s Clarou. Doteď si rvu vlasy, že jsem tehdy musel odjet a nestihl si tu čubku prověřit. A také, že jsem dlouhé roky věřil... však ty víš komu.

Ano, přesně vím, co znamená věřit nesprávnému člověku.

Ukázalo se, že Clara tě ze srdce nenávidí, neboť při tvé invazi zemřel její manžel. Proto s tebou hrála tu falešnou hru a nechala dokumenty tak, abys je našel. Tím to původně mělo skončit, předpokládala, že tě to odrovná natolik, abys udělal to, co jsi měl v úmyslu.

Pak se ale dozvěděla, že jsem se na všechno vykašlal a letěl z mise za tebou. Myslím, že to musela vědět celá základna, Nick příšerně řval, když mi volal a stahoval mě ze všeho. A domyslela si, že mi na tobě záleží víc, než jen na pouhém kolegovi.

Lokimu začal v hlavě hlodat červík pochybností.

Skutečně, Tony? Opravdu ti na mně záleží?

Zvedl se a začal pochodovat po místnosti, očima stále hltaje každé malé písmenko.

Protože měla přehled o tom, kdy se vrátíš, domluvila se s Pepper na tom divadle, ona chtěla ublížit tobě ještě více a protože Pepper byla naštvaná na mne, souhlasila, jelikož tím zase mohla ublížit mně. Nebo získat zpět. Bylo jí jedno, jak to dopadne, protože i kdybych souhlasil, že se k ní vrátím, tak poté, co by skončilo divadlo pro tebe, opustila by mě.

Pokud jsi dočetl až sem, jistě chodíš po svém pokoji, či spíš bych měl říct komnatě? Koušeš si spodní ret, na čele máš vyrýsovanou čárku od přemýšlení a na prst si navíjíš své lesklé černé vlasy.

Loki se zarazil, pustil vlasy a uvolnil svůj ret ze stisku zubů. Poprvé se usmál, Tony ho opravdu dobře znal.

Možná klopíš pohled na papír a znovu čteš, co jsem napsal a zvažuješ, zda by to skutečně mohla být pravda a nebo zda jsem si to vymyslel, abych zakryl svoje nečestné jednání.

Loki si skutečně tuto část přečetl několikrát po sobě. A začal doufat.

Jak rád bych byl tím papírem, který možná držíš ve svých štíhlých prstech a cítil jejich něžný dotyk. Nebo odhozen na stole či posteli sledoval tvoji nádhernou tvář, jak se jí zamyšleně dotýká ruka při pomyslném porovnávání na miskách vah, kde na jedné misce stojí důvěra a na druhé skepse.

Díval bych se, jak si zamyšleně sedáš na své oblíbené místo a ve tváři se ti střídají pocity, které právě převládají ve tvém nitru.

A třeba by se zvedl jakýsi magický vítr, který by mě zavál k tobě na hruď, ke které bys mě přitiskl a... ano, máš pravdu, přeháním a už bych měl být zticha.

Ne, nepřestávej, prosím!

Já nečekám, že mi uvěříš a odpustíš, ale doufám v to celým svým zraněným srdcem. Po těch několika měsících, co jsi tu byl se mnou, je můj domov prázdný a temný. Chybí mi tvá přítomnost, tvé veselí, tvé nekonečné otázky, příšerný vkus na výběr filmů, jednoduše řečeno, chybíš mi ty. Chtěl bych se opět dívat do tvých smaragdových oči, držet tvoje dokonalé tělo v náručí a líbat tvé měkké rty.

Snad mi dáš šanci.

Tvůj Tony

PS: nejsem jistý, jestli můj rukopis rozluštíš, proto připojuji i kopii vytištěnou z počítače. Pro jistotu. T.

Loki seděl na lenošce pod oknem, rukama si objímal kolena, na hrudi schovaný dopis a plakal do svého klína.

Já jsem takový kretén, fňukal. Kdybych si to přečetl hned, mohlo to být jinak. I když... Zamyslel se. Dočetl bych to vůbec? Otevřel bych tu obálku? Asi ne, připustil. Nejspíš bych ji rovnou spálil... Ale můžu ti věřit, Tony? Skutečně je to pravda?

Dlouho seděl a očistné slzy opouštěly jeho tvář, až se mu nakonec v nitru rozhostil klid, který nepoznal hezkých pár měsíců.

Upravil se a vyřízl z tištěné formy dopisu tu část, kde Tony líčil Pepper a Claru. Vložil si ji do rukávu a jal se vyhledat Thora. Našel ho hluboce spícího ve své komnatě.

„Thore, vzbuď se," zatřásl s ním. Ten něco zamumlal, rukou pod sebou shrnul přikrývku a zavrtal se hlouběji do polštáře.
„No taaaak," ztrácel trpělivost a šťouchal do něj prsty.

„Co...?" ospale zamžoural. Zaostřil na svého bratra. „Loki, co se děje? Je noc."

„Je to důležité," netrpělivě mlasknul, mávl rukou a kouzlem rozsvítil svíčky rozmístěné po komnatě v pravidelných intervalech.

„To jsem zvědav," s mocným zívnutím si sedl. „Tak co chceš?"

„Čti," podal mu papír před oči.

Thor se na něj nepříjemně podíval. „Číst? Budíš mne kvůli čtení?"

„Prosím," přisedl k němu na postel a do svého pohledu přidal notnou dávku smutného štěněte.

Něco zavrčel a pustil se do četby. Jen, co jeho pomněnkové oči opustily písmo, Loki poposedl.
„Co si o tom myslíš?"

„Nerozumím. Je to tu snad napsané jasně, ne?" nevrle zabručel Thor.

„Myslíš, že je to pravda?" snažil se skrýt obavy neutrálním hlasem, ale moc se mu to nedařilo.

„Jistě. Byl jsem u toho, když Natasha přišla Anthonymu sdělit, co od Pepper vyzvěděla." Opět zívl. „Můžu už jít zase spát?"

„Proč jsi mi to neřekl?" hlas mladšího bratra zněl o oktávu výš, než obvykle.

„Neptal ses," pokrčil ramena. „Proč se ptáš teď?"

„Četl jsem dopis. A..." Bezmocně rozhodil rukama. Zvedl se, kousal se do rtu a nebyl daleko od toho, aby se sesypal.

Tony mi nelhal!

„Ty idiote," narovnal se starší a blýskl po něm očima, které ve vzteku ztmavly o pár odstínů.

„Thore..."

„Pitomče! Takovou dobu trápíš vás dva a celé tvoje okolí. Proč sis to nepřečetl dřív?"

„Zapomněl jsem na to. Spadla mi na něj knížka a ..." Roztřásla se mu brada a oči mu zvlhly. Snažil se nemrkat a nerozplakat před svým starším bratrem, který mu po právu nadával. „Jsem idiot, máš naprostou pravdu." Sklopil oči k podlaze. „Co mám dělat?" Spojil ruce na břiše.

„To je snad jasné, ne?" zakroutil blondýn očima. „Jdi za ním."

„Myslíš, že je to dobrý nápad? Co když..."

„Prostě jdi za ním," lehl si zpět do peřin.

Loki přikývl a pomalu odcházel.

„A Loki," ještě ho zastavil.

„Ano?" Napůl se otočil.

„Za otcem zajdi až ráno."

„To máš asi pravdu," usmál se. „Děkuji a odpusť, že jsem tě vzbudil."

„Nezapomeň zhasnout," odpověděl už téměř spící.

„Dobrou noc," mávl rukou a zhasl tak všechny svíce, kromě jediné.