„Loki, ty mě vůbec neposloucháš,“ stěžovala si Clara a naštvaně odložila příbor. Popadla sklenici s vínem, chtěla se napít, ale akorát ji přesunula o kousek vedle.

„Omlouvám se, Claro, zamyslel jsem se.“ Rozpačitě se na ni usmál a natáhl k ní přes stůl ruku.

„Na co myslíš? Co je teď důležitější, než my dva?“ zeptala se podrážděně a své ruce dala do klína. Loki svou ruku  sklesle stáhl zpět. To to hezky začíná. Co jí mám říct?

Bůh se zamyslel. Těžko jí mohl svěřit, že zase přemýšlel nad Tonyho polibkem. Poté, co odešel z jeho pokoje, nemohl v noci dlouho usnout. Přehrával si to v mysli stále dokola. Vydráždilo ho to a nevěděl, zda je to správně. Viděl, že Tony byl vzrušený, nešlo si nevšimnout, ačkoliv se snažil nedívat. Cítil jeho tvrdý úd na svém břiše a po těle mu běhal mráz. Bylo to zvláštní. Jeho pocity byly rozpačité, spojovala se v něm touha, stud a zároveň strach z něčeho nepoznaného. Nejspíš nepoznaného. Nevěděl. Stále si na nic nevzpomínal. Netušil, jestli se mu někdy líbil nějaký muž nebo žena.

Jeho kolegové i bratr ho ujistili, že nemá nikde manželku s dětmi, to bylo uklidňující. Ale zároveň cítil smutek, že pravděpodobně nikoho nemiloval ve svém předchozím životě natolik, aby s ním chtěl strávit zbytek života. Pokud ano, třeba o tom nikomu neřekl a proto to nikdy nezjistí. Možná má někde nějakou tajnou snoubenku, ale předpokládal, podle toho, jak se k němu členové týmu chovali na začátku, že nebyl z těch, co by něco takového tajil. Patrně by se s tím spíš arogantně chlubil.

A teď Tony. Bydlel u něj už několik měsíců. Zvykl si na něj, měl ho rád. Trénovali spolu, chodili na procházky, dívali se na filmy, povídali si dlouho do noci. Rád pozoroval Tonyho při práci. Zdálo se mu, že to tak mezi přáteli běžně chodí. Někdy s nimi šel na procházku další člen Avengers, občas se někdo přidal při sledování filmu. Na party byli vždy všichni, ať už u Tonyho doma nebo někde venku v klubu. Cítil se s ním příjemně. Ale byl rád, když se to ráno probudil a Tony už byl pryč, protože musel pracovně odletět. Později mu Tony vzkázal, že bude pryč déle, než plánoval. Z kongresu ho zavolali na pomoc dalším členům týmu. Už byl pryč tři týdny.

Loki nevěděl, co by Tonymu měl říct, jestli by měl předstírat, že se nic nestalo, pokračovat v tom nebo si o tom promluvit. Tonyho odlet mu ušetřil rozhodování a nechal mu čas na přemýšlení. Zjistil, že stejně nic nevymyslel. Stále nevěděl, co s tím. Ale pokaždé, když si na to vzpomněl, rozechvělo ho to a cítil příjemný pocit rozlézající se někde v oblasti jeho žaludku.

Stýskalo se mu. Jediný, s kým si mohl pořádně promluvit, byl Thor, který na misi neodjel, a Clara. Viděli se spolu zatím třikrát, dnes se konalo jejich čtvrté rande a Loki usoudil, že si s ní nemůže povídat o svých pocitech vůči Tonymu. Nebylo by to fér a cítil by se trapně. Rychle přemýšlel, na co se vymluvit.  Nepustila ho však ke slovu.

„Vidím, že jsem tě rychle přestala bavit,“ pokračovala. „Jsme teprve na čtvrté schůzce, vidíme se sotva jednou týdně a já ti nestojím ani za to, aby ses mi věnoval.“ Přešla do ublížených výčitek a otočila hlavu na stranu.

„Tak to není, drahá.“ Rychle se ujal slova. „Omlouvám se.“ Pokusil se napjatou atmosféru změkčit úsměvem. „Zamyslel jsem se nad tím, kam půjdeme příště. Napadlo mě, že bychom mohli jít třeba do kina nebo do divadla. Co myslíš?“

„Nudím tě tolik, že chceš jít někam, kde spolu nemůžeme mluvit?“ zeptala se kysele a napila se vína.

„To vůbec ne,“ ujišťoval ji. „Mám rád zvuk tvého hlasu.“ Omluvně rozpřáhl ruce. „Myslel jsem, že je to běžné, chodit někam za zábavou. Nechtěl jsem se tě nijak dotknout, opravdu.“

Clara na něj chvíli hleděla zpod přivřených víček a pak pookřála.
„Ano, máš pravdu. Promiň, jsem dnes nějaká přecitlivělá.“

„Stalo se něco?“ zeptal se s upřímným zájmem.

„Ale, nechci tě tím zatěžovat.“ Mávla rukou a nenápadně si setřela slzu, která jí začala vytékat z koutku oka.

„Mně to můžeš říct,“ ubezpečoval ji.

„To opravdu nic není,“ lhala a napila se, aby skryla třesoucí se bradu.

„Víš co?“ navrhl Loki, „pojďme odsud. Půjdeme k nám, já objednám pizzu k večeři, pustíme si nějaký film a budeme mít klid. Co ty na to?“

„Dobře,“ odvětila po chvilce váhání. „Ale nebude to vadit panu Starkovi?“

„Tony není doma, je na misi. Budeme tam sami s Jarvisem.“

„Kdo je Jarvis?“ zeptala se a povytáhla obočí.

„Něco jako bezpečnostní program a Google v jednom. Neboj se,“ dodal, když viděl její rozpačitý výraz, „je přátelský.“ Trochu pokřiveně se usmál.

„Když myslíš,“ pochybovačně se připojila k jeho úsměvu.

Loki rozšířil svůj úsměv, zaplatil za pití a přivolal taxi. Podržel jí dveře a pak obešel vůz a přisedl si. Cítil, jak ho propaluje pohledem a polilo ho horko. Když ji zval k Tonymu domů, neměl žádné postranní úmysly. Opravdu myslel na to, že si spolu sednou v objetí na sedačku a budou se dívat na film. Po tom, jak se na něj podívala, si uvědomil, že ona má jiné úmysly a pocítil vzrušení. A zároveň neurčitou obavu. Nevěděl, co si počít. Nechtěl na ni spěchat, ale nechtěl ji urazit nedostatečným zájmem.

Ach Tony, teď bych tě tu potřeboval, povzdychl si. Vůbec nevím, co mám dělat a říkat.

Nejistě se na Claru podíval a ho obdařila svůdným zamrkáním dlouhých řas. Našla jeho ruku a propletla své prsty s jeho. Začal ji palcem hladit po hřbetě ruky a nepřestal, dokud je taxi neodvezlo na místo. Loki zaplatil a dlouze Claru na příjezdové cestě políbil. Všiml si, jak se mu zrychlil puls. Stydlivě se na ni usmál a otevřel dveře mrakodrapu.

„Vítejte, Loki. Měl jste pěkný večer?“ Clara nadskočila, jak se lekla Jarvisova robotickeho hlasu.

„Ahoj Jarve. Díky. Tohle je Clara.“

„Vítejte madam. Doufám, že se zde budete cítit jako doma.“

„Děkuji,“ odpověděla zaraženě.

„Zajisti nám, prosím, pizzu,“ požádal Loki ve výtahu. Jarvis zašuměl na souhlas. Cinkl výtah a dveře se otevřely.

Clara se překvapeně rozhlédla a uznale hvízdla. „Páni, pan Stark má opravdu vkus.“ Došla k oknu. „A ten výhled!“ Kochala se nočním New Yorkem, mezitím, co Loki od poslíčka přebíral večeři. Posadili se na gauč, Loki Jarvise požádal o spuštění filmu a společně se najedli.

Polkl poslední kousek, napil se vína a do očí se mu vkradl zvláštní lesk. Přisunul se k ní. Díval se do jejích očí, když ji políbil a pomalu ji položil na gauč. Byl opatrný, zkoumal, co všechno si může dovolit. Nechtěl ji urazit. Líbal ji a v tom mu v hlavě probleskla vzpomínka, jak ho nahý Tony líbal v jeho posteli. Zarazilo ho, že se mu při té myšlence ztopořil úd. Pokračoval v polibku a pomalu začal rozepínat knoflíčky její blůzky. Vzdychla, když vzal jedno ňadro do ruky a palcem zajel pod lem podprsenky. Chtěl ho ochutnat jazykem. Byl velmi vzrušený. Místy mu její obličej splýval s Tonym, ale ignoroval to. Chtěl ji.

Napjatý penis se potřeboval osvobodit z úzkých kalhot. Hlasitě dýchal, když jazykem zanechával vlhkou stopu na její bradě a krku. Ovládal se ze všech sil, aby z ní vše nestrhal a nezasunul penis do jejího vlhkého klína. Nesměl to zkazit přílišnou dychtivostí.
Zamručel a olízl její prs podél podprsenky. Opřel se o loket a druhou rukou jí hladil břicho. Když chtěl vložit ruku pod ni a rozepnout jí podprsenku, položila ruku na jeho hruď.

„Loki…“

„Claro, jsi nádherná,“ zachraptěl.

„Loki, počkej.“

„Na co?“ pokračoval rukou k zapínání a líbal její klíční kost.

„Prosím…“

V tu chvíli se vymrštil do sedu, jako kdyby se jí lekl. Odsunul se a díval se do podlahy. „Omlouvám se, nevím, co to do mě vjelo. Nechtěl jsem tě nijak urazit.“

„Ne, ty mi nerozumíš, tak jsem to nemyslela.“ Klekla si vedle něj, otočila jeho hlavu k sobě a políbila ho. Loki opatrně polibek opětoval.
„Jen si na chvíli potřebuji odskočit. Řekneš mi, kde najdu koupelnu, prosím?“

„Jistě. Opravdu se omlouvám, jestli jsem byl na tebe příliš dotěrný, já…“

„V pořádku, zlato.“ Opět ho políbila. Odhrnula mu vlasy za krk a pošeptala mu do ucha: „Až se vrátím, budeme pokračovat,“ slíbila svůdným hlasem a olízla mu lalůček. Loki se zachvěl. Vysvětlil Claře, kde najde koupelnu a sám se šel převléknout.

Když za ním zapadly dveře pokoje, začal panikařit. Nechápal, kde se to chování v něm vzalo. Chtěl ji tak moc. Ale zároveň mu před očima vězel Tonyho úsměv. Ani nevěděl proč, ale z ničeho nic si všiml, že vytáčí jeho mobil. Chtěl to položit, ale Jarvis už promítl Tonyho usměvavou tvář na obrazovku.

„To je dost, že se taky ozveš,“ vyčetl mu s mírně pokřiveným úsměvem.

„Promiň, že tě ruším.“ Sedl si na postel a zastrčil si neposlušný pramen vlasů za ucho. „Jak to tam jde?“

„Ještě se tu chvíli zdržíme, je tu víc problémů, než jsme čekali.“ Pátravě se na něj zadíval. „Jsi nějaký udýchaný. Co se stalo?“

Loki zčervenal. „Je tu se mnou Clara. Doufám, že to nevadí…“ dodal rychle, když viděl, jak Tonymu zmizel úsměv ze rtů.

„Samozřejmě, že nevadí,“ odměřeně odpověděl. „Ale nechápu, proč mi voláš. Máš tam ženskou, tak ji běž ošukat a nezdržuj se tu se mnou.“ V jeho hlase bylo slyšet nezvyklé ostří.

„Já… děje se něco?“ Skousl si ret. Nerozuměl tomu, proč Tony takhle změnil náladu. Vlastně netušil, proč mu volal. Cítil se osaměle, navzdory přítelkyni ve vedlejší místnosti. A asi chtěl poradit, co má dělat. Teď si připadal jako úplný blbec a nevěděl proč. S obavou očekával Tonyho odpověď, ten nasadil neutrální výraz a dával si s odpovědí na čas. „Tony?“

„Musím jít. Promiň. Promluvíme si později.“ Zavěsil a obrazovka ztmavla.

Loki posmutněl, něco udělal špatně. Už zase. Celý rozhovor netrval déle než dvě minuty. Povzdechl si, převlékl se do širokých kalhot a chtěl se vrátit za Clarou.

„Loki, vaše přítelkyně právě opustila Stark Tower,“ oznámil mu Jarvis.

„Proč? Říkala něco?“

„Neříkala vůbec nic. Nechala vám něco na stole a odešla.“

„To by mě zajímalo, co se stalo.“ Lokiho večer se vyvíjel čím dál hůř. Na stole v obýváku ležela tlustá hnědá papírová složka a lístek se vzkazem: Chcípni, sráči!