S úžasem sledovala zápas. Neušlo jí, že i Draco odhodil svoji kamennou masku a reagoval na všechno, co se na hřišti stalo. Samozřejmě fandili Irsku, když se ale Viktor Krum rozletěl za irským chytačem Lynchem a zlatonkou, zadržela dech.

Neubránila se vyděšenému zalapání po dechu, když se Ir nevyhnul nárazu se zemí, zatímco Krum to zvládl a chytil zlatonku. Nicméně tím vítězství svému týmu nezaručil, Irsko vyhrálo o deset bodů.

Postavila se společně s ostatními, když do lóže přinesli velký zlatý pohár pro vítěze, a tleskala, zatímco dovnitř vešli bulharští hráči. Po nich se dostavili i Irové, kteří sesedli z košťat a přelezli zábradlí.

Poté, co si Irové podali ruce s bulharským ministrem a Popletalem, vzali Troy a Quigley pohár do rukou a slavnostně ho zvedli nad hlavy. Tribuny burácely nadšením a nepřestaly ani po dalším čestném kolečku kolem stadionu.

Idina opustila své místo, ale příliš daleko se nedostala. Lucius Malfoy se dal do řeči s Popletalem, zatímco ona, Narcisa i Draco stáli opodál a vyčkávali. Trvalo to asi deset minut, než ministr musel jít, aby si promluvil ještě s dalšími lidmi.

Když se poté dostali do stanu, necítila únavu. Dávala to za vinu hlavně vzrušení, které jí kolovalo tělem. Nicméně je nikdo ani do postele netahal. Narcisa s Luciusem je pouze do stanu dovedli a zase je tam nechali se slovy, že jdou za pár přáteli na skleničku.

Draco taky nevypadal, že by se mu chtělo spát, a tak zasedli k šachové partii, která se ve stanu nacházela.

„Pěšec na -" Idina se zarazila uprostřed věty a podívala se směrem k východu ze stanu. Z venku se ozývaly hlasy, které do této doby dávala za vinu slavení. Nicméně už jí to tak nepřipadalo. Lidé vyděšeně křičeli, nejásali.

„Jdu se tam podívat," řekla a vstala. Zamračeně vyhlédla ven a viděla, jak skupina zakuklenců jde po stezce a blíží se. Hůlky měli zvednuté a nad nimi levitovaly čtyři postavy. Několik stanů za nimi i před nimi hořelo. „Asi bychom měli jít."

„Co se děje?" zeptal se Draco a taky vstal. Idina mu ovšem neodpověděla, protože kolem něj proběhla do svého pokoje a vzala si z tašky hůlku.

„Buď Bulhaři nesnesli porážku, nebo jsou tamto Smrtijedi," odpověděla konečně Dracovi a strčila mu do ruky jeho hůlku, kterou si přivolala. „Tak či tak bychom se měli jít schovat."

„Pokud to jsou Smrtijedi, tak nám nic nehrozí," namítl chlapec, ale následoval ji ven ze stanu. Začali se prodírat mezi vyděšenými kouzelníky a čarodějkami k lesu. Nešli příliš daleko, zastavili se kousek od kraje.

„Máš tam rodiče, že?" nadhodila zcela klidně. V duchu si říkala, že by ji to mělo spíše děsit, nicméně jí to bylo úplně jedno. Cítila jen zvědavost.

„Otce určitě," odpověděl Draco po chvíli tiše, jako by se rozmýšlel, jestli jí na to odpovědět. Idina přikývla a sledovala, jak se ke skupině přidávají další a smějí se rodince mudlů nad jejich hlavami.

Oba se překvapeně otočili, když se ozvaly známé hlasy jen kousek od nich. Náhle se rozsvítila hůlka a odhalila tváře Hermiony Grangerové, Harryho Pottera a Rona Weasleyho, který ležel rozplácnutý na zemi.

Idina si zacpala pusu, aby se nerozesmála nahlas.

„Zakopl jsem o kořen," vysvětloval právě Ron svým přátelům a vstával.

„Když má někdo takové hnáty, musí s tím počítat," promluvil Draco posměšně. Trojice se k nim otočila a Hermionina hůlka jí posvítila nepříjemně do očí.

„Mohla bys to laskavě sklopit?" požádala ji otráveně Idina a přimhouřila oči. Hermiona ji opravdu trochu sklopila a ona si úlevně protřela oči.

„Bacha na jazyk, Weasley," varoval zrzka Draco po jeho posledních slovech a ušklíbl se. „Neměli byste raději utíkat dál? Nechtěl bys přece, aby objevili i tuhletu, nebo snad ano?"

Idina nečině a znuděně naslouchala jejich slovní přestřelce. Nehodlala se do toho plést, měla nadávek a poznámek na svoji osobu dost ze sirotčince. Nehodlala dávat podnět ještě někomu dalšímu.

„Vidím, že se při tom pohledu dobře bavíte," utrousil jejich směrem zlostně Potter. „Oba dva."

Idina zpozorněla a odtrhla pohled od mudlovské ženy, která zůstala hlavou dolů a snažila se si noční košili vytáhnout, ale její pokusy vždy končily neúspěšně.

„Třeba se na to dívám proto, abych byla vděčná, že mám předky kouzelníky a nic z toho mi nehrozí," houkla směrem k trojici. Jak čekala, překvapeně se po sobě ohlédli a teprve tehdy se Hermioně podařilo kluky odvést pryč.

„Myslelas to vážně?" zeptal se jí tiše Draco, když osaměli. Široko daleko nikdo nebyl, většina lidí se vyděšeně v lese přemístila, někteří ještě dřív.

„Ne, ale nechtěla jsem se s nimi hádat," zalhala a pozorovala, jak se ke skupince blíží několik ministerských úředníků s hůlkami v ruce. Jenže než stačili cokoliv udělat pro jejich odhalení, všichni se přemístili.

Ministerští pak jen těsně nad zemí zachytili mudlovskou rodinu.

„Jdeme zpátky, tvoji rodiče se jistě brzy vrátí," prohodila jeho směrem a zamířila ven z lesa.