Nohou rozrazil dveře od ložnice, kde ještě před několika minutami pokojně spal v Nebelvírově posteli, a rukou rychle odhrnul pryč přikrývky z poloviny náležící právě černovlasému, aby jej měl kam posadit. Jakmile se tak stalo, s povzdechem si všiml červené šmouhy na svém vlastním tričku, jak mu jej zbarvila krev druhého muže, když ho podpíral při cestě do patra. Pokud mu později nebude Potter ochotný oblečení kouzlem vyčistit, může se s ním pravděpodobně rozloučit.

„Tričko dolů," rozkázal vzápětí při pohledu na bystrozora. Ten vypadal, že by se nejraději svalil do peřin a okamžitě vyčerpaně usnul, ale to mu blonďák nemohl za žádnou cenu dovolit. Když si začal nemotornými pohyby neochotně vyhrnovat zakrvácené tričko, přispěchal mu Zmijozel na pomoc.

„Jestli jsi mě jen chtěl vidět nahého, stačilo říct. Možná bych to udělal dobrovolně i bez té trochy krve kolem," pronesl černovlasý rádoby posměšně, ovšem jeho zubožené vzezření mu ubíralo na vtipnosti. Draco, očima fixovaný na tři různě velké a různě hluboké rány na přední části opáleného trupu, honem vymýšlel, jak se svými možnostmi dané újmy na zdraví co nejrychleji zahojit a nevěnoval Harryho slovům žádnou pozornost.

„Zůstaň tady, skočím pro ručník do koupelny," zamumlal o zlomek vteřiny později už v půlce cesty pryč z Nebelvírovy ložnice. Závratnou rychlostí popadl v koupelně vše potřebné a okamžitě spěchal zpátky k bystrozorovi, obávaje se, že by jej mohlo napadnout použít na sebe nějaké hojící kouzlo, čímž by se však jen ještě více vyčerpal, jak by byla jeho vlastní magie nucená proudit přes otevřené rány. Kdyby měl Draco sám hůlku a na jeho hlavě by neležel zákaz kouzlení, jistě by dokázal učinit svou pomoc efektivnější a Pottera uzdravit několika mávnutími, ale takhle... Mračil se kvůli tichému sykání, jež unikalo z úst černovlasého, a mokrým ručníkem otíral a čistil šrámy, které pravděpodobně o chvilku později čeká štiplavá dezinfekce.

„Lehni si," zlehka zatlačil na Harryho zdravé rameno, jelikož z druhého se až do poloviny prsou táhla středně závažná rána od kletby, a donutil jej tak položit se zády na matraci. Bystrozor kupodivu ani neprotestoval. Blonďákovy doteky na citlivých a nemálo bolestivých místech jej nutily plně se soustředit pouze na to, aby svou momentální slabost nedával před Dracem příliš najevo.

„Nemáš... nemáš doma třeba nějaké lektvary? Abychom to dali dřív do pořádku?" se skousnutým rtem se bývalý kouzelník natáhl po lahvičce s dezinfekcí.

„Dole," pustil se zraněný do vysvětlování, ale místnost vzápětí protlo zavrčení a po něm úlevný výdech, jak se Harry snažil rozdýchat štiplavý pocit na svém hrudníku, po němž se už tak citlivé rány přímo rozhořely ještě větší palčivou bolestí.

„Promiň, promiň," dolehly k jeho uším v ničem nepomáhající Dracovy omluvy, avšak bývalý Zmijozel i přes ně stále pokračoval v dezinfikování šrámů. „Hned to bude, vydrž," konejšil bystrozora ve snaze zmírnit jeho utrpení, avšak zcela si vědom marnosti a bláhovosti svých slov. Vždyť byli teprve na začátku. Po dokončení první rány daroval Nebelvírovi několikavteřinový oddech.

Ten se se stále zaťatými zuby pokoušel uklidnit zběsilý tlukot svého srdce a zrychlené dýchání. „Dole v pracovně," oznámil blonďákovi zesláblým a především neobvykle tichým hlasem prosyceným bolestí. Když však chtěl pokračovat s dalšími informacemi o poloze svých lektvarů, šedooký jej gestem ruky zarazil.

„Teď ne. Doděláme to a potom mi to řekneš, jasný?" Pohlédl na zraněného tvrdým nekompromisním pohledem a namočil další kousek vaty v dezinfekci. „Připraven?" otázal se, hledaje v zelených očích aspoň drobné střípky ujištění, že už opravdu může.

Po strohém kývnutí, které bral jako odevzdaný souhlas se svým dalším počínáním, se pustil do čištění nejhlubšího ze šrámů. Dokázal si představit, že to Potterovi není ani trochu příjemné, a tak se snažil svou práci na jeho zraněních co nejvíce uspíšit, aby ji mohl za krátkou dobu prohlásit za kompletně hotovou. Když se tak stalo, nechal bystrozora vydechnout zadržovaný vzduch z plic a překonat nepříjemné pálení na hrudníku.

„Kde najdu ty lektvary?" Vstal od Nebelvírovy postele a posbíral gázové tampony zašpiněné krví svého hostitele. Jeho hlas byl věcný, jak se mu povedlo sebe samotného v mysli přemluvit, že má situaci pod kontrolou.

Z matrace se ozval tlumený povzdech, při němž se černovlasý podepřel lokty, aby na stojícího Draca lépe viděl. „V pracovně, mám je tam ve skříňce, dojdu si pro ně," začal se zesláble zvedat z postele, avšak téměř okamžitě byl zastaven příkrým hlasem. „To ať tě ani nenapadne. Dojdu pro ně a ty se odsud ani nehneš."

„Můžu si je přivolat kouzlem," navrhl Harry další řešení, které se koneckonců zdálo přijatelnější i jemu samotnému. Nechtělo se mu opět zdolávat schodiště.

„Nepřipadá v úvahu," razantně zamítl Draco i tuhle možnost. „Kouzlení tě vysílí, to dobře vím i já, přestože už jsem spíš mudla než kouzelník," ušklíbl se. „Donesu ti je a ty si zatím vysvlíkni kalhoty, ať se můžu podívat, co máš s nohou," pohledem zaletěl k natržené nohavici, jež zahalovala zranění končetiny, kvůli kterému bystrozor nezvládal vyjít schody tak lehce, jako mu bylo vlastní.

„Nic to nebude," laxně mávl černovlasý dlaní, snaže se druhému muži vymluvit závažnost svého dalšího zdravotního problému. Ten však jen vysoce vyklenul obočí, neverbálně tak říkaje, že nic podobného nechce slyšet a že se on sám už rozhodl, tak ať Harry nediskutuje. „Ve které skříňce přesně je najdu?" uhodil poté na zraněného.

Zelenooký si v konečné naprosté rezignaci povzdechl a položil se zpátky na matraci. „V té nalevo od krbu, dvířka nahoře," zamumlal poté neochotně, jak si nechtěl přiznat, že bude nejlepší, když pro lektvary zajde Draco a on zůstane jako nějaký nemohoucí tady.

„Vidíš, že to jde," obdařil jej blonďák širokým úsměvem, s nímž se taky vydal ze dveří. Jakmile se zbavil špinavého ručníku i zakrvácené gázy, došel do pracovny a otevřel patřičnou skříňku. Dech se mu krátce zadrhl v hrdle, když po nekonečně dlouhých měsících spatřil něco, co značilo existenci kouzelnického světa.

Lahvičky se zázračnými dryáky měl Potter ledabyle vyskládané na jedné z polic a tenká vrstva prachu na většině z nich značila, že už tu také leží docela dlouho. Jako poněkud mladší se jevily skleněné lékovky, které byly podle svých štítků naplněné lektvary proti kocovině. Fakt, že bystrozor očividně doplňoval jejich zásoby teprve nedávno, vehnal na tvář šedookého škodolibý úšklebek. Prsty jemně přejel po hrdlech několika z lahviček, zatímco jeho mysli vstřebávala realitu. Opravdu se to děje.

Ve chvíli, kdy se konečně přenesl přes omámení mysli způsobené kontaktem s kouzelnickými potřebami, které trvalo tak nepatřičně dlouho, až měl chuť vstřelit facku sám sobě, očima vyhledal správný nápis na štítku. Potřeboval směs, jež zacelí Harryho rány, antiinfekční lektvar a pro jistotu i bezesný spánek, aby se Potter dostatečně prospal a neznesnadňovaly mu jej případné bolesti.

Se třemi lektvary v rukách se vrátil na poschodí a z lékárničky v koupelně uzmul ještě obvazy, jimiž později zkrášlí Potterovu hruď. Když dorazil nazpátek do ložnice, našel bystrozora, jak se sklání nad svou pokrčenou nohou a pečlivě očima i prsty studuje ránu na zarudlém stehně, které již od pohledu muselo schytat i nějakou vyrážkovou kletbu, jak bylo celé oteklé.

„Něco v tom mám," s nelibým zkřivením rtů Harry vzhlédl ke svému dočasnému spolubydlícímu. „Nějaký úlomek," informoval jej, než se prsty znovu dotkl okolí rány. „Proto to tolik nekrvácelo."

Draco položil lahvičky s lektvary na noční stolek vedle postele. „Ukaž to," nakázal černovlasému vzápětí, načež se posadil na okraj matrace. Jakmile se však na zranění podíval, čelo se mu stáhlo zamračením. „Vypadá to na nějaký kov. Na něco ses napíchl?"

„Ne," mlask bystrozor vedle něj. „Ale expulso vedle mě rozmetalo železnej plot," výmluvně pokrčil rameny, načež tiše sykl, když tak zbytečně napnul i jednu z ran na hrudníku.

Šedé oči se do něj zabodly s výmluvným pohledem, než blonďák přemýšlivě našpulil rty. „Fajn, takže otázky ohledně toho, co a kde jsi vlastně dělal, si nechám na pozdějš. Zatím nás zaměstná tohle," natáhl se pro pytlíčky s obvazy, „a hned na to tvá noha."

Jeho prsty zručně roztrhly přebal sterilního krytí. „Zajímalo by mě, kdo by se o tebe staral, kdyby ses takhle zřídil a já tu nebyl," nesouhlasně mumlal, zatímco černovlasého posunky donutil zvednout ruce, aby mu následně mohl začít obmotávat obvaz kolem hrudi a ramene.

„Šel bych za Hermionou," odvětil laxně Nebelvír. „Má v tomhle praxi. Vystudovala lékouzelnictví," objasnil Dracovi, který se už nadechoval k další otázce. 

„A proč jsi za ní nešel i tak a vrátil se místo toho domů?"

Harry si povzdechl. „Dohlédla by na to, abych šel okamžitě spát, a nejspíš by mě i osobně uložila do postele a hlídala jako malé dítě. Jenže jakmile by mě dopravila domů, našla by tu tebe," poukázal na hlavní problém. „Což by bylo špatný."

„Jasně," chápavě přitakal bývalý Zmijozel. „Takže jsi vsadil na to, že tě budu umět ošetřit?" V otázce vyklenul obočí. Potter přece nemohl vědět, že si u mudlů dodělával základní zdravotnický kurz, když svého času pracoval na jednom koupališti.

„Věděl jsem to," zablýsklo se druhému muži v jeho zelených očích.

„Jak?" Vtiskl mu Draco při prosté otázce konec obvazu do ruky a sám otevřel další, kterým první nastavil, aby mohl pečlivě obvázat celý hrudník.

„Všichni z Řádu věděli, jakou funkci jsi měl u Voldemorta poté, co se vám povedlo zabít Brumbála," s kývnutím hlavou do strany poukázal Harry na zdroj svých informací. Všiml si, jak se blonďák po jeho slovech trhaně nadechl, načež semkl rty, během čehož zpracovával, co slyšel. Jeho smrtijedství byla minulost, které se nejspíš jen tak nezbaví, avšak sám se snažil zapomenout, i když mu smrtijedské tetování zkrášlovalo levé předloktí a připomínalo mu tak jeho někdejší nedobrovolné působení v řadách Pána zla každý den.

Když bystrozor od svého společníka nedostal žádnou odezvu, sám pokračoval: „Byl to taky jeden z důvodů, proč zmírnili tvůj trest, nevzpomínáš si? Sice jsi primárně ošetřoval smrtijedy, ale také jsi mnohdy pomohl i vězňům," tlumil svůj hlas do nenáročného silnějšího šepotu, jako by se jím snažil Dracovi naznačit, že jej svými prohlášeními nechce nijak nahněvat, ani poštvat proti sobě.

„Na to nejde zapomenout," odpověděl mu bývalý kouzelník dutým hlasem bez jakýchkoliv emocí. „Protože jsem vždycky lnul k lektvarům a metodice ošetřování, udělal si ze mě svého dvorního ranhojiče," kysele se ušklíbl a schválně obešel jakékoliv zmínění Voldemortova jména. „Nebýt toho, zabil by mě. Jinak jsem mu byl k ničemu."

Zelené oči se odtrhly od bledé tváře a začaly sledovat štíhlé prsty, jak zručně zavazují obvaz na straně jeho hrudi. Fungoval zároveň jako skvělá klícka. Cítil, jak jsou jeho žebra pevně obemknuta a jak mu každý nádech ztěžovalo pečlivé stažení. „Nebyl jsi k ničemu, když jsi mu zachraňoval slouhy," namítl Harry chytře ve snaze blonďatého povzbudit. „Ale jo, uznávám, momentální zachraňování Chlapce-který-přežil je určitě mnohem lepší job," zakřenil se následně, když viděl, že jeho první pokus vyšel vniveč a na Dracových rtech se objevil jen malý, vynucený úsměv.

Tentokrát jeho slova zapůsobila mnohem více, jelikož se Zmijozel uchechtl a vstal z postele. „Dojdu pro pinzetu a vytáhneme to," kývl hlavou k bystrozorově zranění na stehně.

„Dobře," souhlasil téměř automaticky černovlasý, spokojený sám se sebou, že se mu podařilo zažehnat nezdravě dusnou atmosféru mezi nimi. A když se blonďák do minuty vrátil i se stříbrnými klíšťkami v ruce, na tváři mu přetrvával jemný úsměv.

Po předlouhé době vás všechny zase zdravím u další kapitoly. Nevím, kolik z vás tu zůstalo a jak velký je ještě o povídku zájem, ale pevně věřím, že se stále najde někdo, kdo si na Zrození vyvrhele pořád pamatuje. Tedy, na The Pariah, jak zněl původní název v době, kdy jsem příběh pravidelně přidávala.

Nedávno jsem se začala povídkou prokousávat, připomínat si staré části a díky tomu jsem v konceptech narazila na několik útržků, které představují mé staré pokusy v psaní pokračovat, i když už mě dostihla hluboká tvůrčí krize. Vydají zhruba na dvě, dvě a půl kapitoly, avšak je potřeba je dopsat a poupravovat, o což jsem se také pokusila a první výsledný pokus vám tudíž právě přináším. 

Úpravy na této kapitole nebyly příliš rozsáhlé, tak doufám, že se příliš neodchyluje stylem psaní od těch minulých. Docela se děsím toho, až se dostanu na konec předepsaných útržků a budu muset překonávat dvouletou propast bez jakýchkoliv tvůrčích počinů. :D Ráda bych ale znovu zabojovala a pokusila se pro vás povídku dopsat. Nejspíš nečekejte žádné pravidelné přidávání, jen práce na této kapitole trvaly několik dní a kdoví, jak mi půjdou ty následující. Opravdu nic neslibuji. Pro mě samotnou je osud této povídky jedna velká neznámá.

Všem zbylým čtenářům děkuji za trpělivost a... obdivuji vaši výdrž. 

Mějte se hezky!

Makkakonka