O tom, že se bude konat vánoční ples, se studenti dozvěděli na začátku prosince. Žádnou dívku to nenechalo chladnou, ihned se strhly debaty o šatech, účesech a doprovodech. A chlapci na tom byli podobně, ti ale řešili pouze doprovody.

Když nastal víkend, potěšilo to studenty i profesory. Znamenalo to, že si mohou přispat a nic nedělat. Neplatilo to ovšem pro všechny.

Idina už v osm hodin seděla v kabinetu profesora lektvarů a cvičila s ním nitrobranu celé dopoledne. Šlo jí to lépe, ale pořád neměla obranu kolem mysli pevnou. Snape ji vždycky prorazil a ona ho potom musela ze své hlavy vyhodit.

Cvičili až do jedenácti, kdy ji Snape konečně propustil. Před odchodem ještě vypila lektvar proti bolesti hlavy, který jí nabídl, a zamířila na oběd.

„Kdes byla?" vypálila na ni okamžitě Pansy, jakmile se posadila ke stolu.

„Měla jsem trest, zase," odpověděla a dívka se na ni podezřívavě zamračila. „Od minulého týdne přerovnávám veškeré přísady do lektvarů, které tu máme, podle abecedy. A jelikož jsem to nestihla, tak se mi trest protáhl do doby, než to budu mít hotové," dodala na vysvětlenou.

Pansy pokývala hlavou, jako že chápe, a vrátila se ke svému obědu. Idina si v duchu oddechla a celou lež si projela v hlavě, aby si ji zapamatovala. Musela to říct Snapeovi, aby byl připravený, kdyby se to k němu doneslo.

Problém byl, že jí docházely výmluvy. Trest za toulání v noci po chodbách nemohla mít věčně, potřebovala něco nového, co tu ještě nebylo. Doučování z lektvarů nepřicházelo v úvahu, byla v nich dobrá.

„Idino?"

Při oslovení sebou trhla a vidlička jí vypadla z ruky. Naštěstí dopadla na desku stolu, takže nenadělala žádný rámus. Podívala se za sebe, kde stála Nina. Mírně se usmívala.

„Nino, co potřebuješ?" zeptala se jí a natočila se víc k ní. Dívka se k ní důvěrně naklonila.

„Tohle ti posílá brácha," odpověděla tiše a vtiskla jí do ruky malý kousek pergamenu. Neušlo jí, jak je ostatní zvědavě pozorují, i když ne příliš okatě.

„Dobře," přikývla a sevřela pergamen v dlani. „Děkuji."

Nina se na ni usmála, narovnala se a zamířila ven ze síně, kde na ni už čekali další kruvalští studenti. Idina se otočila zpátky ke stolu a s rukama v klíně pergamen rozložila, aby na něj nikdo jiný neviděl.

Přijď prosím na místo, kde jsme spolu poprvé mluvili.

Dimitri

Bezmyšlenkovitě se usmála a zmačkala pergamen do malé kuličky, kterou si strčila do kapsy kalhot. Pamatovala si to ráno dobře, málem ho uřkla, když se objevil nečekaně za ní.

„Co po tobě chtěla?" zajímala se okamžitě Pansy.

„Jen mi předala vzkaz od Dimitriho," odpověděla popravdě a vstala. Vlastně ani neměla hlad, na oběd šla pouze ze zvyku. „Uvidíme se."

Rychlým krokem mířila na kolej, aby si vzala teplejší oblečení. Pozemky zahalila bílá pokrývka a poslední dny dost foukalo, teploty se pohybovaly nízko.

Na koleji potkala Daphne, která na oběd teprve mířila, a v rychlosti jí řekla, kam jde. Její kamarádka se zatvářila nanejvýš nadšeně, zřejmě se jí představa jí a Dimitriho líbila.

Ještě za chůze ze sklepení na sebe navlékala kabát a omotávala si šálu kolem krku. Nezapomněla ani na rukavice, které si dala při východu z hradu. Ihned se mírně nahrbila, aby se co nejvíc schovala před větrem.

Už z dálky viděla Dimitriho, jak stojí zády k ní a pozoruje vlnky na jezeře, způsobené větrem. Na sobě měl svůj teplý plášť s kožešinou, která patřila ke školní uniformě. Nevypadalo to, že by mu byla zima, ale přisuzovala to tomu, že u nich bývá rozhodně větší zima.

Když byla jen pár kroků od něj, otočil se. Ihned se zeširoka usmál a otočil se k ní, jednu ruku nechával za zády.

„Přišla jsi rychle," řekl a nepřestával se usmívat.

„Jsem opravdu zvědavá, proč mě v takové zimě taháš ven," přiznala a taky se usmála. Cítila, jak jí rudnou tváře a nebylo to zimou ani větrem. „Chceš si to snad zopakovat? Tentokrát třeba vyřknu i to kouzlo."

Dimitri se pobaveně zasmál a na chvíli sklopil pohled k zemi. Dodával si odvahu.

„Ne, tentokrát žádné hůlky," odpověděl nakonec a podíval se na ni. „Chtěl jsem, abys sem přišla, protože se tě chci na něco zeptat."

„Ano?"

Dimitri vytáhl ruku zpoza zad a odhalil tak rudou růži. „Staneš se mým doprovodem na ples?"

Idina zalapala po dechu a oči se jí rozšířily překvapením. I když ji ta možnost napadla, nebyla na ni připravená. Přesto ji to pozvání potěšilo a vykouzlilo úsměv na tváři.

„Moc ráda," odpověděla a nabízenou růži si vzala. Dimitri si ještě víc usmál, až pochybovala, že to jde, a nečekaně ji objal. Vyjekla, když ji zvedl ze země a zatočil se s ní.

Tichou krajinou se ozval jejich společný smích.