„Co tu děláš?" zmateně se na něj Draco zadíval, sotva nechal černovlasého muže projít dovnitř - ještě svého - bytu. Už ani neměl sílu se na něj obořit a vyčíst mu, jak neadekvátně se to choval k těm starým dveřím. Jediné, co si přál, byla jistota, že bude mít dnes večer kam složit hlavu.

„Chtěl jsem ti ještě něco navrhnout, Draco, ale ty už jsi zavěsil. Já..." odmlčel se, když nevěděl, jak přesně zformulovat své myšlenky do souvislé věty, aby se při tom blonďáka náhodou nějak nedotkl, nebo ho třeba dokonce nenaštval. Sice bylo bláznovství si něco takového myslet, když hodlal Malfoyovi nabídnout přesně to, co bývalý Zmijozel potřeboval, ale na druhou stranu věděl, že je Draco naprosto nepředvídatelný, a tak u něj nikdy nemůže mít stoprocentní jistotu.

„Přemýšlel jsem o tom dosti dlouho a dospěl jsem k závěru, že tě nemůžu nechat ve štychu. Chci tě vzít na pár dní k sobě, než ti spolu něco najdeme. Neodpustil bych si, kdybych ti to nenabídl a ty jsi musel jít pryč, někam do parku, nebo - radši ani nechci přemýšlet kam přesně. Pochopím, když odmítneš, ale troufám si říct, že v tom případě jaksi zahodíš šanci mít znovu střechu nad hlavou." Zabodl do Draca důrazný pohled, kterým se jej snažil přesvědčit, že navzdory svým slovům ne nebere jako odpověď. Sám si nebyl příliš jistý, proč mu tolik záleží na tom, aby měl Draco kam jít. Možná se v něm zase ozýval ten jeho zpropadený hrdinský komplex, který jej nutil zachraňovat každou dívku v nesnázích. No, v tomto případě vlastně chlapce, ale na tom nesejde, že?

Dracovy oči naplnila nevíra. „Myslíš to vážně?" nedůvěřivě si černovlasého prohlédl. Za normálních okolností by se takové nabídce vysmál, protože ta představa... oni dva, spolu, v jednom domě, bylo by to k popukání, ovšem nyní se i něco takového zdálo jako skvělá možnost. Oproti ostatním určitě. Je zvláštní, jak vás okolnosti donutí změnit názor.

„Samozřejmě," přitakal Harry téměř okamžitě a s očividným zápalem. „Přiznávám, i když mě baví tě popichovat, s tímhle bych si srandu nedělal," seriózně se na něj zadíval. „Věř mi."

Draco už už vypadal, že by mohl i souhlasit, ovšem nakonec nad Harryho nabídkou jen lítostivě zakroutil hlavou. „Je to příliš nebezpečné," namítl. Stačilo by, aby je někdo viděl spolu a trestu by se nevyhnul. Harrymu by pravděpodobně takový přešlap jako přechovávání bývalého smrtijeda ve svém domě prošel, ovšem Dracovi samotnému dozajista ne.

„Já vím..." tichým hlasem přiznal Harry.

„Přesto mě chceš vzít k sobě?" překvapeně se na černovlasého Draco zadíval. Moc mu Harryho postoj k situaci nedával smysl. Ale byl za něj rád, to v každém případě.

Hlas zelenookého muže byl pevný a odhodlaný, když opět promluvil. „Ano."

„Jsi neuvěřitelný," ohodnotil jeho chování blonďák s nevěřícným pokroucením hlavou. „Na jak dlouho?" vzápětí se jeho téměř bezchybná tvář zakabonila.

„Nejspíš na jak dlouho budeš potřebovat. Nemám v úmyslu ti dávat nějakou lhůtu, na druhou stranu... asi si nedovedu představit, že bys zůstal na nějakou delší dobu. Počítáno kupříkladu v řádů měsíců," lehce neochotně přiznal Harry a rukou si nervózně projel rozčepýřené černé vlasy.

„Dobrý vědět," uchechtl se Draco, avšak nikoliv naštvaně, nýbrž pobaveně. Nemohl se zlobit, když byl rád aspoň za něco. Ale líbil se mu styl, jakým mu to Potter oznámil, takže zkrátka nešlo jinak, než se jeho rozpačitému výrazu zasmát.

„Takže přijímáš?" pousmál se černovlasý.

„Co jiného mi zbývá?" na oko se zamračil Draco, avšak v jeho očích šlo vidět vděk.

Harrymu se rty zvlnily do úsměvu. „Jsi připravený odejít hned teď?"

„Možná se budeš divit, ale jo," ušklíbl se Draco. „Sbalený už mám od rána." V jeho hlase zaznívala směsice sarkasmu a smutku.

„Takže můžeme hned odejít? Promiň, nechci znít neurvale, ale zkrátka musím být ani ne za hodinu v práci, takže by bylo úplně super, kdybychom odsud vypadli co nejdřív," jemně se usmál.

„Fajn. Není problém," pohodil blonďák rameny. „Jen si vezmu tašky a můžeme jít," oznámil Harrymu s malým úšklebkem. Podle svých slov přešel k posteli pro své sbalené věci. Každou s tašek zavěsil na jedno z ramen. Posledním delším pohledem přejel po bytě, jako by jednak kontroloval, zdali tu nenechal něco důležité a zároveň jako by se s tímhle neútěšným místem loučil. Možná se tak rozhlížel delší dobu, než bylo nutné, ale Harry to nechal bez poznámky.

„Připraven?" obrátil se na blonďáka až ve chvíli, kdy si byl jist, že už nenaruší jakýsi Dracův prožitek z dané chvíle. Ačkoliv si to ani sám bývalý Zmijozel nepřipouštěl, byl to pro něj docela emotivní okamžik.

Draco rázně přikývl hlavou, jako by sám sobě říkal, že už stačilo. „Jdeme," pobídl sebe i černovlasého muže, a aniž by se ohlédl, prošel dveřmi ven na chodbu spolu s Harrym v závěsu. Počkal, až za nimi zabouchne dveře, než se pomalu rozešel po schodech dolů.

„Cítím se docela divně, když ti věřím, že mě nepodrazíš," utrousil menší poznámku o tom, co se mu honilo v hlavě. Slyšel, jak se Harry za jeho zády tiše zasmál. „Jo, já se taky cítím docela divně, když si domů stěhuju zrovna tebe, víš?" podotkl na oplátku Hrdina. „Bydlet zrovna s Dracem Malfoyem, to se asi nepoštěstí jen tak každému."

„To ne," ušklíbl se blonďák sarkasticky. „Ostatně to samé bych mohl říct já o tobě. Nepochybuji o tom, že máš stále ty své potrhlé fanynky, které by za to daly nevím co. A to by jim určitě stačila jedna noc," neodpustil si provokativní mrknutí.

„No ty určitě..." odfrkl si Harry otráveně.

„Copak? Že by to slavnému Chlapci, který přežil, vadilo?" zasmál se Draco, díky čemuž černovlasý muž teatrálně protočil oči. „Začíná to být docela otravné, víš? Je to už několik let po válce a přijde mi, že jich pořád jen přibývá. Někdy mi ta sláva neuvěřitelným způsobem roste krkem. Chtěl bych mít na chvíli klid," přiznal Harry mrzutě. Díky tomu, že byl slavný už jako nemluvně, nikdy se mu nedostalo takového soukromí, jaké by si přál. A beze sporu ho to žralo. Nikdy neměl přílišnou pozornost rád.

Jak šel po schodech, málem povalil Draca, jenž se před ním zničehonic zastavil. Jen jeho bystré reflexy jim zaručily, že oba - nebo tedy především blonďák pod nárazem Harryho hrudi do svých zad - nesletěli dolů. Rychle hmátl dopředu a zachytil vyššího muže za útlou paži. „Co se děje?"

„Já jen, teď mi došlo, nebydlíš třeba náhodou s někým?" otočil se na něj Draco a přeměřil si ho zkoumavým a zároveň lehce podezřívavým pohledem. „Jestli se nepletu, svou největší fanynku sis přeci po válce vzal, ne? O vašich zásnubách jsem slyšel, když jsem byl v cele předběžného zadržení."

Harry prudce vydechl a semkl rty do úzké přímky. „Vzal, ale taky netrvalo dlouho a zase jsme se rozvedli," hořký úšklebek zbrázdil tvář černovlasého muže.

„Ale... že by snad malá Weasleyová nebyla ta pravá?" zvědavě, a zároveň lehce posměšně vyklenul Draco obočí.

„Očividně ne," odvětil stroze bývalý Nebelvír. „Takže nemusíš mít strach. Bydlím sám. Tedy... po většinu času," přiznal po menším zaváhání a pro jistotu jemně popostrčil Draca před sebou, aby se znovu rozešel.

„Jak to myslíš?" dal se blondýn pomalu do kroku, tentokráte s nechápavým výrazem, jenž mu zkrabatil čelo v zamyšlení.

„Jednou za čas mám u sebe Jamese," dutě a bez emocí pronesl Harry.

„Jamese?" zopakoval po něm nevědomě Draco. „To je kdo?"

„Můj syn."

„Ty máš syna?!" Harryho slova opět donutila blonďáka, aby se zastavil uprostřed kroku. A také uprostřed vchodových dveří od budovy.

„Ano, já mám syna," protočil černovlasý očima a hlavou Dracovi pokynul, aby byl tak laskavý a opět se rozešel.

„S ryšavkou?" uchechtl se Malfoy.

„S kým jiným?" rozmrzele odvětil Harry. „Kde je tu nejbližší zapadlá ulička, ze které by se dalo přemístit?" obrátil se poté na Draca s otázkou.

Blonďákův úšklebek přetrvával, když trhl hlavou na levou stranu. „Tam, řekl bych." Rozešel se okamžitě daným směrem, takže chvíli trvalo, než s ním Harry srovnal krok a ocitl se vedle něj. „Ještě něco zajímavého, co nevím?" nadhodil poté blonďák další téma rozhovoru.

„Nevíš toho spoustu, Malfoyi," uchechtl se tentokráte Harry. „Strávil jsi příliš mnoho času mimo dění," pronesl už vážněji.

„Tak o co všechno jsem přišel?" pozvedl Draco jedno ze svých dokonalých obočí.

„Ron s Hermionou se vzali."

Dracovo následné zvrácení očí v sloup bylo přímo ukázkové. „Fajn, a teď něco, co by mě mohlo vážně zajímat?" prozíravě na Harryho koukl.

„Nevím, co tě tak zajímá. Proč se radši nezeptáš sám?"

„Rozhodně by mě víc zajímali mí přátelé než ti tvoji," nadhodil neurčitě Draco.

„V tom případě pro tebe asi nemám moc zpráv. Ti, co přežili bitvu, dostali taky možnost dostudovat, ale většina Zmijozelů už se v Bradavicích potom neukázala. Neměli to pak zrovna jednoduchý," soucitně se pousmál. „Někteří museli zaplatit před soudem tučné pokuty, když se prokázalo, že spolupracovali se svými rodiči, kteří sloužili Voldemortovi. Ty jediný jsi měl vypálené znamení zla, takže oproti nim jsi byl trochu v nevýhodě," úkosem se na Draca zadíval, aby viděl jeho reakci. Zmijozel však jen pevněji stiskl čelisti k sobě a jinak na sobě nedal znát žádné rozhození. „Dál nevím, co se s nimi stalo. Parkinsonovou jsem jednou potkal na ministerstvu, možná se upíchla tam. Jinak vážně nic, je mi líto," pokrčil rameny.

„To nevadí," zatřepal Draco hlavou, avšak jeho hlas říkal něco jiného. Harry se smutně usmál. Pro odlehčení situace se rozhodl zeptat na jednu ztřeštěnou záležitost. „Hele Draco, teď když vím, že jsi gay," významně na blonďáka koukl, „co je pravdy na tom, že jsi na škole spal s Crabbem?" uchechtl se. „Jako nevykládej si to špatně, ale on a Dudley odpovídají v podstatě stejnému vzhledovému vzorci, takže jestli máš nějakou úchylku na silnější kluky..."

Dracův následný pohled byl pomalu vražednější než samotná avada. „Ani o tom nepřemýšlej, Pottere," procedil skrze zuby. „Radši bych se vyspal s Pansy než s Crabbem," otřepal se nad tou představou.

„Škoda," naoko zklamaně prohlásil Harry. „Mohlo být zajímavé si o tom vyslechnout nějakou pěknou historku s rychlovkou na záchodech v hlavní roli," uchechtl se. „I když moment," hraně se vzápětí zarazil, „to raději ne. Ještě bych se poblil," zasmál se.

„Seš blbej," stiskl Draco rty pevně k sobě.

„A tak nějaká jiná zvěst byla pravdivá?" zvědavě se na něj Harry zadíval.

Blonďák si jej nejdříve nedůvěřivě prohlédl, než odměřeně pronesl: „Nevím, co všechno lidi namluvili. Za celou dobu v Bradavicích jsem chodil jen s jedním klukem, a taky jsem spal jenom s ním," zdůraznil, aby si Harry náhodou nezačal vyvozovat jiné závěry.

„Oh," vydal ze sebe černovlasý zaraženě. „Kdo to byl?" zeptal se však ihned poté s novou dávkou energie a zvědavosti. „Pokud to tedy není tajemství," dodal.

„Tajemství to bylo možná na škole, teď už je to asi jedno..." vydechl Draco sklesleji, než sám chtěl.

„Nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš," zarazil ho Harry, když si všiml blonďákova náhle smutného tónu. Draco však zatřepal hlavou na nesouhlas. „Jak říkám, teď už je to asi jedno. Jmenoval se Christopher, Christopher Cooper. Byl to Havraspár."

Černovlasý se na okamžik zamyslel a v důsledku toho se lehce zamračil. „Toho... toho asi neznám," připustil po chvíli. „Takže ti neřeknu, co je s ním teď."

„Nemusíš se obtěžovat. To vím nejlíp sám," chladně pronesl Draco pomalu až mrazivým hlasem, ze kterého se Harry málem oklepal. „Je mrtvý," dozvěděl se od blonďáka vzápětí.

„Oh," vyrazil ze sebe dutě, než upřímně pronesl: „To je mi líto."

„Jo, to mně taky. Je to moje vina. Zabilo ho to, že chodil se mnou..." jízlivě se Draco usmál, avšak Harry si nemohl nevšimnout toho, s jakým tónem to pronáší. Trápilo ho to, což bylo něco, co upřímně od někoho, jako je Malfoy, nečekal. I když asi by bylo cynické, kdyby s Dracem smrt jeho milence nic nedělala, že? I na Malfoye by to bylo příliš kruté.

„Promiň," omluvil se zahanbeně tišším hlasem. Draco už mu pro jistotu ani neodpověděl, dokud konečně nedošli k uličce, odkud by se mohli nepozorovaně přemístit k Harrymu domů. „Jsme tady," oznámil mu blonďák bez emocí.

„Dobře," smířlivě přitakal Harry. Hádal, že teď bude chvíli trvat, než se Dracovi jeho prvotně dobrá nálada vrátí. A vlastně se za to na něj ani nemohl zlobit. „Chyť se mě," nabídl bývalému Zmijozelovi své předloktí, za které se posléze Draco váhavě přidržel. Vzápětí už se spolu točili ve víru časoprostoru, dokud znovu nepřistáli na pevné zemi.

Ahoooj! Tak jsem tu s další kapitolou! :D Co říkáte na novinky a informace, které jste se dozvěděli? A jak hodnotíte momentální Drarry vztah? :) Doufám, že jste si část užili! :) Přeji vám hezký víkend. Snad nám neuteče tak rychle, jak mívá ve zvyku (což je vysoce nepravděpodobné, ale můžeme být naivní a společně snít o nekonečných hodinách volna). :'D

Makkakonka