Malfoyovic sídlo bylo velké. Draco ji vedl spletitými chodbami a zastavil se u jedněch dveří. Otevřel je a pokynul jí, aby ho následovala.

Pokoj byl minimálně dvakrát větší, než na jaký byla zvyklá ze sirotčince, ale zhruba stejně velký, jako byla její ložnice ve škole. Jenže tady ho měla celý pro sebe. Uvnitř už stál její kufr s přepravkou.

„Můžu Kailu pustit?" otázala se raději a zvědavě se na Draca podívala.

„Jo, jasně," přitakal bez váhání. „Jen si ji hlídej, aby se příliš po domě netoulala."

„To se nemusíš bát, je zvyklá zůstávat výhradně v pokoji."

Idina kočku pustila a sledovala, jak se rozhlíží kolem, než vyskočila na podnožku a stočila se na ní do klubíčka.

„No, tak se zabydli a kdybys cokoliv potřebovala, můj pokoj je ve vedlejší chodbě, páté zleva," řekl Draco a pokoj opustil.

Idina se pro sebe usmála a přešla k velké posteli. Jako malá si představovala, že si ji adoptuje nějaký bohatý pár, který nemůže mít své děti, a budou si ji hýčkat. Její šance se ale dostaly téměř na nulu ve chvíli, kdy jí byly vychovatelky donucené říct, proč se s ní ostatní děti nebaví.

Když nastoupila potom do Bradavic, usmyslela si, že bude dělat všechno pro to, aby si takový život zařídila sama. Bude mít výborné výsledky na zkouškách a najde si slušnou a dobře placenou práci. Bude se mít dobře.

Vyzula si boty a skočila do měkkých a nadýchaných peřin. Bláznivě se zasmála a přitáhla si k sobě jeden z polštářů. Bylo to pohodlnější než ve škole a rozhodně mnohem pohodlnější než kdy v sirotčinci.

Netušila, jak dlouho se spokojeně válela, když někdo zaklepal na dveře. Idina se vymrštila do sedu a vyskočila na nohy ve chvíli, kdy se dveře otevřely. Na prahu stála Narcisa.

„Líbí se ti pokoj?" zeptala se s mírným úsměvem.

„Je nádherný," ujistila ji a přešla k podnožce, na které se rozvalovala Kaila.

„Vybrala sis do školy kočku," řekla Narcisa s pohledem na kočce.

Idina přikývla. „V sirotčinci by správně neměla být žádná zvířata, ale koupila jsem si ji dřív, než mi to mohli zakázat. Je to moje jediná společnice během prázdnin."

„Děti se ti straní?" zamračila se žena a zavřela za sebou dveře.

„Víte, když jste mezi obyčejnými lidmi a vystupujete z řady, většinou vás odstrčí nebo si z vás udělají terč, protože jste jiná," pokrčila rameny. Narcisu překvapilo, s jakou lhostejností jí to říká. Nakonec si ale uvědomila, že by ji to asi překvapovat nemělo.„Mě většina odstrčila, ale najdou se děti, které dělají přesný opak a schválně na vás upozorňují jako na nějakou kreaturu v cirkusu."

„Musí být těžké tomu čelit," podotkla Narcisa.

„Vlastně ani ne," zavrtěla Idina hlavou a vzala si kočku do náruče, kde ji začala hladit po hebké srsti. „Děje se to od doby, co si pamatuju, takže je to pro mě zcela normální. Naučila jsem se to ignorovat a nereagovat."

Narcisa nejistě přikývla. „Přišla jsem ti říct, že je čas oběda," řekla po chvíli, aby změnila téma.

Idina položila kočku zpátky a vyšla za Narcisou na chodbu. Provedla ji stejnými chodbami, jen poslední úsek se lišil. Místo aby zahnuly na schody vedoucí do haly, šly k druhým schodům. Ty je dovedly přímo do chodby, odkud vedly několikatery dveře.

Narcisa zatlačila do dveří přímo naproti schodů a vešla dovnitř. Idina ji následovala a se zájmem si honosnou jídelnu prohlížela, zatímco mířila ke stolu. Ten byl dostatečně velký minimálně pro dvacet lidí, ale momentálně u něj seděl jen Draco se svým otcem.

Idina se posadila vedle Draca a složila si dlaně do klína. Bylo jedno, jak dlouho už nebyla na některé významné události v sirotčinci, kde musely děti pokojně sedět u stolu, mít složené ruce v klíně a poslušně vyčkávat, až budou moct jíst. Nedokázala se tohoto zvyku zbavit.

Lucius s Narcisou si vyměnili pohled, jako by je její počínání překvapilo a potěšilo zároveň. Potom Lucius luskl prsty a v jídelně se rázem objevilo několik domácích skřítků s přichystaným jídlem.

Měli polévku, hlavní chod a nakonec i dezert, během kterých nepromluvili ani slovo. Teprve, když skřítci odnesli poslední talíř, si Lucius vzal slovo.

„Do kempu vyrazíme přesně ve tři, mám se tam ještě před zápasem s někým sejít," oznámil jim a vstal.„Očekávám, že budete všichni nachystaní."

Bez dalšího slova obešel stůl a opustil jídelnu.

„Měli byste si jít sbalit všechno, co budete potřebovat," usmála se na ně Narcisa a taky vstala, následována oběma dětmi. Odpojila se od nich zhruba v polovině cesty, Draco šel taky do svého pokoje, takže ke svému pokoji došla sama.

Ihned si klekla ke kufru a začala z něj na podlahu vyskládávat věci, které považovala za důležité - oblečení, nějaké knihy, kdyby nebylo co dělat, hůlku a hygienické potřeby. Všechno to naskládala do školní tašky, kterou měla od poloviny loňského školního roku opatřenou zvětšovacím kouzlem. Taška tak byla lehká, i když v ní měla učebnice na celý den.

Nakonec si přibalila i váček s penězi a měla sbaleno.