Voldemort na sebe nenechal dlouho čekat. Zavolal si ji hned druhý den ráno k sobě. Idina se přenesla letaxem z kabinetu profesora Snapea do Malfoy manoru, kde ji přivítala Narcisa. Nevypadala příliš nadšeně, ale snažila se to zakrývat úsměvem.

Odvedla ji do přijímací haly, kde na ni Pán zla čekal. K jejímu zděšení ale nebyl sám, kromě něj a hada v místnosti byl ještě Dimitri. Nebyl zraněný, ale bylo vidět, že je napjatý.

Věnovala mu letmý pohled, než se otci uctivě poklonila.

„Chtěl jsi se mnou mluvit, otče?" otázala se ho a držela si kamennou masku. „A kdo je náš host?"

„Pověz, myslíš si o mně, že jsem tak pitomý, nebo jsi jen tak naivní?" pronesl v hadí řeči Voldemort. Z jeho hlasu byla znát zlost.

„Jen jsem se chtěla ujistit, že tví informátoři za něco stojí," odpověděla mu stejným jazykem a ignorovala Dimitriho překvapený pohled, když tak učinila. Samozřejmě jim nerozuměl. „Zřejmě ano, ačkoliv smysl pro nenápadnost postrádají."

„Nezmínila ses, že má přijet tvůj přítel," řekl Pán zla smířlivějším tonem, ačkoliv slovo přítel vyslovil s notnou dávnou ironie.

„Nevěděla jsem, že přijede," opáčila popravdě. „Znenadání se zjevil v Prasinkách."

„Ano, řekl mi, že tě chtěl překvapit," přitakal Voldemort. „Miluje tě."

Idina nehnula ani brvou. Samozřejmě, že to věděla.

„A ty miluješ jeho," pokračoval Pán zla a do jeho hlasu se vkradl posměch. „Jak pošetilé."

„Zavolal sis mě, aby ses mi mohl vysmát?" zeptala se ho téměř líně, ačkoliv cítila, jak jí buší srdce strachem.

„Zavolal jsem si tě, aby ses rozhodla," odpověděl jí Pán zla a zlomyslně se ušklíbl. „Rozhodneš, co s tvým milým bude."

Vyděšeně zalapala po dechu a podívala se na Dimitriho. Ten jim sice nerozuměl jediné slovo, ale i tak pochopil, že se něco děje.

„Samozřejmě jsou jenom dvě možnosti," dodal Voldemort a přešel ke své dceři. Jenže ona se na něj ani nepodívala, upírala pohled na Dimitriho. „Stane se Smrtijedem, nebo zemře tvou rukou."

„Proč musím rozhodnout já?" zašeptala sotva slyšitelně a v normálním jazyce.

„Chtěl jsem hlavně vidět tvoji reakci," prozradil jí svůj záměr a obešel ji. Obě ruce položil na její ramena a podíval se stejným směrem, jako jeho dcera. Rty se mu zkroutily do úšklebku „Teď už vím, jak si vybereš."

„Smrtijed," odpověděla a Dimitri nenápadně, přesto smířlivě, přikývl.

„Potřebuju novou krev do mých řad a on se zdá jako dobrý služebník. Nemůžu si dovolit plýtvat bojovníky."

Idina si mírně oddechla, ačkoliv se jí ta představa příčila. Nechtěla, aby do toho byl zapletený. Jenže pořád to byla lepší možnost, než kdyby ho měla zabít. Nedokázala by to.

„První si ho ale prověřím," řekl Voldemort a pustil ji. „Až potom uvidím, jestli si zaslouží nosit Znamení zla."

Idina přikývla a nespouštěla pohled z Dimitriho. Ten se na ni pousmál, aby jí dokázal, že je v pohodě.

„Ty se vrať do školy," přikázal jí Voldemort a potom se podíval na Dimitriho. „A ty tu ještě chvíli zůstaneš."

Idina chtěla něco namítnou, ale Dimitri zavrtěl mírně hlavou. Střelila pohledem po otci, ale ten vypadal nesmlouvavě. Pohoršeně si odfrkla a rázně odkráčela ven, ačkoliv to byla jen přetvářka. Byla k smrti vystrašená.

Když za ní zaklaply dveře, nastalo v místnosti ticho. Dimitri se v duchu otřásl.

„Kde momentálně pobýváš?" otázal se ho ledově Voldemort.

„Na Příčné ulici, v hostinci mám zaplacený pokoj," odpověděl Dimitri. „Je to jen dočasné, dokud si nenajdu práci."

„Přesuneš se sem," řekl Pán zla nesmlouvavým hlasem. „Chci tě mít pod dohledem. Idina je má dcera a dědička, nedovolím, aby se kolem ní potuloval někdo, kdo toho není hoden."

„Rozumím," přitakal Dimitri bez váhání.

„Tvé schopnosti budou brzy prověřeny," oznámil mu Voldemort. „Teď s tebou půjde jeden z mých Smrtijedů a dohlédne na to, aby sis sem přenesl všechny své věci."

„Ano, můj pane."

Trvalo jen chvíli, než se dveře do místnosti otevřely a dovnitř vešel vysoký blonďatý muž.

„Můj pane," poklonil se Voldemortovi a spočinul pohledem na Dimirim.

„Yaxley," oslovil Pán zla Smrtijeda, „mám pro tebe úkol. Tohle je Dimitri Yurlov, který by se k nám rád přidal."

„To je výtečná zpráva, můj pane," usmál se Yaxley potěšeně.

„Ano, nicméně ho chci mít pod dohledem, dokud si nebudu jist o jeho loajalitě," pokračoval Voldemort. „Půjdeš s ním na Příčnou ulici a dohlédneš na to, aby si sbalil své věci a neprodleně se vrátil sem."

Yaxley se na vteřinku zatvářil nevěřícně, jako by si nebyl jistý, jestli to Voldemort myslí vážně. Když se však nijak dál nevyjádřil, poznal, že to není vtip.

„Ano, můj pane." Voldemort pokynul Dimitrimu, aby následoval Yaxleyho. Když se dostali před bránu a přemisťovali se, Dimitri v duchu děkoval Merlinovi, že Nina zůstala ještě doma a není tady.