Slastně se protáhl s rukama nad hlavou ve zmuchlaných přikrývkách. Otevřenými okny do ložnice proudil chladný ranní vítr, způsobující mu husí kůži na nahém těle. Vzdálený křik racků místy přehlušil tiché narážení mořských vln do vysokého útesu, na kterém stál jejich dům. Pár týdnů po svatbě se přestěhovali do Malibu a mrakodrap zůstal k dispozici pro Avengers.

Natáhl ruku vedle sebe a chtěl pohladit svého muže, přitisknout se k němu stejně, jako když se k sobě tiskli před několika hodinami trhaného spánku. Jeho ruka však našla jen studenou prázdnotu, v posteli ležel sám.

Znechuceně zavrčel, přitáhl si zimomřivě pokrývku až pod bradu a otráveně otevřel oči. Rychlým pohledem se přesvědčil, že pokoj je skutečně prázdný a jeho manžel nestojí někde vedle postele, užívajíc si nakrčeného obličeje druhého muže.

Nenáviděl, když se probudil a byl v posteli sám. Cítil se velmi zranitelně, pokud bůh nebyl na dosah jeho prací zdrsněných rukou a nemohl se k němu ihned po probuzení přitulit a ukrást jeho bledému tělu kousek tepla pro sebe.

Nepřiznal to nahlas, ale jedna jeho část měla stále v paměti tu dobu, kdy ho Loki před čtyřmi lety opustil a i když ho denně ujišťoval o své lásce, ať už slovy, doteky, činy nebo drobnými maličkostmi, neubránil se úleku a následného znechucení sám nad sebou pokaždé, když byly jeho přikrývky studené. I když to Tony nikdy neřekl, bůh to věděl a snažil se nenechávat ho samotného častěji, než bylo nezbytně nutné. Obvykle se ani nemusel moc snažit, ačkoliv na Ásgardu platil za ranní ptáče, stejně byl oproti druhému muži nadšený spáč a budil se později.

S povzdechem se narovnal do sedu. Deka mu sklouzla k pasu a v oříškově hnědých očích se odrazila namodralá záře reaktoru, voperovaného do jeho hrudi. Promnul si oči a rychlým pohybem rozčepýřil vlasy. Zamračil se na druhou půlku lůžka.

Ach jo, co to je tentokrát?

Zvedl se z postele a zatřásl se, když chladný vzduch ovanul i zbytek jeho kůže.

A musel jsi otevřít to okno, že? Sakra. Je tu kosa jako v psírně.

Rychle si obléknul tmavé kalhoty a tričko s dlouhým rukávem. V přilehlé koupelně si vyčistil zuby a opláchl obličej. V náhlém popudu si ještě na sebe vzal košili s krátkým rukávem a vydal se ho hledat.

Loki nevstával dřív, než on, pokud k tomu neměl pracovní důvod a nebo pokud neměl starosti. A protože dnes je čekala pouze jedna důležitá záležitost, na kterou ještě měli spoustu času, domyslel si, že boha něco sužuje.

Postupoval místnostmi a rozhlížel se, kde by mohl být. Nechtěl se ptát Jarvise, neboť by tak Lokiho nemohl překvapit. Jeho robotický sluha byl slyšet po celé ohromné vile.

Sešel do přízemí a v hale ho ovanul chlad. Pousmál se, když spatřil svého partnera u zábradlí balkónu, kterak se o něj opírá a dívá se na moře. Chvíli pozoroval, jak bez hnutí stojí, bos, oblečen jen v širokých kalhotách a dlouhé lesklé vlasy neposlušně vlají ve větru okolo jeho obličeje a šlehají ho do tváří.

Sundal si košili, přišel k němu a položil ji na jeho chvějící se ramena. Loki vděčně vložil ruce do rukávů, ale jinak se nepohnul. Miliardář ho zezadu objal, ruce položil na jeho pevné břicho a opřel si hlavu o jeho záda.

„Co tě trápí?” zeptal se tiše, ale dostatečně nahlas, aby ho bylo přes šumění příboje slyšet.

„Proč by mě mělo něco trápit?” odpověděl otázkou.

„Protože jinak by ses ke mně tisknul v posteli a dožadoval by ses svého probouzecího orgasmu,” usmál se do jeho zad a jemně začal hladit jeho břišní svaly. Cítil jeho napětí a trpělivě čekal, až mu řekne jeho důvod.

Loki se uchechtnul, pak se k němu s vážnou tváří otočil. Ruce položil kolem jeho boků a se zoufalou potřebou ho políbil. Tony se do polibku zasmál a s nadšením ho opětoval, s rukama hladícíma jeho záda pod rozepnutou košilí.

„Co když… to nedopadne dobře?” zkousl si bůh ret, když polibek skončil.

„Dopadne to skvěle,” ujistil ho. „Čekali jsme dlouho. Všechno máme nachystané. Zbývá nám jen se obléknout, dojet tam a zapůsobit skvělým dojmem.”

„No právě. Co když se něco pokazí a já to poseru? Druhou šanci nám nedají, už takhle to bylo složité a já bych nesnesl pomyšlení, že jsem to podělal,” sklonil tvář.

„Můžu to pokazit já,” namítl s vyklenutým obočím. „S tím bys žít dokázal?"

„Neplácej nesmysly,” něžně ho políbil na čelo. „Ty bys ukecal i jalovici, aby měla tele. Nebojím se, že bys ty něco řekl špatně.”

„Zas tak moc mi nefandi,” zamumlal. Pevným hlasem pak dodal: „Dobře to dopadne. Jsme připraveni nejlépe, jak můžeme. Máme oba dobrou práci, firma prosperuje a věřím, že dalších dvacet let nekrachne. A i kdyby, peněz máme dost i na sto let.” Usmál se a vzal jeho tváře do dlaní. „Není nic, co by nám stálo v cestě. Vyjde to. Věř mi.”
Loki váhavě přikývl.

„Je tu ještě něco,” řekl opatrně.

„Ano?” zbystřil a obával se, s čím přijde. Nechtěl to téma opět načínat.

„Pořád je tu otázka naší svatby.” Řekl to tiše, jako kdyby si nebyl jist, co vyjde z jeho úst.
Tony se odvrátil a přešel k zábradlí. Ucítil chladný dotyk kovu ve svých rukách.

„Už jsme se přece vzali,” řekl s lehce podrážděným podtónem.

„Ne u nás,” založil si ruce na hrudi.

„Vždyť na tom nezáleží, ne? Jsme manželé. Máme na to papír a ty máš jméno Stark v dokladech.” Nesnášel tuhle debatu.

„To platí jen na Midgardu,” zamračil se.

„Vždyť na Ásgard nechceš. Říkal jsi mi to několikrát. Změnil jsi snad názor?” úkosem se na něj podíval.

„Nechci tam žít,” připustil, „ale chci tam náš sňatek zpečetit.”

„Možná by nebylo od věci, mi konečně říct, proč to tak moc chceš, jinak to zase skončí hádkou a to se dnes opravdu nehodí.” Jednou rukou si zajel do vlasů a rozcuchal si už tak rozházené vlasy.

Vyšší muž se zamyslel. Začal si navíjet pramen vlasů na prst jako pokaždé, když se cítil nesvůj. Tonymu v tu chvíli připadal vždy velmi roztomilý, ale dnes se tím nehodlal nechat rozhodit.

„Miluješ mě?” zeptal se bůh s jasně zřetelnou obavou v hlase.

„Samozřejmě, že ano,” téměř uraženě přitakal.
Nechceš mě snad vydírat stylem ‚pokud mě miluješ, uděláš to pro mě’, že ne?

„Tak proč mě chceš nechat samotného?” zeptal se a popotáhnul.

„Co prosím?” nerozuměl, o čem mluví.

„Umřeš a já zůstanu sám,” upřesnil smutně.

„No, uznávám, že už mi dávno není dvacet a co jsem s tebou, tak celkem rychle šedivím, ale přesto tě mohu ujistit, že zatím nehodlám natáhnout brka,” usmál se.

„I kdybys žil ještě šedesát let, co je to za číslo? Je to jako mrknutí oka. Uběhne to rychleji, než se naději a… pak zůstanu sám.”

Tony sledoval boha, jak si podvědomě přitáhl košili blíže k tělu a oči se mu lesknou více, než by měly. Nechápal, kam tím míří. Náhlé uvědomění ho zasáhlo jako rána palicí.

No jistě, vždyť já jsem idiot. Smrtelný idiot. A on je bůh, žijící věčně nebo aspoň přibližně takovou dobu.

„Nechci, abys byl sám,” řekl pomalu a pohladil ho po paži.

„Tak si mě vezmi na Ásgardu,” řekl zoufale.

„Ale co to s tím má společného?” setřel mu uniknuvší slzu z chvějících se víček.

„Když si mě vezmeš tam, bude náš svazek konečně platný a definitivní pro všechny světy.” Naléhavě mu položil ruku na rameno. „Jedině pak ti může dát Thor kouzlo dlouhověkosti a můžeme spolu být adekvátní čas.” Zadíval se na moře. „Toto kouzlo je pouze pro rodinu. Nemůže se dát jen tak někomu.”

Tony přemýšlel jen chvilku.
„Proč jsi mi to neřekl dřív?”

Rozhodil ruce. „Thor nám to chtěl věnovat jako svatební dar. Mělo to pro tebe být překvapení.” Sklopil oči. „Myslel jsem, že tě přesvědčím bez toho.” Zamrkal, aby zahnal další slzy, které se mu bez dovolení snažily drát ven.

Iron man si ho za boky přitáhl k sobě.
„Skutečně se mnou chceš strávit několik tisíc let?”

Loki se podíval do jeho očí a vážně odpověděl: „Ano.”

„Pak tedy naplánuj termín.” Než stihl dokončit větu, Loki se mu s nelíčenou radostí vrhnul okolo krku. Tony se zasmál jeho detinskosti.
„Jsem rád, že jsem ti udělal radost, ale pojďme. Nesmíme se opozdit. Snídani uz nestihneme.”

***

Oba dva muži seděli v kanceláři v pohodlných křeslech před obrovským psacím stolem, za nímž seděl příjemně vypadající úředník.
Dali si velmi záležet na svém vzhledu. Oblékli si obleky, Tony světle šedý, s bílou košilí a kravatou se šikmými proužky. Loki naopak celý bílý, s černou košilí a kravatou v barvě svých očí.

Bůh byl velmi nervózní. Čekali na tento okamžik téměř dva roky. Už ani nedoufal, že se to podaří a teď se uvnitř klepal hrůzou, že to nevyjde a oni odejdou s prázdnou. Tony vedle něj vypadal uvolněně, obstarával většinu konverzace s pracovníkem úřadu a občas na Lokiho vrhnul povzbuzující úsměv. Nerozuměl tomu, že byl jeho manžel takto tichý, obvykle ho musel skoro násilím umlčet, jak byl upovídaný a nyní úplně ztratil řeč.

„Pane Starku, prosím podpis sem, sem a sem,” ukázal byrokrat na tři místa v dokumentu, který jim před chvilkou přečetl. Tony s úlevou podepsal papír svým vzletným rukopisem.

„Děkuji,” s úsměvem posunul list před boha. „Teď vy, pane Starku, prosím,” položil prst na tři místa, kde Loki nechal své nacvičené parafy.
„Děkuji vám, pánové. Prosím o chvíli strpení, udělejte si zatím pohodlí.”
Úředník odešel a Tony vzal svého partnera za ruku.

„Nemůžu tomu uvěřit. Už jen pár minut a…” neodvážil se dokončit větu, jako kdyby se bál, že mohl rozbít křehké kouzlo a zjistit, že to byl všechno jen sen.

„Zvládli jsme to,” pohladil ho Tony palcem po hřbetě ruky. „Těšíš se?” zeptal se na zbytečnou otázku, protože odpověď dávno znal.

„Nemůžu se dočkat,” odpověděl s ohníčky v očích. Miliardář se v odpověď jen usmál.

„Mimochodem, říkal jsem ti, že Sharon čeká se Stevem dvojčata?”

„Opravdu?” zazářil bůh ještě více. „Musíme jim poslat blahopřání.”

„Můžeme se tam cestou zastavit,” navrhl.

„A riskovat, že nás Natasha zabije, protože nebude první?” zasmál se. „Ani náhodou.”
Zamyslel se. „Avengers budou potřebovat firemní školku. Clint už má tři děti, Nat s Brucem mají chlapečka, Jane čeká druhé dítě, teď Steve…” nechal viset slova ve vzduchu.

„Prosím, pánové, kdybyste mohli jít se mnou,” požádal je navrátivší byrokrat.
Ruku v ruce šli za ním do místnosti, jež sousedila s kanceláří. Chvilku po nich přišla mladá žena v kostýmku, vedoucí za ruku asi dvouletou holčičku s dvěma blonďatými copánky, tisknoucí k hrudi plyšového medvídka.

„Pánové,” kývla hlavou, „představuji vám vaši dceru, Abigail.”

A je tady konec. Doufám, že jste si povídku užili a že vás epilog nezklamal a aspoň trochu překvapil.

Na mém profilu najdete ještě jednu IF povídku a jak už jsem zmiňovala, další IF začnu vydávat během března.

Chci vám poděkovat, že jste vydrželi až do konce a nechali mi komentář nebo hvězdičku. Moc mě to těší a motivuje k dalšímu psaní.

Tak zase příště u dalšího IF nebo Drarry :)

Womi