Katsuki nacvyčenými pohyby odemkl dveře svého apartmánu, klíče pohazujíc ledabyle na stůl. Skopl ze sebe boty a cestou do obývacího pokoje ze sebe sundaval všechny nepohodlné části hrdinského obleku. Jako poslední letěl na konferenční stolek stoh papírů, kterému Bakugo věnoval ne zrovna milý pohled.
S blaženým povzdechem se rozplácnul na gauč, dávaje tak svému tělu zasloužený oddych. Zapínat televizi zavrhl hned n začátku, protože opravdu neměl náladu poslouchat, jak se že všech kanálu line ta samá událost, kdy Zero Gravity zachránil hlavní třídu nákupní zóny Tokya.
Byl by to v celku jednoduchý zákrok, ale do by sebou Katsuki nesměl mít své dva nové pomocníky. Nebo spíš, pomocnice. Jednu z nich, Bakugo si samozřejmě nepamatoval jméno, záporák médií nazvaný Coinless strhl k sobě, takže jí musel zachraňovat. Druhá pro změnu omdlela, pravděpodobně ze strachu. Tu dnešní hrdinové nic nevydrží, pomyslel si trpce druhý nejlepší hrdina.
A to quirk Coinlesse nebyl nijak odstrašující. Čím víc peněz u sebe měl, tím silnější se jeho quirk stával. Proto ho Bakugo napoprvé považoval za neškodného kapesního zloděje. Oslabit ho však bylo až dětinsky lehké. Stačilo mi vzít batoh s penězi a poklady, který po celou dobu nosil na zádech, jako zdroj energie.
No, proces samotný nebyl moc růžový. Těsně uličky plné panikařících lidí, nebyla zrovna nejlepší vyhlídka. Ale jak se dalo čekat, vše zvládl bez pomoci jiných hrdinů a nikomu se nic nestalo.
Jen jeho spolupracovnice utrpěly šok a Katsuki si do paměti poznamenal, že musí napsat dopis UA, jak to sakra školí nováčky.
Pohled mu padl na ony papíry, které se k němu zlověstně natahovaly. Byly tam dotazníky od policie a běžná hrdinka dokumentace, kde musel zaznamenat celý průběh boje, jak nejpřesněji mohl. Jednu kopii musel zaslat strážcům zákona, druhou do Archivu Hrdinských Činnů, kde se skladovaly veškeré informace o potyčkách mezi hrdiny a záporák, a samozřejmě zde byly uchovány informace o quircích všech známých záporácích. Zatím v papírové podobě, postupem času však jistě přejdou do podoby počítačové.
V neposlední řadě potom musel napsat zprávu UA, jak si jejich žačky vedly. Na což se ani trochu netěšil.
Z pomyslného dělání korespondence ho ale vyrušil telefon. Neměl sílu na to ho zvedat, a když zahlédl že je to neznáme číslo, rozhodl se ho odignirovat úplně. Když však telefon zvonil už necelé dvě minuty v kuse, rozmrzele po něm hrábl.
„ Katsuki Bakugo?“ zeptal se roztřeseně hlas na druhé straně.
„ U telefonu.“ broukl Bakugo, zatímco si lehl do pohodlnější polohy.
„ Uff, Kacchan konečně! Myslel jsem že tvoje číslo nikdy nenajdu..!“ řekl nadšeně hlas.
„ Ehh..“ zaklonil Katsuki hlavu, snažíc se ve svém mozku vyplodit nějaké vysvětlení. „Izuku?“ teklo ho to nakonec.
„ Vážně Kacchan? Známe se od mala a ty jsi nepoznal můj hlas?“
„ Nemám teď moc času na povídání Izuku, takže to prosím zkrať.“ požádal ho co nejslušněji Bakugo, odhánějíc myšlenku že zavěsí a schrupne si.
„ Dobře Kacchan.. Chtěl jsem ti jenom oznámit že jsme se s ostatními domnuvili na zítřejší sraz v *aDrEsA*“
„ Haa? S ostatními?“ nechápal Bakugo.
„ Však víš.. A našimi spolužáky z UA. Přijdeš, že?“
A to byl moment, kdy Katsuki opravdu zavěsil.