Dostat se z lesa nebylo těžké, viděla na školní pozemky osvětlené měsícem. Vyběhla z něj tak rychle, jak jen mohla. Zastavila se až v bezpečné vzdálenosti od něj.

Netušila, co má dělat. Mohla by jít zpátky na tribuny a dělat, že se nic nestalo. Že nezmizela neznámo kam a nebyla se svým otcem, který už není mrtvý, jak se všichni domnívají. Jenže pokud se Harrymu podařilo uniknout, jak pochopila po svém druhém probuzení, určitě o tom už někomu řekl. A taky jim řekl, že tam byla.

Podívala se směrem k tribunám a bludišti. Žádná světla ani hlasy. Otočila hlavu a viděla, že celý hrad je na nohou. V mnoha oknech se svítilo, hádala, že všichni jsou uvnitř.

Vydala se k němu a v hlavě vymýšlela, co řekne ostatním. První ale musí najít Snapea nebo Brumbála. Musí jim všechno říct.

Utíkala, aby se dovnitř dostala co nejdřív. Ve vstupní síni nikdo nebyl, bezradně se rozhlédla kolem sebe. Ani nevěděla, kolik je hodin.

Ze schodů se ozvaly hlasité kroky, jak někdo rychle sbíhal schody. Překvapeně zamrkala, když se objevil ministr Kornelius Popletal, značně rozčílený. Prohnal se kolem ní bez jediného slova, jako by si jí ani nevšiml. Než stihla něco říct, byl pryč.

Nerozhodně se rozhlížela kolem sebe ještě pár minut. Když už byla odhodlaná seběhnout schody do sklepení, nečekaně se někdo objevil na schodech. Byl to rusý mladý muž, kterého si matně pamatovala z mistrovství. Patřil k Weasleyovým.

Bill Weasley se překvapeně zastavil uprostřed schodů, když si jí všiml. Vytřeštil na ni oči, jako by nemohl uvěřit, že ji tady vidí.

„Idina Raddleová?" ujišťoval se a sešel poslední schody, které mu zbývaly. Když s vyděšeným pohledem přikývla, zjevně se mu ulevilo. „Pojď, zavedu tě za Brumbálem."

Váhavě ho následovala po schodech nahoru. Až pozdě si uvědomila, že nemíří k ředitelně, ale na ošetřovnu. Jenže to se z druhé chodby vyřítila profesorka McGonagallová a jen kousek za ní byla madame Pomfreyová.

„U Merlina, slečno Raddleová, jste v pořádku?" zeptala se jí profesorka, když si jí všimla. „Kde jste se tu vzala?"

Idina se neměla k odpovědi. Naprázdno otevřela pusu, ale měla pocit, že kdyby promluvila, rozbrečela by se.

„Našel jsem ji ve vstupní síni," řekl Bill. „Takhle vyděšenou."

„Vezměte ji na ošetřovnu, Albus tam pořád je," požádala ho McGonagallová, naposledy se na svou studentku utrápeně podívala, a pokračovala v cestě.

Bill vykročil chodbou dál, Idina ho následovala. Ošetřovna byla nezvykle rušná. Všichni byli u jedné postele, u níž byly závěsy roztažené. Pohledy se okamžitě přesunuly na ně, jakmile vešli dovnitř.

„Idino?" vyjekla překvapeně Hermiona a zatvářila se naprosto vyvedeně z míry. Ostatní na tom byli stejně. Zastavila se kousek od skupinky, pohledem vyhledala Harryho. Tvářil se překvapeně, ale viděla i úlevu.

„Slečno Raddleová, jak jste se sem dostala?"

Idina se otočila na profesora Snapea. Ačkoliv se snažil si zachovat svůj klasický výraz, viděla na něm, že je i on vyvedený z míry.

„Otec," bylo jediné, co ze sebe dostala.

„Co se stalo, slečno Raddleová?" zeptal se jí Brumbál jemně. Všechny pohledy se zaměřily na ni ve chvíli, kdy se za Billem Weasleym zavřely dveře ošetřovny.

„Já nevím," zavrtěla hlavou a cítila, jak ji v krku pálí slzy. „Byla jsem na tribuně a potom jsem se naráz probudila na nějakém hřbitově. A on stál jen kousek ode mě, Harry byl uvázaný k jednomu náhrobku a Cedrik-"

Idina se odmlčela a snažila se dál, aby se nerozbrečela. Jenže to šlo vteřinu od vteřiny hůř. Teď, když byla v bezpečí hradu, to na ni všechno doléhalo.

„Skrk říkal, že jí vymazal paměť, proto si nic nepamatuje," podotkl Snape směrem ke všem přítomným. „Jak jste se vrátila zpátky?"

„Jeden Smrtijed, Avery, mě měl v bezpečí dopravit zpátky do školy," odpověděla roztřeseným hlasem. „Nechal mě kousek od hranice lesa s pozemky."

„Řekl vám lord Voldemort něco, než jste se přemístili?" zajímal se Brumbál a zcela ignoroval, že se všichni přítomní ošili.

„Že se brzy zase uvidíme," odpověděla tiše a první slza si našla cestu ven. „A taky to, že je nejvyšší čas mě začít učit."

Neušly jí vyděšené výrazy, které se všem objevily na tváři. Dokonce i pes, který seděl na jedné ze židlí, jako by se tvářil znepokojeně.

„Co budeme dělat, pane řediteli?" zeptal se Snape směrem k Brumbálovi.

„V první řadě slečna Raddleová potřebuje uklidňující lektvar a bezesný spánek, aby to všechno vstřebala," odpověděl Brumbál a profesor lektvarů pouze přikývl. „Rád bych, abyste za mnou zítra během dne přišla do ředitelny. Dlužím vám vysvětlení."

Idina souhlasně přikývla a snažila se uklidnit. Jenže jí to nešlo.

„Lehněte si, slečno Raddleová," vyzval ji Snape a ukázal na lůžko hned vedle Harryho. Bez protestů si vyzula boty a natáhla se na postel. Představa spánku se jí líbila. Hlavně, že od toho bude na chvíli pryč.

Snape se postavil k její posteli a podal jí nejprve uklidňující lektvar. Když ho vypila, ihned pocítila jeho účinky. Srdce už nebilo jako o závod, dech se jí zklidňoval. I druhý lektvar účinkoval hned.

Profesor jí stihl naštěstí včas vzít lahvičku z ruky, než jí přistála bezvládně vedle boku na posteli. Usnula okamžitě.