Večeře se konala ve velkém. Byli pozváni všichni Smrtijedi, kteří se objevili na výzvu lorda Voldemorta na hřbitově. Výjimkou byl Severus Snape, který dorazil až po událostech na hřbitově.

Idina seděla po pravici svého otce, ruce složené v klíně a pohled upřený na zeď naproti. Smrtijedi se rozsadili kolem stolu, Severus Snape přímo vedle ní. Po levici Pána zla se posadili Malfoyovi, Draco seděl mezi svými rodiči a těkal k ní neustále pohledem.

„Mí drazí Smrtijedi," oslovil je všechny Voldemort a vstal. Pohledy se okamžitě přesunuly na něj. „Dnes je důležitý den, protože se ke mně vrátila má drahá dcera, Idina. Všichni víte, že po mém neúspěšném pokusu o zabití Pottera zmizela. Byla unesena Albusem Brumbálem a ponechána na prahu mudlovského sirotčince jako nějaká obyčejná mudla."

Mezi Smrtijedy to nesouhlasně zašumělo. Idina si jich snažila nevšímat, raději posílila své hradby kolem mysli.

„Ale dnes, po téměř čtrnácti letech, se vrátila zpátky ke své rodině," pokračoval Voldemort a Idina si všimla, že se Lucius Malfoy samolibě usmál. „Všichni jí budete prokazovat patřičnou úctu, kterou si zaslouží."

Idina si nebyla jistá, zda si ji opravdu zaslouží. Nic ještě neudělala, navíc sem byla dopravena v podstatě nedobrovolně. Věděla ale, že pokud se bude chovat tak, jak se od ní očekává, nic se jí nestane. Ne rukou jejího otce nebo Smrtijedů. A ona byla ochotná to podstoupit.

„Teď ale slavme," vyzval je Pán zla a obdařil je úsměvem, po kterém Idině přeběhl mráz po zádech. „Na mou dceru a svět, který spolu vybudujeme."

Všichni se svorně postavili, chopili se svých číší a připili si. Potom se posadili a kolem stolu se začali objevovat domácí skřítci, kteří začali nosit jídlo. Idina neměla hlad, jenom při pomyšlení na jídlo se jí dělalo zle.

Přesto si na talíř naložila trochu jídla a poslušně jej snědla. Snažila se přitom vyhýbat pohledem Dracovi, který se svého jídla také téměř nedotkl. Byl bledší než obvykle a ona se mu nemohla divit.

Dosud o Pánovi zla a Smrtijedech pouze slýchával z otcových vyprávění. Smál se při nich, kdykoliv padla slova jako mudlovští šmejdi nebo krvezrádci a sám je používal. Jenže teď, když se to stalo realitou, mu do smíchu nebylo.

-------------------

„Chci vysvětlení."

Idina se otočila a zadívala se na Draca. Stál mezi dveřmi, z chodby do pokoje dopadalo mdlé světlo.

„Jsem jeho dcera, to ti nestačí?" namítla a obrátila se zpátky k francouzským dveřím, které vedly na malý balkon. Dostala jiný pokoj, než předtím. Byl větší a honosnější.

„Ne, to teda nestačí," zavrtěl hlavou a zavřel za sebou dveře. V pokoji zavládlo šero, neboť v pokoji vydávala jediné světlo lampička na nočním stolku. „Jak to můžeš brát s takovým klidem?"

„Zbývá mi snad něco jiného?" otázala se ho lhostejně a dál pozorovala hvězdy posetou oblohu za okenním rámem.

„Být na tvém místě, šílel bych."

Idina se na něj podívala. Vypadal vyděšeně, i když se to snažil skrývat.

„Šílela jsem," odporovala mu. „Myslela jsem, že teď ti dojde, proč jsem se ještě víc uzavřela do sebe."

„Víš to od listopadu?" vyjekl překvapeně.

„Myslel sis, že to bylo kvůli Dimitrimu, ale byla to jen shoda náhod, která se mi vlastně hodila," pousmála se suše.

„Ví to?" zeptal se jí ostřeji, než původně zamýšlel.

„Ne," zavrtěla hlavou a zase zrak odvrátila. Cítila, jak se jí do očí derou slzy. „A já doufám, že se to nikdy ani nedozví."

„Nemá se ale náhodou vracet?"

„To ti řekla Pansy, že?" zašklebila se nehezky Idina.

„Slyšela tě, když jsi to říkala Daphne," přitakal Draco a tváře mu mírně zrůžověly.

„Slíbil mi, že se vrátí, ale to se nesmí stát," odpověděla na jeho předchozí otázku a zadusila v sobě neslušnou poznámku na účet její spolužačky. „Nechci ho do toho všeho zatáhnout."

„Musíš ho mít opravdu ráda," podotkl tiše Draco a zklamaně pozoroval, jak se její rty samovolně roztáhly do úsměvu.

„A proto se nesmí vrátit," vydechla Idina a po tváři jí stekla jediná slzy, kterou hbitě setřela hřbetem ruky.

„A už mi řekneš, kam jsi teda zmizela během třetího úkolu?" pozměnil téma Draco.

„Vlastně si nepamatuju, kam jsem šla ani proč," odpověděla popravdě. „Seděla jsem na tribunách a naráz se probrala na hřbitově, kdo ví jak daleko od Bradavic. Až od Brumbála jsem se dozvěděla, že mě Barty Skrk mladší, otcův věrný služebník a skrývající se pod maskou Moodyho, omráčil nedaleko lesa a potom se se mnou přemístil."

„Tys byla-"

Idina ho přerušila kývnutím. „Cedrik už byl mrtvý, schylovalo se k boji mezi Potterem a mým otcem. Moje magie zareagovala sama a vyslala mezi ně štítové kouzlo. V životě jsem ho nepoužila, ani jsem se ho ještě neučila. Některý ze Smrtijedů mě zase omráčil. Probrala jsem se, až když byl Harry pryč."

„Jak ses dostala zpátky?" zajímal se Draco.

„Avery mě přemístil na otcův rozkaz," odpověděla a položila dlaň na chladnou okenní tabulku. Pokoj byl otočený na východní stranu, takže celé odpoledne dovnitř neproudilo slunce a okno nebylo zahřáté letními paprsky.

„Jak ses to vlastně dozvěděla?"

Idina s odpovědí chvíli otálela. „Brumbál mi to řekl, protože se Snapeovi začalo vybarvovat Znamení zla a myslel si, že je nejvyšší čas mi říct pravdu," zalhala nakonec. Nechtěla, aby věděl, že Harry o ní pravdu zná. Potřebovala, aby to zůstalo tajemstvím.