Idina čekala, že delegace z ostatních škol přijedou nejpozději v polovině října, aby měli možnost ještě před výběrem šampionů možnost se více seznámit.

Opak byl však pravdou. Jak se na vývěsné tabuli dozvěděla, školy přijedou třicátého října, tedy pouhý den před vyhlášením. Takže ten, kdo se bude chtít přihlásit, se bude muset přihlásit třicátého v noci, nebo potom až jednatřicátého během dne.

V den, kdy další školy měly přijet, vyučování končilo o půl hodiny dříve. Zkrátily se jim tak lektvary, což většina studentů uvítala. Idina pak s ostatními šla na kolej, kde si odložila všechny věci a zamířila nahoru do vstupní síně.

Profesor Snape si je postavil podle ročníků, přičemž mluvil pořád stejně chladně a odměřeně, a poté je odvedl ven na nádvoří. Tam postávali bez jediného slova, tedy alespoň oni. I první ročníky se snažily nevrtět, jenže to šlo minutu od minuty hůř, protože čekali už téměř pětadvacet minut.

„Tak kdy už tu budou?" protáhla tiše a znuděně Pansy vedle Idiny. Odpověď přišla o pár vteřin později.

„Výtečně! Pokud se ošklivě nepletu, delegace z Krásnohůlek se blíží!"

Po Brumbálových slovech to mezi studenty vzrušeně zašumělo a shromáždění se zavlnilo. Idina pohlédla směrem, kterým jeden šesťák z Mrzimoru ukazoval. Po tmavé obloze se k nim blížilo něco velkého a závratnou rychlostí.

Šmolkově modrý kočár, obrovský jako několika patrový dům, přistál na nádvoří s hlasitou ránou. Velcí plaví koně naháněli trochu hrůzu, nicméně Idina musela uznat, že byli nádherní.

Ven pak vystoupil snad největší člověk, jakého měla možnost potkat. Měla dokonce pocit, že je ještě větší, než Hagrid, ale nebyla si jistá. Ředitelka Krásnohůlek v ní vzbuzovala posvátnou úctu. Přidala se k potlesku, který utichl ve chvíli, kdy k sobě Brumbál s ženou přistoupili.

Vzájemně se pozdravili, jejich ředitel políbil šarmantně ředitelce ruku, a po pár větách se studenti Krásnohůlek se svou ředitelkou přesunuli dovnitř do tepla. Idina jim záviděla, taky jí začínala být zima.

Netrvalo to ovšem dlouho a k jejich překvapení se na Černém jezeře objevila velká loď. Ta zakotvila u břehu a dolů spustili můstek na pevninu. Idina sledovala, jak k nim míří skupinka lidí zabalená do teplých plášťů s kožešinou.

Karkarov se s Brumbálem přivítal a potom k všeobecnému překvapení se za ním objevil Viktor Krum. Nebyla jediná, kdo ho samozřejmě poznal, a taky nebyla jediná, kterou to překvapilo.

„Myslel jsem, že už má školu dokončenou," houkl jejím směrem Draco, zatímco mířili za kruvalskými do hradu. „Vůbec mě nenapadlo, že by profesionální hráč famfrpálu neměl ještě složené zkoušky OVCE."

„No, tady vidíš, že je možné všechno," ušklíbla se na něj a vešla konečně do hradu. Hned cítila, jak je jí tepleji. Posadila se ke zmijozelskému stolu a s překvapením zjistila, že Pansy se neposadila vedle Draca, ale naproti, takže seděl vedle ní.

Všimla si, že krásnohůlští se posadili k havraspárskému stolu, zatímco kruvalští se po chvíli posadili k nim. A co víc, Viktor Krum seděl hned vedle Draca.

S rukama v klíně čekala, až se na stole objeví jídlo.

„Tenhle tvůj zvyk je fakt divný," sykla směrem k ní Pansy, ale slyšeli ji i studenti okolo, včetně kruvalských.

Idina se nenechala vyvést z míry a pokrčila lhostejně rameny. „To víš, dobré vychování se jen tak nezapomíná."

Pansy si ji zlostně změřila a uraženě otočila hlavu bokem, zatímco se několik studentů krátce zachechtalo, včetně Draca.

Po krátké řeči, ve které Brumbál všechny přivítal a oznámil jim, kdy bude Turnaj tří kouzelnických škol oficiálně zahájen, se na stole objevilo jídlo. Lhala by, kdyby tvrdila, že ji to neohromilo. Místo klasických jídel, které znala, se objevilo i několik čistě zahraničních jídel.

I když něco z toho vypadalo i chutně, zdržela se raději u jídla, které znala a měla ráda.

----------------

Bylo už po večeři, když Brumbál vstal, aby k nim zase promluvil. První představil dva další hosty, kteří se k nim přidali - Bartemiuse Skrka a Luda Pytlouna. Chápala, proč tady jsou. Na turnaji měli nejspíš největší podíl, vzhledem k tomu, že byli vedoucími oddělení, která se takovými věcmi zabývala.

Potom oznámil složení poroty, která se skládala právě ze Skrka, Pytlouna, Brumbál, Karkarova a madame Maxime. Hned potom vybídl školníka, aby přinesl truhlu. Idina nebyla jediná, kdo zvědavě sledoval Filche, jak před ředitele postavil truhlu vykládanou drahokamy.

Téměř neposlouchala, když jim ředitel znovu něco o turnaji říkal. Ačkoliv už věděla, že se nemůže přihlásit, na mysl jí padaly nápady, jak to obejít. Napadl ji samozřejmě postaršovací lektvar, potom ještě i mnoholičný, ale to by musela tajně sehnat vlas někoho staršího. Jako další ji napadlo někoho požádat, aby za ni tam ten lístek hodil, ale pochybovala, že by to kdokoliv udělal. A poslední nápad byl ze všech nejlepší, protože se zdál i lehký - vyměnit si lístek s někým, kdo tam své jméno hodit chce. Stačilo by do něj jen strčit tak, aby mu všechno z rukou popadalo z rukou, potom jediným pohybem lístky zaměnit a všechno mu zase vrátit...

„Hej, Idino!"

Polekaně sebou trhla a zjistila, že se na ni její spolužáci dívají. Velká síň se vyprazdňovala, hostina byla u konce. Studenti pomalu opouštěli svá místa a mířili na koleje.

Spěšně se postavila a zařadila se po bok Draca. Kruvalští už se taky pomalu zvedali na pokyn Karkarova, podobně na tom byli i krásnohůlští studenti.

Mlčky se dostali až do sklepení. Vchod byl otevřený ještě po studentech před nimi, takže se jenom protáhli dovnitř. Uvnitř už to šumělo rozhovory.

„Půjdu si rovnou lehnout, jsem unavená," houkla směrem ke svým přátelům a nechala je u sedačky, kde se usadili.