Když se následujícího dne vrátil Harry z práce domů, uvítal jej příjemný klid, jako tomu bývalo vždy před tím, než u sebe Zmijozela ubytoval.

Stále neměl pro svou tehdejší nabídku ospravedlnění sám před sebou. Nechápal, kde se v něm najednou ta touha Dracovi pomoci vzala, ale něco mu našeptávalo, že v něm viděl stejně opuštěnou a zlomenou duši, jakou byl sám. Navíc se cítil vinný kvůli svému předchozímu chování, a ačkoliv za Dudleyho nemohl, měl potřebu se omluvit i za něj. A když se na něj Draco obrátil jako na posledního, který mu zůstal, bylo rozhodnuto. Snad také proto, že v jeho přítomnosti ve svém domě viděl i jakési rozptýlení do dalších dní. A nemýlil se. Jeho prázdný příbytek díky blonďákovi ožil, stejně jako se zpříjemnily Harryho večery, které s ním mohl trávit.

„Pottere? Už jsi doma?" věcně se optal blonďák z pohovky v obýváku, jakmile Harryho spatřil přicházet a nést přitom v ruce igelitový sáček. Sám se takhle v pozdním odpoledni uchýlil ke čtení jedné z knih, které našel v bystrozorově pracovně. Mudlovské čtení, ale napínavé, se skvělými zápletkami a vtipnými scénami. Bavilo jej to, takže při tom snadno zapomínal na čas. Proto nebylo divu, že jej Harryho příchod zastihl lehce nepřipraveného.

„Jo, dneska jsem zdrhl z práce dřív," oznámil mu kouzelník laxně.

Po jeho prohlášení se Draco mírně zamračil a dovolil si rychlý pohled na nástěnné hodiny po své levici. Jejich ručičky mu během vteřiny prozradily, že je tu druhý muž o hodinu a půl dříve, než tomu bylo včera. A to si myslel, že jen ztratil ponětí o čase díky čtení. Chyba. „Dobře pro tebe," pohodil nakonec rameny a znovu zabořil nos do knihy.

„Co to čteš?" nadhodil Harry, když viděl, kam se upíná blonďákova pozornost.

„Sbírku holmesovských povídek od Doyla. Našel jsem to u tebe v knihovně," oznámil mu Draco mumlavým hlasem, jak se snažil soustředit na další líčení detektivových skvělých postřehů.

Černovlasý vědoucně přikývl. „Máš rád mudlovské autory?"

„Naučil jsem se je číst v posledních letech," připustil bývalý kouzelník. „A detektivky jsem si vcelku oblíbil. Na doporučení jsem začínal jsem s Agathou Christie, klasika je základ, ale nějaké příhody se Sherlockem už jsem četl taky."

„Netipoval bych tě zrovna na tenhle typ knížek," pousmál se bystrozor a konečně odložil igelitový sáček i s jeho obsahem na barový pult.

„Mám rád logiku. Je fajn u příběhu sám nad něčím přemýšlet a ne jen zvažovat, zdali se hlavní postavy dají dohromady nebo ne," vysunul Draco spodní ret a důležitě přetočil knihu na další stránku. „Ovšem, samozřejmě. Výjimky potvrzují pravidlo, takže... když mě to zaujme, tak si přečtu vlastně cokoliv."

„Tak to je fajn. Já bych naopak řekl, že na mě jsou detektivky náročný čtení. Když čtu, přemýšlet u toho nechci vůbec, takže hledám něco oddechového," prozradil o sobě Harry.

„Vážně?" se zájmem na něj Draco pohlédl. „Protože mně teda nepřijde, že bys vůbec rád četl," ušklíbl se. „A příručky o tom, jak být lepším bystrozorem, za čtení nepovažuju," upozornil Nebelvíra ještě, dřív než stihl cokoliv říct.

„Něco se z nich aspoň přiučíš!" popuzeně zvolal zelenooký muž a rozhodil rukama. „Co ti může dát do života takovej Holmes? Už tě vidím, jak na základě snubního prstene mrtvoly určuješ jejího vraha!" nesouhlasně se zamračil. „Navíc, kde bys ty sháněl mrtvolu, že jo?"

Draco se ušklíbl. „Čtu, abych unikl od reality, Pottere."

„Marníš tím čas," opravil jej Nebelvír.

„Trávím tím volný čas, v tom je rozdíl," podíval se na něj blonďák příkře přes hranu knihy.

„Jasně, jak myslíš," mlaskl černovlasý s jasným nepochopením. „Máš hlad? Donesl jsem nám večeři," poznamenal a prsty cvrnkl do sáčku, který předtím držel v rukách.

„Zatím ne, ale když mi to dáš na stůl, zlobit se nebudu," nenuceně vyzval Harryho Draco. „Co to vůbec je?" dodal potom, aniž by odtrhl zrak od knihy, do níž se znovu začetl.

Harry s mírným úšklebkem vydělal jednu z krabiček ze sáčku a postavil ji před bývalého Zmijozela na malý konferenční stolek. „Nic extra, jen čína."

„Čína je fajn. Dík," zamumlal blonďák opět zabrán do čtení.

Černovlasý jen souhlasně zamručel. Poté obešel stůl z druhé strany a vydal nespokojené zamlaskání. „Šoupni se, nemám si kam sednout!"

Draco se se zamračením posunul na druhý konec sedačky, jak jen nejvíce to šlo. Ovšem fakt, že se právě na tomto konci nacházela jeho složená peřina s polštářem, velmi snižoval prostor, se kterým mohl disponovat. A tak, když se nakonec Potter sesunul vedle něj, dělilo je od sebe jen několik centimetrů.

„Kde je ovladač od telky?" zamrmlal bystrozor, když potřebný přístroj neviděl na stolku před sebou. Po Dracově netečném pokrčení ramen se začal rozhlížet po pohovce a vrtět sebou tak dlouho, dokud jej nenašel po svém pravém boku schovaný pod malým polštářkem. Dvěma stisknutími tlačítek televizi zapnul a dalším přepnul kanály. „A, dobrý, ještě to nezačalo," zamumlal si sám pro sebe a svezl se ve svém posedu o něco níže do pohodlnější pozice.

„Na co hodláš koukat?" nezúčastněně se jej optal blonďák, když uslyšel, jak místnost zaplnila hudba ze známé stupidní reklamy na prací prostředek.

„Na fotbal, dávaj důležitej zápas. Proč si myslíš, že jsem přišel z práce dřív? Abych to stihl," pokroutil hlavou, jako by Draca za jeho otázku považoval za největšího tupce na světě. A možná tomu tak pro tuhle chvíli i bylo.

„Ty koukáš na fotbal?" koukl na něj blonďák nevěřícně a konečně odtrhl zrak od knihy.

Černovlasý mu však pohled oplatil. „A ty víš, co je to fotbal?"

„Už nějakou dobu žiju s mudly, Pottere," namítl Draco a pokusil se jej dalším pohledem zavraždit - nebo aspoň přizabít, to by mu mohlo stačit k uspokojení.

„Pravda, málem bych na to zapomněl," protočil Harry ironicky očima.

„Nechápu, čemu se tak divíš. Neříkám, že znám pravidla," úkosem na něj bývalý Zmijozel pohlédl, „ale co to je, to vím. Někteří ti týpci tam jsou totiž pořádně sexy." Rty mu obsadil samolibý úsměv. „Jednou se mi podařilo v klubu jednoho fotbalistu zaujmout. Slavnej sice nebyl – teda doufám – ale v posteli byl hotovej bůh."

„A tehdy Draco Malfoy zjistil, co to fotbal vůbec je," uchechtl se bystrozor.

„Nekecej, to jsem věděl už předtím," nebezpečně se šedooký zamračil. „Pro mudly je to stejně významná věc, jako je famfrpál pro kouzelníky."

„Vzal tě ten tvůj fotbalista někdy na zápas?"

Draco potřásl hlavou. „Po té noci jsem ho už nikdy neviděl," pronesl a poté protočil oči nad Harryho dotazem. Nebyla tohle snad jasná skutečnost?

„Takže ani nevíš, jestli to fotbalista opravdu byl, nebo jestli si to jen vymyslel," tiše se černovlasý zasmál.

„Říkal to," pohodil blonďák rameny, a když si uvědomil, jak tím bystrozorovi nahrál do karet, spěšně dodal na svou obranu: „A já to poznám, Pottere! Podle těla, víš?" umanul si panovačně.

„Nebudu ti kazit iluze," pohodil druhý muž hlavou.

„Ty jsi s nějakým takovým chlapem už spal?" podezřívavě si jej Draco přeměřil pohledem. „Protože jestli ne, nemáš právo vyvozovat takovýhle závěry."

„No..." protáhl Harry s lehkým pobavením. „Ne?" odpověděl otázkou, než se ohradil: „To ale nemění nic na tom, že ti ten tvůj týpek klidně mohl kecat – pokud zjistil, že tě vzrušuje jako fotbalista, tak se toho jen mohl držet," uchechtl se.

„Nějakej znalec," zabrblal blonďák, než se opět plně začal věnovat své knize.

Nebelvír se zakřenil. „Beru to jako pochvalu. A nečti si pořád! Nějak zapomínáš na to, že dnes máme rozebírat tvoje vztahy, takže bych si dovolil v téhle konverzaci pokračovat," s vítězným ušklíbnutím druhému muži připomněl jejich včerejší dohodu.

„Nechtěl jsi náhodou koukat na fotbal?" zamručel Draco nesouhlasně a snažil se dělat, že neví, o čem to Harry mluví.

„Chtěl. A klidně to zvládnu obojí," vyzývavě na blonďáka pohlédl bystrozor a na znak sebechvály se poplácal po prsou. „Takže se tomu nesnaž vyhýbat."

„Čemu?" opáčil plavovlasý s ironickým pohledem.

„Neutečeš tomu, Malfoyi," ušklíbl se hořce Harry. „Včera jsi to slíbil, tak koukej mluvit. Já s tebou taky rozebíral Ginny, přestože se mi do toho zrovna dvakrát nechtělo," pohodil rameny. „Nejsem zvyklej to ostatním povídat na počkání."

„Budiž, máš to mít," rezignoval Zmijozel po okamžiku ticha. Podíval se na číslo stránky, na níž se čtení prozatím skončil a poté sepsané příhody Sherlocka Holmese zaklapl a odložil na stůl. S povýšeným pohledem se loktem zapřel o horní opěrku gauče a danou rukou si podepřel hlavu. „Tak se ptej, Pottere, než si to rozmyslím," mlaskl nespokojeně.

„Skvěle," zářivě se bystrozor usmál. Nehledě na fotbal, který již začínal, se odvrátil od televizní obrazovky a své zelené oči zabodl do blonďákovy tváře. „Začněme s něčím jednoduchým – kolik partnerů už jsi měl?" tázavě pozvedl své tmavé obočí.

„Nejdřív řekni, co přesně počítáš za partnera," ušklíbl se Draco. „Ty, se kterýma jsem chodil, nebo ty, se kterýma jsem spal?"

„Zajímá mě obojí," uculil se Harry. „Začni třeba s tím, s kolika jsi spal. Hádám, že tvé vztahy budu chtít rozebrat víc dopodrobna, takže tohle bude skvělý odrazový můstek."

„Nevím," pohodil Zmijozel rameny v odpověď na jeho otázku.

Bystrozor zmateně zamrkal. „Jak nevíš?"

„Pottere..." zvrátil Draco krátce hlavu, než se na černovlasého opět zadíval. „Jak si to mám asi pamatovat? Musel bych si dělat seznam, abych ti to byl schopnej říct," rozhodil rukama. „Co jsem mezi mudly, nežiju z ničeho jinýho, než z příležitostnýho sexu, a jelikož jsem ještě mladej a plnej energie, je jasný, že mám svoje potřeby docela často."

„Takže jsi vlastně jeden z těch, co se nastavěj každýmu?" uchechtl se Nebelvír s odsuzujícím výrazem. Jeho otázka se však setkala s více negativní reakcí, než čekal.

„Nejsem přece žádná děvka, Pottere!" zasyčel blonďatý nebezpečně a přimhouřil oči. „To si vyprošuju. Spím jen s těmi, kteří mě zaujmou, a ne s každým, kdo si o to řekne!"

Černovlasý se lehce oklepal. Musel uznat, že z Draca dokázal jít strach, když se takhle nakrkl. V omluvném a vzdávajícím se gestu pozvedl obě své ruce. „Dobře, dobře. Jako bych nic neřekl. Jen mi pak nejde na rozum, proč jsem tě našel u Dudleyho, ale okay, okay, nebudu se s tebou o tom přít."

Druhý muž se se znechucenou grimasou v obličeji odtáhl. „Tehdy mi přišlo, že má charisma," zahořkle zamumlal na svou obranu.

„Jo, to on tak působí," souhlasně trhl Harry hlavou. „Ale říct, že takový i je, tak je to tvrzení trošku vedle mísu. Dokáže být super svině."

„To mi říkat nemusíš," výmluvně jej probodl pár šedých ocelových očí.

„No, ale posuňme se dál. Takže jestli to dobře chápu, žádný vztah s mudlou jsi tedy nikdy neměl," naklonil bystrozor hlavu na stranu. „Co jsi říkal, tak jsi s někým chodil na škole. S... Christopherem, jestli si to jméno vybavuji dobře," dotkl se prstem svého spánku. Když Draco přikývl s výrazem plným nepěkného očekávání, Harry pokračoval: „Byl mimo něj ještě někdo, s kým to bylo vážný?"

„Ne," semkl Zmijozel rty k sobě.

„Protože jsi nechtěl?" vyklenul bystrozor obočí.

„Protože nebylo s kým," opravil jej muž vedle něj. „Nepotkal jsem nikoho, s kým bych to chtěl zkusit."

„Šel bys do toho i s mudlou?" ušklíbl se Harry.

Na to si Draco teatrálně povzdechl. „Jo," dostal ze sebe lehce podrážděně. „Jednak jsem v posledních letech sám taky takovej mudla, jestli sis nevšiml, a jednak – můžeš mi říct, jak bych se asi měl dát dohromady s kouzelníkem, když se k nim nesmím ani přiblížit? Udělal bych něco takového jednou a už bych nebyl."

„Ne každej by to na tebe musel kecnout. Třeba by se našel někdo, kdo by mlčel a byl rád, že tě má doma," trhl bystrozor rameny. „Já to na tebe taky neřekl, a to spolu ani nespíme," zakřenil se.

„Jo a já pořád nevím, co tě k tomu vede," věnoval mu Draco zvídavý pohled. „A sebe taky nechápu, protože ti věřím," odfrkl si. „Přitom bys klidně i teď mohl odněkud vytáhnout pouta a sám mě zatknout, když jsi tím strážcem zákona. Ani nahlašovat bys to nemusel."

„To je sice pravda," připustil Harry, „ale nemusíš mít strach. Na nic takového se nechystám. Vlastně... jsem svým způsobem rád, že tě tu mám. Aspoň tu není tak pusto a ticho," neurčitě se pousmál.

„Budeme dělat, jakože jsem to nikdy neřekl, ale já jsem taky docela rád, že sis mě k sobě vzal," zbrázdil Dracovu tvář podivný úsměv. „Aspoň se nenudím," dodal poté s úšklebkem.

„Budu to brát jako kompliment," oplatil mu Nebelvír ušklíbnutí.

„Tak to taky bylo myšleno. S nikým jiným jsem se ještě tak příjemně a tak často nehádal," zasmál se blonďák a provokativně na černovlasého zastříhal obočím.

„Pravda," zašklebil se Harry. „Je nám to předurčeno už od školy," uchechtl se.

„No, tam bych to nenazval žádným příjemným hádáním – tehdy to bylo spíš stylem ‚natři mu to, nebo budeš za slabocha ty' a troufám si tvrdit, že se mnou tento pocit sdílíš."

„Dá se to tak říct," zasmál se bystrozor.

„No tak vidíš," pronesl Zmijozel vítězným tónem, ovšem jeho slova zanikla v náhlém křiku pocházejícím z televize. „A je to gól!" mohl si komentátor zápasu vykřičet hlasivky, a jak Draco po následném pohledu na obrazovku zjistil, britský národní tým dal svůj první gól. Harry vedle něj však na televizi zíral, jako kdyby náhle přišel o veškerou svou náladu.

„U Merlina!" naštvaně rozhodil rukama. „Já to kvůli tobě neviděl!" s podmračeným pohledem se otočil na tiše se smějícího blonďáka vedle sebe. „Už na mě nemluv, jasný?" zamručel dotčeně a okázale se od Draca odvrátil. Tohle mu byl Salazar dlužný... On neviděl, jak Britové dali gól! A vše jen kvůli tomu zatracenému Malfoyovi...

Zmijozel vedle něj jen pobaveně zakroutil hlavou, než se natáhl pro rozečtenou knihu a raději se opět ponořil do jejího příběhu. Nebylo jeho chybou, že o to Potter přišel, no ne? 

Překvapení! :D 

Zdravím všechny a doufám, že vás dnešní část potěšila! :) Tentokrát jsme lehce nakoukli pod pokličku Dracovi. Jak se vám líbí, že nám od vyhoštění ze světa kouzelníků tolik zmudlovatěl? Myslíte, že se na tomhle aspektu v budoucnu něco změní? Že se Draco mezi kouzelníky naplno vrátí a bude znovu žít jako jeden z nich? Nebo bude respektovat veškerá nařízení a od mudlů se ani nehne? ;) Vaše názory mě zajímají a každého z nich si velmi cením! <3

Užívejte prázdniny a snad zase brzy na viděnou u další kapitoly. :)

Makkakonka