2. května 2008

Jaro roku dva tisíce osm ve své polovině vypadalo spíše jako počátek léta. Slunce stálo vysoko na obloze, po mracích ani památka.

Draco Malfoy prošel hřbitovní brankou a zamířil po vydlážděném chodníčku více dozadu. Trvalo mu chvíli, než došel k hrobu, který hledal.

Idinino jméno bylo vytesáno hned vedle jména její matky, kterou neměla možnost poznat. Datum její smrti se shodovalo se dnem narození její dcery.

Draco se sklonil a položil kytici bílých růží ke hrobu. Nedělal si iluze, že je jeden z mála, ne-li jediný, kdo k jejímu hrobu chodí.
Byl to on, kdo bojoval za to, aby byla řádně pohřbena vedle své matky. Nejspíš by to neprošlo, kdyby se za to nepřimluvil i Harry Potter.

Hůlkou odstranil nečistoty z kamene a povzdechl si. Od konce války sice uběhlo deset let, během nichž se kouzelnický svět dal v rámci možností zase dohromady, ale nikdy nikdo nezapomene na hrůzy, které tu dobu provázely.

Kroky za ním ho donutily se otočit. Harry Potter, v doprovodu své manželky a nejlepších přátel, mířil k němu. Své překvapení zakryl kamennou maskou, kterou se naučil už jako dítě.

„Pottere," kývl mu na pozdrav a otočil se zpět.
Harry se s Ginny postavil po jeho pravé ruce, Hermiona s Ronem po té levé. „Nečekal jsem, že zrovna vy byste za ní chodili."

„Chodíme sem každý rok," přiznal Harry a hůlkou vyčaroval další kytici bílých růží.

„Proč?" zajímal se Draco a podíval se na své bývalé spolužáky. „Stála proti vám, měli byste ji nenávidět."

„Draco, válka nás donutila dospět dřív, než bychom všichni chtěli," povzdechla si Hermiona. „Už dávno nejsme děti, které slepě nenávidí."

Draco se suše uchechtl. „Teď už jsme vlastně všichni rodiče."

Hermiona si položila ruku na těhotenské bříško, které se jí rýsovalo pod tričkem, a pousmála se.

„Nikdy ses mě nezeptal, proč jsem chtěl, aby tu byla pohřbená," připomněl mu Harry.

„Neměl jsem kdy," pokrčil Draco rameny. „Po jejím pohřbu jsme se neviděli víc jak pět let a nejsme přátelé, abychom se spolu na ministerstvu dali do řeči."

„Ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že je jedním z viteálů, jsme stáli před obrovským rozhodnutím," řekl Harry, aniž by Draco tu otázku vyslovil. „Věděli jsme, že musí zemřít, a vůbec se nám do toho nechtělo, i když byla taková, jaká byla."

„Nemáte nejmenší tušení, jaké to pro ni bylo," prozradil jim Draco tiše. „Byl jsem tam, když ji její otec začal učit černou magii. Viděl jsem, jak velký dopad to na ni mělo.

Brečela, když poprvé někoho zabila. Stálo ji hodně síly, aby se na sebe mohla podívat do zrcadla. A nechtěla, aby Dimitri přijel. Nevěděla, že přijede, dokud se neobjevil.

Nina jí zazlívá jeho smrt, i když za ni nemohla. Zamiloval se do ní a rozhodl se zůstat. Věděl, do čeho jde."

„Stejně jako ses do ní zamiloval ty."

Dracovy rty se stáhly do malého úsměvu. „Před Astorií to byl jediný člověk, ke kterému jsem něco podobného cítil."

„Kdyby nebyla viteál, možná by všechno bylo jinak," nadhodil Harry. „Všechno to začalo tím, že z ní Voldemort udělal viteál. Kdo ví, jaká by byla, kdyby v ní nežil kousek Raddlea. Možná by se rozhodla jinak, protože by tu možnost měla. Voldemort by se k ní tak snadno nedostal."

„Tys byl viteál," připomněl mu Draco. „A neměl jsi sklony ke zlu."

„Nejspíš tomu napomohlo i to, kdo byl její otec," namítla Hermiona. „Ona byla dobrá, víme to, jen k tomu nedostala možnost."

„Nechci tvrdit, že jste rozhodnutí měli lehké, na jaké straně stát, ale my to rozhodně měli těžké. Není jednoduché se jen tak obrátit zády k rodinně a všemu, co je vám blízké.

Její jediný příbuzný byl právě její otec. Celý život toužila po rodině, a když ji získala, nechtěla se jí jen tak vzdát.

Černá magie ji pak změnila, ale pořád to uvnitř byla ona. Dokud neprovedla ten rituál a nezískala dědictví, které z ní udělalo někoho jiného."

Cítil, jak se mu do očí derou slzy. Na vteřinu je zavřel a představil si její tvář. Ne tu, kterou ukazovala světu posledních několik měsíců svého života. Viděl před sebou čtrnáctiletou Idinu, která se s ním hlasitě smála na mistrovství světa, když se jí podařilo ho už po čtvrté porazit v šachách.

Na rameno mu dosedla Potterova dlaň. Otočil se na něj s otázkou v očích.

„Zasloužila si víc."

Draco nemohl jinak než souhlasit. Měla mít možnost se rozhodnout, na které straně chce stát. Sotva to ale mohla udělat, když neuběhl ani týden od návratu lorda Voldemorta a ona už mu byla předhozena jeho rodiči.

Musela tam s nimi být a učit se černou magii, a tak se rozhodla si to ulehčit tím, že proti tomu nebojovala.

Měla mít možnost být dokonce i s Dimitrim, i když to bylo něco, co si nikdy nepřál. Měla s ním zůstat, vzít si ho a mít s ním děti.

Nevadilo by mu to, jen kdyby mohla žít a mít možnost volby.

Kdyby mohl, vrátil by čas do chvíle, kdy se Voldemort vrátil z mrtvých, a překazil by to. A postaral by se o to, aby se mu to nikdy nepodařilo, protože to byla ta chvíle, kdy se všechno pokazilo.

Netušil, jak dlouho tam ještě v tichosti stáli a shlíželi na Idinin hrob, než se bez dalšího slova otočili a rozešli se každý svou cestou.