Ignorovala chlad, který se jí dostával pod svetr až na kůži, prostě šla dál, dokud se nezastavila na břehu jezera. Byla naštvaná, magie v ní vibrovala. Cítila, jak jí brní konečky prstů.

Zhluboka vydechla přebytečný vzduch z plic, aby se uklidnila. Naštěstí tu nebylo nic, co by dokázala rozbít. Ne jako v případě sirotčince, Claire a rozbitého skla z okna v hale. Do zad se jí opřel nenadálý vítr, ale čím víc se uklidňovala, tím menší byl.

„Snad neovládáš počasí," ozvalo se za ní. Prudce se otočila a sáhla po hůlce. Namířila ji přímo mezi oči chlapci z Kruvalu, který seděl vedle Niny na snídani. Ten okamžitě zvedl ruce na znak, že v ruce hůlku nemá a nepřišel proto, aby ji napadl.

„Omlouvám se," řekla a hůlku schovala.

„Často na někoho vytahuješ hůlku?" zazubil se na ni. Mluvil stejně plynule anglicky, jako Nina, na rozdíl od ostatních studentů Kruvalu.

„Jenom v případě, že se mi plíží za zády," odpověděla bez špetky humoru a založila ruce na prsou.

„Nechtěl jsem tě vylekat."

„Nevylekal jsi mě," odporovala mu. „To bys musel udělat něco víc, než jen na mě nečekaně promluvit."

„Chtěl jsem ti říct, ať si z Iriny nic neděláš," vysvětlil svoji přítomnost. „Je to husa, nikdo ji z našeho ročníku nemůže vystát, ani moje sestra ne. Šíleně nadávala, když zjistila, že spolu budou sdílet kajutu."

„Nina je tvoje sestra?" nadzvedla zaraženě Idina obočí.

Chlapec přikývl. „Dimitri Yurlov, těší mě."

„Idina Raddleová," představila se poměrně zbytečně, ačkoliv její příjmení určitě slyšel poprvé. Potom se k němu otočila zády a zahleděla se na klidné jezero. „Nejde jen o Irinu, ale děkuji, že jsi mi řekl, co si o ní ostatní myslí."

„Říkala jsi, že by ti ty peníze vydržely do skončení školy," poznamenal a postavil se po její bok.

Idina přikývla. „Schovala bych si je, abych měla dobrý startovací můstek do nového života."

„Chceš hned odejít od rodičů?" zamračil se nechápavě Dimitri.

„Nemám rodiče," odpověděla bez špetky lítosti či smutku. „Vyrůstala jsem v sirotčinci, kde mě mají za zrůdu, blázna a pošuka. Proto se odtamtud chci co nejdřív dostat. A ty peníze mi měly pomoct, kdybych se do turnaje dostala. Udělala bych všechno, abych je vyhrála."

„To je..."

„Neříkej to," zarazila ho Idina rázně. „Nechci slyšet žádnou lítost, nic takového. Tak to prostě je, ne každý má život jako z pohádky."

Aniž by něco dalšího řekla, otočila se na patě a zamířila rychlým krokem zpátky do hradu. Dimitri ji nenásledoval, zůstal ohromeně stát u jezera a pouze se díval, jak se vzdaluje.

-------------------

Slavností večeře pro ni trvala až příliš dlouho. Chtěla jen vědět, kdo bude reprezentovat jednotlivé školy a jít zase na kolej. V duchu doufala, že za Kruval to bude jeden ze sourozenců Yurlovových. Mluvila s každým jen jednou, ale zdáli se v pohodě. Na rozdíl od Iriny, která si na ni podle všeho udělala svůj názor a nerudně si ji měřila, když došla na večeři.

Z Krásnohůlek neznala nikoho, bylo jí poměrně jedno, kdo za ně bude soutěžit. A za Bradavice, neměla vlastně ani tušení, kdo všechno mohl a přihlásil se. Většinu dne se jakékoliv společnosti vyhýbala, a tak se k ní nic nedostalo.

„Nyní už je Pohár téměř připraven učinit rozhodnutí," prohlásil Brumbál, když se talíře konečně vyčistily a vypadaly nepoužitě. Vzrušené šeptání rázem ustalo. „Podle mého odhadu si to vyžádá pouhou minutu. Až ohlásím jména šampionů, prosím je, aby se laskavě dostavili do horní části síně a prošli kolem učitelského stolu do sousední místnosti, kde dostanou první pokyny."

Potom mávl hůlkou a všechny svíce, až na ty v dýních, zhasly. V místnosti tak panovalo pološero, které navodilo tajemnou atmosféru.

Opravdu to trvalo jen chvíli, než se plameny Ohnivého poháru změnily na rudé a do vzduchu vyletěl ohořelý kousek pergamenu. Brumbál ho za letu chytil a rozložil.

„Šampionem za Kruval bude Viktor Krum!"

Velká síň rázem propukla v hlasitý jásot. Idina tleskala, ale cítila se mírně zklamaně. Přesto byla ráda, že to není Irina. Viktor vstal, prošel kolem Brumbála a zmizel ve dveřích za učitelským stolem.

Plemeny Poháru znovu nabraly rudou barvu, do vzduchu vyletěl další pergamen a bradavický ředitel ho chytil.

„Šampionem za Krásnohůlky je Fleur Delacourová!"

Znovu všichni jásali, až na krásnohůlské. Idině neušlo, že se valná většina z nich tváří nanejvýš zklamaně, dvě dívky dokonce plakaly.

Fleur po vzoru Viktora prošla kolem Brumbála a potom do místnosti za Velkou síní. Tam nastalo téměř okamžitě napjaté ticho. Zbýval poslední šampion - bradavický.

Plameny se potřetí zbarvily do ruda a do vzduchu vyletěl pergamen.

„Bradavickým šampionem se stává Cedrik Diggory!"

Velká síň jako by vybouchla. Od mrzimorských se ozýval tak hlasitý pokřik a jásání, že jí připadalo, jako by měli zesílené hlasy kouzlem. Havraspárští také jásali, stejně jako i studenti z ostatních kolejí, nevyjímaje Zmijozel.

Cedrik vstal a za hlasitého jásání zmizel ve dveřích vedoucích pryč. Trvalo chvíli, než se Velká síň uklidnila. Brumbál si vzal slovo a tvářil se nanejvýš spokojeně, dokud nebyl nečekaně přerušen.

Všechny pohledy se rázem přesunuly zpátky na Pohár, jehož plameny se znovu proměnily do ruda. K všeobecnému překvapení do vzduchu vyletěl čtvrtý lístek.

Brumbál ho vzal a rozložil. Několik vteřin bylo napjaté ticho, které přerušilo až ředitelovo odkašlání.

„Harry Potter."