Po týdnu stráveném na ošetřovně se cítím lépe inu málem jsem se utopila nebýt Tary, která šla kolem. Tara přijela v den mého pádu do rybníku. Hned co jsem přišla k vědomí a ona přišla za mnou na návštěvu jsme si vše odpustily. Tak trochou jsme zjistili, že bez sebe nedokážeme žít. Představila mi Lauru nějakou holku z prváku. Je fajn i když možná až moc hyperaktivní. Momentálně jsme nejlepší kamarádky.
Dnes máme zkrácené vyučování, protože učitelé mají poradu.
Scházíme dolů do přízemí. Pak míříme ven. Už se blíží konec semestru, to sebou nese i změny počasí. Už není tak teplo jako bylo v červenci. No a proto jsme si řekli, že využijeme den kdy je hezky a strávíme ho v zahradě. Tara otevře branku. Je to tady nádherné asi tak jako poprvé co jsem tady byla. Až nato, že na jabloních se červenají jablka. ,,To je nadhera." Řekne Laura, která je zde poprvé. Sedám si na lavičku a holky vedle mě....

Po chvilce strávené povídáním k nám přiběhne Carter. ,,Alie, Taro a Lauro máte přijít za Sharlotou." Říká udýchaně. ,, Cože?" Vyhrkneme jednohlasně. ,,Zase jsme něco provedly?" Zeptám se ho nechápavě. ,,Ne chce vám něco nabídnut, ale nesmím vám prozradit co. Jestli to chcete vědět tak za ní jděte." Všechny jsme se samou nedočkavostí vrhly kupředu.

Laura klepe na dveře pracovny. ,,Dále." Ozve se zevnitř. Všechny tři vstoupíme do pracovny. ,,Sedněte si prosím." Vyzve nás. ,,Celý učitelský sbor se rozhodl, že vás přijmeme do půlnoční akademie." Řekne nám. ,,Ale já jsem byla vyloučena." Připomenu se. ,,Ano, ale od té doby ses leda cos naučila, takže tě můžeme přijmout zpátky." Řekne a přisune si židli. Jsem šťastná jako blecha. ,,Ale jistě k tomu máte důvod." Zeptá se vážným tónem Laura. Což mě u ní překvapilo. ,,Ano máme k tomu důvod. Minulý týden potom co Tara našla Alie skoro utopenou jsem nechala svoje lidi v lese, aby našli osobu, co tě tam žduchla." Vysvětluje nám Sharlota. ,,A našli jste někoho?" Zeptá se Tara. ,,Ano našli jsme tu táž osobu, která zavraždila Rachel." Prozradí nám Sharlota. ,,Natheniel." Řeknu jako by nic. ,,Jak víš jeho jméno?" Zeptá se mě Sharlota. ,,Když jsem ji našla, sám mi to řekl." Říkám nechápavým tónem. ,,Ty jsi s ním mluvila?" Zeptá se Sharlota? ,,Ano mluvila. No jak mi došlo kdo leží na té zemi tak on na mě ze stínu promluvil. Řekl mi ,že to on ji zabil a pak mě praštil po hlavě něčím opravdu tvrdým." Vysvětluju. ,,Jakto ,že jsi nám o tom neřekla už předtím?" ,,Mě přišlo, že na to chcou všichni zapomenout. A tak jsem to nechtěla rozebírat." ,,No to už je jedno, každopádně už o tom vím. Tak a zpátky k tématu. Jelikož potřebujeme hodně studentů na hlídky tak nás nenapadlo nic lepšího než přijat právě vás tři." Domluví a usrkne si z hrnku čaje. ,, A kdy máme nastoupit?" Zeptá se Tara. ,,Dnes večer máte první hlídku, máme totiž takový dojem, že dnes se stane něco zlého..., budete chodit po dvojicích. Alie a Laura. No a Tara půjde s Gabem. Máte nějaký problém s rozdělením dvojic?" ,,Ne." Odpovíme jako sbor. ,,Takže nástup v 10:00 v šatně u východu." Shrne to celé. Jen přikývneme a vycházíme z místnosti. ,,Super !" Řekněme současně a plácneme si.

Ukládám se ke spánku. S holkama jsme si řekli, že půjdeme spát, abychom neusnuly na hlídce...

,,Už jsi převlečená?" Ptá se mě Laura, přes dveře kabinky. ,,Jo, už jsem a ty?" ,,Já už jsem dávno." Odpoví mi Laura.
Máme na sobě černé kalhoty, které jsme si zastrčily do vysokých bot. A tmavě černou bundu. ,,Fuj, to je, ale vedro." Stěžují si. Oblečení je určeno ven do chladného počasí. Je sice léto, ale srpnové noci bývají hodně chladné. ,,Měly bychom jít ven, nebo se tady upečeme." Nabídne Laura. Vůbec neprotestuji.

Hned jak vylezu ven ze dveří, horko ze mě spadne. Chladný vánek mi ofoukne obličej a nabije mě energií. ,,Kolik je hodin?" Zeptám se Laury. ,,Za minutu deset, měly by jsme jít." Přikývnu a jdu za Laurou. Naše trasa vede kolem plotu až k altánu. Pak k hlavní bráně a to celé obcházet dokud nenastane půlnoc. Cestou k altánu jsme naštěstí nanic nenarazily. ,,Máme to, ale kliku." Poznamenává Laura. ,,To jo, vsadím se, že dnes večer se níc zvláštního nestane."
Říkám. ,,To doufám." Poznamenává Laura.

U hlavní brány se zastavuji. ,,Něco mi tu nesedí." Uvažuji nahlas. ,,Brá-ba." Vykoktá Laura. ,,Jaká brá..." A v tom mi to dojde brána je otevřená. ,,Jak je to možné má být přece zavřená." Říkám. ,,Tam někdo leží." Ukazuje Laura za mně. Otočím se. Opravdu, asi pět
metrů za bránou leží zraněná osoba. Bez váhání se k ní rozběhnu. Něco v hloubi duši mi říká, že tu osobu znám. Laura za mnou křičí, ale já ji neposlouchám. Přibíhám k osobě. Odhrnu ji vlasy z obličeje. ,,Ach ne." Vzduchnu. Laura si sedá ke mě. Obě víme kdo to je. ,,Taro prober se." Třese mě s ní. Nakloním se k ní. Cítím její dech. Klap.
Zvuk za mými zádami mě probere k sobě. Pomalu se otočím. Přede mnou stojí osoba s napřaženou rukou. Prásk, prásk!
Slyším dva výstřely a pak se mi před očima objeví Tara s Laurou, Carterem, Rachel, Sylvianem,...

Tohle je pro dnešek vše. Doufám, že se vám kapitola líbila. Tak zatím ahoj.
Vaše: Vanilka2