Přesně ve tři hodiny se všichni sešli pod schody v hale. Bez řečí vyšli před sídlo a za ochrannými kouzly se přemístili. Idina musela uznat, že se jí neudělalo tak špatně jako předtím, i tak to byl nepříjemný zážitek.

Objevili se na mýtině, kde na ně čekali dva kouzelníci. Lucius se s nimi zdvořile přivítal a nechal jednoho z nich, aby je odvedl až k jejich stanu, který byl již nachystaný. Nemuseli se tak zastavovat s mudlovským správcem a platit, protože to všechno už měli dopředu zařízené a zaplacené.

Idina očarovaně zkoumala vnitřek stanu. Připomínalo jí to byt, který byl dostatečně velký pro ně všechny. Každý z nich dostal vlastní pokoj, byla tu i kuchyně a samozřejmě koupelna, potom obývací pokoj a malá pracovna, do které se ihned Lucius zavřel.

Idina si svoje věci hodila na postel a vytáhla si knihu Turnaj tří kouzelnických škol - jeho historie, pravidla a všechno, co o něm chcete vědět, se kterou se vydala do obývacího pokoje. Tam narazila na Narcisu, která taktéž zvolila knihu na zabití času. Posadila se na sedačku a začala v knize listovat, aby našla příslušnou stranu.

„Neříkej, že se učíš," ozvalo se za ní mírně pobaveně. Polekaně sebou škubla a zlobně se na Draca zamračila. Chlapec se ovšem pouze ušklíbl a posadila se vedle ní.

„Neučím, jen si čtu o turnaji," odpověděla a vrátila se ke knize. „Co všechno o něm víš?"

Draco zamyšleně nakrabatil čelo. „Účastní se Bradavice, Krásnohůlky a Kruval, většinou se vybere jen jeden šampion ze školy a ten musí projít třemi obtížnými úkoly, které mají prověřit jeho schopnosti."

„Kdyby jen obtížnými," uchechtla se Idina a nalistovala stránku, na které začínal výpočet prvních úkolů. Bylo jich mnoho, některé se opakovaly buď v předmětech, které měli šampioni získat, nebo ve tvorech, které měli obejít nebo přemoci. „Řekla bych, že čelit baziliškovi, chiméře, mantichoře nebo okamii není jen obtížné, ale hlavně smrtelně nebezpečné. A to nemluvím o dracích a dalších šílenostech, které se v úkolech mohou objevit."

Draco viditelně pobledl a jeho výraz ztratil nadšení, které při zmínce o turnaji vždy vyzařoval.

„Přiznávám, že jsem si o něm zrovna moc nepřečetl," řekl nakonec neochotně. „Co je tam dál?"

„Nikdy nebyla stanovena věková hranice, nicméně většina delegací přivezla studenty od pátého ročníku nahoru, někdy jen ze sedmého, protože měli ty nejlepší předpoklady. Pořádající škola ovšem nemohla zakázat nikomu se přihlásit, a tak měli možnost opravdu všichni," odříkala zpaměti, co si zapamatovala, a knihou zalistovala.

„Takže budeme mít taky možnost se přihlásit," podotkl Draco.

„Ano, ale nejsem si jistá, jestli máme vůbec šanci, aby nás Ohnivý pohár vybral," namítla.

Draco se zamračil. „Proč?"

„Jsme jenom čtvrťáci, kteří nemají znalost všech potřebných kouzel, které bychom mohli potřebovat," vysvětlila nevzrušeně a dál listovala knihou. „Ohnivý pohár má za úkol vybrat nejlepšího z přihlášených."

„Ale v minulosti přece byli i mladí šampioni."

„Samozřejmě se může stát, že Pohár vybere někoho z nižších ročníků," přitakala Idina a knihu zaklapla. „Každopádně nevím, jestli mě vůbec ještě láká se přihlásit."

Draco chtěl něco říct, když z pracovny vyšel Lucius. Narcisa zvedla pohled od knihy, kterou měla rozečtenou, a na svého manžela se podívala.

„Před večeří se vrátím," oznámil jim a opustil stan. Narcisa přikývla a vrátila se ke knize, Idina s Dracem zase k Turnaji tří kouzelnických škol.

-----------

Gong svolávající všechny famfrpálové nadšence a hosty mistrovství dozněl. Idina z venku slyšela nadšené štěbetání ostatních, kteří už mířili po hlavní cestě k lesu, za kterým se nacházel stadion.

Idina vyšla do tmy a zařadila se vedle Draca, který šel hned za svými rodiči. Vešli na hlavní cestu a pokračovali za dalšími kouzelníky a čarodějkami. Cestu jim osvětlovaly lampiony podél cesty v tmavém lese.

U vchodu na stadion, který byl tak obrovský, že sotva dohlédla na jeden jeho konec, museli chvíli počkat, než došli na řadu. Úředník si od Luciuse převzal lístky a potom je poslal na jejich místa.

Stoupali až úplně vzhůru, na samý vrchol stadionu, odkud podle úředníka měli mít nejlepší výhled. A Idina mu musela dát za pravdu.

Teprve tehdy, když se dostali do lóže a ona spatřila samotného ministra kouzel, si uvědomila, že nejsou v ledajaké lóži.

„Á, Popletale, dobrý večer," řekl Lucius a potřásl si s ministrem rukou. Idina se vedle Draca mírně napjala, ale snažila se to zdárně skrývat. „Jak se máte? Mou ženu Narcisu tuším ještě neznáte? A našeho syna Draca také ne? A tohle je jeho spolužačka a kamarádka, Idina Raddleová."

Idina se na ministra usmála a rozhlédla se po lóži. Pohled jí okamžitě ulpěl na trojici, která stála opodál a nevraživě si je měřila. Tedy ani ne tak ji, jako Malfoyovy. Nikdy se nezapojovala do Dracovy nenávisti vůči Harrymu Potterovi a jeho kamarádům, nicméně se s nimi ani nepřátelila.

Většinou se držela Daphne Greengrasové, se kterou sdílela ložnici a i většinu názorů.

Už přes rok ovšem měla pocit, jako by ji Potter, Grangerová a Weasley pozorovali. A nejen oni, ale i dobrá polovina té zrzavé famílie. Jako by čekali, až něco udělá, jenže ona neměla vůbec ponětí, co by měla udělat.

Odvrátila od nich pohled a následovala Malfoyovy k volným sedadlům. Posadila se mezi Draca a Narcisu a vyčkávala, až zápas konečně začne.