„Uklidni se, prosím tebe," zasmál se černovlasý kouzelník při pohledu na svého dočasného spolubydlícího. Ten mu kroužil po domě oblečený do černého saka, pod nímž se skvělo to nejbělejší tričko, jaké dokázal mezi svými věcmi najít, a spodní část jeho postavy obepínaly dokonale padnoucí rifle. V bledé tváři se mu odrážela nervozita z pohovoru, který jej dnes čeká, podněcovaná především vidinou zoufalství, které pocítí, pokud se mu nepodaří porazit všechny ostatní uchazeče a práci získat. „Když to nevyjde, tak to nevyjde, ne? Budeš hledat dál. A třeba ti někdo odpoví na ty životopisy, co jsi rozposílal," snažil se jej bystrozor uklidnit, ale jeho slova tížený účinek ani zdaleka neměla.

„Nevychází to už sakra dlouho," zamručel blonďák vcelku nabroušeně a se silnějším bouchnutím, než jaké měl v plánu, postavil na stůl hrnek své ranní kávy. Následně se z výšky sesunul na židli naproti druhému muži a podmračeně na něj koukl, aby ihned vzápětí nakysle odvrátil pohled, přemýšleje nad špatnými vyhlídkami, které v případě neúspěchu má. Musí práci sehnat co nejdříve, aby se od Pottera mohl odstěhovat a postavit se na vlastní nohy. „A na devadesát devět celých devět procent mých životopisů se stejně nikdo nebude obtěžovat odepsat," stěžoval si dále, než si dopřál první doušek černého nápoje.

„Musíš si věřit," mykl Nebelvír rameny, načež se lokty zapřel o hranu stolu a naklonil se kupředu, aby bylo jeho promlouvání do Dracovy duše efektivnější. „Vždycky jsi něco našel, ne? Takže když neklapne tohle, přijde jiná šance."

„Nikdy předtím jsem nebydlel v domě Harryho Pottera bez jediné pence v kapse," nelibě se šedooký zamračil. „Nemůžu tu zůstávat do nekonečna."

Černovlasý se zasmál. „To asi ne, ale pár dní navíc ani jednoho z nás nezabije," laxně pohodil rukama. "Aspoň doufám," dodal poté s popichovačným úšklebkem.

Z tváře druhého muže bylo možné vyčíst upřímné pobavení. „Vážně si myslíš, že společně pod jednou střechou přežijeme tak dlouho?" uchechtl se. „Nehledě na to, že ačkoliv jsem na tom neměl sebemenší podíl, tebe málem přizabili o víkendu," podotkl poté s povytaženým obočím.

„Nepřeháněj," ohradil se Harry. „Nebýt tebe, šel bych už v pondělí do práce. Zůstával jsem doma jenom kvůli tomu, že jsi tak razantně nesouhlasil."

„Zůstal jsi doma jeden den," namítl blonďák se značným nesouhlasem a založil si ruce na prsou, zatímco ze svého místa tvrdě probodával bystrozora pohledem.

„Kdybych tam nešel, všichni by se ptali, co se děje a já bych musel vysvětlovat, kde jsem k tomu přišel," ledabyle ukázal Nebelvír na svou hruď.

„Což jsi doposud nebyl schopnej vysvětlit ani mně," rýpl si Draco, načež si dopřál další pořádný doušek kávy. A když viděl Harryho výraz naznačující, že se chystá salva protestů, honem dodal: „Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak se tomu vždycky schválně vyhýbáš."

Opálená tvář s jizvou ve tvaru blesku na čele se zachmuřila. „Asi k tomu mám důvod, nemyslíš? Radši se namísto zvědavosti pořádně nasnídej. Až ti na pohovoru zakručí v břiše, nebude to působit zrovna nejlíp," poučil jej kouzelník o patřičném riziku.

„Vidíš? Už zase to děláš. Zamlouváš to," poukázal muž v saku na holý fakt.

„A ty už zase snídáš jen kafe," opáčil zarputile černovlasý.

Draco si nahlas povzdechl. „Když se na to přestanu ptát, skončíš s těmi přednáškami o mém zanedbávání snídaní?" pokusil se chtě-nechtě navrhnout kompromis, který by je oba uspokojil.

„To zní jako fajn nápad," odsouhlasil bystrozor pobaveně. „Ale," protáhl poté, „vlastně bych pro tebe měl menší návrh," zvážněl a rty se mu zvlnily v drobném úsměvu. „Podívej, Draco, vím, že máš otázky ohledně toho, co se stalo. Taky bych je měl, kdyby se někdo vrátil domů uprostřed noci celý zakrvácený a neochotný vysvětlovat, kde ke svým zraněním přišel." Prsty začal podvědomě hladit ubrus, aby zněl vyrovnaněji. „A protože bych nerad, aby nás tvoje zvědavost uvrhla do nějakého maléru, a taky mám pocit, že ti vysvětlení zkrátka a jednoduše dlužím," významně se Harry odmlčel, „chtěl bych ti říct pravdu. Ale potřebuju, abys mi slíbil, že si to necháš pro sebe, ano?" důrazně na blonďáka naproti sobě pohlédl.

Ten v údivu povytáhl obočí. „Tuhle příležitost si nemůžu nechat ujít. Fajn, platí. Budu jako hrob. Stejně nemám, komu se svěřovat - pokud nepočítám tebe, ale snažit se vyžvanit ti tajemství, který mi sám tak přeochotně svěříš, to nemá logiku," ušklíbl se Draco a odpil další doušek ze své kávy. Když pak následně zachytil Harryho pochybovačný pohled, protočil panenky. „Můžeš mi věřit, Pottere. Tvé levárny u mě budou v bezpečí," odhalil své bílé zuby v rošťáckém úsměvu.

„Proč si hned automaticky myslíš, že jde o levárny?" zamračil se Harry, načež se druhý muž od srdce zasmál.

„Co jiného by v tom mohlo být, když s tím děláš takové tajnosti?" vědoucně na kouzelníka naproti sobě mrkl. „Nejsem včerejší a jen tak pro tvou informaci, kdysi jsem býval Zmijozel, můj milý Pottere, takže každou levárnu vycítím už jen ze samé podstaty věci," s jiskřivým pohledem v očích se dotkl svého nosu a poklepal si na něj. Pak však jeho pohled mimoděk ulpěl na hodinách visících na stěně a z jeho úst unikl tichý zklamaný povzdech. „Škoda jen, že to tvé vysvětlování budeme muset nechat na večer, až se tu zase sejdeme. Musím už jít. Zrovna, když to začalo být zajímavé," uchechtl se a hodil do sebe na jeden doušek zbytek kávy z hrnku.

Bystrozor chápavě přikývl. „Jasně, upaluj, ať nepřijdeš pozdě. Promluvíme si večer," pokýval hlavou. „Hodně štěstí, Draco," popřál mu, když se blonďatý zvedal ze židle a honem šel postavit prázdný hrnek do dřezu, načež si s posledním pohledem do zrcadla na chodbě poupravil svůj už nyní perfektní účes a vydal se ven zkusit své štěstí na pracovním pohovoru.

***

Když se Harry s Dracem večer znovu setkal, již na první pohled mu bylo jasné, že blonďákův pracovní pohovor nedopadl nikterak slavně. Bystrozorův dočasný spolubydlící při jeho příchodu okupoval sedačku v obýváku, se založenýma rukama na prsou zatvrzele koukal před sebe a vražedným pohledem se patrně snažil vypálit díru do zdi. Na pozdrav reagoval velice rozhořčeně a úsečně, jako by strůjcem jeho nešťastného osudu byl právě sám černovlasý kouzelník.

Jakmile si Harry odložil svou pracovní brašnu, svezl se vedle blonďáka na pohovku a nepatrně se ušklíbl. „Tak povídej, jak moc velké fiasko to bylo?" zeptal se s upřímným zájmem a lokty se zapřel o svá stehna, aby s hlavou natočenou ke druhému muži mohl sledovat emoce, které se mu po dané otázce prohnaly obličejem.

Draco si tiše odfrkl. „Co myslíš, Pottere? Vyhodili mě málem už mezi dveřma," nakvašeně zabručel. „Starostolec moc dobře věděl, co dělá, když se rozhodl mě vyhostit z kouzelnického světa mezi mudly," nabroušeně pokračoval a v hlase mu zazníval potlačovaný vztek smíchaný s hlubokou hořkostí. „V ničem se tu nevyznám, nic neumím, proto jsem věčně bez práce a být bez práce znamená být bez příjmů, a to se rovnou rovná bydlení pod mostem!" zlostně zaprskal a na chvíli se odmlčel, než si dlouze a rezignovaně povzdechl.

„Jak jsem si vůbec kdy mohl myslet, že to zvládnu a někam to tu dotáhnu?" smutně a se zoufalstvím v očích pohlédl na Harryho. Trucovitost, s níž měl založené ruce na své hrudi, se pozvolna vytratila a nahradila ji bezradnost, když své ruce svěsil do klína a začal si hrát s vlastními prsty. „Jsem k ničemu, bez kouzel jsem nikdo..." naštvaně pohodil hlavou.

V bystrozorových očích se při pohledu na zkroušeného blonďáka zračila lítost. Položil druhému muži ruku na koleno v konejšivém a soucitném gestu - před nímž Malfoy překvapivě neutekl - načež se nadechl a povzbudivě pronesl: „To neříkej, Draco. Stále se snažíš najít si nové místo, zapadnout mezi mudly, a i když je to mnohdy těžké, nevzdal jsi to, za což máš můj obdiv." Zlehka stiskl Zmijozelovo koleno, než svou ruku z jeho těla stáhl. „Udělal jsi přesně pravý opak toho, co od tebe Starostolec očekával - nezhroutil ses z toho a začal jsi plavat v rybníce, do nějž tě hodili," významně mu Harry pohlédl do očí. „I bez kouzel jsi silný dost."

Blonďák nesouhlasně pokroutil hlavou, i když jej společníkova slova zahřála u srdce. Potter si může myslet, co chce, ale on sem nikdy patřit nebude. Jeho pravé místo je jinde, mezi kouzelníky, ne mezi mudly, kterým se ani přes veškerou snahu nedokáže vyrovnat. „Díky za sentimentální proslov, Pottere, ale... zkrátka jen chci pochopit tenhle svět a naučit se potřebné k přežití," ušklíbl se a odvrátil svou tvář od Harryho.

Nebelvír se zazubil. „Pokud potřebuješ objevit svého vnitřního mudlu, rád ti s tím pomůžu. Nezapomeň, že jsem vyrůstal se svými mudlovskými příbuznými, a jak sis asi stihl všimnout během svého pobytu zde, pořád ve mně dřímá má mudlovská alternativa," chytl se za srdce. „Takže si stačí říct a udělím ti potřebné mudlolekce. Můžeš se mě ptát na cokoliv a milerád ti ukážu vše, co sám budu umět," velkoryse se nabídl.

„Nenabízel ses, kdyby v tom nebyl nějaký háček," ušklíbl se Draco. „Takže se naskýtá otázka, co za to budeš chtít, Pottere? Na nezištnou pomoc nevěřím."

Harry se zasmál, i když to znělo trochu nuceně. „Uvědomuješ si vůbec, že je vlastně i v mém zájmu, abych tě dostatečně proškolil a ty ses někde uchytil? Jen s takovou odsud zmizíš a já budu mít zpátky svůj klid," popíchl ho a zdálo se, že Draco jeho argumentu uvěřil.

„Jasně, to zní fér," zašklebil se blonďák. „Takže od zítra mám u tebe soukromé lekce, platí?" natáhl ruku, aby si s Harrym plácli.

„Platí." Bystrozor se zakřenil a po stvrzení slibu plácnutím do Zmijozelovy dlaně vyskočil na nohy a protáhl se, což však mělo za následek, že se s tichým syknutím chytil za hruď a promnul si bolavé místo po zranění, které se ještě stále nezacelilo. Dělal však jako by nic a okázale ignoroval Dracovo zamračení, s nímž na něj bývalý kouzelník nyní koukal. „A teď, když dovolíš, bych měl menší návrh na to, jak strávit zbytek dnešního večera," nadnesl.

„Tím, že si tu lehneš nebo sedneš a budeš se šetřit?" opáčil druhý muž.

„Omyl," zakřenil se Harry, „ba právě naopak! Venku už se stmívá, a proto je, myslím, ideální čas na to, abychom si mi dva vyšli ven a nadýchali se trochy čerstvého vzduchu. Co bys řekl na pizzu a pivo na kouzlem vyhřívané lavičce v parku?" vyzývavě se zazubil s vědomím, že Draco zcela určitě neodmítne.

***

„Mhm, tak co na ni říkáš?" zahuhlal černovlasý kouzelník s plnou pusou, když se nedlouho poté nacházel i se svým blonďatým společníkem na opuštěné lavičce v parku. Na dřevěných prknech mezi jejich těly ležela otevřená krabice s pizzou a na jejím mastném víku stály dvě otevřené plechovky piva. „Je moje oblíbená. Nikde jinde nedělají takhle dobrou," spokojeně mlaskl, když spolkl další sousto a ihned se do pizzy znovu nenasytně zakousl.

„Pottere... nenaučili tě snad, že s plnou pusou se zásadně nemluví?" s částečně předstíraným znechucením se Draco ušklíbl a své štíhlé prsty omotal kolem rozpité plechovky piva. „Ještě ti zaskočí, začneš se dusit a mě tu nakonec najdou s tvojí mrtvolou vedle rozjezené pizzy, kterou jsi tak velkoryse zaplatil," dramaticky pronesl a dopřál si jeden lok z nápoje.

Druhému z mužů zasvítily v očích pobavené jiskřičky. „Nevěřím, že bys mě tu v panice nenechal a sám neutekl hezky daleko dřív, než mě ráno najde nějaká čiperná důchodkyně cestou na nákup. Jenom Merlin chraň, aby z toho nálezu dřív nedostala infarkt," zakřenil se.

Blonďák vedle něj se uchechtl. „S potěšením, ale tu pizzu bych si vzal s sebou, protože je vážně skvělá," odhalil své bílé zuby v širokém úsměvu a pak si s blaženým přivřením očí dopřál další sousto. Harry vedle něj se srdečně zasmál a poté oba v dobré náladě a příjemném teplu, které se jim šířilo do těl z kouzlem vyhřívané lavičky, v tichosti dál pojídali svoji dnešní večeři, dokud si Draco zlehka neodkašlal. „Ty, Pottere?"

Oslovení donutilo jeho společníka, aby se na něj otočil a tázavě zabodl svůj zrak do jeho tváře.

„Víš, když už jsi mi uspořádal tak skvělou hostinu jako útěchu za dnešní selhání," problesklo blonďákovou tváří pobavení, „mohli bychom při ní dokončit ten náš ranní rozhovor," nadhodil. „Víš, ten, kde jsem tě nařkl z leváren a ty jsi mi to nevyvrátil, takže jsem byl jen o to víc zvědavý."

Harry na okamžik přestal žvýkat a mlčky zíral na druhého muže, než se po chvilce znovu pustil do jídla. Ovšem vzal si pro sebe nějaký čas navíc a do té doby, dokud rozžvýkané sousto pečlivě nepolkl, dál mlčel. „No," zahnán do nepříjemného kouta si odkašlal, než rezignovaně o nepatrný kousek svěsil svá ramena, „dlužím ti to a prakticky jsem ti to slíbil za to, jak ses o mě postaral, když jsem o víkendu přišel domů. Máš na vysvětlení nárok," připustil. „Ale předem říkám, že se ti to nebude líbit o nic víc, než má zranění tu noc."

„Mám se začít bát?" opáčil Draco napůl pobaveně, napůl vážným tónem.

Bystrozor vedle něj však s tichým uchechtnutím pokroutil hlavou. „Možná..." zarazil se, aby mohl začít pečlivě volit slova, „jde o to, že ačkoliv jsem přes víkend byl na sledovačce, nebyla to úplně... povolená akce," přiznal se a pod tíhou blonďákova zvědavého pohledu pokračoval. „Šlo sice o náš případ, to ano, ale... u Merlina, Draco, byli jsme tomu chlapovi na stopě už nějakou dobu a konečně jsme se po týdnech tvrdé práce dostali tak blízko, že jsme věděli, kde se bude nacházet! Tak málo stačilo k tomu, abychom ho chytli, kdybychom jen mohli udělat včasný zátah, už by teď seděl ve vazební cele," rozhořčeně pokroutil hlavou.

„Tak proč v ní ještě nesedí? Co vám bránilo?" nechápavě na něj Draci shlížel.

„To je to," tiše vydechl Nebelvír a opřel se zády o dřevěná prkna lavičky, už dál nic nedbaje zbytku pizzy. „Od té doby, co jsi odešel z našeho světa, se spousta věcí změnila. Kouzelníci po válce začali šílet, bažit po absolutní spravedlnosti a bojovat proti bezpráví natolik, že je teď každý úřad zavalený jen samými papíry a na nic jiného pomalu nezbývá čas. Na všechno potřebuješ povolení, ověření, bezpečnostní prověrky, a pokud jsi ve funkci, málem máš strach udělat sám nějaké rozhodnutí, aby ti na stole další den nepřistály desítky stížností a žádostí na tvé odstoupení z funkce," s dlouhým povzdechem pokroutil hlavou.

„Je tak těžké z toho nezešílet a zároveň se všemi těmi předpisy a novými pravidly řídit. A co není kodifikováno, to je vepsáno do veřejného morálního cítění. Bylo nám ublíženo, tak teď děláme vše proto, aby nám nikdo nezkřivil ani vlásek. Všechno, každý tvůj krok, Draco, je vlastně špatně, ale už neexistuje nikdo, kdo by ti řekl, jak to tedy udělat správně, aby tvá rozhodnutí byla dostatečně správná. Neexistuje nic, co by ti ukázalo, jak být blázince ušetřen. Je to šílené, vyhrocené a naprosto bezvýchodné. Nedá se takhle fungovat," semkl rty k sobě a na chvíli se odmlčel, než se uchechtl nad tou absurditou. „A to má ještě Pastorek tu drzost neustále mi nabízet práci v elitním týmu, ve kterém si nemůžeš ani prdnout, pokud na to nemáš razítko," zvrátil oči do nebes.

„Každopdáně, když jsem věděl, jak blízko tomu chlapovi jsme, požádal jsem právě Pastorka o povolení k zásahu. Chtěl jsem se svou jednotkou bystrozorů střežit místo, na němž se cíl měl pohybovat a podle našich informací vše nasvědčovalo tomu, že bychom jej mohli chytit přímo u uzavírání dalšího nelegálního obchodu. Dostali bychom nejen jeho, ale i kupujícího, ale... i když jsem na to tlačil, to povolení bychom nedostali včas."

Draco zatřepal hlavou nad absurdností toho, co z Harryho slov vyplývalo. „Chceš mi říct, že než byste to povolení dostali, trvalo by to tak dlouho, že byste propásli příležitost a dostali ho, až když by nebylo potřeba?"

„Přesně tak," přitakal druhý muž a nesouhlasně se zamračil. „Bylo by to celé k ničemu."

„A tak co? Rozhodl ses, že na něj půjdeš sám?" prudce se blonďák natočil celým trupem ke svému společníkovi. Viděl mu vepsané ve tváři, že se nemýlí, když si to myslí. „Pottere, uvědomuješ si vůbec, jak nebezpečné to bylo?!"

Harry si tiše povzdechl. „Já vím, Draco. Ale nemohl jsem do toho zatáhnout nikoho ze svého týmu a taky jsem to nemohl jen tak nechat být! Musel jsem tam jít. Počkal jsem si na něj, vypadalo to, že je na místě první a že jeho obchodní partner ještě nedorazil. Rozhodl jsem se toho využít a předstírat, že jsem zájemce. Použil jsem nějaká maskovací kouzla, takže mě nemohl poznat, ale... nebyl jsem na to připravený. Brzy mě odhalil a začali jsme spolu bojovat, dokud se na místo nakonec nepřemístil pravý zájemce a nezačali tak být v přesile. Pak mi nezbylo nic jiného než zdrhnout, pokud jsem chtěl vyváznout bez odhalení," divoce gestikuloval rukama, jednak pod náporem emocí, jednak aby lépe obhájil sám sebe.

„Takže ses rozhodl vrátit domů a vsadit na to, že tvá zranění budou lehká natolik, že tě bez kouzel ošetřím," pokroutil Draco hlavou. „Další skvělý nápad, Pottere, vážně, gratuluji k dosažení mimořádného stupně blbosti," pronesl sarkasticky.

„Nemohl jsem po tomhle jít k Mungovi, to snad chápeš. Ti muži nevěděli, kdo jsem, takže na ministerstvu se zase neví o tom, že jsem to podělal. Možná nám teď bude zase chvíli trvat, než toho chlápka vystopujeme, ale pořád máme šanci ho chytit. Bude opatrnější, ale my ho pořád můžeme dostat, Draco! Kdybych šel k Mungovi, všechno by prasklo, dostalo by se to do mých zdravotních záznamů a lidé od nás by se v tom začali šťourat. Dali by si dvě a dvě dohromady, zas tak hloupí nejsou."

Malfoy dlouze vydechl a přitom nevěřícně zíral do tmy u svých nohou. V rukách zmáčkl prázdnou plechovku od piva, které během Harryho vysvětlování stihl dopít. „A co teď hodláš dělat? Budeš se tvářit, jako že nic a přitom doufat, že se to neprovalí?"

Bystrozor lehce mykl rameny. „Nejspíš. Prostě budu dál dělat na případech a půjdu tomu hajzlovi po krku. Ale taky se musím připravit na variantu, že by na to přece jenom přišli. Místo nabídky na post v elitním týmu bych pak měl v lepším případě očekávat stůl zavalený papíry a celé dny prosezené na prdeli v kanceláři, a v tom horším rovnou padáka," v jeho hlase zaznívala rezignace. Hořce se ušklíbl a na jediný zátah dopil sám své pivo, načež si nahlas neomaleně říhl.

„Hovado," počastoval ho Draco tichou nadávkou a pro odlehčení atmosféry se zlehka zasmál a rukou zatlačil do Harryho paže, aby jej od sebe měl co nejdál. „Tvé stolovací návyky jsou nanejvýš otřesné." Pobaveně se na druhého muže podíval a nechal svou dlaň spočívat na Nebelvírově paži o něco déle, aby mu tak vyjádřil svou podporu.

Po delší pauze přichází opět nová kapitola. Je zkouškové, a tak se musí prokrastinovat, jak jen to jde. Výsledkem je dopsání této části, která je zatím snad nejdelší v celém příběhu. Má něco málo přes 3000 slov! Původně jsem ji chtěla rozpůlit a z poslední scény udělat další kapitolu, ale pak jsem uznala, že ty první dvě samy o sobě by tvořily poněkud nudnou a nezáživnou část. Tak snad se to čekání vyplatilo. ;)

Jinak, měla bych na vás ještě jeden menší dotaz. V hlubinách notebooku se mi podařilo najít několik starších jednorázových povídek s Dracem. Jedná se o slash povídky, které jsem psala do souboru s názvem Dracovy lásky a prakticky jde o to, že každá jedna povídka je zasvěcená jinému a především netradičnímu pairingu. Měli byste o ně zájem?

Děkuji za odpovědi. 

Makkakonka