Editu ráno vzbudil povik na náměstí. Dovezli tam dva mrtvé. Jakmile je Edita uviděla hned objasnila co se stalo.

Nebylo ji tolik lito Wiliema ale Davida.Musel to být on ktery vystřelil. Nebýt jeho je mrtvá jen ona.

,,co se k čertu stalo? Edito?" Ozval se za ni děduv hlas. Koukla na něj, David byl jeho mazánek. Jakmile uviděl Davida rozběhl se k němu poklekl a smekl.

,,připravte židovský obřad,pochovame ho mezi židy. Doneste divoké orchidei. Adame pocem ty přípravýš duo housle a viola. Ja složím žalm a dojdu do synagogy, domluvím ten obřad. David bude mít důstojný pohřeb.'' Řekl a šel.

Edita to jen sledovala s marností v očích. ,, Do háje!'' Řekla a utikala s pláčem do své chýše.

Svalila se na postel a brečela. Jak tam tak ležela, ucítila jako kdyby ji někdo hladil ve vlasech. Připomínalo ji to Davida, když byla malá hladil ji ve vlasech a četl ji pohádky.

Bleskově se zvedla a začala se rozhlížet po pokoji. Jen poposmrkla a utrela si oči. Pohledem ztrnula na protější věčně ustálené posteli.

Vstala a sedla si na ni, dlaní přejela po hrdvabne modré dečce. Odhalila bílí polštářek a přičichla k nemu, ta vůně ji připomínala pohodu.

Rukou zajela pod polštářek a nahmatala látkovy kapesníček s vůni meruňky a iniciali D.K., David Katik jeho jméno.

Edita jen ležela na té posteli, hlavou zaborenou v onom polštáři. Myšlenkama byla ve vzpomínkách.

S temahle výčitkama svědomí tady zůstat nemůže. Bude muset opustit tuto vesnici.

Edita si ujasnila co vse si zabalí a pao jen vyrazila hledat svého dědu. Zběhala celou vesnicy aby ho nenašla.
Jako by se po něm slehla zem, asi se šel projít. Řekla si v duchu, však od toho tu jsou vojáci any případné toulajici se lidi dovedli zpět do vesnice.

Už po staletí jezdí v okruhu do 60 kilometru a tvoří kolem vesnice takobou růži.

Skenují okolí aby zjistili zda nam nehrozí nebezpečí. Po případě ho odstranili.

Edita jen přemýšlela a dělalo se ji z toho hrozně moc myšlenek v jednu chvíli. Moc emocí, negativního typu zkrátka moc bolesti. Moc slz.

V srdci se ji utvořila ohromná propast, která tam byla už od jejich hatky, ale ona ji necitila. Kdežto Davd ano a tet, právě tet se ta propast těžko zhojitelna prodloužila.

David byť na to nevypadal měl Editu jako svou sestru rád a v životě by ji neublížil, naopak on ji chtěl vzdycky jenom chránit. A takhke, ošklivě, hnusně se mu to vymstilo.

Edita seděla na mole a pozorovala krkavce poletující kolem ni. V jejich zemi je krkavce považován za symbol zrady, lži a podlé sebelítosti.

Krkavcove se sletavali kolem ni sedlai ji na ruce ramena a hlavu. Sesedali si kolem ni a zanechávali kolem sebe jem černá peříčka.

Na Editine ruce se objevilo černé tetování s krkavčí siuetou. Edita jen kývla ,,zradila jsem a klidně to přiznám." Řekla a houf krkavcu odlétl, zanechla po sobe jen černé peří a smrad.

Rozdrasal Edite sebevědomý a prožral ji rdce, její rasy se prodlouzili a její oči zvetsili a měli bylou barvu.

Z Edity byla ''krkavčí rusalka."

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥snad líbí

Názor?

S láskou Fukaneta, Stem Cell