Vánoce se v Malfoy manoru nesly v napjatém duchu. Voldemort jim nijak nezakázal slavit tento svátek, nicméně jenom jeho přítomnost v domě stačila. Svátečního obědu se nezúčastnil a všichni za to byli rádi.

I tak s ním ale Idina byla nucena trávit několik hodin denně trénováním, aby mu dokázala, že se ve škole neflákala. To mu dokázala, takže několik posledních dnů prázdnin byly už volnější. Pokaždé, když se vrátila ze sklepení, na ni v pokoji čekal Dimitri a dnes tomu nebylo jinak.

Většinou jenom leželi v posteli a povídali si, tentokrát pro ni ale měl něco nachystaného. Když vešla dovnitř, přivítala ji lahodná vůně jídla. Dimitri seděl na dece a na ní se nacházelo několik talířů jídla, v pokoji svítily svíčky.

„Na nějakou dobu je to asi náš společný den, tak jsem si řekl, že ho zpestřím," usmál se na ni a pokynul jí, aby si k němu přisedla. Idina zavřela dveře a ohromeně se posadila naproti něj.

„Je to nádherné," ujistila ho a natáhla se pro polibek.

„Nemáme moc času, za hodinu začíná schůze," připomněl jí Dimitri. Idina si povzdechla a natáhla se pro jahodu v čokoládě.

Ihned zabruslili k mnohem lepšímu tématu, které se netýkalo války ani nic s tím spojené. Neomezeně fantazírovali o svých snech a budoucnosti, kterou ani jeden z nich neměl jistou.

„Už jako dítě jsem si představovala, jak vypadnu ze sirotčince, stanu se úspěšnou a budu žít takový život, jaký chci," přiznala Idina. „Když jsem nastoupila do Bradavic, slíbila jsem si, že budu dřít, abych byla co nejlepší. Abych po dostudování nastoupila do dobré práce a všem ukázala, že i holka ze sirotčince může něco dokázat."

Dimitri se na ni usmál a stiskl jí povzbudivě ruku. Pohledem krátce zabloudil k hodinám, jejichž ručička se nebezpečně blížila k sedmé hodině.

„A taky dokážeš," ujistil ji a povzdechl si. „Ale teď musíme jít na tu schůzi."

Idina přikývla a s jeho pomocí se postavila. Krátce se upravila v zrcadle a poté ruku v ruce opustili bezpečí jejího pokoje.

Na chodbě se potkala s Dracem, který měl zřejmě v plánu zaklepat na její dveře.

„Proč je večeře posunutá?" zeptal se jí a sotva věnoval pohled Dimitrimu.

„Koná se schůze," vysvětlila Idina a měla nutkání se ušklíbnout, když Draco pobledl. Stále nenesl přítomnost jejího otce dobře a po většinu času zůstával u sebe v pokoji, snad aby na něj nenarazil.

„Aha," řekl a zase za sebou dveře zavřel. Idina se na Dimitriho pobaveně podívala a poté pokračovali v cestě.

V přijímací místnosti, kde se schůze konaly, bylo už několik málo Smrtijedů, kteří nechtěli riskovat pozdní příchod. Uctivě se jejímu otci poklonili a poté se posadili na svá místa.

Poslední Smrtijed se pak dostavil minutu před vypršením času, takže mohli začít.

„Nejprve hlášení," rozhodl Voldemort a přejel své služebníky pohledem. „Severusi, co ten muž z odboru záhad?"

„Můj pane, Arthur Weasley leží u Munga a jeho zranění se dobře hojí," odpověděl Snape. „Vypadá to, že z toho vyjde bez následků."

Idina střelila pohledem po svém otci, který na sobě nedal nic znát, kromě zablesknutí vzteku v očích.

„Nějaké zprávy o Blackovi?"

„Ne, můj pane," odpověděl Yaxley nejistě. „Zřejmě se někde skrývá."

„Má pro mě ještě někdo nějaké informace?"

Nikdo se neodvažoval ani nadechnout, zatímco je Voldemort projížděl svým pohledem.

„Dobrá, takže je řada na mně," usoudil nakonec. „Je načase osvobodit mé nejvěrnější, kteří mne nezapřeli a byli proto vsazeni do Azkabanu."

Idina bedlivě sledovala, jestli někdo dá najevo svou nelibost vůči jeho slovům, ale nestalo se tak. Všichni se dobře ovládali.

„Akce proběhne první víkend v lednu, na starosti to bude mít Idina."

Své překvapení tentokrát nezakryl nikdo. Idina se na otce otočila, ale ten jí nevěnoval žádnou pozornost.

„Pod jejím vedením se dostanete dovnitř, zneškodníte strážného a dostanete deset mých Smrtijedů ven," pokračoval Voldemort. „Mozkomoři by vám neměli dělat starosti, v minulé válce byli na naší straně, budou i tentokrát. Stačí jim ukázat Znamení zla."

Idina vydechla přebytečný vzduch z plic. Věděla, že to bude na ní, a vůbec se na to netěšila. Pamatovala si ten nepříjemný pocit, když se v jejím třetím ročníku celou tu dobu potulovali po školních pozemcích kvůli Blackovi.

„Celý plán a sestavu nechám na tobě, dcero," otočil se na ni Voldemort. „Vybereš si Smrtijedy a celé to naplánuješ. Pokud selžete, padne to na tvou hlavu."

Idina přikývla a pod stolem sevřela Dimitriho ruku ještě pevněji. Cítila, jak se rozbušilo srdce, jako kdyby chtělo vyskočit z jejího těla a utíkat pryč. S radostí by ho následovala.

„A teď chci slyšet vaše nápady na získání té věštby!"