,,I Just want you here tonight! Holding onto me so tight! What more can I do? Baby, All I want for Christmas."

,,Is youuu, Uh Uh Uh uhh!" zazpívali společně, přes písničku, která hrála v televizi.

Jisung téměř nevěřil vlastním očím, když viděl, jak krásně svůj byt vyzdobil. Kdy to stihnul?

Všude byly ozdoby, dokonce živý vánoční stromeček. Kuchyň voněla po skořici a jediné, co chybělo, byl sníh za oknem.

Teď se připravovali na pečení cukroví. Teda Minho. Druhý měl k pečení stejně blízko jako k jejich vrchní sestře.

Spokojeně seděl na lince s horkou čokoládou v ruce a pozoroval, jak Minho hledal poslední ingredience v lednici.

,,Co budeme vlastně dělat?" zeptal se zvědavě.

Minho se na něj otočil, ale než zvládnul odpovědět, musel se znovu pousmál nad jeho dokonale roztomilým vzhledem. Když tak nevinně koukal a houpal nohama nad zemí, co mohl dělat?

,,Vanilkové rohlíčky a perníčky," odpověděl.

,,Vanilkové rohlíčky? O těch jsem asi nikdy neslyšel."

Vyšší zakýval hlavou. ,,Dostal jsem recept od jednoho kluka v Evropě. Zamiluješ si to, věř mi!" řekl a nadšeně vytáhl svůj telefon, kde měl uložený recept. ,,Jen mouka, cukr, máslo a oříšky. Jak nic."

,,Přijde mi, jakoby tam něco chybělo," seskočil z linky a postavil se vedle něj. ,,Co je vlastně rohlíček?"

Nad touto otázkou se musel Minho sám zapřemýšlet. Nebyl moc odborník na evropskou kuchyni, proto se rozhodl pro pomoc strýčka google.

,,Rohlíčky je zdrobnělina slova rohlík. Jedná se o pečivo, typické pro slovanské státy Evropy, z kynutého těsta," přečetl první popisek, který viděl, ale nejvíce ho zaujal vzhled tohoto rohlíku. Přesněji jeho tvar.

Jisung mu zvědavě nakoukl přes rameno. ,,To někdo jí?"

Nejistým myknutím ramen mu dal za pravdu. ,,Nevím. Vypadá to jako p-"

,,Minho!" přerušil ho.

,,Promiň, promiň. Pojďme radši do toho, ať něco stihneme."

Říct, že kuchyň bylo po jejich výkonu v naprostém chaosu bylo slabé slovo.

Těsta byla sice připravená a odpočívala v lednici, ale všude všude se válelo nádobí, hladká mouka a několik políček při doteku lepidlo od medu.

Oni sami byli zralí akorát na pořádnou koupel, ale mohli si za to sami.

,,Chytej!" zasmál se Jisung, když po něm hodil hrst mouky.

Minho si zakryl tvář, ale stejně vypadal jako posypaný sněhem. ,,Jen počkej!" ušklíbnul se a natáhnul k němu ruce.

I přes marný pokus o útěk si ho přitiskl k hrudi, aby neměl kam utéct a volnou rukou nahmatal lžíci, kterou předtím dávkoval med.

,,Ne, Minho, varuju tě!" vypískl a začal do něj pěstmi bouchat, ale nezabránil kontaktu s ulepenou lžičkou. Měl celou tvář od včelího medu.

Nevěděl, jestli měl brečet, nebo se smát. Jako by to nebylo málo, Minho položil ruku do rozsypané mouky na lince pečlivě mu ji utřel do vlasů.

,,Jak ti to sluší, hm?"

,,Ty hade!" vyprskl a za krku mu hodil hrstku mouky.

Díky tomu se konečně osvobodil, protože Minho překvapeně zaklonil hlavu a rukama se snažil dostat mouku zpod trička.

S pyšným úsměvem si upravil pocuchané vlasy za ucho a pevně smeknul své růžové rty. Čekal, až se vyšší konečně zbaví mouky a sobecky si přivlastnil jeho pozornost dlouhým a vášnivým polibkem.

Minho neodporoval ani chvíli. Přitáhnul si ho za jeho úzký pas, téměř se dotýkali pánvemi.

Měl konečně možnost si připomenout jeho sladkou chuť. Po několika letech. Nemohl si ani odpustil škodolibý dotek na zadku.

Dostal přesně tu reakci, kterou chtěl. Překvapený nádech a nejistý škub. Tohle mu chybělo.

Jisung na druhou stranu přísahal, že více krve jeho tváře nemohly udržet. Byl to tak nostalgický pocit.

Jednou rukou ho držel za tvář a druhá odpočívadla na jeho vypracované hrudi. Musel chodit do fitka už nějakou dobu.

,,Chyběls mi," vydechl v krátké pauze, ale tanečník mu moc prostoru k mluvení nedal.

,,Ty mně víc," vysadil Jisunga na linku, jakoby nic nevážil a drze se mu vetřel mezi kolena. Opravdu jemnými pohyby opisovat jeho křivky, jako by byl z porcelánu.

,,Měli bychom uklidit. Vypadá to tady hrozně," prohrábnul si vlasy, aby dostal co nejvíce mouky pryč a poté se podíval na své tričko. ,,My ještě hůř."

Minho se souhlasným úsměvem zakýval hlavou a mokrou hadrou na nádobí mu utřel většinu medu z tváře. ,,Dal bych sprchu."

°•°•°•°•°•°

,,A nakonec takhle zakroutíš," Minho položil hotový rohlíček na plech a zkontroloval, že to druhý dělal správně. Ani to netrvalo dlouho a měli plné dva plechy v troubě.

Kuchyň byla uklizená, těsto na perníčky odpočívadlo na lince a oba mladí muži bezstarostně poskakovali do rytmu vánočních písní.

Konečně z nich nepadala mouka. Jisung měl na sobě půjčené oblečení, protože běžet o patro níž pro čisté je přeci moc práce. Zvlášť, když měl jeho přítel plnou skříň oblečení.

Navíc Minho miloval, jak roztomilý v jeho mikině byl. Že mu úmyslně dal kraťasy, aby měl lepší výhled? Možná.

,,Jingle Bell, jingle Bell, jingle Bell rock!" zazpívali oba sborově do hudby.

Jisung se smál od ucha k uchu. Takhle uvolněný se dlouho necítil. Byl pořád zavřený v nemocnici, kde jeho problémy byly sekundární a jeho jediný přítel byl stres. Ani Felix ho nedokázal pokaždé rozveselit.

Nikdy by ho nenapadlo, že návrat jeho první láska a všechno změní.

Aniž by si to uvědomil, skočil mu do náruče s rukama kolem krku a nohama se ho držel kolem pasu.

Vyšší udělal překvapený krok dozadu, ale bez námitek Jisunga obejmul. Zhluboka se nadechl a našel jeho sladkou vůni, smíchanou s vlastním sprchovým gelem.

Podíval se na čas. Bylo pět večer. Úklid jim zabral dlouho.

,,Máš zítra práci?"

,,Denní," odpověděl otráveně při uvědomění, že musel znovu do práce.

,,Mám zítra odpoledne hodinu se studenty múzických věd. Nechtěl bys přijít?"

Jisung překvapeně zvedl hlavu a nohama se postavil zpět na zem. ,,Jako, jako tančit?"

Minho zakýval hlavou. ,,Vždycky jsi měl cit pro hudbu. Navíc přijde i Chan. Chtěl si připomenout mladá léta," trošku se uchechtnul.

,,Budu hrozně unavený z práce, všichni by se mi tam vysmáli," zamumlal nejistě s pohledem u země. Když ho však Minho chytil za bradu, neměl jinou možnost než se na něj podívat.

,,Ji, jsi talent úplně na všechno, ať jsi unavený, nebo ne. Nebudu tě nutit, ale mohl by ses trošku odreagovat," na rty mu vtiskl jemný polibek a na pár vteřin se ztratil v jeho oříškových očích.

Co mohl říct?