Objevila se před bránou Malfoy manoru. Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a mávla rukou. Brána se bez protestu otevřela natolik, aby vklouzla na pozemek.

Rychlým krokem zdolala příjezdovou cestu a bez nějakého klepání vstoupila dovnitř. Věděla, že se koná schůze, protože cítila pálení Znamení zla ještě předtím, než za ní Kingsley došel.

Bez váhání prošla chodbou a telekinezí otevřela dvoukřídlé dveře jídelny dokořán. Všechny hlasy okamžitě utichly, pohledy se přesunuly na ni.

Několik Smrtijedů zalapalo překvapeně po dechu, zaslechla i své jméno, které se šeptem neslo místností.

Idina se zastavila kousek od stolu a uctivě se poklonila. „Otče."

„Dcero, jsem rád, že ses k nám opět připojila," přikývl Voldemort a pokynul jí, aby se posadila na své místo po jeho pravici.

„Omlouvám se, že mi to tak trvalo," řekla a usedla na židli. „Dali si načas, než přišli znovu vyzvídat. Doufám, že se lapkům podařilo chytit alespoň Pastorka."

„Mučili tě?" zeptal se jí otec a pohledem ji přejel od hlavy až k patě. Věděla, že musí vypadat příšerně - celé tři týdny na sobě měla stejné oblečení, obličej musela mít špinavý od krve a prachu a vlasy rozcuchané na všechny strany.

Idina se posměšně ušklíbla. „Neměli by na to žaludek. Všechna ta zranění jsem si způsobila sama při pokusech utéct, samozřejmě bezvýsledně."

„A jak se ti podařilo odtamtud dostat?" zajímala se Bella dychtivě a naklonila se k ní blíž.

„S otcovým souhlasem jsem vyslovila Tabu."

Několik Smrtijedů sebou škublo a zalapalo po dechu. Jiní zase valili překvapeně oči na Idinu, jestli to myslí vážně.

„Přejděme ale k důležitějším věcem," zarazila další Bellinu otázku a podívala se na otce. „Weasleyovi, minimálně jejich nejstarší syn, patří k Řádu. Byl za mnou, když mě drželi. Nejspíš si byli opravdu jistí, že se nedostanu ven."

„To je ale nemilé," utrousil Voldemort a do hlasu se mu vkradla hraná lítost. „Celá jejich rodina bude potrestána za odpor vůči novému režimu. Žádné výjimky."

Idina se potěšeně usmála a položila si složené ruce na stůl před sebe. Dále pak jen poslouchala, aby alespoň nějak dohnala tu dobu, kterou tam nebyla.

„Idino, povedeš akci proti těm krvezrádcům," rozhodl na konci Vodlemort. „Vezmeš si tolik Smrtijedů, kolik uznáš za vhodné, a vtrhneš do jejich domu. Chci, abys jich co nejvíc přivedla sem."

„Ano, otče," přikývla Idina a rty se jí stáhly do krutého úsměvu. Nemohla se dočkat, až je uvidí před sebou klečet.

Poté Voldemort schůzi ukončil a odešel, aby jí dal prostor celou akci zorganizovat. Nejprve poslala pár Smrtijedů domů, zbytek si nechala. Nehodlala riskovat, že by je podcenila.

„Budeme se muset dostat přes ochranná kouzla, ale jsem si jistá, že když je nás tolik, nebude nám to trvat dlouho," řekla autoritativně. „Obklíčíme celý dům, abychom pokryli co nejvíc plochy. Jakmile se zruší ochranná kouzla, budou se moct přemístit. První kouzlo, které někdo vyšle, bude protipřemisťovací, aby nedostali tu možnost.

Budou muset utíkat, ale my na ně budeme čekat. Pokud vám někdo proklouzne, osobně se postarám o to, že budete trpět. Rozumíme si?"

Smrtijedi souhlasně přikývli, někteří odpověď i zamumlali.

„Snažte se je nezabít, hlavně Billa Weasleyho," dodala. „Osobně si s ním chci vyřídit účty."

---------------------

Dostat se přes ochranná kouzla pro ně nakonec nebyl takový problém. S její mocí jim to trvalo jen necelých deset minut, než kouzla povolila a oni mohli k Doupěti. Okamžitě na okolí uvalili protipřemisťovací kouzlo a vydali se k domu.

Jenže nikdo nebyl doma. V žádném z oken se nesvítilo, z komína se nekouřilo.

„Prohledejte ten proklatý dům!" vyštěkla nahněvaně, i když jí bylo jasné, že tam nic nenajdou. A její domněnky se potvrdily, když po několika minutách z domu vyšli tři Smrtijedi s prázdnou.

„Podle všeho odešli ve spěchu, hádám to na pár minut," oznámil jí Rabastan. „V kuchyni je čerstvě uvařená polévka, ale nedostali se k tomu, aby ji snědli."

Idina naštvaně zaskřípala zuby. „Bill Weasley je musel varovat chvíli po mém útěku."

Vlna magie se v ní zvedla s dalším přívalem vzteku. Rozhodila rukama a všechna okna se okamžitě vysklila. Poté mávla rukou a zapálila celé spodní patro.

„A co ta nejmladší Weasleyová?" otázal se jí Lucius.

„Ginny?" zamračila se Idina a otočila se na něj. Hned vteřinu poté jí svitlo. „Je v Bradavicích, nemá se odtud jak dostat."

Naposledy se podívala na plameny, které postupně stoupaly do vrchních pater, než se otočila čelem ke Smrtijedům.

„Vraťte se domů, já jdu do Bradavic."

Mávnutím ruky odstranila protipřemisťovací kouzlo a okamžitě se přemístila před bránu Bradavic. Pokud se dobře pamatovala, zrovna byl čas večeře.