Z okna jsem sledovala sněhové vločky a dávala jsem svetry do svého cestovního zavazadla.

Na mém parapete plabolala svicka její světlo se odrazelo nejspíš i v mých očích kde se leskla i neskutečná radost.

Zhruba pred půl hodinou mně kontaktovali příbuzní z Aljašky že u nich je zase požehnaně sněhu. Mám se prý domluvit s jejich syny aby mně tam vzali. Neváhala jsem ani minutu a nakonec nas tam bere Mirek kteremu je 42 let.

Ano nás všech osm svých synovcú a neteří. Mně, Hanu, Radka, Adama, Kubu, Toma, Marii a Danielu. Je to skvělá banda. Nás Burianovývh.

Měla jsem zabaleno, lyže nachystany už tyden dopředu. 

Jo takový ten pocot když se někdo těší... já znám moc dobře. BTW jmenji se Aneta ale naše banda pro mně ma přezdívku která se po každém pobytu na Aljašce mění.  Jednou Skuhra, Kostilam, ponožkojed, závisláknawifi, a nyní naposledy nemehlo, prostě nemehlo.

Kéž bych si letos vysloužila hrdonskou přezdívku...

Kéž by.

Na letiště jsme dorazili 27.12 a všichni z naší bandy mne zdravyli ,,čau nemehlo. ''

,,no nezdar. '' vydechnou slova která jsem v sobě mučive držela dost dlouho.
Konec nudného úvodu tet přijde zábava. 
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Nejdůležitější informace je to že tato kniha je do soutěže od KateHurvin.

Bude to mýt asi 5 kapitol, tuto knihu píšu současně se ztraceným poutem, takže mrknite i na pouto. Jinak cover to přežijete... přeci jen nesud knihu podle obalu, ten cover je strašnej...

Názor? (Na knihu)