Měla nutkání Tabu prostě říct a utéct. Nebavilo ji čekat, až se někdo milostivě dostaví. Trvalo to déle než dva dny, jako kdyby ji chtěli potrestat za to, že s nimi nespolupracuje.

Pokusy o útěk vzdala, když teď věděla, jak se ven dostane, ale nechtěla, aby jim to začalo být podezřelé, a tak vždy jednou denně nechala něco vybouchnout nebo posílala kouzla na zdi. Zrovna včera ji ovšem zasáhla vlna frustrace a vzteku, která se projevila na jejím kouzle. Bylo silnější, než původně zamýšlela, a tak ji to odhodilo na protější stěnu, kde si narazila hlavu a žebra.

Stále ji to bolelo, a proto seděla na posteli a ladnými pohyby ruky ovládala vodu, kterou tvarovala do různých tvarů a obrazců.

„Je to fascinující, víš o tom?"

Kingsleyho hlas ji trochu vyvedl z míry, voda ve vzduchu zůstala nečinně levitovat. Pohledem se zaměřila na mříže, za kterými postával.

„Přinesl jsem ti lektvar proti bolesti," řekl a vytáhl z hábitu lahvičku. Sklonil se a pohotově ho prostrčil mřížemi do cely. „Doneslo se ke mně, žes včera svůj pokus o útěk pěkně schytala."

Idina telekinezí zvedla lahvičku ze země a nechala ji přiletět blíž. Potom mávla rukou, voda se změnila na ledové jehličky a ty plnou silou narazily do lektvaru, který se roztříštil na malé kousíčky.

„Kdybyste mě tady nedrželi, nepokoušela bych se utéct," namítla a vstala z postele. „Nechápu, čeho chcete dosáhnout. Držíte mě tady tři týdny bez výsledku, i pitomci by došlo, že mě nezlomíte."

Kingsley si povzdechl a posadil se na židli, která tam zbyla po Billově návštěvě.

„Chceme pochopit tvoji moc," vysvětlil bystrozor. „Odkud se vzala, jaký má rozsah..."

Idina se ušklíbla. „Pusťte mě a já vám ji velmi ráda ukážu v plném rozsahu."

„Jak jsi k té moci přišla?" zajímal se Kingsley. „Donedávna si ji ještě neměla."

„Při studiu černé magie jsem narazila na jeden velmi starý pergamen," odpověděla mu po chvíli váhání. „Pojednával o slavných zakladatelích Bradavic, ale ne úplně tak, jak je známe."

„Co tam bylo napsané?"

Idininy rty se roztáhly do úsměvu. „Nevládli jen klasickou magií, jak si všichni vždycky mysleli, ale něčím víc. Měli moc, o které se všem mohlo jenom zdát."

„Tu moc, kterou máš teď ty?" zeptal se Kingsley.

„Já ji mám celou, kdežto oni ji měli rozdělenou mezi sebe," přikývla. „Ale víte, co je na tom všem nejvtipnější?"

Idina se na pár vteřin odmlčela, aby svému vyprávění přidala na dramatičnosti.

„Aby tu moc získali, museli podstoupit rituál," pokračovala. „Rituál z oblasti černé magie, což vyvrací tu myšlenku dokonalých zakladatelů, kromě Zmijozela, samozřejmě."

„Proč nikde není o té moci zmínka?"

Idina pokrčila rameny. „Protože o ni přišli. S tou mocí postavili slavné Bradavice a začali vyučovat čarodějky a kouzelníky. Protože si uvědomovali nebezpečí, které s sebou ta moc nesla, rozhodli se o ní nikomu neříct.

Potom ovšem vznikla ta známá roztržka, kvůli které Salazar Zmijozel opustil školu. A než tak udělal, vybudoval na hradě Tajemnou komnatu s ukrytým baziliškem.

Jenže udělal ještě něco. V noc odchodu provedl rituál, který zbylé tři zakladatele zbavil moci a přijal ji sám, protože si ji podle jeho názoru nezasloužili."

Kingsley se opřel lokty o kolena. „A tys tu moc získala stejným rituálem jako tehdy oni?"

„Ne," zavrtěla hlavou. „Já ji získala dědictvím. Samozřejmě k tomu patřil i rituál, ale trochu jiný než ten původní."

„Dědictvím?"

Idina přikývla. „Když Salazar obdržel i zbylou moc, prohlásil, že se bude dědit v jeho rodové linii z ženy na ženu."

„Z ženy na ženu?" podivil se Kingsley a trochu se narovnal. „Proč ne z muže na muže? Nebylo by to lepší?"

„Protože věděl, že jsou muži horliví," ušklíbla se. „Ženy se podle něj daly lépe ovládat. Sám to poznal na svých dětech. Učil první svého syna, potom se zaměřil na dceru, když si uvědomil, že muži nejsou jediná možnost. Proto tu moc odkázal pouze ženám."

„Takže tvůj otec tu moc nemá?" ujišťoval se Kingsley.

„Nemá," souhlasila. „Zmijozel a jeho syn byli jediní muži, kteří ji v naší rodové linii měli."

Idina si založila ruce na prsou a přešla blíž k mřížím.

„Takže, když to teď víte, pustíte mě?"

„Moc dobře víš, že to nejde," řekl Kingsley. „Navíc jsi mi ještě neřekla, co všechno vlastně umíš."

„Bylo to vaše rozhodnutí, to si pamatujte," oznámila mu a zcela ignorovala jeho poslední slova. Udělala dva kroky vzad, na jazyku ji pálilo slovo, které neřekla od doby, co se její otec vrátil.

„Nedostaneš se ven," připomněl jí zcela zbytečně bystrozor, i když ne tak jistě jako předtím.

„Že ne?" ušklíbla se. „Voldemort."

Kingsley vyděšeně vyjekl a vyskočil na nohy, ale bylo pozdě. Všechna ochranná kouzla okamžitě zmizela, jakmile to slovo vyřkla. A stejně zmizela i ona, zatímco se tam ve stejné chvíli objevili lapkové.