Draco slastně vydechl a spokojeně zavřel oči. Nosem nasál příjemnou vůni levandulové pěny do koupele, která byla tak výrazná, že zaplňovala celou místnost. Posunul se ve vaně tak, aby se pod vodu ponořil téměř celý - jen kousek ramen a hlava, kterou si zapíral o hranu vany, mu koukaly nad hladinu. Horká koupel nechávala relaxovat každičký sval v jeho těle a pomáhala mu vyčistit si mysl, což bylo něco, co po několika uplynulých dnech strávených s Potterem jednoznačně potřeboval.

S Harrym... to nebylo k vydržení. Prvotní stres z toho, zda se na jeho pracovní prohřešek přijde či nepřijde, se pomalu překlenul ve stres a obavy z následků, když i sám bystrozor začínal tušit, že bude jeho jednání na vlastní pěst brzy odhaleno. Posléze přišla nejistota, zda se dopad jeho provinění zmírní, když se sám půjde dobrovolně přiznat a než tak vůbec stihl Nebelvír učinit, už se na něj celý problém začal řítit sám od sebe. Už tehdy byl Draco na svém černovlasém hostiteli schopen pozorovat, jak mu pomalu přestávají stačit nervy. Harry byl stále více podrážděný, a kvůli tomu také zbrklejší a méně rozvážný. Nebyla s ním kloudná řeč, a i když se mu Zmijozel snažil pomoci a podržet ho, Potter jej prakticky neustále posílal do háje a distancoval se od něj.

Po nocích nemohl spát, a jelikož ležel Draco na druhé straně postele, nevyspal se kvůli němu ani on. V rámci svého vlastního zájmu vařil bystrozorovi čaje pro klidný spánek, ale Harry jimi pohrdal s tím, že by mu nyní nepomohl ani příslušný lektvar, natož potom nějaký obyčejný čaj. Přesto však každé ráno, když se Draco po divoké noci plné přerušovaného spánku a převalování v posteli nakonec probral, našel na nočním stolku zcela prázdný hrnek a uviděl Pottera, jak vyčerpaně spí na boku obrácený čelem k němu, jako by ho před usnutím pozoroval.

Pokoušel se Harrymu nepřidělávat starosti, a dokonce se držel na uzdě i tehdy, když měl chuť si do bystrozora s bodrým úmyslem trochu rýpnout. Ráno se ochotně ujal příprav snídaně, večer měl vždy nachystaného něco teplého k snědku, když se druhý muž vrátil z práce, a přes den, když se nesnažil ulovit další práci, krátil si dlouhé dny tím, že dával do pořádku Harryho domácnost. Také se dobrovolně rozhodl začít Potterovi připravovat svačiny do práce, protože věděl, že kdyby vše záleželo jen na černovlasém, ze samého stresu by se na jídlo úplně vykašlal - což Draco zpozoroval hned na začátku a zařekl se sám před sebou, že na Harryho pravidelné stravování dohlédne. Kdyby nic jiného, dlužil mu to přeci za to, že jej kouzelník nenechal na holičkách. A možná mu taky ten otravný bastard, s nímž se neustále popichoval, za ty poslední dny strávené pod jednou střechou trochu přirostl k srdci, takže jej nemohl nechat, aby se sám ztrhal víc, než to momentálně dělaly narůstající problémy v práci.

Měl o Harryho starost, tak to bylo. A podivným způsobem jej hřály u srdce všechny ty momenty strávené s ním, ať už ty odlehčené, nebo ty těžší. Přemýšlel, jak svému společníkovi pomoci ze šlamastyky, ale bohužel, na problémy z kouzelnického světa byl krátký. A tak se aspoň snažil o to, aby si Harry odpočinul, když se večer vrátil z práce a snad i na chvíli zapomněl na to, že nějaké problémy existují. Řekl by, že mu to i vycházelo. Potter se večer, když si společně lehali do postele, zdál uvolněnější, než když se vracel z práce. Ovšem druhý den stejně zase odcházel napnutý jako struna.

„Draco-ooh-jau-uvajs!" vytrhlo Draca z přemýšlení příliš hlasité halekání následované tupou ránou, které k němu doléhalo zpoza zavřených dveří. Prudce otevřel své oči a dlouze vydechl. Co tu Potter, ksakru, dělá tak brzy? Nemá být ještě v práci? Než se stihl vzpamatovat, uslyšel dusot nohou, který se hnal stále blíže ke koupelně.

„Kde j-škyt-jsi?" jednoznačně opilecké zavolání následovala další rána, jež rozduněla dveře do koupelny, a než se Draco nadál, otevřely se a dovnitř vpadl rozcuchaný Harry s očima podlitýma krví a s z opilosti přihlouplým výrazem na tváři. Blonďák ve vaně na sebe stihl jen rukama přihrábnout větší množství pěny, aby tak zabránil případnému nechtěnému odhalení svého středu těla. „Pottere!" popuzeně vyjekl ve stejnou chvíli, kdy nečekaný návštěvník zvesela zahulákal: „Tady jsiii! Ha! Našel jsem těěě!" a zakřenil se jako měsíček na hnoji. Vrávoravě se začal blížil k vaně, naprosto bez zábran a bez opory stěn a zárubní také stylem, který v Dracovi vzbuzoval obavy z toho, že za chvíli bude svého hostitele sbírat ze země rozmáznutého do velké, potterovsky magické placky. „Přede... přede mnou-uu... se nikam... ne-eh-eschováš," zařehtal se a konečně se zachytil okraje vany.

„Ty teda vypadáš," polohlasně jej počastoval Draco, jak se k němu Nebelvír blížil. „Kde ses tak zřídil?" uhodil na něj už naplno s nelibým zamračením, když se Harry dostal až k vaně a donutil ho tak, aby se pod vodou víc narovnal a rozloučil se s vidinou relaxující koupele. Silně zalitoval toho, že se nezamkl... Ale kdo měl tušit, že se Potter vrátí dřív, ještě k tomu takhle namol a neomaleně mu sem vpadne? Tedy, v podstatě je to Potterův dům a Potterova koupelna, ale snad i ti nejtupohlavější Nebelvíři ví, že mají-li v koupelně hosta, rozhodně se dovnitř neleze!

„Za to mů-ůže Johnieee," dětinsky našpulil Harry rty a zamlaskal jimi. „Mají tam tu nejleh-lepší ohnivou whisky v celém Loh-Lom-Londýně!" zavýskl poté, co si srovnal jazyk, a rukou máchl do vzduchu, ovšem jak byly jeho pohyby nekoordinované, jen tak tak, že se stihl druhou rukou lépe zachytit okraje vany, jinak by se rovnou koupal společně s Dracem. Když se vzpamatoval, pokračoval: „Ale nenechal mě dopít - škyt - ani... celou láhev... sketa!" zadurdil se a ztěžka dosedl na úzký okraj vany.

„Očividně dobře věděl, co dělá," opáčil Draco se sarkasticky a potom se nepohodlně zavrtěl na místě. „Mohl by ses laskavě odsunout? Chtěl bych trochu soukromí, jestli ti to slovo teda vůbec něco říká," ohradil se, ale s jeho společníkem to ani nehnulo.

Bystrozor vypadal, že snad blonďáka ani nevnímal, jen truchlivě seděl na okraji vany a po krátké odmlce pokračoval ve svých stížnostech: „Ale ty mi vů-ůbec nerozu-umíš, Dra-aco. Tak hroz-zný den a on mě ani nenechal... poslal m-eh-ě - polk - do-omů, chá-ápeš to? Mě! Svého nejvěr-ší-něj-ho kaz-zá-níka," zamotal se Harrymu jazyk. „Ohniváka jsem nikdy... nikde jinde nepil," pronesl naprosto zklamaným hlasem a rázně rozhodil rukama do strany, kvůli čemuž ovšem neudržel rovnováhu a pozadu žuchl rovnou do vody ve vaně.

„Krucinál, Pottere!" zahudroval podrážděně Draco a přitáhl si nohy k tělu, když druhý muž zaprskal a poté, co překonal šok, se neohrabaně ve vaně posadil. Ani v nejmenším jej nezajímalo oblečení promočené skrz naskrz. Přehoupl si nohy přes okraj vany a z nohavic mu odkapávala voda na zem.

„Koukej odsud laskavě padat, tohle je moje koupel! A ty jsi mi ji právě celou inkriminoval!" popuzeně zavrčel Draco, ale Harry se zasmál, jako by blonďák řekl něco neuvěřitelně vtipného. „Ser na koupel, máme větší... pro-oblém," opřel se zátylkem o studené dlaždičky na stěně za vanou a spokojeně zavřel oči.

„To máme, teda ty máš!" vztekle zahřímal Draco. „Ale se mnou! Tohle je vrchol!" Začal rukou hledat osušku, kterou by si mohl omotat kolem pasu ihned, jak jeho intimní místa vykouknou z vody, až se začne zvedat. Protože s opilým Potterem ve vaně nezůstane už ani sekundu.

„Všechno prasklo," oznámil mu Harry s lehkým úsměvem na tváři, aniž by otevřel oči. „A víš, co je na tom všem nejle-epší?" radostně se uculil, což se vůbec neshodovalo s reakcí, kterou náhle zaražený blonďák očekával. Okamžitě věděl, o co jde. Ztuhl na místě a znovu se posadil do vody. „Co?" zeptal se nechápavě.

„Že jsme teď bez práce oba dva," rozchechtal se bystrozor.

„Cože?" zaraženě ze sebe dostal Draco upřímně lítostivým tónem.

Druhý muž ve vaně se smíchem pokrčil rameny. „Udělali Harrymu tytyty," nekoordinovaně zahrozil prstem, „a potom pápááá," dětsky zamával rukou, načež smutně protáhl obličej. „A poslali ho do... do prdele." Potter plácl rukou do vody vedle sebe a ta se rozstříkla všude okolo - včetně Dracova obličeje.

„To... to je mi líto, Harry," vydechl blonďák a nijak nekomentoval kapky vody, které mu přistály ve vlasech, na řasách i na nose, odkud okamžitě začaly líně sjíždět dolů. Draco si protřel obličej dlaní, aby se jich zbavil a druhou ruku potom natáhl ke společníkově paži, kterou sounáležitě stiskl.

Potter však pokrčil rameny a vypadal, že díky vodě a studeným dlaždicím za hlavou začíná lehce střízlivět. „Mně ne," zamručel lhostejně, takže Draco svou ruku opět stáhl. „Mi došlo, že je to vlastně dobře," zamumlal a ignoroval zmatený pohled svého společníka.

„Dobře? To mi budeš muset vysvětlit. Jako vím, že tě ta práce v některých ohledech štvala, ale..." Blonďák se na okamžik zarazil, když se Nebelvír rozhodl, že se mu nelíbí promočená mikina a tričko, které se mu kvůli svému stavu lepí na tělo, a proto si obojí zároveň začal přetahovat přes hlavu. „Ale nechápu, co je dobrého na tom, že jsi o ni přišel," s tichým povzdechem se Draco naklonil, aby kouzelníkovi pomohl sundat oblečení, které se právě zadrhlo o jeho hlavu a nechtělo se pustit.

Když však Harryho střapaté vlasy vykoukly znovu na svět, jeho ústa se široce usmála. „Všechno, Draco. Napro-osto všechno." Sledoval, jak bývalý aristokrat odhodil jeho mokré oblečení na podlahu v koupelně. „Jsem... volný! A-aa svobodný! Jsem to konečně zase... já," blaženě černovlasý přivřel oči, avšak víčka mu únavou sama od sebe klesla úplně.

Blonďák nepatrně přikývl. Pomalu začínal chápat. V posledních dnech nejednou slyšel Harryho stížnosti na to, jak jej při práci omezují veškerá svazující nařízení, která mu nedovolují jednat pohotově a tak, jak si to vyžadují konkrétní situace. Což bylo také příčinou toho, proč se na bystrozora všechno zřítilo, když se nedávno rozhodl řešit případ na svou vlastní pěst a nečekat na to, až dostane potřebná povolení seshora. Harrymu se protivil řád, který ministerstvo ovládal. Dokázal by se držet pravidel, jenže ta byla pohřbená pod vrstvou byrokracie a administrativy, jež nedovolovaly lidem v pozici, jako byla ta Potterova, jednat potřebně rychle a efektivně. Kvůli tomu také přišly v minulosti nazmar některé z bystrozorových případů. On měl k jejich řešení potenciál, ale také příliš svázané ruce.

„Pojď, půjdeme do postele a víc si o tom popovídáme ráno," moudře usoudil Draco, když na základě svých domněnek pochopil, že jeho společník není ve stavu, kdy by byl schopný hlubší, podrobnější debaty. Lehce do Harryho drkl, aby se probral, než se k němu sám natočil zády a konečně se natáhl pro osušku, jak původně zamýšlel. Před kouzelníkovými zraky se začal zvedat z vody a než se stihl postavit úplně a zakrýt se, zelené oči si se zájmem a značným zalíbením prohlédly křivky jeho kulatého pozadí.

„Tu-ušil jsem, že to... bude pě-ěkný pohled," ozvalo se za Dracovými zády spokojené zamlaskání. „Ale tohle... předči-ilo všechna má oče-ekávání," opile se Harry zasmál a pokusil se Dracův zadek polapit do ruky dřív, než bude kompletně skrytý pod látkou bílé osušky. Avšak Zmijozel stihl pohotově uhnout, a tak konečky Potterových prstů volně sjely po jeho bledém stehnu kousek pod zadkem a záhy osuška zahalila vše, co měla.

„Ty jsi vážně namol," odtušil věcně Draco a vylezl ven z vany, aniž by dal najevo, jak pyšný je na tu chválu, kterou právě slyšel na své tělo. Otočil kohoutkem, aby se ve vaně povolil špunt a natáhl ruce k Harrymu. „Tak pojď, ať z tebe není jen nezaměstnaný, ale také utopený zachránce světa," začal druhému muži pomáhat z vany na nohy.

„No co," zachechtal se černovlasý, zatímco s Dracovou pomocí přelézal okraj vany. Z kalhot přilepených k tělu mu kapala voda na podlahu. „Jen ří-říkám, že se mi lí-íbilo, co jsem vi-viděl," s mírnými obtížemi artikuloval a už s většími potížemi kladl jednu nohu před druhou, zatímco jej blonďák podepíral.

Draco po cestě sebral Harryho ručník, který přes den visel na háčku, a dostatečně vybavený něčím, čím se později kouzelník osuší, jej začal vést do ložnice. „O tom, co jsi viděl, se vůbec nebudeme bavit. Nejspíš si to ráno ani nebudeš pamatovat."

„Takové pohledy se neza-apomínají-í," zakřenil se bystrozor a škobrtl o práh, když s ním Draco vyšel z koupelny. „Rá-hno ti klidně zopakuji, jak moc se mi-i vlastně lí-líbíš" rázně mávl rukou, díky čemuž se znovu zakymácel a nebýt svého doprovodu, už by ležel na zemi.

„Tak na to jsem zvědavý," sarkasticky a polohlasem utrousil Malfoy, přičemž zachytil druhého muže pevněji kolem pasu. Po několika krocích se ocitli v ložnici, kde se Harry okamžitě svalil na okraj postele, nehledě na to, že se ji tak může zamokřit.

„Ty kalhoty půjdou dolů," s povzdechem mu oznámil blonďák. „Nemůžeš v nich spát."

Odpovědí mu však bylo jen pobavené zachechtání. „Ty na to jde-eš zhu-hurta!" zakřenil se černovlasý a nedobře koordinovanými pohyby se pustil do rozepínání vlastních kalhot. „Ale Harrymu by se - škyt - možná ho-hodila trocha pomo-moci," bezradně zalamentoval, když se mu zasekl zip.

„Proboha, to se mi snad jenom zdá," povzdechl si druhý muž. „Snaž se trochu," nařídil bystrozorovi, zatímco mu šel ze skříně vydělat tepláky. Když se vrátil, měl Potter zip naštěstí rozepnutý, a proto mu pouze pomohl přilepené mokré kalhoty stáhnout z noh dolů. „Převleč se do tohohle." Hodil mu do klína tepláky i společně s ručníkem, který předtím sebral v koupelně, a obrátil se zády, aby měl Harry možnost se nikým nepozorován svléknout z boxerek a trochu se otřít.

„Na mě se podí-dívat můžeš, mně to-o nevadí," srdečně se zasmál opilý kouzelník.

„Nemluv a převlékej se, Pottere," snažil se ho Draco ignorovat. „Ještě bys mě pak nařkl, že jsem se koukal schválně," ušklíbl se, aby situaci odlehčil. Všechny kouzelníkovy narážky bral jen jako provokaci a důsledek jeho opilosti, a tudíž ne příliš vážně.

„Neříkej, že bys nechtěl," zachechtal se Harry. „Poslušně hlásí-ím, že jsem ho-hotov," dodal po chvilce, kdy bylo slyšet jen šustění látky ručníku a poté tepláků.

Když se Draco otočil, spatřil bystrozora, jak v teplácích sedí na posteli a jeho mokré boxerky i s ručníkem se válí na zemi. „Fajn, tak si lehni a vyspi se z toho. I tak stejně budeš mít ráno pěknou kocovinu..." zamrmlal a jedním švihem přehodil přes nohy černovlasého peřinu. „O tom, co se vlastně stalo, si promluvíme ráno, platí?"

„Hmm, když myslí-íš," s povděkem si Potter vytáhl peřinu do pasu. „Ale ještě pojď blíž, chci-i ti něco ří-íct," napřáhl ruku a zatahal jí za osušku, kterou měl blonďák stále kolem pasu, čímž ho donutil posadit se na okraj postele, pokud před ním nechtěl Draco zůstat stát kompletně nahý.

„O co jde?" zeptal se ostražitým tónem bývalý kouzelník a pečlivě sledoval, jak se druhý muž zapírá rukou vedle jeho stehna a mírně naklání dopředu, zatímco se mu svým skelným pohledem dívá do očí.

Harry se však jen široce usmál a neodpovídal, ne hned. Chvíli to vypadalo, že něco zvažuje a poté se nečekaně naklonil kupředu a jakoby nic se na okamžik vpil do Dracových rtů. Než se ten však vzpamatoval, bylo to pryč. Na rtech mu zůstala pouze neznámá nasládlá příchuť jako omamná připomínka toho, co se právě stalo.

„Vážně se mi líbíš, to nekecám," pronesl bez zadrhávání černovlasý, jako by po polibku na chvilku vystřízlivěl a pak sebou plácl do peřin. Se spokojeným zamlaskáním přes sebe přetáhl peřinu a zavřel oči. „Dobrou noc, Draco-hmm," zamumlal ještě, než nechal zmateného a překvapeného blonďáka sedět na posteli samotného.

Ahoj!

Po delší době vás opět zdravím s novou kapitolou Vyvrhele. Snad vám udělala radost, konečně došlo na jejich první polibek! Už jsem měla potřebu jim to dopřát, posunout to trochu dál i po této stránce a ne jen neustále rozehrávat karty pro to, co teprve přijde. Tak doufám, že máte radost. ;)

Raději už nebudu slibovat nic konkrétního o tom, kdy vyjde další kapitola. Akorát se za sebe stydím, když vám něco naslibuji a potom by mě předběhl i hlemýžď... Spíš vás rovnou poprosím o další dávku trpělivosti. Děkuji všem, co se mnou máte strpení. 

Užívejte,

Makkakonka