I další den soužití s Harrym Potterem probíhal téměř stejně jako ten předchozí. Ráno se Draco probudil díky hluku způsobenému bystrozorovým pobytem v kuchyni, takže nakonec vstal také a pod dohledem druhého muže snědl připravenou snídani. Nechápal, co si to Potter vzal do hlavy, ale jeho pravidlem snídaně rovná se základ dne se nyní chtě nechtě musel Draco řídit taky. Když se pokusil znovu protestovat, akorát si od černovlasého vyslechl, jak nehorázně špatný životní styl má. A ačkoliv by to blonďák nikdy nepřiznal nahlas, v duchu mu dával za pravdu. Uvědomoval si, jak moc změnil své návyky, když byl nucen odejít mezi mudly a přizpůsobit se jejich světu. V době, kdy ještě žil na Malfoy manor, by mu vynechání snídaně také připadalo jako hřích.

Přes den v domě opět osaměl a jeho zábava se příliš nelišila od té včerejší. Dopoledne si ze svého vlastního popudu znovu vypůjčil staré výtisky Věštce a pokračoval v jejich pročítání, odpoledne se pln nových informací vrátil k činnosti, která pro něj momentálně byla tou nejdůležitější - hledání nového bydlení a nové práce. Pro tyto účely mu bystrozor ještě před odchodem do práce propůjčil svůj tablet, elektronickou hračku mudlovské výroby, kterou sice Zmijozel neviděl poprvé, ale v zacházení s ní si svou premiéru střihl až dnes. K jeho úlevě se však vyhledávání příliš nelišilo od počítačů z internetových kaváren, nezvykem pro něj byla jen dotyková obrazovka.

Potterovo povolení použít bezdrátový telefon kdykoliv bude potřeba, za dnešek využil hned třikrát - jednou kvůli potencionálnímu místu k bydlení, ve zbylých dvou případech kvůli práci, jejíž nalezení preferoval. Teprve až bude mít dostatek peněz, bude si moct dovolit odmítnout Harryho pohostinnost a odejít bydlet do svého vlastního bytu. Jenom jeden z telefonátů byl úspěšný. Snad možná proto, že se změnila lokalita, v níž si práci hledal, a nabídka pracovních míst zde byla zcela jiná než v místě jeho předchozího bydliště. Ženou na druhé straně sluchátka byl vyzván, aby na emailovou adresu podniku zaslal svůj životopis a v případě, že bude pozván na konkurz, aby se daného data osobně dostavil.

S novou motivací se tak blonďák pustil do sepisování svého poupraveného vzdělání. Hrdě vyzdvihl svou vynikající znalost hned několika cizích jazyků a skvělou finančně-poradenskou schopnost spolu s několika dalšími dovednostmi, které si jako Malfoy osvojil. Po zdárném odeslání emailu s životopisem a pohledu na hodiny se rozhodl pro přípravu večeře.

Zrovna když byl uprostřed míchání vajec na pánvičce, uslyšel lehký šramot z chodby. Netrvalo dlouho a mohl za sebou slyšet Harryho energetický hlas: „Nazdar, Malfoyi!"

„Nazdar," odpověděl s menším úšklebkem, aniž by zvedl zrak do jídla na plotně.

„Zase vaříš?" uchechtl se za ním bystrozor pobaveně a o vteřinu později už se jeho střapatá hlava nakláněla přes Dracovo rameno. „Děláš i pro mě?"

„Měl bych?" opáčil blonďák.

Vzduch z Harryho úst ovanul část Zmijozelova odhaleného ramena, když se černovlasý muž nahlas zasmál. „Uvítal bych to. Ten tvůj včerejší salát byl dobrej. Nevěděl jsem, že ti to v kuchyni tak jde," sklonil blonďákovi poklonu a odstoupil od něj. Popošel ke skříňce a vytáhl si z ní skleničku, do níž si vzápětí napustil vodu z kohoutku.

„Na základě jednoho salátu bych si být tebou nedělal úsudek o mejch výtvorech, Pottere. Vařit zdaleka neumím, spíš dám dohromady jen ty nejzákladnější věci, protože bez nich bych asi chcípl hlady," zvlnily se Dracovy rty do menšího úšklebku.

„Tak v tom případě aspoň chválím tvé včerejší dílo," zvonivým tónem zopakoval Harry. „A jsem zvědavej na to dnešní, takže co? Dostanu aspoň kousek?" zasmál se a s povytaženým obočím čekal na odpověď druhého muže.

„Tak nějak jsem tohle předvídal, takže jo, máš tam i svůj kousek," zamrmlal Draco kousavě.

„Díky," pokývl bystrozor hlavou. „Abych řekl pravdu, představa nachystané večeře vždy, když přijdu domů, se mi docela líbí," nadhodil se smíchem a očekáváním blonďákovy reakce.

„Na to zapomeň," ozval se šedooký popuzeně. „Nejsem tvoje žena, abych ti vyvařoval."

„A uklízel," dodal černovlasý rozesmátě. 

Dracův pohled byl poté k nezaplacení. „A uklízel," zopakoval důrazně a s očima ostře zabodnutýma do Harryho, přestože mu malý hlásek v hlavě našeptával, že něčím by se Potterovi opravdu odvděčovat měl, když jej tu nechává zadarmo bydlet. Možná mu ani tolik nevadila ta představa menšího posluhovače jako spíš to, že by z toho mělo být zavedené pravidlo.

Bystrozor nad jeho chováním protočil oči. Na rtech mu sídlil potměšilý úsměv. „Jak ses dnes měl?" optal se poté a změnil tak téma.

„Odpověděl jsem na jednu nabídku práce, tak uvidím, co z toho bude. Sice pochybuju, že by se mi zadařilo hned na poprvý, ale naděje tu je," spokojeně mu Draco oznámil a procpal se kolem Harryho těla, aby mohl ze skříně vydělat dva talíře.

„Tak to je skvělý," pokýval černovlasý uznale hlavou. „O jakou pozici by šlo?"

„Sekretář a osobní asistent," nenuceně odpověděl. 

„V kanclu si tě dovedu představit, jo, to by ti sedělo," pronesl Harry, načež se Draco křivě usmál. 

„To možná jo, ale ta šance, že mě přijmou, není zas tak velká. Zvlášť, když zjistěj, že má znalost všech těch debilních počítačových programů není nijak hluboká. Takže se zatím nemusíš nijak vzrušovat tím, že bych ti začal vycházet ven z baráku," posměšně se blonďák uchechtl a začal do talířů rozdělovat míchaná vajíčka z pánvičky.

Bystrozor nedaleko od něj si povzdechl. „Ohledně toho, Draco... věř mi, že je to jen pro tvoje dobro. Chápu, že tě to štve," neurčitě pokroutil hlavou, „ale tady v okolí znám hned dvě kouzelnické rodiny. Stačí, aby tě někdo z nich zahlídl a je všechno v háji." Přesvědčivým a hlubokým pohledem se zadíval na profil blonďákovy tváře.

„Ta pravděpodobnost, že se se mnou někdo potká-"

„Je docela velká, zvlášť když riskuješ něco takového, jako je Azkaban a to je ještě ta mírnější varianta!" skočil mu Harry nesouhlasně do řeči. „Myslím, že za to ti to nestojí. Nebo snad jo?"

„Můžu to nechat bez odpovědi, že jo?"

Dracův tón Harryho popudil. „Malfoyi!"

Blonďák mu však do rukou vtiskl jeden talíř s jídlem a beze slova jej obešel, aby si mohl ze šuplíku vzít příbor a posadit se i s jídlem za stůl. A bystrozor pochopil, že to dále nemá cenu. Raději Draca napodobil v jeho počínání a usedl naproti němu.

„Vypadá to, že o víkendu nebudu doma, a jelikož nepředpokládám, že bys do té doby odešel, oznamuji ti tak, že tu tak budeš sám," zahuhlal s plnou pusou, když se oba pustili do jídla.

Bývalý Zmijozel lehce našpulil ústa. Už se těšil, že aspoň někdy bude mít společnost, byť takovou, se kterou se bude neustále popichovat. „Fajn. Jsem velký kluk, zvládnu být sám," pronesl nakonec s mírnou zatrpklostí a potřásl hlavou na srozuměnou tak, až mu do obličeje spadlo několik blonďatých pramenů vlasů.

„Ani se nezeptáš, kde budu?" dobíral si jej Harry a v očích se mu objevily jiskřičky zvědavosti.

„Proč by mě to mělo zajímat, Pottere? Je to tvoje věc," pokrčil druhý muž rameny v nezájmu, ale bystrozor na něm i tak poznal, že za chladnou maskou netečnosti skrývá zvědavost. Snad i díky tomu pokračoval v nepobízeném vysvětlování. A Draco pozorně poslouchal.

„Jde o práci. Máme naplánovanej menší zátah a nikdo přesně neví, kdy se dotyční dostavěj, takže budeme daný místo hlídat už od pátečního večera. Je klidně dost možný, že se vrátím až v pondělí odpoledne," osvětlil mu Harry celou záležitost s otráveným úšklebkem, který vyjadřoval, jak moc se mu chce v práci trávit i celý víkend.

Draco pokýval hlavou na srozuměnou, přesto se ale tvářil nesouhlasně. „Přijde mi, že v té práci trávíš víc času, než je záhodno," pronesl s menším úšklebkem.

„To ti tak nepřijde, to tak je," odpověděl mu Harry zahořklým hlasem. „Ale už jsem si zvykl. A nejspíš mi to tak i vyhovuje."

„Copak nemáš nějaké koníčky? Přátele, kteří by tě občas někam vytáhli?" Nakrčil blonďák čelo a obočí si málem srazil dohromady, jak moc se mračil. Nemá být kouzelnický hrdina neustále zaměstnán pozorností ostatních, takže by tu práci vlastně ani neměl pořádně stíhat?

„Ne," vyřkl stroze černovlasý a to bylo vše, co z něj vypadlo.

„Víc mi k tomu neřekneš?" se zájmem naklonil Draco hlavu na stranu.

Harry pokrčil rameny. „Nevidím důvod."

„Zajímá mě, co děláš," nenuceně mu bývalý Zmijozel jeden podsunul.

Opálená ruka svírající vidličku ustala v pohybu a opřela se o hranu stolu. Její stisk na kousku kovu se zesílil, než kouzelnický hrdina ztěžka vydechl. „Když ti to povím, chci taky na oplátku něco slyšet," nabídl po krátkém přemýšlení muži naproti drobný kompromis.

„Co by to mělo být?" zarazil se blonďák.

„Tvé zájmy a tví přátelé."

Dracovy rty se lehce zvlnily. Ani ne v úsměvu, ani ne v úšklebku. Jen nad Harryho počínáním. Pak muž přikývl. „Máš to mít."

„Skvěle," záblesk potěšení přeběhl černovlasému po tváři. „Tak tedy... koníčky jsem... měl, jo, to je ten správný výraz, ale už jsem se jim přestal věnovat," oznámil bledému muži a strčil si do úst další sousto večeře.

„Co jsi dělal?" pobídl jej blonďák nenuceně.

„Hrával famfrpál. To mi vydrželo. Byl jsem i v jednom týmu. Ne nic velkého, prostě jen parta lidí, co se občas sešli, aby si spolu zahráli," mluvil tmavovlasý, jakmile polkl. „Jenže pak jsem tam přestal chodit. Moc práce, málo času, halda problémů..."

„A přátelé? Pořád máš v patách Weasleyho s Grangerovou?" tiše se Draco uchechtl nad vzpomínkami, které mu najednou přeletěly před očima.

„Svým způsobem," vyhýbavě zamumlal bystrozor a jeho postoji na tohle téma odpovídalo i doplňující gesto hlavou. „Stále se přátelíme, to ano, ale... už to není to, co kdysi."

Pokud si myslel, že svou odpovědí bývalého Zmijozela uspokojí, tak se pletl. A propalující pohled šedých očí, který ho stihl, mu to dal jasně znát. „Zkrátka," nadechl se kouzelník znovu, aby pod tíhou onoho pohledu pokračoval, ale nebyl schopen ničeho jiného, než jen dlouze vydechnout a pochybovačně se zadívat do Dracovy tváře. Pobídka, jež se v ní značila, jej nakonec přinutila dát se znovu do řeči. „Vzdálili jsme se. Každý máme svůj život a už se tolik nevídáme. Hermiona s Ronem se vzali, mají spolu rodinu, děti, jsou šťastní a já ten pohled na ně prostě... nenávidím," hlesl polohlasně. Ani nemusel být znovu vybízen, aby pokračoval. Hádal, že chtěl Draco vědět všechno, a jak už se o tom rozmluvil, měl najednou potřebu ze sebe vše dostat.

„Závidím jim. Závidím jim to, jak šťastní jsou. Já nic takového nemám. Žiju sám, jsem rozvedenej, s bejvalkou jsem na nože a syna vídám jednou za čas. Ginny nechce dát z ruky a já jsem navíc věčně v práci a neměl bych na něj ani tolik času, co bych chtěl. A James je ještě malej a potřebuje péči, pozornost..." vydechl a odsunul nedojedenou večeři stranou. Raději vstal a přešel k ledničce, ze které vytáhl lahev piva.

„Dáš si taky?" otočil se přes rameno na blonďáka, který po vteřině na rozmyšlenou pokýval hlavou.

„Kolik mu vlastně je?" optal se Draco zamyšleně, zatímco sledoval Harryho, jak od ledničky přechází opět ke stolu.

„Jamesovi?" hloupě se černovlasý otázal, i když mu bylo jasné, že se blonďák ptá přesně na něj.

„Komu jinému," ušklíbl se šedooký.

Bystrozor se nejdříve jemně pousmál, než z výšky dosedl na židli. „Tři roky," pronesl pyšně.

„To je hezký," falešně se Draco usmál a otevřel si lahev piva, která před něj byla postavena jen před malou chviličkou. Lhal by, kdyby tvrdil, že má děti rád. Neměl proti nim nic, když si je spolu pořídili dva lidé, kteří se opravdu milovali a ucelili si tak svou zamilovanou rodinku, ale v opačném případě - a tedy i tom Nebelvírovu - mu přišlo, že jsou jen přítěží - a taky chudáky.

„Ano, to je," přitakal černovlasý, „ale mnohem hezčí by to bylo, kdybychom byli s Ginny ještě stále spolu," posteskl si.

„Jakože k ní stále něco cítíš?" vyklenul obočí Draco, ale jeho společník záporně potřásl hlavou. „Tak jsem to nemyslel. Spíš bych chtěl, aby měl James rodiče, kteří jsou spolu, chápeš? Aby vyrůstal v úplný rodině," přiznal tíživě a raději si dopřál pořádný doušek alkoholu z lahve.

„Proč jste se vlastně rozvedli?"

„Nevyzvídáš nějak moc?" mlaskl bystrozor nespokojeně. „Pořád jsme nedošli k tobě," připomenul. „A to si piš, že se z toho nevykroutíš, Malfoyi," pronesl varovně, ale v očích se mu zračilo pobavení.

Bývalý Zmijozel dotčeně rozhodil rukama. „Nechci se z toho vyvlíknout," namítl. „Jen chci pořádně probrat jedno téma, a pak se můžeme pustit do dalšího," uculil se vítězně.

„Pokud ze mě nemá zítra být oživlá mrtvola, je třeba, abych šel za chvíli spát," ušklíbl se Harry a napjal se, jak se snažil zmírnit své říhnutí, které se dralo z jeho hrdla napovrch.

„Pak tedy navrhuji, abychom dnes prodrbali tebe, a zítra můžu na řadu přijít já," zazubil se Draco a upřímně se usmál. „Co říkáš?" V očekávání nadzvedl obočí. „Přijímáš?" Natáhl před sebe ruku, aby mohl s bystrozorem uzavřít platnou dohodu.

„A... v čem je háček?" uchechtl se černovlasý.

„V ničem," pohodil Draco hlavou nad jeho podezřívavostí. Ale kdo by se Harrymu divil. Právě jej tu Zmijozel svádí, aby kývl na jeho nabídku. „Jen mi dnes dopovíš, jak to bylo s Ginny, a zítra se budeš moct vyptávat ty," dodal blonďák a vyzývavě na druhého muže pohlédl. „Takže?"

„Dobrá," vydechl bystrozor nakonec a natáhl se, aby vložil svou ruku do bledší, která se mu podbízela.

Jakmile se jejich dlaně střetly, od konečků prstů mu do těla vystřelil čirý proud elektřiny, která mu mrazila pokožku a kroutila vnitřnosti. Proud neznámé síly jej zasáhl tak silně, až se mu zatočila hlava a on zalitoval, že se nějakého piva vůbec napil. A pak jej Draco pustil a vše bylo najednou pryč. Zůstala jen vzpomínka. Co to mělo být? Jakým kouzlem jej to blonďák právě uřkl?

„Nuže? V čem se ti ryšavka zprotivila?" Hlas bývalého Zmijozela k němu doléhal jakoby z dálky, jak byl stále zasažen pocitem vyvolaným blonďákovým dotekem. Musel několikrát zamrkat, aby se z něj dokázal vzpamatovat a byl schopen odpovědět. Ale ty ruce! Tak jemné, hřejivé a přívětivé...

„Právě jsi slíbil, že mi to dopovíš, tak tu nemrkej jak blázen a mluv!" zasmál se šedooký muž naproti němu a odpil ze své lahve piva.

„No já -" musel si odkašlat, aby na něm nebylo znát rozhození. „Byla to chyba nás obou. Každej na tom měl svůj podíl," pokýval souhlasně hlavou, aby se do vyprávění svých trablů opět dostal. „Z Ginny se stala strašná megera," uchechtl se po chvíli. „Ta pozornost, co se na mě po válce upínala, má sláva a naše společné výsluní... všechno jí to jaksi stouplo do hlavy a já ji postupně začal nesnášet," připustil Harry nelichotivou skutečnost a též odpil.

„Jediný, co mě táhlo domů, byl James, na ničem jiném tehdy nezáleželo," pohodil rameny a pohodlněji se opřel o opěradlo židle. „A já ji časem začal zahýbat s jinýma," doznal se k dalšímu prohřešku. „Prostě jsem to potřeboval a ona, ne, že by nechtěla, ba naopak, ale já při pohledu na ni vždy akorát tak ztratil chuť. Neříkám, že nebyla atraktivní, ale... chápeš, ta její osobnost všechno přebila," zakroutil posměšně hlavou. „Nejhorší bylo, když pak na všechno přišla. A nejvíc ze všeho mi o hlavu omlátila fakt, že jsem nespal jen se ženskýma," dopustil se černovlasý dalšího přiznání a znovu si přihnul.

„Počkat... Cože? Nepřeslechl jsem se teď náhodou?" překvapením se blonďatý nahnul kupředu a položil si loket na stůl. Napřaženým ukazováčkem pak namířil na bystrozora a s každým dalším svým slovem jím trhl, jako by chtěl zdůraznit, co říká. „Chceš mi říct, že slavný Harry Potter si občas vrzl i s nějakým chlapem?"

„No se žábou asi ne," odfrkl si černovlasý, jako by to snad bylo samozřejmost. „Překvapen, Malfoyi?"

„Spíš pohlcen obavami," teatrálně si Draco přejel dlaněmi po pažích. „Do jaké rodiny jsem se to panebože dostal? Vždyť je tu každej chlap gay!" zvolal zhrzeným hlasem.

Harry se uchechtl. „Žádnej gay, Draco, jen bisexuál, v tom je rozdíl."

„Hovno rozdíl. Bisexuál je jen chlap, co se bojí, že by se mu začalo stýskat po ženskej přednostech," pohodil blonďák znalecky hlavou. „Jak už se ti jednou zalíbí chlapský tělo, nechceš nic jinýho."

„O tom bychom se mohli hádat," se smíchem podotkl Harry. „Já říkám, že se mi ženy líbí stejně jako muži," pronesl hrdě a musel se rozesmát nad Dracovým výrazem.

„Jsi divnej," nakrčil blonďatý nos.

„Říká ten, co nevidí rozdíl mezi bisexualitou a homosexualitou?"

Dracův odsuzující pohled byl k nezaplacení. Bystrozor mu chvíli odolával, než propukl v hlasitý smích, jímž se během okamžiku nakazil i sám blonďák. Bylo to zvláštní smát se na celé kolo se svým někdejším nepřítelem, který nyní bydlí pod vaši střechou, ale rozhodně to stálo za to.

Ahoj! Jak si užíváte prázdniny? :) Doufám, že vám dnešní kapitola zlepšila den. Co říkáte na Harryho životní situaci a vůbec jeho povahu, která byla tímto vším dále formována? V další části se podíváme na zoubek Dracovi, tak snad je se na co těšit. ;)

Pokud hledáte nějakou novou Drarryovku, můžu vás odkázat na profil MMTwins, na němž též působím. Počátkem prázdnin se zde objevil nový příběh, jenž bude kratšího rozsahu, a který nese název The New Threat. Odehrává se po válce a Draco s Harrym už v něm figurují jako manželský pár, takže neváhejte a určitě se mrkněte. ;)

Makkakonka