Sledovala sve ruce zatle v pěst. Někdo ji položil ruku na rameno prudce se otočila. Byl tam Edmont sledoval ji svyma zornickama které vypadali jako na podzim zorane pole.

,,dedo ja chci pryč, udělala jsem hroznou věc." Edmont kývne ,,do pekla? Někam nepůjdeš viděla si co to dokáže, tvůj bratr by mohl zase mezi živé." Řekne a jen se usměje.

Edita na něj koukla ,,co co dokáže?'' Řekla zněla trochu blbě ale i tak. Musela se zeptat.

Edmont zakroutil hlavou ,,ta tvá moc dokáže privést Davida zpět mezi živé. Řekne jen a vezme Editu za ruku na které se mezitím vyryl Husitský znak.

Kalych zářil zlatě a na jeho ploše byla stejno barvá Davidova hvězda. Edmont vyndal svou dlaň, mnel na ni to samé akorát že barva byla perletova.

Edmont ji onou rukou stiskl tu kterou mela Edita poskrcnenenou onym znakem ,,ted žádné otázky." Řekl když viděl že se Edita nadechla pro otázku. Byl si vědom toho že chce rict a ty si k tomu přišla jak?
Edita kýval a i nadále mlčela.

Edmont jen pískal a z nebe se snesl párek zlatých prgasu. ,,zlatý pegas pověstný svou čistotou a neposkvrnenosti, jedině tito tvorové vi kde se ukrývá svatyně věcného sbohem. Jde o svatyni v niž jediné se můžeš setkat znovu s Davidem." Řekne vypravecskym tónem a kouká na pegasi a na jednoho vsedne. Když sedí i Edita pronese dvě kouzelná slova ,,drž se" jen co to řekne pegasove se vznáší nad světem a mizí mezi mraky.

Preletnou grand kaňon a pristanou na jeho dně, vejdou dovnitř již zmíněné svatyně. Všude se leskne zlato vlyte do kamení. Ve středu kulaté místnosti je kruh a na nem rakev v niž je Davidovo tělo.

Edita ví že ho tam nějak musel dopravit Edmont jako by to celé tušil. Je to stařík plný překvapení a nečekaných věcí.

Člověk který si za války prožil své, ac možná vyznívajíc zkreslené povídky o útěcích pred nacisty.

Edita se koukla na kruh vedle rakve dva malé kruhy znacili kam si má stoupnout ona a kam nejspíš Edmont.

Ona si stoupla před velkou červenou knihu kde bylo napsáno. "Vyvolat ducha je jednoduche m navrátit ho do těla je také jednoduché ovšem musíš mýt objet." Editu polil studený pot ,,dědo?" Řekla a otočila se směrem na Edmonta.

,,ano" řekl tím sládkým vypravěčskym tónem. ,,ja budu oběť." Řekla a zněla vystrasene.

Edmont zakroutil hlavou ,,ja se rozhodl, oběť jsem já." Řekl zase tím vypravecskym hlasem. Edita sesla z kruku a šla ho odejmout. ,,proč máš také ten znak?" Zeptá se.

Edmont vydechne ,,za války jsme po hádce nekryl svého kamaráda tehdy nejlepšího. Nacisté ho zabyli a když ja jsem se dostal na starou farmu kde jsme ho zanechal bylo už pozde. Tehdy má objet byla pouze bible tehdy jsem ji bral jako živou, a tehle svatyni to stačilo. Řekne jen a odstrči Editu na kruh a nákáže ji aby dlaň položila na predem vyznačené místo.

Edita byť se ji do toho nechce nakonec tak udělá. Zavře oči ví že Edmont je za ní a ze do něj šyjí blesky. Prostě elektřina pak se kolem ni mihne stín duch Dava.

Dav se vrátí do svého těla a vyleze z rakve. Položí Edite dlaň na rameno, Edita přestane a zvedne se otočí se a vidí Davida.

Jen ho obejme a v pozadí si všimne Edmonta kterému už není pomoci kaci se k zemi a pak už tam jeho tělo jenom tak lež.

Edita mu začne přikládat dlaň k ranám od průniku blesku ale marně. Začne brečet David k ni přijde, nejde mu mluvit dočasně onemnel.

Usmíření sourozenci se vraci do vesnice bez Edmonta dědy který jim obou dal plno cenných věcí. A ukazal jim to co je nejdelší, a čeho je potřeba si vázat.

Možná si neuvědomujete že ten nejdůležitější člověk sedí vedle vás a možná vás právě prudí a nebo naopak smějete se s ním a jste štastní.

Nejdůležitější je rodina a rozhodně pokud nejste jedincek tak je to právě váš sourozenc.

VAŽTE SI TOHO CO MÁTE, MŮŽOU BÝT CHVILE KDY TO MÝT NEBUDETE.

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
názor?
snad líbí... ja jsem na tento výtvor pyšná. Znáte ten pocit když vás rozbreci vaše vlastní dilo? Já asi ano :)

S laskou Fukaneta,Stem Cell