„Tony, jsem doma,“ zavolal vesele Loki a šel si do obýváku nalít vodu k pití. Myslel, že tam Tonyho najde, ale místnost byla prázdná.
„Jarvisi, kde je Tony?“ zeptal se a žíznivě se napil.

„Pan Stark je ve své dílně,“ zašuměl robotický sluha.

„Díky.“ Vykročil do výtahu a sjel do jednoho z nižších pater.

Tonyho našel, jak sváří nějakou část konstrukce na novém obleku. Těmto technickým věcem Loki nepřišel na chuť, zdálo se mu to příliš složité a neosobní. Posadil se na židli a čekal, až to Tony dokončí. I když nerozuměl tomu, co dělá, rád jej pozoroval. Sledoval, jak se mu napínají zpocené svaly v tričku bez rukávů. Pracoval téměř bez ochrany, jen v tmavých brýlích a kožených rukavicích. Když plamínkem jezdil po místech, které potřeboval spojit k sobě, vypadalo to, jako kdyby se se svou prací mazlil. Lokiho si stále ještě nevšiml, pracoval soustředěně s povytaženou špičkou jazyka. Lokimu se, bůh ví proč, rozběhlo srdce o něco rychleji. Přisuzoval to teplu, které v dílně panovalo.

Zamyslel se nad posledními čtyřmi měsíci. I přes nepříjemný začátek se Loki rychle uklidnil a poznal, že ho opravdu nikdo nezabije. Stále si nevzpomínal na nic, co bylo před tím, než ho agentka zajala. A všichni o jeho minulosti zarputile mlčeli. Thor se mu pravidelně snažil připomínat jejich hry a boje v mladém věku. Nikdy mu však neprozradil nic konkrétního ohledně jeho původu nebo světa, kde žili. Vyprávěl mu zážitky, které mohl mít jakýkoliv sourozenecký pár. Když viděl, že to Lokimu vzpomínky nevrací a ani ho to moc nezajímá, nakonec přestal.

Přesto se téměř denně spolu vídali, povídali si o všem možném a našli k sobě cestu. Loki měl svého bratra rád, i když tomu, že je jeho bratr, pořád nemohl uvěřit. Každý z nich byl přece tak jiný. Nejen tělesně, ale i povahově. Loki samozřejmě nevěděl, jakou měl povahu dřív, ale předpokládal, že i tehdy byl chytřejší než Thor. Bůh hromu mu připadal místy dost jednoduchý. Ale dalo se na něj spolehnout a vídal ho rád.

Povzdechl si a protáhl se. Tony pořád soustředěně svářel, otočil se k bohu zády a Loki mohl pozorovat jeho široká ramena a pevný zadek. Loki ucítil zvláštní pocit okolo žaludku. Domyslel si, že má nejspíš hlad.

Pokrčil rameny a přemýšlel dál. Každý den poctivě trénoval. Se všemi. Po pár dnech, kdy byl samá modřina, přestal přemýšlet nad tím, co má dělat, aby v bojovém umění dokázal aspoň jednu ránu odvrátit. Tehdy se mu to konečně podařilo - položil Natashu na lopatky. Jakmile si to však uvědomil a začal v duchu jásat nad svou šikovností, netrvalo ani pět vteřin, na lopatkách ležel on a agentka se na něj zubila a hověla si na jeho hrudníku. Radost ho nicméně neopustila.

Soustředil se a později přišel na to, jak se zkoncentrovat, aby byl schopný rovnocenného souboje. A s pomocí ostatních se v tom stále zlepšoval. Uměl použít mnoho zbraní pro boj zblízka. Nejradši měl Bo, dlouhou tyč. Dokázal s ní protivníka držet dost daleko od těla a zároveň ho zpacifikovat. Clint si ho kvůli tomu často dobíral, ale poté, co mu Loki názorně ukázal, že ho přemůže i nasadou od koštěte, se smát přestal.

Rád experimentoval i s jinými zbraněmi, docela dobře mu do ruky padl i dlouhý nůž nebo vrhací hvězdice. Jediné, k čemu ho zatím nepustili, byly střelné zbraně. Natolik mu ještě nevěřili. Bůh si to nebral osobně, vyhovovalo mu to, co dělal a zdokonaloval se v tom. Střelbu ochotně přenechal jiným. Cítil, že i když se k němu ostatní chovají zdvořile, přeci jen neztratili svoji obezřetnost a panuje mezi nimi  určité napětí. Neměl jim to za zlé. Ale přesto byl rád, když byl jen s Tonym nebo Thorem, protože z nich neklid nebyl nijak patrný a mohl s nimi být uvolněný a sám sebou.

Obzvlášť s Tonym mu bylo dobře. Trpělivě mu všechno vysvětloval a snažil se mu pomoci. Zařídil, že se u něj ve Stark Toweru opravdu cítil jako doma. Ukázal mu okolí a naučil ho řídit auto. Jedno nenápadné černé audi mu i půjčil, když dostal konečně povolení jít sám ven. Už ani nechtěl odejít. Líbila se mu práce pro S.H.I.E.L.D.

„Co tady děláš?“ zeptal se Tony mile poté, co si zamyšleného boha všiml a utíral si zpocený obličej do ručníku. „Myslel jsem, že jsi dnes na misi.“

„Byl jsem,“ přikývl. „Krize zažehnána, obchodník se zbraněmi dopaden a sklad zabezpečen. Byla to hračka, šli jsme se Stevem a Clintem přímo proti nim a oni se skoro nezmohli na odpor.“

Tony sledoval, jak mu zelené oči září radostí a usmál se. „Gratuluji ke splnění tvého prvního oficiálního úkolu. Je mi divné, že neskončil fiaskem, když jsi tam byl ty, ale Steve s Clintem mají naštěstí dost zkušeností, aby ti zabránili ve většině hloupostí,“ rýpl si do něj a zasmál se.

„Snažil jsem se,“ odpověděl naoko ublíženě a pak se také rozesmál.

„Já vím. Pojď, půjdeme nahoru, já si dám sprchu, objednáme něco k jídlu a pak to oslavíme.“ Vykročil ke dveřím a Loki za ním.

„Já bych moc rád, ale…“ řekl opatrně.

„Ale co?“ zeptal se, když nastoupili do výtahu.

„Já už večer něco někomu slíbil.“ Tváře mu zrůžověly.

„Ano, a co?“ zeptal se zvědavě.

„Mám rande,“ prohlásil nadšeně a Tonymu zmrzl na rtech úsměv.

Rande? Fakt řekl 'rande'?

„Promiň, asi jsem blbě slyšel tam dole. Co jsi to říkal?“ zeptal se Tony opatrně v pokoji, i když věděl, že slyšel dokonale.

„Že jdu na rande.“ Zasvítily mu oči.
„A kdo je ta šťastná?“ zeptal se naoko bez zájmu.

„Agentka Smith,“ usmál se, rád, že může novinu někomu sdělit. „Pracuje v informační sekci. Znáš ji?“

„Nevybavuji si ji,“ zavrtěl hlavou.
Zřejmě nějaká další namyšlená pipina, která bude mít v hlavě akorát piliny.

„Je moc milá, vysoká, štíhlá, s hnědými vlasy a očima modrýma jako pomněnky,“ zasnil se.

Ještě lepší. „A jak k tomu došlo?“

„Co myslíš?“ zeptal se zmateně.

„Jak došlo k tomu, že jdete na rande?“ trpělivě upřesnil svou otázku.

„No, nesl jsem jí hlášení a ona se mě zeptala, zda s ní nechci jít na večeři.“

„Takže pozvala ona tebe?“
Zoufalka, která si dlouho nezapíchala?
Tonymu se zvedla o trochu víc nálada, ačkoliv nechápal proč. Přesto se mu zdálo přijatelnější, že ji nepozval on sám.

„Ano. Je to špatně?“ zeptal se s mírně vyděšeným výrazem ve tváři.

„Není, ale také to tak obvykle nebývá. Běžně zvou muži na rande ženy." Zvedl jedno obočí. „Ona asi čekala, kdy ji pozveš a ty ses nedokázal tak dlouho vymáčknout, až jí došla trpělivost. Tak převzala iniciativu.“ Pokrčil rameny a došel si nalít drink. „No, dobře se bav,“ řekl, když ho do sebe kopnul na jeden nádech. „Mám ještě nějakou práci,“ zalhal a vrátil se do dílny. Lokiho zanechal s užaslým výrazem v obýváku.

***

Sakra, co to má být? Proč mě štve, že jde s nějakou buchtou na rande? Vždyť je to jeho věc. Ať si dělá, co chce. Co mi na tom má co záležet? Houby. A proč taky. Kvůli jedné mizerné puse před dvaceti lety? To těžko. To nic neznamenalo tenkrát a ani teď ne. Nebo jsem si na něj příliš zvykl? Mám už tak zažité, že jsme každý večer spolu? Na druhou stranu, co bych čekal. Proč bych měl předpokládat, že si někoho nenajde? Jen proto, že ja po Pepper zatím nikoho nechci?

Tony frustrovaně chodil po dílně, bral do rukou různé věci a zase je pokládal, aniž by věděl, co vlastně měl ještě před chvílí v dlaních. Upíjel skotskou a snažil se dopátrat, z jakého důvodu se cítí tak mizerně, protože mu dal Loki košem. Možná to bylo tím, že Anthonyho Edwarda Starka jen tak někdo neodmítá jako společnost na večer.

Možná to beru až příliš samozřejmě.

Loki ho neznal tak dobře a dlouho, aby měl přesnou představu o tom, kdo vlastně Tony je. Moc mu toho o svém životě neřekl a Loki se neptal. Nechával mu soukromí.

Jak moc se změnil, od doby, kdy jsme se viděli naposledy.

V nynějším Lokim nebyla ani stopa po tom slizkém hadovi, který chtěl ovládnout Zemi. Naopak, Loki se choval slušně, zdvořile, žádná práce pro něj nebyla zatěžko, se vším pomohl a dokonce s potěšením. Tony měl tuhle verzi boha rád. Připomínalo mu, to, když se spolu setkali na univerzitě. Chtěl věřit, že tohle je jeho pravá tvář a pokud se mu vrátí paměť, že tato dobrá stránka vydrží na povrchu a on zůstane hodný. Povzdechl si. Přimhouřil oko a zadíval se do prázdné láhve. Pokrčil rameny a rozhodl se, že půjde nahoru a dá si horkou sprchu. Překvapilo ho, že strávil přemýšlením téměř celý večer.

***

Loki seděl v obýváku a zvedl hlavu, když Tony vešel. Měl okolo pasu uvázaný krátký ručník a druhým si sušil vlasy. Bůh pozoroval jeho vypracované tělo a modrou záři jeho reaktoru. Zatoužil se ho dotknout, ale zůstal sedět, potlačil to nutkání. Tony trochu zavrávoral, vypil toho více, než chtěl a horká sprcha alkohol v jeho krvi ještě víc rozproudila.

Všiml si Lokiho. „Už jsi zpět,“ konstatoval a opřel se o barový pult. „Jaké to bylo?“ zeptal se nedbale a ručník, kterým si sušil vlasy, odložil na židli.

„Bylo to moc milé,“ usmál se Loki a přišel k němu. Sedl si na stoličku a osušku položil vedle sebe na pult. „Byli jsme v jedné italské restauraci, příjemně jsme se najedli, dali si víno a pak jsem ji vyprovodil domů.“

„Tak domů?“ ušklíbl se. „Spal jsi s ní?“ zeptal se bez obalu. „Je dobrá?“

„Já, ne… nespal, ani jsem ji ne -“ koktal a zrudl.

„Neříkej, žes ji ani nepolíbil?“ uchechtl se. Och, ty nevinný zajíčku.

Loki sklopil oči k zemi. „Já neznám místní zvyky. Nevím, co si mohu dovolit, aniž bych ji urazil,“ zamumlal. Nelíbilo se mu, že si z něj utahuje.

„Věřím, že polibek čekala. Aspoň ten polibek.“

„Nevím, jak to mám udělat. Nechci, aby to vypadalo, že se s ní chci jen vyspat. A nevím, jak ji jen tak políbit.“ Otráveně protáhl obličej. „Poradíš mi, prosím?“
A nesměj se mi, prosím.

„Proč já?“

„Tebe ženy zbožňují. Umíš to s nimi.“

Tony se na něj zadíval a když viděl, že to myslí vážně, v hlavě se mu usadil nápad. Uvidíme, co rekneš na tohle, v mysli se škodolibě zaculil. „Dobře. Ukážu ti, jak na to.“ Narovnal se a popošel až k němu. Ozářil ho měkkým modrým světlem. „Neboj se, nepokoušu tě.“ Usmál se, když sebou Loki neznatelně trhl.

Líbí se mi, jak se chvěješ. Máš strach, co udělám? „Máme následující situaci. Ty jsi s…?“

„Clara.“

„OK. Ty jsi s Clarou před jejím domem. Jdete se loučit. Ona vyndá z kabelky klíče, začne si s nimi pohrávat, předstírá, že nemůže najít ten správný klíč a nepouští tě z pohledu. Její oči právě teď začnou vysílat signály, že je pravý čas k polibku na rozloučenou. Přistoupíš k ní na šířku dlaně.“ Přistoupil k němu blíž. „Podíváš se jí do očí.“ Uzamkl jeho pohled ve svých očích. „Položíš jí jednu ruku okolo pasu a druhou jí položíš zezadu na krk. Takhle.“ Názorně mu to předvedl a objal ho.

Zrychlil se mu dech. Stál od Lokiho pár centimetrů a cítil, jak se jeho mužství zvedá. Původně to myslel jen jako poškládlení, ale teď si vůbec už nebyl jistý sám sebou. Děkoval všem svatým, že je Loki na židli výš, než on a nemůže tedy nic cítit.

„A co dál?“ chraptivě vydechl Loki.

„Ona tě nejspíš také obejme, oběma rukama okolo pasu,“ řekl výmluvně a Loki ho objal. Tony jen tak tak zadržel zaúpění.
„Přiblížíš svůj obličej k jejímu,“ říkal zastřeným hlasem, zatímco dělal přesně to, o čem mluvil.
„Cítíš její horký dech na své tváři, puls ti uhání mílovými kroky a ty se téměř třeseš, abys mohl ochutnat její měkké rty,“ říkal tiše, omámený jeho úžasnou vůní.
„Lehce nakloníš hlavu na stranu a přiblížíš svoje rty k jejím. Nespěcháš a přivřeš oči,“ dokončoval svou přednášku a přibližoval se k jeho ústům.

Srdce mu bušilo. Cítil, že mu za chvíli spadne ručník z beder a provalí se tak, že je vzrušený na maximum. Ignoroval to a pokračoval v pohybu. Chytil Lokiho pevněji. Poslouchal Lokiho mělké dýchání. „A pak ji políbíš," zašeptal.

Když se lehce jak vánek dotkl Lokiho úst, hlasitě vydechl a okamžitě se odvrátil. Pustil ho a rychle si utáhnul klouzající ručník, který měl co dělat, aby skryl jeho vzrušení.

„Tak takhle se to dělá.“ Tony dokončil lekci, popadl druhý ručník a loudavě se vydal do své ložnice. Loki zůstal sedět, prsty položené na svých rtech, oči rozšířené vzrušením a snažil se uklidnit splašené dýchání.