Katsuki si vzal na zbytek dne volno.

Obchůzku ulic za něj vzali jeho kolegové, což Bakugoovi připadalo až podezřele milé. Určitě si mysleli, jak nebude kvůli svým narozeninám roztěkaný a nervózní, jako malé dítě.

Tím ale již dávno nebyl.

Ale když se ho několikátý člověk tu minutu zeptal co dělá v práci, rozhodl se jim vyhovět. Aspoň si vybere to dlouho střádané volno.

Momentálně upíjel ze sklenky vína v jeho obývacím pokoji. Věděl že opít se takhle po poledni není nejlepší nálad, ale tím se rozhodl zaobírat později.

Bakugo se svým bohatstvím nijak netajil. Všude okolo něj se nacházely drahé předměty, luxusních značek.

Samotné křeslo na kterém ledabyle seděl, stálo víc než ledvina na černém trhu.

Měl toho tolik a stále mu zbývalo dost peněz, které dobrovolně věnoval na charitu.

Byl asi jedním z mála hrdinů, kteří to nedělali pro pozornost.

Jeho pohled spočinul na telefonu, ležícím na stolku naproti pohovce. Už snad hodinu nepřetržitě zvonil.

Katsuki byl dokonce tak popuzený, že by si málem i vypnul zvuk, ale čekal na telefonát od matky, jistě vyzvídajíc nějaké novinky.

V duchu si poznamenal, že by za svými rodiči měl zajet. Nebyla to ale dálka která je oddalovala, nýbrž opět Katsukiho práce.

Která mu mimochodem vzala i většinu přátel.

Ani jeho mobil nespamovali právě kamarádi, ale fanynky a fanoušci, přejíc mu na všech existujících sociálních sítích.

A to ještě nepřišla pošta. Byl celý žhavý na dopisy svých vlhkých fanynek.

Jako by se ho bůh rozhodl vyslyšet, objevila se na telefonu ikonka jeho matky. Vědíc, že by byl nemilosrdně seřván kdyby ho zvedl jen o sekundu později, hovor přijal.

„ Ano mami?“

„ Ano mami?? Neviděli jsme se víc než půl roku a to co mi řekneš jako první, je 'co chceš mami'?!“ rozkřikla se hned jeho matka.

„ Taky tě rád slyším.“ poodtáhl si přístroj od ucha.

Ticho se dál nepříjemně táhlo, než ho opět přerušila jeho matka.

„ No??“

„ Co no!?“

„ Co asi ty idiote senilní? Chci slyšet jméno tvý budoucí chotě!“

„ Vážně mami, vážně? To si ani nepamatuješ kdy jsem se narodil? Zavolej za půl hodiny přesně, třeba ti řeknu víc.“ oplatil jí stejným tónem. Jméno vaší spřízněné duše se totiž objeví v hodinu vašeho narození, na minutu přesně. Takže když jste přišli na svět třeba ve 4 ráno, nezbylo by vám nic jiného, než čekat do té doby.

„ Takhle mi poroučet nebudeš ty jeden! Ihned teď jdu zavěsit. Mám tě ráda!“ poslední slova řekla s takovou nenávistí, jako by je ani nemyslela vážně.

„Já tebe taky!“ houkl nazpět. „ Ach ty matky...“ povzdechl si.

Ne, nebudeme mu vyvracet, že takhle nevypadá normální rodina ano?
________________________

Katsuki nedočkavě zíral na svá zápěstí. Už jen minuta...

Co když mě nebude mít ráda?

45 sekund.

Co když bude vyšší než já?

40 sekund.

Co když mě opustí kvůli mé práci?

35 sekund.

Co když nebudeme mít stejné zájmy?

30 sekund.

Co když nebude můj typ?

25 sekund.

Co když bude záporačka?

20 sekund.

Co když už je dávno mrtvá?

15 sekund.

Co když je starší než já?

10 sekund.

Co když jí nedokážu ochránit..?

5 sekund.

Co když jí ztratím?

1 sekunda.

Co když-

Levé zápěstí: Eijiro Kirishima
Pravé zápěstí: 1

Počkat..
Není nehodou Eijiro mužské jméno?

(ignorujme fakt že je to teoreticky neutrální jméno, ano?)